Komise rovnosti

  • Vytisknout

vítáme !! A máme pro ně konkrétní úkoly : 

Dopis ministryni práce, maturantce Maláčové : 

KOMISE ROVNOSTI

Vážená paní ministryně, 

 

            S údivem sleduji houževnaté úsilí Komise pro spravedlivé důchody o uniformitu důchodů bez ohledu na to, co dotyčný za svého produktivního věku dělal pro společnost a jak odpovědná byla jeho práce, což je v praxi v podstatě totéž, jako byste chtěla zpětně všem stanovit stejné platy, když dobře víme, že skutečnost, že ženy mají nižší důchody než muži, není ani tak dána délkou jejich mateřské dovolené a výchovou dětí (proti náležitému ocenění této části jejich aktivního života sotva bude kdo co namítat), jako spíše povoláními a druhem práce, kterou po nástupu do zaměstnání vykonávaly – a pokud většina z nich pracovala jako kuchařky, zdravotní sestry, uklízečky či učitelky, sotva mohou spravedlivě chtít stejné důchody jako ti, co zodpovídali za technický a společenský pokrok a rozvoj, což byli převážně muži. 

 

            Ale když už Vám tak leží na srdci rovnost důchodů mužů a žen (ač rozdíly zde dané jednak nejsou zásadní a jednak jsou snadno vysvětlitelné i pochopitelné), věřím, že by Vám mohla stejně silně na srdci ležet rovnost mužů a žen i v jiných oborech a oblastech, kde naopak jsou muži již dlouhou dobu programově diskriminováni – a přitom nemám pocit, že by Vám to nějak vadilo, naopak. 

 

            Jedním z nejkřiklavějších extrémů je v tomto směru bezesporu oblast opatrovnictví, resp. opatrovnické justice, za kterou sice Vy osobně nenesete přímou odpovědnost, ale za práci OSPOD už ano, a ta je součástí této nerovnosti a výrazně k ní napomáhá – a marně hledám od Vás sebemenší zmínku kdekoliv v tom směru, že by Vám to vadilo nebo že byste to chtěla nějak měnit. 

 

            Konečně, komise rovnosti jsou meziresortní, tak Vám jistě nic nebrání vznik takové Komise pro rovné příležitosti při svěřování péče o dítě iniciovat, spolu s ministrem spravedlnosti – a stanovit jí jasné cíle, aby to nebylo jen opakované mlácení prázdné slámy. 

 

            A protože jasné cíle se nejlépe stanovují v číslech, viděl bych to asi takto : 

 

     Jestliže dnes se cca 86% dětí svěřuje u soudů do péče matkám a jestliže vyjdeme z přirozené rovnosti mužů a žen, tedy i matek a otců, pak by takové číslo samo o sobě mělo komisi zatraceně zalarmovat. 

 

A měla by si stanovit, že třeba do dvou let to bude už jen 75%, do pěti let 60%, a tak dále. Zbytek – do sta procent – jednak ve prospěch výhradní péče otců, jednak ostatních modelů péče, tedy především střídavé péče. 

 

A do deseti let nemůže podíl výhradní péče matek být vyšší než 40%. 

 

Co Vy na to ? 

 

Přitom – provázanost opatrovnictví s následnou výší důchodů je také vcelku zřejmá, protože kdo pečuje o dítě, nemůže buďto chodit do práce vůbec, nebo se jí nemůže věnovat natolik jako ten, kdo o nikoho starost žádnou nemá. 

 

Já myslím, že záměr je jasný, cíl také – a neomalená diskriminace mužů v tomto odvětví rovněž.  

 

Tak bych rád věděl, co s ní budete dělat, když Vám rovnost pohlaví tak leží na srdci. 

 

S pozdravem 

 

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala 

                                                                                                              předseda sdružení K 213 

_________________

_________________