Tak 2 - nebo raději 3 ??!!

Details: Created: Monday, 27 March 2017 15:07; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 3078

Ani to neumí nymburský soud ze zákoníku opsat...

Kvalita vyšších soudních úřednic, a zejména pak dozorujícího předsedy soudu, nenechává nikoho na pochybách, kam jsme se to dostali...

"Vysoce kvalifikovaná" vyšší soudní úřednice Rothová nedokázala ani opsat ze zákona, nakolik chce vlastně neposlušného odsouzeného zastrašovat - či na dva, nebo raději na tři roky...

A tak zvolila - obojí. Nejprve na tři, kdyby to bylo moc, tak raději jenom na dva...

Vidouc tuto "vysoce kvalifikovanou" práci, podal jsem rovnou - i na vaše přímluvy - správní žalobu. Věřme, že její projednání bude neméně zajímavé, nežli odvolací trestní jednání na Krajském soudě...

_______________

Městskému soudu v Praze

odbor správního soudnictví – Hybernská ul., Praha 1

SPRÁVNÍ ŽALOBA O URČENÍ NICOTNOSTI SPRÁVNÍHO AKTU

NÁVRH NA VYDÁNÍ PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ SOUDU

Žalobce : Ing. Jiří Fiala, 289 35 Košík č. 91

Žalovaný : Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 –

Nové Město

Příl.: - Výzva k nastoupení trestu č.j. 5 T 52/2013 ze dne 17. září 2014 vydaná OS v Kladně

- Výzva k nastoupení trestu č.j. 3 T 31/2016 ze dne 9. března 2017 vydaná OS v Nymburce

V Košíku, dne 27. března 2017

Žalobce v průběhu času obdržel od orgánů z resortu Ministerstva spravedlnosti mj. dvě výzvy, které jsou předmětem této správní žaloby (výzva jako samostatný správní akt), a to výzvu k nastoupení trestu č.j. 5 T 52/2013 ze dne 17. září 2014 vydanou OS v Kladně a dále výzvu k nastoupení trestu č.j. 3 T 31/2016 ze dne 9. března 2017, vydanou OS v Nymburce (viz příloha).

Obě výzvy vystavily vyšší soudní úřednice, které k tomu nejsou ze zákona oprávněny.

Viz - citace platné zákonné úpravy :

Zákon č. 141/1961 Sb. (Trestní řád) :

§ 321

Nařízení výkonu trestu

(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil.

Činnost vyšších soudních úřednic pak upravuje zejména :

Zákon č. 121/2008 Sb. - Zákon o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství,

který v § 12 stanoví :

§ 12

Vyšší soudní úředník v trestním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou …

Vystavení výzvy k nástupu trestu sice v těchto výjimkách uvedeno není, ale z textu zákona je zcela zřejmé, že vyšší soudní úředník může provádět jen ty úkony soudu, které nejsou upraveny jiným právním předpisem samostatně.

Tato situace zde ovšem nastává, neboť nástup trestu JE UPRAVEN JINÝM PRÁVNÍM PŘEDPISEM, a to Trestním řádem (Zák. č. 141/1961 Sb.), který výslovně stanoví, že toto činí pouze předseda senátu – a nikdo jiný.

Lze zajisté pochopit záměr zákonodárce, aby o tak zásadní věci, jakou výzva k nastoupení trestu bezesporu je, rozhodovala osoba k tomu kvalifikovaná, neboť se jedná o hrubý a nevratný zásah do osobních a osobnostních svobod a práv jednotlivce, které má zákon chránit především.

Opodstatněnost tohoto záměru zákonodárce je pak ještě podtržena běžnou denní praxí soudů, kterou může žalobce snadno doložit ze svého vlastního případu – kdy v minulosti obdržel celkem 4 výzvy k nastoupení trestu, a všechny neplatné.

Tři z nich vystavily vyšší soudní úřednice (dvě z nich jsou předmětem této žaloby), jednu dokonce sám soudce (Lázna), který, když mu za neplatnou výzvu k nastoupení trestu hrozilo kárné řízení, svalil veškerou vinu na soudní úřednici (Dvořáčkovou), když písemně prohlásil, že danou výzvu vystavila ona sama bez jeho vědomí, ač na ní byl osobně podepsán.

