Výzva MPSV : Věnujte se nejchudším !!

A to - jistě k vašemu nemalému úžasu - nejsou ani samoživitelky, a už vůbec ne důchodci. 

Je-li muž - předtím jakkoliv bohatý - obviněn z domácího násilí a vykázán na ulici, má s sebou obvykle jednu košili a jen ty peníze, co má zrovna v peněžence. Někdy ani to ne. Pokud se - často po letech - prokáže, že si tzv. "oběť" všechno vymyslela - obvykle proto, aby se dostala bezpracně k majetku nebo k dětem - státní aparát za nic nemůže a jen postiženému sdělí : Buďte rád, že to takhle dopadlo - a nešel jste sedět. 

A pokud jste sedět šel - buďte rád, že jste to ve zdraví přežil. 

A to je obvykle vše, co státní aparát pro postiženého, jemuž zlikvidoval nejen profesní život, má. 

Je-li někomu ve smyšlené či zinscenované dražbě vydražen byť, je bezdomovcem z hodiny na hodinu. 

O životní úrovni většiny samoživitelek, natož pak důchodců, se mu může jenom zdát... 

___________________

Otevřený dopis ministryni Maláčové - i s reálným návrhem na odstranění dluhů z výživného

 

Vážená paní

 

Jana Maláčová

ministryně práce a sociálních věcí

 

 

NÁVRH NA VÝRAZNÉ SNÍŽENÍ POHLEDÁVEK Z VÝŽIVNÉHO +

 

                                   VÝZVA : UDĚLEJTE NĚCO PRO TY NEJCHUDŠÍ !!

 

Vážená paní ministryně, 

 

            S nemalou hořkostí sleduji Vaše kroky ve funkci ministryně práce a zejména to, jak smutně pokračujete v předchozích, dávno zajetých, vyjetých – špatných -  kolejích a obehraných deskách, i když by si snad člověk mohl myslet, že díky Vašemu mládí a nezkušenosti nepřevezmete od předchůdců všechno špatné, čím se presentovali oni, ale naopak, že se představíte něčím novým, netradičním, neobehraným. 

 

            Ale zdá se, že ať je ministrům práce třicet nebo sedmdesát – stále jedna a tatáž obehraná deska : 

 

Musíme něco udělat pro samoživitelky a proti neplatičům výživného – aniž byste – jako všichni ostatní – říkala, co vlastně. 

 

            Dovolím si podotknout, že praxe prokázala, že proti neplatičům výživného – pokud jde o sankce a postih – nelze už udělat více, leda že byste je začali čtvrtit na náměstích, což – pokud se chcete zvýraznit – Vám tímto navrhuji.    

 

            Stále a marně totiž čekám (a nejen já) na osvícenou ministryni, která by řekla, že v sankcích, pokud se všechny míjí účinkem, to asi nebude – a že by bylo třeba dobře změny v tom smyslu, že by ti, co výživné neplatí, dostali práci, kde by si na ně mohli vydělat. 

 

            A že dluhy, které jim často uměle narostly, protože výživné bylo vyměřeno zcela nereálně, zaplatí ti, co je vyměřili a dluhy zapříčinili, protože jestliže třeba ani po 10-ti a více letech nevymohla ani armáda exekutorů z povinného nic, je nanejvýš jasné, že nic nemá, že jakékoliv vymáhání je jen ztrátou peněz, času a energie státního aparátu – a že za to také někdo  - konečně (!!) - ponese odpovědnost. 

 

A – kdo jiný, než ten, kdo měl reálně posoudit možnosti povinného, včetně především těch výchovných (a tedy i skutečnosti, jestli výživné vůbec kdy platit měl a jestli by nebývalo bylo lépe, aby namísto placení děti raději vychovával osobně) – a podle toho výživné stanovit, případně nestanovit – a rozhodnout o jiném modelu výchovy dětí nežli je výhradní péče samoživitelek. 

 

            Mám za to, že model regrese výživného, tedy že by ho zpětně, pokud se ani za 10 let nevymohlo,  platili ti, kteří ho nereálně  - a často i bezdůvodně – vyměřili, by nesmírně pomohla problémy s tzv. „neplatiči výživného“ vyřešit – a ze soudcovských platů by bylo výživné uhrazeno natotata - a hned by bylo i vidět, kdo za celý problém tzv. neplatičů výživného může především. 

 

To ale není to hlavní, proč Vám píši. 

 

S nechutí sleduji Vaše – zejména mediální – aktivity – stran samoživitelek, nemající v pravdě nic jiného za cíl než zvýšit volební preference vadnoucí ČSSD. 

