Probošt Piťha a jeho kázání : Statečnost by vždy měla dojít uznání
- Details
- Created: Wednesday, 17 October 2018 14:50
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2269
A stateční by vždy měli být připraveni na odpor stávajících struktur, jež z daného rozvratu těží, dobře žijí a jsou dobře placeny.
Co je dnešní rolí a kde je místo církve v dnešní společnosti ?
Připomínáním a oživováním těch hodnot, které byly společností pozapomněny, upozadněny - vzdor jejich tisíciletému fungování a prověření.
Děkovný dopis panu proboštu Piťhovi a arcibiskupu Dukovi za jejich odvážné postoje stran Istanbulské úmluvy, kodifikující rozvracení rodin pod záminkou tzv. domácího násilí.
________________
Vážení pánové
Dominik Duka, arcibiskup pražský
Petr Piťha, probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě
Vážení pánové,
Obracím se na vás v souvislosti s kázáním pana probošta Petra Piťhy u příležitosti svátku zemského patrona, svatého Václava, v katedrále na Pražském hradě a podpory, kterou následně pan arcibiskup tomuto kázání a jeho obsahu poskytnul.
Chci vám oběma za tyto nestandardní a odvážné postoje poděkovat.
Jsou velmi důležité zejména v současné době, kdy podstatná část společnosti ztratila pojem o tom, co to vlastně je zdravá rodina, jak vypadá, kdo do ní patří a jak se má rozvíjet.
Je to velmi důležité v době, kdy si početně mizivá vrstva osob, napojených na současnou ateistickou justici, především soudních znalců, opatrovnických soudkyň a osob na ně navázaných, učinila velmi výnosnou živnost a pohodlné, takřka bezpracné, luxusní živobytí z rozpadu a rozvracení rodin a z neštěstí mnoha nezletilých dětí, které jsou pak neradostnými výsledky jejich „práce“.
Pan probošt Piťha má bezesporu pravdu, že k ještě daleko horším hrůzám by mělo docházet ratifikací Úmluvy, známé jako Istanbulská, jež má být údajně zaměřena proti domácímu násilí.
Naše sdružení má z rodičovských a rodinných sporů bohaté zkušenosti, když prakticky denně zastupujeme některého z rodičů před soudy – a proto dobře známe i problematiku domácího násilí stejně jako skutečnost jeho masového zneužívání v soudním boji o děti a svěření jejich výchovy jednomu z rodičů. Proto i dobře víme, čeho jsou zejména matky schopny, mají-li pocit, že v tomto sporu o děti prohrávají nebo mohou prohrát a také – jak je s jejich často na první pohled smyšlenými oznámeními naprosto nekvalifikovanými státními orgány nakládáno a co je pak konečným výsledkem takto smyšleného oznámení + práce nevzdělaných osob ze státního aparátu, které - vzdor chybějícímu vzdělání - mají obrovskou moc.
Denně máme na očích soudkyně, které samy o rodině často nic neví nebo mají jen velmi mlhavé představy, jsouce samy 2x a vícekrát rozvedeny, nebo naopak dosud neprovdané (některé i neprovdatelné) – a přitom mají účastníky řízení vést k řádnému rodinnému životu, aspoň zákon to tak předpokládá – aniž by definoval, co se tím vlastně rozumí.
V době, kdy si různě úchylné skupiny či jedinci představují, že manželství lze kdykoliv zcela volně rekodifikovat a redefinovat – jako jakékoliv spojení kohokoliv s kýmkoliv nebo dokonce čímkoliv a v době, kdy ateistický a často hrubě nevzdělaný státní aparát a jeho zaměstnanci napomáhá masovému rozbíjení rodin z často zcela malicherných důvodů – jenom proto, že je to pro jeho pracovníky výhodné a poskytuje jim to v podstatě bezpracnou a skvělou obživu - mám za to, že je velmi důležité, aby ve společnosti existoval subjekt, který bude znovu a znovu připomínat skutečnosti a zkušenosti dávno osvědčené, staletími vyzkoušené a prověřené – a dnes zejména vyučovat (a to zdaleka nejen ve školách, ale především na soudech), co to je normální zdravá rodina, co to je normální zdravé manželství, mezi kým se uzavírá, kdo do něj patří a jak se jeho účastníci mají a musí chovat, aby tato základní buňka společnosti plnila svůj účel.
Myslím, že nejen já, ale všichni, kdo dosud respektují a uznávají křesťanské hodnoty jako základní stavební kameny této společnosti, budeme velmi rádi, jestliže se této role ujme církev a nebude v ní selhávat, jak se – bohužel – v minulosti, a právě ve spojitosti s domácím násilím – stávalo.
Byl bych velmi rád, pokud by kázání pana probošta Piťhy při příležitosti svátku sv. Václava bylo lze považovat za takovýto žádoucí obrat v postojích katolické církve, který by byl ve prospěch neměnných rodinných hodnot a tradic a jenž by napříště zaručoval, že nejen tato církev bude stát vždy na straně zdravé a funkční rodiny, a ne těch, kdož ji z často velmi malicherných či ideologických důvodů a pohnutek programové narušují a rozbíjejí.
Specificky ženský levicový extrémismus, zvaný feminismus, zde mám na mysli především.
Vážení pánové, jistě je vám oběma jasné, že takové kázání, jaké měl p. probošt Piťha, nutně vzbudí vlnu nenávisti zcela opačně laděných mainstreamových médií a různých – otevřeně řečeno – potrhlých aktivistek, jež nemají co lepšího na práci než se vystavovat na veřejnosti (když už v soukromí o ně obvykle nikdo nestojí).
Chci vám proto tlumočit, že v každé situaci, budete-li se držet tezí, nastolených tímto projevem, můžete počítat s podporou všech, co jsou jim rodiny i tradiční hodnoty svaté a drahé, a našeho sdružení, i mou osobní, pak především.
Myslím, že má-li se církev kdykoliv v budoucnu těšit úctě veřejnosti, bylo právě toto kázání velmi slibným vykročením a počinem.
Ještě jednou vám proto oběma upřímně a srdečně děkuji
Za o.s. K 213
Ing. Jiří Fiala
předseda
________________
________________
_______________
https://echo24.cz/a/SVZut/
________________
________________