Osvobození. Od indoktrinace.
- Details
- Created: Sunday, 12 April 2020 07:03
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2133
ČT vysílá v hlavním vysílacím čase na Dvojce díly sovětského seriálu Osvobození. Mapující druhou část druhé světové války.
Možná je to dobře. 
Je to dobře hlavně proto, abychom si mohli naplno uvědomit, v čem jsme (za normalizace) vyrůstali. Co všechno nám bylo zamlčeno, co zkresleno nebo převráceno, co naopak vsugerováváno jako neochvějná pravda. Je dobře se na to dnes podívat, se znalostí už mnohem hlubší většiny okolností kolem druhé světové války. A je dobře si uvědomit, v čem většina Rusů žije dodnes.
Především tento seriál dává poznat, jak zásadní rozdíl je mezi válečnými filmy sovětskými, resp. ruskými - a těmi ostatními, především anglickými a americkými.
Zatímco pro ostatní svět je druhá světová válka vcelku uzavřenou historií, kterou se snaží věcně popsat, pro sovětské dramaturgy - a hlavně ideology - to byla (a asi i je) živá součást současnosti, osvědčující legitimitu jejich světovládných doktrín. Podle toho k filmům také přistupují.
Zatímco ostatní filmy se snaží především popsat dějinné události, jak šly za sebou a co znamenaly, sovětské filmy věcnou stránku věci odbydou jedinou větou, obvykle v úvodu - a pak už jen sledujeme nekončící utrpení a statečnost sovětských lidí, často aniž bychom věděli, ve které části historie či fronty se právě nacházíme. Protože to je nakonec pro autory nepodstatné.
Co je ale horší, a řekl bych, zásadní, a také to tvoří zásadní rozdíl mezi sovětskými válečnými filmy a těmi ostatními - sovětské válečné filmy se neustále snaží vsugerovávat divákovi, že bez SSSR by válku vyhrát nebylo možné, resp. že válku vyhrál SSSR sám - a západní Spojenci se na té slávě jenom přiživili, když už Hitler mlel z posledního.
Seriál Osvobození začíná bitvou u Kurska - a já se přiznám, a byl to asi všeobecný jev, alespoň za normalizace, za které jsem vyrůstal - že, vzhledem k omezenosti tehdejších zdrojů informací, pro mne dlouho válka na východní frontě začínala právě až tady.
Jakoby nebylo celých dvou let předtím, kdy Rudá armáda prchala před Němci jako lesní zvěř a nebyla schopná se zastavit, až na Volze, a to ještě hlavně proto, že Stalin přijal opatření, podle kterého každý, kdo se otočil dozadu, do týlu a začal utíkat, měl být zastřelen. Vojáci si tedy mohli vybrat pouze to, jestli je zastřelí Němci nebo jejich vlastní, oddíly NKVD. Přičemž ta první možnost skýtala naději, že alespoň zemřou jako hrdinové - a podle toho se pak bude zacházet i s jejich rodinami, zatímco ta druhá možnost znamenala, že zemřou taky, ovšem jako zbabělci a zrádci, se všemi důsledky pro jejich rodiny.
Volba vcelku jasná.
Tak tohle všechno se z Osvobození - za normalizace prakticky jediného zdroje informací o válce na Východě (a o té na Západě se nemluvilo vůbec) - nedozvíte.
Zato se tam dozvíte zjevně manipulativní, podsouvané - a hlavně ničím nepodložené - spekulace o tom, že "Spojenci si pospíšili s invazí na Sicílii, protože Rudá armáda zlomila vaz Němcům v bitvě u Kurska..."
A posluchač, který nemá ani potuchy o tom, že taky byla nějaká válka v Africe, že ji tam napřed Spojenci museli vyhrát, Němce odtamtud vyhnat - a teprve potom se mohli vyloďovat na Sicílii, což také dává jasný smysl a souslednost, pokud ovšem o tom posluchač ví. Pokud ne, pak může skutečně nabýt dojmu, že Spojenci šli až v závěsu nezvratných sovětských vítězství.
Neboť každou skutečnost lze vyložit dvojím způsobem, stejně jako na poloplnou sklenici se lze podívat dvojím způsobem.
