Odpověď zpěvákovi

Details

Created: Tuesday, 05 July 2016 14:40

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2718

Jardovi Hutkovi.

Aneb : K stáru nehloupněme !!

 Zpěváka Jardy Hutky jsem si vždy vážil, a to od první chvíle, co jsem poznal jeho písničky. Což bylo někdy s příchodem na VŠ, Jarda Hutka tady tehdy právě skončil, byv vypakován starostlivou StB, která se obávala, aby jeho citlivé národní melodie a jejich texty nebouřily mladou generaci a nepřipomínaly jí lepší a svobodnější minulost.

Byl a je bezesporu symbolem boje za svobodu, třeba pro mě, hned po Karlu Krylovi.  

Připadaly mi ty jeho texty nesmírně citlivé, přesné, inteligentní - a hlavně : Se mi jevily a jeví jako obraz své doby a svého prostředí, citlivý projev národní duše a národního prostředí, ve kterém vyrostly a vznikly. Jemně zformulovaný hlas lidu, alespoň té jeho lepší části.

Proto mi stojí za to mu odpovědět, když mám pocit, že se vzdálil od problému své doby a přestává jí rozumět. Níže - viz jeho text, co právě rozesílal, spolu s pozvánkou na koncerty, ve kterém se vyjadřuje k Brexitu, tedy svobodně vyjádřené vůli Britů opustit EU.

Jeho vidění se, obávám, liší od reality - tak, jak ji vidím já, a proto bych mu rád k tomu něco sdělil.

Především bych se rád vyjádřil k jeho vnímání, že o Brexitu rozhodli staří a nevzdělaní, zatímco mladí a vzdělaní si přáli v EU zůstat.

To je hrubé zkreslení skutečnosti, proti kterému by se sám v podobných situacích asi vehementně bránil. Stejně jako další údaj - že rozhodnul strach z imigrantů, kteří by narušili britské hranice.

Nutno zdůraznit, že kampaň za vystoupení Británie z EU nebyla ani zdaleka motivována uprchlickou vlnou, ba ani to nebylo téma nejdůležitější. Pokud by se Jarda podíval na volební spoty zastánců Brexitu, snadno by zjistil, že hlavním tématem byli - bruselští úředníci. Hloupí, odtržení od života, nekontrolovaní a nekontrolovatelní - a především : Neodvolatelní. Alespoň volbami ne.

To je něco, co britský občan, vychovaný v tradiční a evropsky nejstarší demokracii, odmítá připustit, převzít, natož vzít za své.

EU se tak před očima svých členů mění v nikým nevolenou diktaturu technokratů, zabývajících se většinou naprostými a naprosto nepodstatnými blbostmi - zatímco věci podstatné pro život jim utíkají mezi prsty nebo o nich, v horším případě, vůbec ani neví a nezajímají je . K čemu pak takovou technokraturu živit a podporovat štědrými dotacemi, na které Británie nemálo přispívala ??

Jak vidno, téma uprchlíků zde vůbec nehrálo podstatnou roli, to je třeba zdůraznit.

Stejně jako to, že Británie byla plná nejrůznějších cizinců z domínií i kolonií dávno předtím, než vstoupila do EU - byla na ně zvyklá a ani se nesnažila jejich příliv příliš brzdit, díky čemuž jich tam také dneska má kvanta, především v Londýně. Takže z xenofóbie bych Brity ani tak moc nepodezříval.

Pro výstup z EU hlasovala především střední generace - tedy mezi 40-55 lety, což rozhodně nejsou starci, ale spíše lidé, kteří již vyrostli z mladické nerozvážnosti i dětinských představ, nasbírali potřebné zkušenosti - a ty zohlednili v praxi.

A nutno dodat, že jestliže byla Británie 42 let členem EU - pak těchto právě uplynuvších 42 let zjevně většinu z této generace nepřesvědčilo o tom, že by to byla zkušenost, kterou by chtěli zopakovat, prodlužovat nebo která by se jim jevila jako výrazně pozitivní.

A to rozhodně nelze ani přehlížet, ani bagatelizovat.

Je to hlas rozhodně právem důležitější, než hlasy mladistvých studentů, kteří - bez praktických zkušeností -  EU znají jen jako prázdninové, štědře dotované studijní programy, plné zábavy a lehkovážného rozhazování cizích peněz.

Jardovi Hutkovi přeji, aby přestal zavírat oči před realitou EU, která ho i tady obklopuje.

Když jsem mu - při nedávné příležitosti - napsal o svém letitém pronásledování justičními orgány, raději neodpověděl - protože nemá co. To do jeho konceptu vítězné sametové revoluce jaksi nezapadá - a nemá na to co říci. Tak prostě přivře oči - a dělá, že to není, nebo že to nevidí.

