Chrudim : Už 10 let ...

Details: Created: Saturday, 18 January 2020 20:01; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 1865

Není mezi živými Jana Komárková...

Neuvěřitelné, jak to letí... Když mi Jirka Komárek poslal tuhle připomínku, ani jsem tomu nemohl věřit … Že už tak dlouho - a tak marně - bojujeme...

Vytanuly mi na paměť okamžiky před 10-ti lety, kdy jsme se - po téhle zprávě - vypravili do Chrudimi, to tehdy p. Komárek ještě pracoval, a to skoro naproti hřbitovu, kam byla později uložena.

Následoval dramatický týden, kdy jsme se snažili zjistit, co se vlastně stalo - a především zajistit účast otce na pohřbu, který se měl konat. A který se matka a její podivná rodina snažila před otcem i veřejností utajit.

Naplno jsme alespoň viděli mravní a morální ubohost těch, kteří mají u nás vykonávat státní moc.

Chtěli jsme předběžné opatření, zajišťující otci účast na pohřbu - bez výsledku...

Před otcem se nestyděli tajit pohřeb jeho vlastní dcery ani pohřební služba a všechny státní a městské úřady v Chrudimi, především pak policie.

Ta nakonec obsadila hřbitov způsobem, známým například z pohřbů chartistů za totality.

Tvrdili, že nemohou údajně nic dělat - když jsme trvali na umožnění přístupu do kaple, kde se pohřeb konal a kam se rozdávaly lístky jako na soudy s chartisty.

Nikdy nemohli, chudáci malí, nic dělat.

Ale - strach z nás měli tedy nemalý.

Dokud jsme na hřbitově byli, neodvážili se Janu pochovat a nakonec ji uložili do hrobky ve všední den brzy ráno, aby to nikdo nevěděl.

Taková neskutečná ubohost a zbabělost !!

Když jsem kdysi ještě pracovával v zahraničním obchodě, resp. pro zahraniční firmy u nás, nechápal jsem, proč se na nás koukají tak přes prsty.

Tady jsem to rychle pochopil - jaká amorální pakáž se u nás dostala k moci a šíří svou zvrácenou morálku dále do společnosti.

Přitom, matka Jany pracovala tehdy (a možná i dnes) na Městském úřadu v Chrudimi - kdyby tam byl starosta nebo tajemník co k čemu, tak si ji zavolají a jasně jí řeknou, že takovouhle ostudu prostě nestrpí, a buďto umožní otci dcery řádnou účast alespoň na pohřbu, když už mu neumožnila jeho výchovu, anebo na Úřadě skončí, protože tam prostě takoví lidé dělat nemohou.

Za zmínku stojí i senátor Pithart, na kterého se otec opakovaně obracel, ještě když Jana žila, i potom.

Ač sehrál v mých kauzách také jednu positivní roli ( o rok později dal na žádost p. Duse za mne záruku za propuštění z vazby - to byl tehdy ještě předseda Senátu), musím konstatovat, že tady selhal na celé čáře.

Viděli jsme se - jen o měsíc později - na pohřbu Dr. Bakaláře - a tam mi sděloval, že prý si to nechal všechno prošetřit - a že všechno bylo shledáno v pořádku...

Povídám mu : A co jste čekal, pane senátore, když to "prošetřovali" titíž, co to vykonávali - a všechno zavinili ???

Řekněme, že od světských orgánů se toho u nás moc čekat nedá, všichni to víme - ale tady naplno zklamala i katolická církev, která pohřeb měla sloužit. Zachovala se doslova jako prodejná děvka - a kdo pohřeb platil, tomu také posluhovala.

Ač jsme je upozornili, že je krajně nekřesťanské chtít vyhodit otce z pohřbu vlastní dcery, což už i tak je pro něj událost nanejvýš tragická.

V tomto případě selhali - tradičně - prakticky všichni : Soud a OSPOD tím, že ponechali Janu v péči matky, ač ta ji fyzicky trestala a zjevně se k ní chovala bezcitně a tvrdě (zato teď jí nosí na hrob kytky jako o závod...) - a Jana mnohem více inklinovala ke svému otci - to ale měla smůlu, protože se to příčilo paradigmatům OSPOD a soudu, a zvláště, když madam pracovala na MÚ - stejném pochopitelně jako OSPOD.

