Omluva (prý) musí stačit

Představy o spravedlnosti Městského soudu v Praze včera ztvárnil senát 72 Co ve složení Lubomír Velc, Jiří Körbler a Zuzana Sváčková, ale mohl to být zajisté i kterýkoliv jiný, protože by v tom nebyl žádný rozdíl.

Soudí v podstatě unisono jednotně, zejména pokud jde o žaloby na stát. Tedy, aby bylo pochopeno správně : Všechny (senáty) stejně špatně. Zrůdně.

Nejprve je potřeba si uvědomit, jak je vůbec složité a obtížné, často nemožné, prokázat pochybení státu a těch tupců, co v jeho službách převážně pracují - především pak soudců. Neboť, jak známo, jejich první a vytrvalá, převládající reakce je - nic nestalo (i když se samozřejmě a prokazatelně stalo), tím pádem nemusíme nic přiznávat, za nic se omlouvat, nic kompenzovat.

K tomu, aby vůbec něco přiznali, je musíte přinutit, neznám zatím jiný způsob než medializace a veřejná ostuda ( i když oni jsou zvyklí mít z ostudy kabát a často s nimi nehne ani to, nemluvě o skutečnosti, že žádné mainstreamové médium proti nim nikdy nic neuveřejní, na to už si to obšlápli až moc dobře).

Šlo o - zdánlivě - bagatelní věc - alespoň v porovnání s jinými jejich "pochybeními", která stojí celé majetky, či dokonce životy lidí.

Šlo - řekněme - o běžné zneužití pravomocí, které se dozajista jinde děje dnes a denně a běžně prochází, dotyčný soudce měl tu smůlu, že narazil na mě. A - neprošlo.

Obvyklý trestní soud (v Hradci Králové), přišel jsem tam jako veřejnost, sedl si do lavice - a nic nedělal. Tedy - sledoval, co se bude dít.

Soudce (Vergara Schmuck) mě neznal - a tak ho zajímalo, kdo jsem. V tom jsem mu ovšem nehodlal vyhovět, a tak, když chtěl občanku, řekl jsem mu, že pro její předložení nevidím žádný důvod, neboť jsem se ničeho nedopustil a jsem na veřejném soudním jednání.

Zjevně nebyl zvyklý, že se mu odporuje, tak ho to namíchlo do té míry, že mě nechal vyvést z jednací síně. Zjevně rozpačitá justiční stráž tak hodlala učinit, i když i na nich bylo vidět, že se jim pokyn značně nelíbí. Abych je neuváděl zbytečně do rozpaků, odešel jsem - po asi třetí výzvě - sám, s tím, že mě zavedou k předsedovi soudu. To také splnili.

Ten tam nebyl - jako prý často (pak z toho měl prý dokonce průšvih, protože se celé dny flákal po Hradci a když se na to náhodou přišlo, tak si - pochopitelně dodatečně -  vzal jako dovolenou), takže mě vyslechla místopředsedkyně soudu, sepsala to - a ve zcela jasném a snadno prokazatelném porušení trestního řádu ohledně veřejnosti trestního řízení - mi posléze napsala dopis - jaký jiný - než že se nic nestalo, vyhozen jsem byl správně, měl jsem pana soudce uposlechnout, a basta.

No, protože na tyhle husičky jsem odjakživa alergický, nenechal jsem to tak, podal znovu stížnost - a než byla vyřízena, zajeli jsme s kolegou do Hradce natočit, jaký tam je na soudech bordel (což tedy je beze změny dodnes) a kdo všechno tam může soudit.

A - světe, div se - odpověď tentokráte přišla - už jiná. Od předsedy krajského soudu. Že došlo k pochybení, že  SE DOKONCE OMLOUVÁ  a že to prý probral na poradě soudců z obvodu Krajského soudu v Hradci a poučil je, že tohle - tedy vyhazovat veřejnost bezdůvodně z jednání -  dělat opravdu nesmí.

No, budiž. Toho, co by mělo být samozřejmostí, jsme se dobrali až na třetí pokus (mezitím byl ještě pan předseda okresního soudu, ten taky všechno potvrdil, že se nic nestalo) - ale přec.

Podal jsem MSp výzvu k náhradě majetkové i nemajetkové újmy (cesta do Hradce, celý den v čudu - a to jsem jim ještě nepočítal tu reportáž, která nakonec - podle mých zkušeností - sehrála zcela zásadní roli a která znamenala další cestu a další celý den se všemi náklady v Hradci) a poškození dobré pověsti - konečně, vemte si, co by bylo, kdybyste totéž udělali vy sami - tedy z veřejné jednací síně někoho násilím vyvlekli nebo tím hrozili - to by se u jednoho paragrafu rozhodně nezastavilo !!) - a - samozřejmě - NIC, jak jinak. Ministerstvo jiné než smyšlené žaloby přece nezná a - krom toho - má dva poslušné soudy, kde se nesoudí, ale vydávají předem jasné a předem hotové rozsudky s jasným výsledkem, totiž OS pro Prahu 2 a jemu odvolací Sváčkův soud.

No - a tam to také tak dopadlo, přesně, jak se i čekalo.

Žaloby zamítnuty - s tím jediným rozdílem, že tentokráte už nemohli tvrdit, že se nic nestalo a k pochybení nedošlo, když na to byl dopis předsedy KS v Hradci - takže prý k pochybení došlo, ale  OMLUVA MI MUSÍ STAČIT

Zapamatujte si to !! Všichni. Mají nám jít přece příkladem, ne ??

Až vás zavolají fízlové k nějaké prkotině - jako že jste  - třeba - nezaplatili výživné - a vy budete mít pocit, že vzácně mají i pravdu a že jste je platit měli - tak jim řekněte : Na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze, číslo jednací 72 Co 402/2016, pochybení uznávám, tímto se vám omlouvám - a to vám přece musí stačit.

Nic pochopitelně neplaťte, škodu nenahrazujte, žádné stíhání probíhat nemůže - případ je vyřešen.

Vaší omluvou.

Jsou tady přece soudy od toho, aby "vykládaly zákony", určovaly, co je správné a co po právu - a co ne !!! A šířily právní povědomí.

Tak to přijměte - a převezměte !!

 

 

_________________

Záznam z jednání :

https://youtu.be/QlwSNXY-Ldo

_________________

_________________