Modrá karkulka.

Details

Created: Thursday, 06 October 2016 15:19

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1847

Na nových tratích obvykle zažijete něco nového. Na neobvyklých tratích něco neobvyklého.

Obvykle jezdívám po trati Nymburk - Praha - tam už mě máloco překvapí. Lidi jsou mi povědomí, průvodčí taky. Asi i já jim.

Dnes jsem jel vlakem o kousek dál - a využil ranního spoje do Kralup, neb Nymburk má tu výhodu, že ráno se dá jet do Kralup přímo. Stejně jako třeba do Říčan, Stránčic nebo až do Benešova. Obvykle ale jen ráno.

No - tak zkrátka, jel jsem do Kralup.

V Praze se vlak vylidnil, mnozí poslední vystoupili ještě v Podbabě - a na Roztoky už to jelo skoro prázdné.

Pak se začali trousit jednotliví další cestující. A protože bylo po sedmé, tak také školáci do školy.

Přísná průvodčí staršího vzezření nekompromisně vyžadovala jízdenky - alespoň dokud vlak projížděl Prahou.

Za Prahou, v jedné vísce, přistoupila holčička.

Pravá - modrá karkulka. Celá laděná do modra. Modrou čepičku, modrou bundičku - na holčičku vlastně dost zvláštní barva, že ? Věkem asi tak do první nebo druhé třídy. Vlastně jsem se divil, že jezdí sama vlakem, že se nebojí (vlka) a že ji rodiče pustí...  

Sedla si na osamocenou čtyřku přede mnou, v tom přišla průvodčí. Ta - na pohled ne moc vlídná.  

Holčička jasným hláskem oznámila, kam cestuje : "Dolany".  A v ručce žmoulala pár mincí - nevím, kolik to mohlo být, asi dvě stanice, pro malou školačku - tak pět, osm korun ??

Průvodčí - se na ni podívala, mávla rukou a povídá : "Kup si lízátko." A šla dál.

A mně to nějak výrazně zlepšilo náladu.

Že se ještě najde někdo, kdo na to ani na první pohled nevypadá - ale má srdce pro malé dítě. A to jistě těch pár ušetřených mincí potěšilo rovněž.

Může někdo namítnout, že průvodčí nerozdává ze svého, že to jsou státní dráhy ... No, to jsou. Ale řekl bych, že právě velmi rozumně investovaly do své příjemnější imyč. A že je to ani moc nestálo - a že se jim to s úsměvem také někde vrátí. Minimálně od té holčičky.

O stanici dál holčička usilovně někoho vyhlížela - a přistoupil chlapeček. Také asi stejně velký, asi tedy i stejně starý - asi jeli spolu do školy. Taková harmonie, souhra, jeden na druhého se těšili, drželi si místa. Oáza klidu a lásky uprostřed obyčejného vlaku.

V Kralupech jsem vystupoval ve značně lepší náladě.

Pochopitelně, na tamním OSPODu mě zase rychle vrátili do reality - ale i tak mě potěšilo, že se taková idylka ještě dá zažít. A to i s nejmladší generací...

Nebude to všechno tak špatné, jak to vypadá - nebo může vypadat.

Pevně v to věřme. Neboť modrá - je přec barvou naděje...

__________________

__________________

__________________