No, a Britové právě přestali přivírat, natož zavírat obě oči.

A spatřili tak nejen přebujelý, odtržený a odtržitý svět technokratů z EU, nejen to, že tento svět svými nemalými příspěvky pomáhají udržovat při životě (řekněme rovnou - nezaslouženě blahobytném životě), ale i to, co si myslím, že jim vadí ze všeho nejvíc - totiž že tento svět otevřeně pohrdá lidskými právy i názorem voličů, což je něco, co právě Britové nehodlají nikdy připustit.

Jardovi Hutkovi přeji, aby to dokázal pochopit. Také mu přeji, aby se dokázal objektivně rozhlédnout kolem sebe - a uvědomit si, že zatímco jeho pronásledovala státem organizovaná StB ze zcela věcných příčin (byť je můžeme jakkoliv odsuzovat), dnešní pronásledování se děje ještě masověji a ještě nedůvodněji - většinou jenom proto, že se někdo konkrétní nechce smířit s neodborností a zneužíváním postavení konkrétními osobami státního aparátu, které se mu pak otevřeně a beztrestně a dlouhodobě mstí. Což ani za té jeho totality nebylo možné.

Přeji mu, aby dokázal porozumět Britům a jejich demokraticky vyjádřenému stanovisku a vůli lépe, než to projevil v níže uvedeném komentáři a aby se s touto realitou dokázal vyrovnat a smířit.

Neboť nic není smutnějšího než když někdo závěrem svého života zhloupne natolik, že odmítá vidět a přijmout objektivní realitu a v důsledku pak popře vše, oč celý život usiloval a zač trpěl.

___________________

___________________

Vážení přátelé,
 Evropu obchází strašidlo exitů. Trouba David Cameron z jakési nepozornosti otevřel Pandořinu skříňku referenda a ejhle, vyletěl uprchlíkovský džin pohádek tisíce a jedné noci nebo možná jenom úpír středoevropských migračních hororů, který staré a nevzdělané Brity děsí levnou a ochotnou polskou pracovní silou, která pije britským odborům krev. Před sto lety byla Velká Britanie snad největší světovou říší lidských dějin, která se neptala, jestli smí překročit hranice jiných zemí. Prostě je dobyla, vydrancovala a zavedla v nich své právo. Teď se tento vražedný, vždy vítězící válečník, skleroticky bojí o své vlastní hranice a drobí se na nesrozumitelná území tam kdesi za Kanálem, kde se dá sice žít, ale blbě tam vaří, mají sice dobrý humor, ale strašně tam pořád prší a fouká otravný vítr. A mluví se tam jazyk, který před Kanálem začíná mít svou evropsky oživenou mutaci. Jenže kdoví, jak to vlastně dopadne. Evropská unie je přece jen ten dosud největší mírový projekt lidstva, který má svou váhu a tohle referendum není závazné. Ještě je tu mocný britský parlament a ten teď zasedá uprostřed společnosti, která snad nikdy nebyla takhle blbě rozdělena. Nevzdělaní a staří podrazili mladé a vzdělané. Velká Británie se ocitla v šoku z toho, co vlastně svobodně rozhodla s brutální otázkou, jestli právě referendum je tím, čím lze rozhodovat o tak komplikovaných otázkách svobodně. V takovémto referendu, bohužel, nerozhoduje rozum, ale hesla, emoce a lži, demagogie a všechny podoby strašení. Ve Spojeném království se z toho začíná odehrávat, kromě kocoviny, ještě téměř antická tragédie zbabělosti, podlosti a zrady hlavních aktérů nebo možná jen jakási ochotnická estráda, kde vítězové zděšeni svou výhrou nevědí, do kterého písku zastrčit hlavu a jak co nejtrapněji předvést svou zmatenost. Teď se asi dají čekat události. Přece ti aktivní neprohrají s těmi pasivními, ti mladí a vzdělaní s nevzdělanými a starými. V normální zemi přece neprohraje pravda a láska se lží a nenávistí. Ale jist si úplně nejsem. Žijeme v absurdní době, kdy schopnost jasného úsudku se topí ve zrádných proudech překroucených informací. A nejistota a strach je vždy dobrou předehrou k hnusné opeře dikratury. Rozhodnuto však není nic, jen kostky jsou vrženy a tahle všechna protichůdnost ve mně vyvolala vzpomínku na píseň PROČ, PROČ. Po převratu jsem ji už nehrál, tahle písnička patří do absurdity bolševismu, kdy měla tu léčivost bezbřeze osvobozující srandy. Nahrávka je z hospody v Horní Kalné z prosince 1976.

 http://www.hutka.cz/new/mp32/j0hq6y4kdo.mp3

 srdečně zdravím – Jaroslav Hutka
 www.hutka.cz

___________________

___________________