Slovenské volby : Touha po změně. Věčná ?

Details: Created: Sunday, 06 March 2016 19:04; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 2357

Výsledky slovenských voleb znamenají - mírně řečeno - překvapení pro většinu jejích aktérů, ale i domácích a zejména zahraničních pozorovatelů.

Jsou vlastně typickým obrazem postkomunistické společnosti, který se s menšími odchylkami opakuje v bývalých socialistických státech pořád dokola :

O levici sice skoro všichni ví, že je špatná, ale na druhé straně umožňuje vcelku pohodlný život se zajištěním minima životního standardu pro většinu - a většina mu stále znovu dává přednost před nekompromisní životní soutěží výsledků vlastní práce, založené na píli, umu a vzdělání, typické pro zdravou společnost, ztělesněnou pravicovým vedením, a tedy i silnou pravicovou stranou.

Ukazuje se, že ta nemůže vyrůst ani přes noc, ani bez prostředků - a tak prakticky všude chybí dodnes. Všude - rozumí se v postkomunistickém světě.

Průměrný volič sice ví, že život s levicí je takový - pohodlný - smrádek, ale teploučko, bez nutnosti denně prokazovat, co umím a jak jsem pracovitý - ale zase jinak nic moc, a podvědomě by chtěli přeci jen dosáhnout víc a žít v lepší společnosti.

A tak jsou - s vládou levice - spokojení i nespokojení současně.

A protože pravice chybí, s růstem nespokojených hlasů se dále drobí politická scéna různými straničkami, o kterých nikdo neví, co je vlastně jejich politickým programem, chybí jim osobnosti i tradice, a často připomínají spíše rodinná uskupení a klany, snažící se formou politických stran urvat kus moci pro sebe. Ty jsou typické svou značnou nestabilitou a proměnlivostí, většinou nevydrží ani do příštích voleb (v ČR typickým příkladem Rajonovy Veverky, dnes estébákovo ANO, apod.)

Všechny tyto strany a uskupení jsou založeny jedině na tom, že většina lidí je nespokojená se současným stavem a současně nemá koho volit, neboť nikdo na politické scéně skutečnou změnu nezaručuje. Většinou ani nemá ani základní představu o tom, jak by měla vypadat a jak by se jí dalo dosáhnout.

Česká republika na tom - ve srovnání se Slovenskem - není o nic lépe - a proto také lze velmi podobný výsledek očekávat i v našich volbách.

Estébákovo ANO selhalo zcela a většina jeho původních voličů již prokoukla volební podvod, který byl na nich spáchán při posledních volbách, planými sliby o změnách, kterých nejen že estébácká strana nebyla schopna, ale ani nebyly jejím skutečným zájmem, protože tím bylo jenom a jedině zajistit blahobyt vlastní rodinné firmě - Agrofert - a za tím účelem si zprivatizovat státní moc.

Lze tedy očekávat silný odklon voličů od tohoto podvodníka - a voličům opět vyvstane otázka, komu ty hlasy skutečně svěřit. Kdo jim jakoukoliv změnu k lepšímu zajistí ?

Přičemž popularitu, které se na Slovensku těšil Fico a jeho sociální demokracie - SMER - mu mohou jeho české obdoby jedině závidět, a tudíž i počítat s tím, že propadnul-li Fico, Sobotka a jeho důchodcovská strana propadnou u voličů ještě daleko hruběji.

Pro Slovensko je jistě zvláštní, že jeho tradiční strana - křesťanská demokracie - se nedostane ani do parlamentu, a svědčí to jedině o vykořeněnosti i tamní společnosti, jež raději odevzdá hlasy plemennému býčkovi, kterého možno skutečně oslovovat titulem "otec vlasti", jestliže má děti prakticky s každou ženskou, na kterou se kde podívá - což se domnívám, že v tradičně katolické zemi by mělo být nemyslitelné.

To, co se stalo nyní na Slovensku, se zcela jistě na podzim zopakuje i v českých volbách, tradiční - a těžko zodpověditelnou - otázkou pouze zůstává, kdo hlasy zklamaných a nespokojených voličů posbírá tentokrát.

A i nadále zůstává zbožným přáním, aby ten, komu se to skutečně povede, je do příštích voleb nezklamal rovněž.

_____________________