Justice v PL : Obraz hloubky, rozsahu a tvrdosti problému. Také českého.
- Details
- Created: Monday, 06 February 2017 14:56
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1799
Současná vláda PiS v Polsku narazila na problém, který si při svém nástupu zřejmě ani nepřipouštěla : JUSTICE.
Zanedbané nebo zamlčené problémy se s časem samy neřeší, ani nemizí. Naopak. Narůstají do obludných rozměrů, které pak hrozí výbuchem přetopeného kotle a obrovskou celospolečenskou krizí.
A ještě jedna historická zkušenost se beze zbytku potvrzuje : Totiž že o co méně byla násilná revoluce či převrat samotný, o to více nekompromisního boje vypukne potom.
A těžko bychom to někde viděli lépe nežli na příkladu postkomunistických zemí, v tomto případě Polska. Což vůbec neznamená, že ČR ten problém nemá nebo že ho vyřešila. Jen ho řešit - na rozdíl od Poláků - ještě ani nezačala a pomocí zmanipulovaných médií ho tlačí do pozadí a nepřipouští do povědomí lidí. Lze proto právem očekávat, že o to tvrdší bude budoucí srážka s realitou.
Na začátku je třeba si naplno uvědomit, že výraz "sametová revoluce" je prostě nesmysl, ba přímo protimluv. Žádná revoluce není a nemůže být sametová, to se totiž vzájemně vylučuje.
Buďto je to revoluce (přičemž nikdo se dobrovolně nevzdá své moci a vládnoucího postavení), anebo je to sametový dýchánek - pochopitelně že pak nutně bez toho hlavního, totiž revoluce samotné.
V Polsku, stejně jako v ČR proběhla tzv. revoluce (v Polsku pravdivěji hovoří o "předání moci") po pádu komunismu za kulatým stolem, v Polsku se tomu dokonce tak přímo říkalo.
To znamená - nestřílelo se, nevraždilo, ba ani nevyhazovalo z práce. Vládnoucí strana sama došla ke zjištění, že její další účinkování, minimálně v současné podobě, je prostě nemožné a že nemá-li dopadnout více než špatně, bude se muset s narůstající opozicí "domluvit".
V Polsku to proběhlo - alespoň z našeho pohledu - v tichosti, tehdejší komunistická média o tom prakticky neinformovala, a když, tak velmi zkresleně - prostě najednou byly v Polsku svobodné volby - a hotovo. Konečně, ve světě rozpadajícího se sovětského socialismu měla každá ze zemí svých starostí dost, natož se ještě starat o druhé.
Proč o tom ale zmínka ?!! Protože v ČR, stejně jako v Polsku, nebyly změnami mocenské složky prakticky nijak dotčeny. Vládnoucí komunistická strana naoko předala moc, skončila "vláda jedné strany", co však vůbec neskončilo, bylo obsazení mocenských složek komunistickými nomenklaturami a jejich po celá desetiletí pečlivě vybíranými a dlouhodobě preferovanými - a tudíž i velmi loajálními - kádry. A ty - dohody nedohody - samozřejmě zakonzervovaly tehdejší stav, naoko se tváříc, jak fandí novému režimu.
Fandily mu jen potud, pokud jim zaručoval předchozí postavení, naprosto nehorázná a nezasloužená privilegia - a především - dále pokračující faktickou moc.
Té se ostatně - na viditelné politické scéně - beztak chopily jen různé mírně přelakované odlesky a odrůdy předchozích komunistických stran, ať už to byla v Polsku PSDS, nebo u nás KSČ.
Není zajisté názornějšího a lepšího příkladu nežli tzv. pravice, vytvořená u nás Klausem, a tzv. levice, vytvořená a ztělesněná u nás Zemanem - když nakonec zjistíte, že Klaus i Zeman jsou odchovanci stejné školy, stejného ústavu - a hlavně : Stejné rezervní nomenklaturní kádry předlistopadové KSČ.
Jinými - srozumitelnějšími - slovy : Prašť, jako uhoď !! Ať volíte toho, nebo toho.
V Polsku byla tato volba ještě vylepšena skutečností, právě prokázanou, totiž že samotný vůdce Solidarity a polský prezident - byl agentem polské StB (u nich SB).
Co bychom asi mohli říci o Klausovi, o němž se ví, že jeho spis je v Moskvě, v ústředí KGB - kdykoliv k použití...
Polsko a ČR se zajisté v mnohém liší, podobnost jazyka je spíše zavádějící, protože podobnost kultury, národního ducha i historie už zdaleka taková není.
Viditelným rozdílem v tomto ohledu byl především tradiční polský antikomunismus, navazující na ještě tradičnější polský anitrusismus, a ten pak založený na staleté zkušenosti soužití s tímto východním sousedem - která Čechům zcela chyběla.
Zatímco čeští komunisté byli nefalšovaní a neimportovaní a nemalá část obyvatelstva jejich populismu po poslední válce podlehla, v Polsku (stejně jako na Slovensku) to byl zcela cizorodý prvek, který by bez masivní sovětské podpory zvenčí byl rychle odsouzen buďto přímo k zániku, nebo do role okrajové a zcela bezvýznamné politické strany či hnutí.
Přes to přese všechno - tedy přes vnitřní podmínky pro boj proti pozůstatkům komunismu bezesporu daleko příznivější - (viz masové odborové hnutí Solidarita, polský papež, obrovský, pochopitelně antikomunistický vliv katolické církve na společnost, v českých zemích naprosto neporovnatelný) - trvalo i Polákům skoro 30 let od "předání moci", než pochopili, že dokud budou vládnout předchozí politické elity a budou držet všechny mocenské posty v zemi, tak mají to "předání moci" hlavně na papíře, ve skutečnosti sotva - což poznají mj. pokaždé, když půjdou k soudu - kde narazí na tvrdou, postkomunistickou realitu.
