ČR - jako Turkmenistán ...
- Details
- Created: Saturday, 04 April 2020 08:00
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1236
V Turkmenistánu zakázali slovo koronavirus. Kdo nosí roušku, toho zatknou. U nás - naopak. Přesto jsme si hodně podobní... Ani netušíte, jak...
Kdysi byla u nás zakázána nejen psychologie, jako buržoazní pavěda, ale třeba také kybernetika.
To bylo v 50. letech. Za nejtužšího, dnes právem za zločinný označovaného, stalinismu.
Byl zakázán džez, hrát na saxofon bylo trestnýn činem.
Dnes to vydávají za důkaz totální a neuvěřitelné absurdity tehdejšího režimu. 
Právem.
V nultých letech jednadvacátého století jsem zažil prakticky totéž u našich soudů.
Kupodivu, tento režim se dodnes za absurdní neoznačuje, ba ani za totalitu ne, najdou se lidi, kteří jsou schopní tvrdit, že tehdy byla u nás svoboda a demokracie. 
Nejednalo (a nejedná) se tehdy o koronavirus, ale o SZR, tedy syndrom zavrženého rodiče.
Podobné svinstvo jako koronavirus, jen uměle - a zbytečně - a zbytečně uměle - vypěstované.
Obvykle matkou, vzácněji otcem, pokud má děti po rozchodu rodičů v péči. Ale pro matky je to, řekl bych, typické. Především pak pro jistý druh matek, odhadem jich je asi 10%, což jsou zjevné psychopatky, obětující zdravý vlastních dětí své "pomstě" - u nás a pro naši justici ovšem představující "vzorné matky", protože "dávají dětem do školy svačinu", jak jsem se v jednom z rozsudků dočetl.
Syndrom nezabíjí tělo, ale duši. Především tu dětskou.
Dítě takto postižené dosti spolehlivě poznáte už na dálku : Tupý, nenávistný pohled v očích, jakýsi vnitřní vztek na kohosi a cosi neznámého, co ani neumí pojmenovat - a hlavně : Fanatické osočování druhého z rodičů, u kterého právě nežije a kterého obvykle léta nevidělo, ze všeho, co se kdy na světě od jeho vzniku špatného stalo. 
Slepá nenávist nejen k tomuto rodiči, ale i ke všemu, co s ním jakkoliv, byť hodně vzdáleně, souvisí. Tedy třeba jeho koníčky, jeho zájmy, samozřejmě jeho nejširší rodina, kterou dítě často ani osobně nezná, v životě ji nevidělo, natož aby s ní mělo nějaké zkušenosti, atd.
Princip vzniku, rozvoje - a také odbourání - tohoto syndromu spolehlivě popsali američtí psychologové Warschak s Gardnerem už v 70. letech - a hlavně ho odzkoušeli v praxi. Fungovalo to. Popis, i praxe.
Co funguje, platí a je správné. I Marx, vzdor svým bludům, dobře věděl, že jediným - a rozhodujícím - kritériem úspěšnosti teorie - je její ověření praxí.
Díky tomu také jeho bludy skončily na smetišti dějin. 
Chování takto postiženého dítěte se totiž dá snadno předpokládat a předvídat, vykazuje typické rysy a znaky. Ještě snadněji rozeznatelné nežli suchý kašel u koronaviru.
Stejně tak náprava. Byla vyzkoušena, popsána na desítkách příkladů - a hlavně : Funguje v praxi.
ČR, se svou přihlouplou, feministicko - komunistickou justicí, se rozhodla tento světově známý fenomen bojkotovat a ignorovat.
On totiž nazývá pravými jmény zločiny na dětech a svinstvo, které se u nás děje po tisících případů, nevzdělanými a nevzdělatelným soudkyněmi a pracovnicemi OSPOD - a tzv. "vzorné matky" (protože dávají dětem do školy svačiny) označuje za kriminálnice, které doživotně poškozují vlastní děti. A kterým je proto potřeba děti z výchovy co nejrychleji odejmout, nemají-li špatně skončit. 
Takže zatímco jinde, a to nejen v civilizovaných zemích, ale i v zemích u nás mylně považovaných za rozvojové (třeba Mexiko), se tento fenomen dávno dostal do trestních kodexů a je podle toho stíhán - a mnohde také díky tomu vymýcen - u nás se mylně stíhají často jeho oběti, nikoliv pachatelé - tedy otcové neplatící v plné výši alimenty, přičemž často k tomu mají důvod buď ten, že dítě proti nim bylo poštváno, nebo ten, že ho nemohou vidět a vychovávat - anebo to prostě není jejich dítě.
Tohle všechno je pro feministicko-komunistickou justici větším zločinem nežli psychicky zmrzačit vlastní dítě a odříznout ho od celé poloviny jeho vlastních kořenů. Tedy - vykořenit ho.
Zažil jsem takové "znalecké zkoumání" a takový "znalecký posudek" v praxi.
A nebyla to jen naprosto hloupá soudkyně Kloudová, dodnes působící na Praze 9 (a pokud ji někdo neodstraní, tak tam asi taky na věčné časy už bude), ale - pozor - i tzv. "renomovaní znalci", jejichž jmény se dodnes honosí nejeden znalecký posudek nebo ústav.
Žukov, Pavlov, Pavlát. A Janotová.