 

Přitom  bych Vám rád připomenul, že samoživitelky rozhodně nejsou nejchudší vrstvou obyvatelstva a že žádná samoživitelka nežije ze 2.200,- Kč měsíčně, jak k tomu nutíte dlouhodobě nezaměstnané, přičemž je třeba zdůraznit, že to i ty, kteří rozhodně nejsou nezaměstnaní vlastní vinou, rádi by pracovali, ovšem díky předchozí „práci“ státního aparátu, jenž je křivě obviňoval, pronásledoval, často i věznil a trýznil, žádnou práci neseženou, i kdyby nakrásně chtěli. 

 

A i kdyby ji sehnali, jakýkoliv prospěch z takové práce jim okamžitě zabaví exekutoři z titulu umělých dluhů, jež jim (povinným) státní orgány vesměs svou pochybnou erudicí vytvořily. 

 

Je Vaší velkou módou hovořit o obětech domácího násilí, já si dovolím zmínit jinou skupinu obyvatel, která je na tom ještě mnohem hůře, a to jsou oběti obětí domácího násilí – tedy ti, kteří byli z domácího násilí křivě obviněni, často i několik let pronásledováni – a na rozdíl od tzv. obětí domácího násilí, tito ve všeobecném opovržení a zatracení – a až se prokázalo, že si to všechno „někdo“ vymyslel (často jenom proto, aby - po právu - nepřišel o výchovu dětí nebo o podíl na majetku ze SJM), tak skončili na ulici bez šance vrátit se zpět tam, kam původně patřili – protože „státní aparát přece nechybuje, natož aby se omlouval“ – a „i když se to neprokázalo, bůh ví, co na tom je…“ 

 

Tito lidé jsou skutečně na okraji společnosti, přitom v naprosté většině bez sebemenšího vlastního zavinění – a protože dlouhodobě nenajdou žádnou práci, tak jsou nuceni žít z 2.200,- Kč měsíčně – což je částka tak leda na provaz, ani k holému přežití rozhodně nestačí. 

 

Stát, který vše zavinil, jim nijak nepomáhá – na rozdíl od obětí domácího násilí, často ryze fiktivních, pro které existují nesčetné fondy a neziskové organizace se mohou přerazit, aby jim nabízely modré z nebes. 

 

Nezaměstnaným obecně je tvrzeno, ať jdou pracovat : Jistě – a kam, když sebemenší záznam (natož pak letité probíhající trestní řízení) v trestním rejstříku je z práce, a to i manuální, často spolehlivě vyřazuje, natož pak pokud jde o VŠ vzdělané lidi, chtějící zůstat v oboru, protože pro vyčlenění z něj není sebemenší důvod ? 

 

A – konečně – jak si tu práci mají hledat, když z této – státem vyplácené -  částky nemohou ani zaplatit dopravu, aby se k potenciálním zaměstnavatelům vůbec dostali ? 

 

Přitom každý důchodce, z nichž někteří jsou na tom i velmi dobře, ale rozhodně nikdo tak bídně, aby žil ze dvou tisíc, má dopravu skoro – nebo i úplně -  zdarma. 

 

Že by se někdo vozil jen tak pro svoje potěšení, to si myslím, že u rozumných lidí nelze předpokládat – a u bezdomovců tomu stejně nikdo nezabrání, protože jsou nepostižitelní. 

 

Proto Vám chci, vážená paní ministryně, navrhnout, abyste udělala skutečně něco užitečného pro ty skutečně nejchudší (což – asi k Vašemu úžasu – nejsou ani samoživitelky, ani důchodci, byť jakkoliv osamocení) – a tím se i nemálo – a hlavně netradičně – zviditelnila, po čemž asi toužíte. 

 

Prosaďte pro dlouhodobě nezaměstnané stejné výhody v dopravě, jaké mají jiné – daleko bohatší – skupiny obyvatel, tedy např. studenti a důchodci – tedy aby např. městskou dopravu měli po celé republice dlouhodobě nezaměstnaní zdarma – a na vlaky a autobusy buďto výrazné slevy, nebo zdarma rovněž. 

 

Myslím si, že by to byla zásluha velmi oceněníhodná, snadno zdůvodnitelná a hlavně : Nesmírně užitečná. 

 

Přeji Vám, aby se Vám ve Vaší práci vždy dařilo správně identifikovat, kde problémy této společnosti skutečně jsou – a ty pak efektivně řešit. 

 

S pozdravem 

 

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala 

                                                                                                              předseda sdružení K 213

 

 

 

 _________________

 

 

__________________

__________________