Budiž, to je jaksi selhání standardní a očekávatelné - ale to, jak se prakticky všichni chovali i při pohřbu a po něm k otci - to už zůstával rozum stát, a v podstatě jsem nabyl dojmu, že pokud by odvezli za mříže celou chrudimskou policii a městský úřad se soudem, moc by se nemohli splést.

Namísto toho odvezli za pár měsíců do vazby mě, když na mě - už v dubnu - vydal Koudelka v Kladně zatykač.

Asi to už hýbalo celou Chrudimí - a nevěděli, jak tomu dál zamezit.

Mrzí mě, že ač my jsme tehdy udělali, co jsme mohli - a městem to pořádně hnulo - že na to nikdo nenavázal, nikdo se k tomu nepřidal, nikdo nepožadoval další změny nebo to nějak vyřešit.

Jen soud, ten z nás měl pak pár let slušný respekt a pokud někde nějaké velmi slušné výsledky v opatrovnictví byly, pak právě tam.

Kde není spravedlnost lidská, bývá ta Boží.

A tak, pokud vím, soudce Esser - ač v mém věku - už má pár let vážné zdravotní problémy, údajně s rakovinou - a ze soudu odešel. Otec ho považoval za hlavního viníka osudu a smrti dcery.

Mohlo by se zdát, že Jana umřela zbytečně - že se nic nezměnilo.

Ale možná taky jenom čeká na svůj den, na svoje probuzení.

Jako Jan Palach. Ten na ně čekal 20 let.

Ovšem pak to stálo za to.

Přesto, vidět obnaženou amoralitu téhle společnosti - to tedy bylo silné kafe. Člověk si pak rychle uvědomí, proč jsme jen tam, kde jsme. Kolik tradiční evropské křesťanské morálky se podařilo komunistům vykořenit a zlomit - a dosud neobnovit.

Měl jsem tehdy - a stále mám - mnohačetné pocity, proč se stydět za své krajany a jejich chování.

Dodnes mne udivuje, jak různé politické strany mezi sebou soutěží a hašteří se - o naprosté voloviny. O EET, o výši daně, o výši porodného - o kraviny.

Dodnes nikdo neměl odvahu vstát a říct : Není nic důležitějšího než rodinná morálka, s tou všechno stojí a padá - pojďme ji společně obnovit, protože - je v troskách.

To se raději budou hádat o tyhle kraviny - a divit se, že je nikdo nevolí.

Žádná strana totiž vlastně žádný program nemá a žádné změny de facto nechce - jediné, co se mění, je skupina lidí, která rabuje národní bohatství.

Jany je mi moc líto. A protože se nic za těch 10 let nezměnilo, ani na vzdělání, ani na přístupu OSPOD a soudů, budou tyhle dětské oběti zřejmě stále následovat. Dokud si i ten poslední volič neuvědomí, že důležitější nežli kobliha na talíři či pár set k důchodu - je štěstí a zdraví jeho synů a vnuků.

Protože v tom je všechno, a všechno ostatní - je NIC.

___________________

Ahoj Jiří,

dnes je to přesně deset let, co se moje dcera Jana rozhodla ukončit své dlouholeté utrpení v estébáckém skanzenu s názvem Česká republika.

Naše sdružení bylo jediné, které o této tragické události informovalo a konalo.

Zjednání nápravy jsme nedosáhli, policejně opatrovnická mafie tu denně připravuje děti o jednoho z rodičů, denně jsou na základě vymyšlených obžalob odsuzováni slušní, nevinní lidé.

Situace v opatrovnictví se nezlepšila ani v Chrudimi, kde policejně justiční opatrovnická mafie moji dceru k sebevraždě dohnala.

Jediné, co funguje jsou Boží mlýny.

Moje dcera se přimkla ke svým tyranům, což se jí stalo osudným.

Zapálil jsem na hrobě Jany svíčku, foto posílám v příloze.

Vrazi Jany nevědí, co by jí na hrob snesli. I na ně dojde.

J.K.

https://g.cz/nekdy-muze-dojit-k-uplne-identifikaci-s-agresorem-rika-o-stockholmskem-syndromu-profesor-radek-ptacek/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

___________________