10 let od rozhodnutí ESLP č. j. 26 141/03

Details

Created: Sunday, 17 July 2016 19:19

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2504

Ano, přátelé, je to právě 10 let, co ESLP rozhodnul, že ČR hrubě porušovala práva moje a mých dětí

na rodinný život, na přiměřenou ochranu státním aparátem a na spravedlivý proces.

1O let je jistě dostatečným důvodem k ohlédnutí se a bilancování.

A je to smutné ohlédnutí. Dalo by se říci : Všechno jiné jen ne vítězství práva a spravedlnosti.

Dokonce - naopak. Vítězství ve Štrasburku znamenalo pro naše justičně-policejní tupce jasné označení nepřítele, kterého neradno podceňovat, a proto ho radno nejlépe zničit.

Je mimo jakoukoliv diskusi, že zatímco do té doby - tedy do r. 2006 - byla justiční šikana spíše šlendriánem a pomstychtivostí jednotlivých uražených justičních Stalinů, po vítězství ve Štrasburku se stalo pronásledování cíleným a intenzivním, s už vcelku netajeným cílem - co nejdelšího uvěznění, společenské diskreditace - a když to vše nepomáhalo, tak i fyzické likvidace .

Malá bilance : Od r. 2006 jsem byl vcelku 6x zatčen, 5x uvězněn (nejdéle v r. 2011 - na skoro 9 měsíců, nejméně - v r. 2012 - na 1 noc), byly nařízeny desítky exekucí na můj majetek, 2x se mě justice snažila fyzicky zbavit nepodáváním předepsaných léků, jakmile jsem se dostal do jejích spárů.

Všechno to jen vykonstruovaná řízení, kterých by nikdy nebylo, pokud by byl štrasburský rozsudek řádně vykonán. Jak ta trestní, tak ta exekuční. O dětech ani nemluvě.

Naopak - desítky trestních řízení vznikly z toho, že jsem se - od r. 2008 již intenzivně - snažil domoci výkonu závazného rozsudku, který ukládal státu konkrétní povinnosti.

Ti, kteří porušovali právo, ho porušují klidně dál, jen masověji a drzeji, protože mají strach, že by se přeci jen jednou mohli ze svých skutků zodpovídat - a to by jistě nebyly ani lehké, ani radostné chvíle.

Vítězství samozřejmě vypadá jinak. Tak, že zavíráni jsou původci porušování zákonů a přestupci lidských práv - v tomto případě bezesporu desítky soudců všech typů soudů a stejně tak i státních zástupců - těm je pak zabavován majetek a oběti nahrazovány škody, alespoň ty, které ještě nahradit jdou. A jde jich - i dnes - nahradit celá řada. Pravda, s výjimkou dětství mých dětí - ale i k tomu lze vydat minimálně prohlášení, kdo byl po celou dobu v právu a kdo celou dobu právo svévolně porušoval nebo ignoroval - a zohlednit to ve všech ostatních rozhodováních.

Při bližším pohledu je každému soudnému člověku jasné, že by tyto desítky trestních, civilních i exekučních řízení nikdy nebyly existovaly, pokud by justice rozhodovala kvalifikovaně a spravedlivě - a jestliže jeden z rodičů bránil ve výchově druhému, prostě mu děti sebrala. Nebo minimálně toho druhého nepronásledovala.

Právě na tomto příkladu je dobře vidět, jak je justice špatná - že to jsou desítky soudců a soudkyň, kteří nemají základní předpoklady pro výkon své funkce jenom v tomto jediném případě - a že to tedy není žádná výjimka.

Desítky nadutých a nekvalifikovaných, protekčních tupců a tupkyň, kteří se dokáží jedině mstít tomu, kdo je inteligentnější, vzdělanější, vydělává víc peněz, má širší kulturní rozhled - a zkrátka - nemusí se před nimi hrbit, jako stovky pologramotných chudáků, na které je justice - především ta trestní - zvyklá.

K 5. výročí mi nadělil Blázna proměnu dávno propadlé podmínky, možná si ještě na ten monstrproces budete z Míčánek pamatovat. 18. července 2011.

10. výročí - když nic jiného - aspoň můžu oslavit na svobodě.

Takhle vypadá spravedlnost, která je na příděl. Na příděl mocných - tedy kdy mocní uznají, co ze spravedlnosti vám hodlají milostivě uznat a přidělit, a co nikoliv. Z toho, co by ohrožovalo je, samozřejmě nic. A v mém případě je ohrožuje všechno. Jejich klid, jejich naduté sebevědomí, jejich posty, jejich platy, jejich majetek. To všechno by bylo v sázce, pokud by se spravedlnost počala skutečně vykonávat.