Mimochodem - poučme se u komunistů, když je čemu !! Co ti udělali, když převzali moc ?? A to jak u nás, tak v Polsku, a všude jinde ??
Stávající soudce bez pardonu vyházeli a nabrali svoje "kádry", z oběžníků dosud dobře známé - soustružníky a vesnické nádeníky, které "proškolili" během několika víkendů - a už z nich byli poslušní "lidoví" prokurátoři a soudci...
A jsou jimi dodnes. Ve druhé, třetí, dnes i čtvrté generaci... Ale na podstatě se samozřejmě vůbec nic nemění - což je také odpovědí naivkům, kteří si mysleli, že něco vyřeší "generační výměna".
Už tady byla řeč o antikomunistické tradici polské společnosti - tolik kontrastující s tou českou.
Tato tradice dostala poslední konkrétní podobu - ve volebním vítězství Práva a spravedlnosti (PiS), tedy strany polské pravice, která to - na rozdíl od nejrůznějších odchovanců prognostických ústavů - míní zatraceně vážně.
A - JSME - konečně - U TOHO !!
Protože teprve po vítězství PiS ve volbách začalo v Polsku jít do tuhého. Začalo se uskutečňovat to, co má skoro 30-ti leté zpoždění - totiž nejen formální, ale i faktické a personální předání moci. Tedy - skutečná výměna garnitur. To, co tu stávající mocnou rozhodně bolí.
A najednou se ukazuje, že - nejsilnější pozice má tato předchozí garnitura - no, kde přece - samozřejmě, že hlavně v justici !!
Navíc justici naduté, nafoukané, odvyklé jakékoliv kontrole, natož skládání účtů...
A polská vláda rychle pochopila, že má-li své předvolební sliby mínit vážně, prostě se bude muset s justicí vypořádat - a že to už vůbec nebude "sametově".
Pochopila to i justice. Stejně jako jí ovládaná média.
A to - zdůrazňuji - Polsko má oproti nám ještě pořád velkou výhodu, že třeba staré struktury v policii či armádě již byly nahrazeny novými lidmi, o tradičním a silném spojenectví s USA tam nikdo nepochybuje - už proto, že Polsko je - na rozdíl od nás - na východní hranici západního světa, a tedy se cítí i bezprostředně ohroženo v případě konfliktu s Ruskem - což jeho historie, jak již zmíněno, jenom umocňuje.
Ale zpět k justici.
O tom, jakého je schopna odporu, nejlépe vypovídá vývoj v Polsku posledního půl roku - a hlavně pak prosincové protivládní demonstrace, organizované postkomunistickou levicí, podporovanou - možná pro někoho paradoxně - jak z Kremlu, tak z Bruselu. Přičemž je stále zřejmější, že 13. prosinec, se svým výročím Jaruzelského puče z r. 1981, měl být příležitostí k repetici - tedy k vyvolání nového, protivládního a prolevicového puče s cílem - už bez skrupulí - svrhnout legálně a legitimně zvolenou pravicovou vládu PiS.
Puč - vzdor nemalé snaze pučistů (viz např. odpojení provládních médií a znemožnění jejich vysílání) a nemalé zahraniční podpoře nevyšel, ostatně, za současného rozložení sil, kdy se polská vláda těší masové podpoře většiny obyvatelstva ani vyjít nemohl, v nejhorším se mohl zvrhnout v krátkou občanskou válku s předem jasným výsledkem.
Ale - proč se o tom natolik široce, na stránkách, zabývajících se především stavem české justice, rozepisuji ??
Protože je potřeba si uvědomit, jakého nepřítele máme před sebou samozřejmě i tady, čeho je schopen a jakou má moc.
V Polsku neváhal se postavit proti vůli legitimní a velkou většinou zvolené vlády, a to i za cenu politického puče a pokusu o vyvolání nepokojů a státního převratu.
Za stavu, kdy sám ozbrojenými mocenskými prostředky nedisponuje !!
Polská vláda dnes považuje postkomunistickou justici za svůj hlavní problém a úkol.
Viděno tímto pohledem - nutně si říkám :
Nepředběhli jsme dobu až příliš, nezůstali daleko vpředu - a hlavně sami - když jsme se pustili do křížku s nepřítelem, kterého i velkou většinou zvolená vláda velkého státu nutně musí brát jako vážnou hrozbu a nebezpečí ?!!
My - malé občanské sdružení, které lze zamáčknout jako hnidu, jako obtížný hmyz - a také to justice v pravidelných intervalech (viz moje věznění zhruba každé 2 - 3 roky) dělá ?!!
Při pohledu do Polska : Nevzali jsme si sami příliš velké sousto ??
Možná. Ale někdo cestu ukázat musí.
A jestliže polská zkušenost jasně hovoří o nutnosti bezodkladně řešit problém (postkomunistické) justice, na ČR - se značným zpožděním obyvatelstva v uvědomění si postkomunistického nebezpečí - tento problém v brzké budoucnosti čeká. Jako přírodní zákon. Kterému se nelze ani vyhnout, ani ho obejít, natož zatajit.
Polské vládě přejeme vytrvalost a pevnou ruku. A věříme, že její zkušenost bude velmi cenným poznatkem i pro nás, a to už v brzké budoucnosti.
_____________________
Kaczyński o reformě justice : "NEUSTOUPÍME !! "
Soudy v Polsku jsou zatíženy mohutnou patologií.
_____________________
_____________________