Žalobce doplňuje, že kromě těchto dvou zde žalovaných výzev obdržel ještě dříve dvě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 10, a to ve věci 1 T 39/2007 a 1 T 61/2011, první z nich – podepsaná soudcem Láznou – vyzývala k nástupu trestu, který právě čerstvě zrušil svým usnesením Nejvyšší soud a druhá vyzývala rovněž k nástupu trestu, a to trestu v dané době již vykonaného, takže chtěla po odsouzeném, aby ho vykonal podruhé (chyběl zcela zápočet vazby i vykonaného trestu, který zrušujícím usnesením Nejvyššího soudu pozbyl právní opodstatnění).

Obě tyto výzvy sám soud uznal následně za neplatné, resp. k nim přestal přihlížet a netrval na jejich vykonání, proto nejsou předmětem této žaloby – ale jako ilustrace situace na soudech a toho, co je na nich možné, jsou jistě velmi cenné.

Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že vystavit výzvu k nastoupení trestu je činnost nesmírně zodpovědná a může ji dělat jen k tomu oprávněná a vzdělaná osoba, což vyšší soudní úřednice zjevně není – viz zejména poslední obdržená výzva z Nymburka, zmatečná na první pohled, kde soudní úřednice dokonce ani nezná jediný paragraf, na který se přitom odvolává, když v horní části výzvy varuje, že prý odsouzenému za její nerespektování hrozí trest až na 3 roky, zatímco ve spodní části již jen na 2 roky – tedy nebyla schopná si ani přečíst Trestní zákoník a jeho jediný paragraf, který v tomto případě připadá do úvahy (§ 337 odst. 1 písmeno f Trestního zákoníku).

II.

Žalobce na základě výše uvedeného konstatuje, že mu jsou opakovaně zasílány nekvalifikovaně vystavené výzvy neoprávněnými osobami zjevně v rozporu s platným zákonem, přičemž vrchol výsměchu spravedlnosti je skutečnost zejména posledního případu (nejen výzvy samotné), kdy nejsou paradoxně trestáni ti, kdož v rozporu se zákonem neplatné výzvy vystavují (a bezdůvodně šikanují veřejnost), ale naopak žalobce – za to, že trvá na dodržování platného zákona.

Přitom především soudy mají jít v dodržování zákona příkladem, ne jej hrubě a denně porušovat a útočit na ty, kterým se to právem nelíbí.

Žalobce vychází z předpokladu – byť značně otřeseného předchozí praxí – že SOUD ZNÁ ZÁKONY A PRÁVO a že tedy není ani zapotřebí, aby důkazy citací platných zákonů (zde Trestního řádu a Zákona č. 121/2008 Sb.) prováděl.

Přiložené listinné důkazy pak jistě soud má z úřední povinnosti provést – a to obě nezákonné výzvy k nastoupení trestu z OS v Kladně a OS v Nymburce.

Žalobce následně soudu navrhuje, aby po provedeném dokazování vydal následující

R O Z S U D E K :

1) Výzva k nastoupení trestu č.j. 5 T 52/2013 ze dne 17. září 2014, učiněná OS v Kladně, je nicotným právním aktem, na který se pohlíží, jakoby nikdy nebyl učiněn.

2) Výzva k nastoupení trestu č.j. 3 T 31/2016 ze dne 9. března 2017, učiněná OS v Nymburce, je nicotným právním aktem, na který se pohlíží, jakoby nikdy nebyl učiněn.

3) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady tohoto řízení.

III.

Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci hrozí nemalé a nevratné škody z vykonání těchto nicotných výzev, resp. druhé z nich a vzhledem ke skutečnosti, že v případě výzvy první již tyto škody vznikly a lze tedy důvodně předpokládat, že mohou vzniknout i v souvislosti s výzvou druhou, jejíž nicotnost OČTŘ nejsou schopny rozeznat, nebo ji nehodlají respektovat, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že konečné rozhodnutí soudu ve věci samé lze očekávat nejdříve v řádu několika let, jsou zde jednoznačně dány podmínky k vydání PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ SOUDU, aby vznik takovýchto škod byl do budoucna odvrácen a eliminován.

Žalobce proto navrhuje soudu, aby vydal následující

P Ř E D B Ě Ž N É O P A T Ř E N Í :

1) Žalovaná ČR je povinna se zdržet jakéhokoliv jednání s odvoláním se na výzvu k nastoupení trestu vydanou OS v Nymburce pod č.j. 3 T 31/2016 ze dne 9. března 2017, a to až do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé.

2) Žádný z účastníků nemá v této fázi nárok na náhradu nákladů řízení.

Ing. Jiří Fiala

žalobce

_______________