Ještě lépe je to vidět - a tady jde o velmi snadno prokazatelnou manipulativní lež - když scénář vypráví o tom, že při postupu Sovětské armády od Kurska na západ bylo zapotřebí odříznout Němcům ústupové cesty, na čemž se neobyčejně podíleli partyzáni (budiž) a hned na to - manipulativní dovětek - že pod vlivem mohutného partyzánského hnutí došlo k rozvoji hnutí odporu i v ostatních státech - a následuje atentát na německé důstojníky v kině ve Varšavě.
Vůbec, o Polsku a Polácích je v Osvobození zmínek hned několik, dokonce tam hraje i polský tankista, zařazený do ruské osádky sovětského tanku, asi jakoby autoři chtěli přebít vlastní špatné svědomí stran tohoto národa.
Teď mluvíme o létu a podzimu 1943.
Ještě že celá heydrichiáda se odehrála o rok a půl dříve, tedy v době, kdy Rusové ještě jako zajíci utíkali k Uralu a Němci vyhrávali na všech frontách, včetně té africké - takže o nějakých spekulacích, že Němci už byli stejně poraženi a my se jen chtěli přiživit na něčí slávě, nemůže být řeči.
Z tohoto pohledu je také toto konstatování v Osvobození snadno prokazatelnou lží.
Lidi, kteří nemají přístup k jiným informacím, je ovšem pak snadné takto manipulovat.
V Osvobození také nezazní jediná věta o západní materiální pomoci, dodávané do SSSR jak přes Írán, tak - a především - severní mořskou cestou, která v době, kdy u Stalingradu zpočátku neměli vojáci ani svou vlastní pušku a půjčovali si je mezi sebou, resp. je museli sebrat raněným a padlým, nebo si je rovnou ukořistit u Němců, nebyla rozhodně zanedbatelná, i když asi ne rozhodující.
Chci tím vším říct, že zatímco západní válečné filmy popisují válečné události a jejich průběh, sovětské válečné filmy mají vzbudit dojem, že bez Sovětské armády by nebylo záchrany lidstva a že fašisty porazili jenom oni. To nikde v západních válečných filmech nenajdete.
I když třeba, pokud jde o leteckou bitvu o Anglii, by to tam jistě být mohlo, protože Británie tehdy nejen že bojovala proti Hitlerovi sama, a zvítězila, ale Stalin ještě v té samé době posílal Hitlerovi železnou rudu a další suroviny a byl s ním neobyčejný kámoš, když si předtím právě rozdělili Polsko i sféry vlivu v Pobaltí.
To se ovšem ze sovětských filmů rovněž nedozvíte. O Katyni a zvěrstvech, které spáchala později Sovětská armáda, když se dostala nejen do Polska, ale především do Německa (a i u nás si často mysleli, že jsou v Německu), ani nemluvě.
A byla to zvěrstva plně srovnatelná s těmi, o kterých se mluví v těchže sovětských válečných filmech, ovšem spáchaných výhradně Němci.
Když se dnes, s mnohem podrobnější znalostí toho, jak to tehdy bylo celé a ve skutečnosti, podíváte na Osvobození - a uvědomíte si, že Rusové často dodnes v ničem jiném nevyrůstají, pak snadno pochopíte, proč mohou vydat zákon o stíhání odstraňování sovětských památníků i v cizině jako trestných činů a vážně si myslet, že za odvezení sochy Koněva do depositária (pořád ještě ji nikdo ani nezničil, ani nezatratil) lze soudit starostu jedné části cizího hlavního města, zvoleného ve svobodných volbách...
Z Osvobození pochopíte, že to jsou oni, kdo se nevzdal - a dobrovolně asi ani nikdy nevzdá - svých světovládných choutek a doktrín, podle kterých mohou zasahovat do záležitostí libovolné evropské země, zejména pak země, kdysi dávno osvobozené Sovětskou armádou, přičemž i k tomu osvobození je nutno připojit veliký otazník, neboť to byl často jen přechod od jedné diktatury k jiné, ještě často tvrdší. 
Ale na Osvobození se podívejte, když už nám ho, po letech, dávají zase v televizi.
Ať si tohle všechno můžete uvědomit.
Pak snáz pochopíte, v čem vyrůstaly generace našich komunistů a proč si Brežněv myslel, že má plné právo vpadnout do Prahy s tanky, když se mu nelíbilo, co zrovna naše vláda - a nutno podotknout, že to pořád byla vláda komunistická - dělala... 
_______________
_______________
https://www.ceskatelevize.cz/
_________________
_________________