Mimochodem, na jednoho z nich, pokud vím, narazil po svém propuštění i Kájínek, když se ho šel zeptat, proč mu napsal do posudku, že jeho (tedy Kájínkova, nikoliv Pavlova) sociální adaptace je vyloučena. Na základě čehož pak dostal doživotní trest. (Opět Kájínek, nikoliv Pavlov).
Odpověděl mu něco v tom smyslu, že "byla taková doba", což je jistě odpověď, hodná odborníka.
U dětí, které 5 let neviděly svého otce a nedovedly vysvětlit, proč ho vlastně nenávidí, když se v něm ještě před pěti lety viděly - a jako vzor zvláště ohavného činu, který jediný dokázaly vyjmenovat, bylo to, že prý koupil příliš levné žrádlo pro jejich psa, jenž mu byl na víkend vnucen jako povinné břemeno, spolu s dětmi - tihle "mudrci z východu" tvrdili, že o žádný syndrom nejde, ale že je to prý přirozená reakce dětí na to, že otec trvá na tom, aby se s ním stýkaly. 
Načež dokonce dodali, že "žádný syndrom zavrženého rodiče neexistuje" - a že si otec může za vztahy s dětmi sám, svým údajným chováním. Tedy vymáháním kontaktů s dětmi. Jinými slovy : Že to dávno nezabalil a nezmizel do ztracena, odkud ale samozřejmě bude dál živit nejen děti, ale i celou rodinu jejich matky.
Přitroublá soudkyně, spolu s matkou, nadskakovaly blahem, matka zvláště poté, co jiný znalecký posudek, vystavený na totéž dítě, ovšem v trestní věci, konstatoval, že toto dítě poštvala a zmanipulovala, následkem čehož nejen že jsou výpovědi dítěte zcela nevěrohodné, ale hlavně - že tím dítěti způsobila psychické trauma, za které by měla být trestně odpovědná.
Podotknu ještě, že předchozí, v té době již tři roky starý, znalecký posudek, konstatoval, že děti jsou postiženy SZR třetího stupně (tedy již v té době byly a otec je od té doby vůbec neviděl), následkem čehož jedinou šancí na jejich psychickou záchranu je nařízení změny výchovy.
To přitroublá soudkyně samozřejmě nebyla schopna udělat, a tak si pozvala na pomoc tyhle mudrce z východu.
A ti, jak vidět, přišli s tam osvědčenou medicínou : Tedy pokud je problém, tak se řeší tím, že se zapře - a on časem zmizí. Nebo se s ním něco stane. Třeba to, že vyšumí.
Od té doby uplynulo již 15 let.
Všechno, co jsem předpovídal já, vědom si prognozy dalšího rozvoje SZR, se stalo, všechno, co předpovídali tito "renomovaní vědci", se nejen nestalo, ale bylo to směšné - a snadno předvídatelné - od samého počátku a ze stolu to smetla sama praxe.
Mimochodem, pro představu - jako "řešení" tehdy navrhovali, že prý by pomohlo, kdyby otec na rok od styků s dětmi upustil, že se situace "uklidní".
U dětí, které otec 5 let předtím neviděl, žádný styk neprobíhal - a situace se stále jen vyhrocovala !!
Tihle lidé u nás stále chodí ověnčení akademickými tituly a za jejich "posudky" platí justice (následně přeúčtujíc účastníkům) horentní sumy..
Za tenhle nesmysl mimochodem chtěli 150 tisíc (!!!). A stát jim je samozřejmě zaplatil.
A ještě perlička : Na postupu těchto grázlíků nespatřoval nic zvláštního ani tehdejší přednosta 3. lékařské kliniky, dnes rektor UK - prof. Tomáš Zima !! To byl totiž tehdy jejich přímý nadřízený.
Takového skvělého má univerzita rektora !! Jak potom může sama vypadat - jaké renomé asi může ve světě vědy mít ??
Takže : Teď už aspoň víme, kam se chodí Pavlov, Pavlát a Žukov s Janotovou učit.
Do Turkmenistánu, za Otcem Ochranitelem.
Anebo to bylo opačně ?? Nestudoval on, tedy Otec Ochranitel, třeba právo na Praze 9 ? U tamních "matek ochranitelek" ?
Uplynulo 15 let.
Svět pokročil, ten civilizovaný syndrom zavrženého rodiče prakticky vymýtil. Asi jako penicilin neštovice a anginu, na kterou se ještě za 1. republiky běžně umíralo.
Tam, kde je to trestný čin (a to naprosto po právu, a mnohem nebezpečnější nežli nějaké "zanedbání vyživovací povinnosti"), si to nikdo nedovolí - anebo skončí v base.
Ten rozvojový svět, tedy Turkmenistán a Česká republika, se dál tváří, že tyto problémy nejsou.
Do té doby, než dotyčným přerostou přes hlavu - a smetou je, kam patří, tedy do propadliště dějin.
ČR má to "štěstí", že na SZR nepadají lidé na ulici do bezvědomí. A pokud do blouznění, tak obvykle jenom před soudem.
SZR totiž zabíjí duši, ne tělo.
A - jak že to říkal Napoleon ?
Člověka lze zabít mnoha způsoby : Puškou, nožem, nebo jedem. Anebo - psychicky.
Ten poslední způsob je ze všech nejstrašnější... 
___________________
____________________
Turkmenistán a ČR : Nositelé světového pokroku …
__________________
__________________
__________________
__________________