I když je tato situace tristní, nerad bych, aby to vyznělo, že to nemělo a nemá smysl - že je lepší nechat si všechno mlčky líbit. Není to pravda. Naopak - právě proto, že desítky, ba stovky lidí k porušování svých práv mlčky jen léta přihlížely, je situace taková, jaká je.

I když tady konkrétní hmatatelné výsledky vidět nejsou, nebo jsou spíše záporné - i tak to má obrovský smysl. A to hlavně proto, že LZE POJMENOVAT VINÍKY  a prstem na ně ukázat. To prozatím.

A příchod právního státu pak bezpečně poznáte podle toho, že se ti, na něž prst ukazuje,  postupně přesunou ze soudů do vyšetřovací vazby a jejich majetky a majetky jejich rodin z jejich držení na náhradu škod jako konfiskáty majetků, pocházejících z trestné činnosti.

Mimochodem, tyto -relativně tristní - výsledky jsou důsledkem především toho, že všichni ostatní se svých práv buďto mlčky vzdali, nebo o ně nebojovali, a to i tehdy, když už měli v ruce dokonce i štrasburský rozsudek. Pokud bych v tomto boji nezůstal osamocen, dávno by byla situace na soudech úplně jiná, stačilo by, kdyby stejně jako já postupovali také alespoň všichni ti, co ve Štrasburku zvítězili rovněž.

Když se teď mluví o krizi důvěry v EU - nedokážu si představit názornější příklad nežli je tenhle. Faktický výsměch vítězům mezinárodních sporů a jejich kriminalizace u nich doma.

Jaký by asi měla respekt EU poté, co - pokud by nebyl rozsudek vykonán dobrovolně - by ho přijely vykonat ozbrojené mezinárodní evropské síly, stejně, jako se to děje vnitrostátně. Vždyť soud, který nedokáže vykonávat vlastní rozsudky, nebo se takového výkonu dokonce předem vzdá, je k smíchu. A k smíchu je pak nutně i orgán, který takový soud zřídil a udržuje v chodu - v tomto případě Rada Evropy.

Jen si představte ten pohled, jak ozbrojené komando francouzské legie vyvádí z Městského soudu Sváčka a spol. a odváží ho k mezinárodnímu soudu do Haagu jakožto uznaného mezinárodního zločince.

Dovolil by si pak ještě někdo něco podobného, vysmívat se mezinárodním rozsudkům ?

A jaký by asi respekt mělo obyvatelstvo k takto fungující EU ??

Troufám si odhadnout - že obrovský. Jenže - to už by právě nebyla ta dnešní EU, plná levičáckých a pseudokulturních úchylů a defektů všeho zabarvení a všeho druhu - jen ne pořádných, slušných, výkonných a spolehlivých lidí.

To, jak je důležité i to málo, co se doposud stalo, svědčí reakce nepřítele - tedy české justice. Od té doby se už postarala, aby ve Štrasburku nikdo nevyhrával, natož pak opatrovnické spory. Resp. aby se tam ty žaloby vůbec nedostaly, a když se dostanou, tak nebyly projednávány.

Žaloby jsou šmahem vraceny českou kanceláří, bez udání sebemenšího důvodu, jako "zjevně nevyhovující" či "zjevně neopodstatněné". Vždyť co kdyby - ó, hrůzo - zase někdo mohl prstem ukazovat na takřka svaté soudce - že to jsou ty svině, co u nás porušují kde co a jen spokojeně mlaskají u přeplněných koryt.

To ať radši celá Evropa ukazuje na nás jako na stát. To se přece snáší - i vymlouvá - už mnohem líp.

Neboť není nic ostřejšího nežli adresně označený viník. Natož pak viník vnitrostátně nedotknutelný...

_________________

 Tehdejší rozhodnutí ESLP najdete ještě i dnes na stránkách MSp :

http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=390&d=113801

_________________

_________________

Česká republika právě vykonává štrasburský rozsudek ...  Na vítězích.

Justiční stráž spolu s policií nás přepadly na Městském soudě v Praze, poté, co jsme odmítli vpustit do jednací síně soudkyni Liškovou, ignorující štrasburský rozsudek (duben 2008).

Následovalo zatčení, 48 hodin v CPZ - a následné trestní stíhání, které skončilo až po dvou letech zprošťujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu.

 Soudkyně Lišková se 8. dubna 2008 nemohla dostat                            Příprava na odchyt nebezpečného psychopata z Míčánek …

 do jednací síně - a dost ji to naštvalo. V pozadí - nastupuje justiční pěchota...

Míčánky, 8. červen 2011 - první den hlavního líčení ve věci údajného "napadení" justiční stráže - ve skutečností napadení veřejnosti justiční stráží. Míčánky do té doby neznaly silnější nasazení ozbrojenců.

Jakoby se pravda nebo svoboda někdy daly zastavit silou a zbraněmi... 

__________________

__________________