Arcach v plamenech

Útok na křesťanské kořeny je útokem na nás všechny. 

Po nedávném mohutném společném cvičení ázerbajdžánské a turecké armády se dnes ráno ukázalo, že necvičili jen tak, pro nic za nic.

Nastupující islám, útočící na všechno křesťanské, zjevně nemohl dlouhodobě spolknout vítězství křesťanských Arménů ve vnitřní válce s Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach, arménskou enklávu v Ázerbajdžánu. Po politické, i vojenské podpoře Turecka se zřejmě Ázerbajdžán cítí dnes natolik silným, aby ztracenou enklávu dobyl zpět. 

A protože na místě máme našeho letitého kolegu a znalce místních poměrů, požádali jsme ho o názor i zpravodajství. 

 

 Boje v Náhorním Karabachu

 

V neděli, 27. září ráno, ázerbájdžánské ozbrojené síly zaútočily po celé linii fronty na Arcach, známější pod názvem Náhorní Karabach.

 

Ten představuje druhý arménský stát mezi Arménií, Ázerbájdžánem a Íránem. Ázerbájdžánci jsou turkický národ, velice blízký Turecku a vyznávají islám, jakkoliv po desetiletích sovětského ateismu jen vlažně. Naopak Arméni jsou indoevropský národ s významnou kulturní minulostí, který jako první přijal křesťanství v roce 301. V samotném Karabachu jsou arménské památky již ze 4. století, jako například klášter Dadivank (fotky v příloze). Předkové Turků a Ázerbájdžánců přišli na Kavkaz až o mnoho století později. 

 

Problémové soužití obou kavkazských národů začalo již před sto lety, kdy se po první světové válce zformoval Sovětský svaz. Hranice mezi svazovými republikami na Kavkaze se vytvořily bez ohledu na národnostní osídlení. Přestože v Arcachu vždy měli většinu Arméni, odlehlá horská oblast byla připojena jako autonomní oblast k sovětskému Ázerbájdžánu, odkud byla lépe dopravně dostupná. Komunistická ideologie byla internacionální a naivně věřila, že národnostní rozdíly se v komunismu setřou. V sovětském období se národnostní rozepře velice přísně trestaly, dokonce až do takové míry, že rvačka občanů různých národností se trestala vyšší sazbou než rvačka dvou příslušníků stejného národa, protože v prvním případě šlo o rozdmýchávání národnostní nenávisti, ve druhém o běžné výtržnictví. Vzájemně nevraživé postoje Arménů a Ázerbájdžánců se tak utlumily, ale rozhodně nezmizely, jak si sovětská moc představovala.

 

V období Gorbačovovy přestavby se Arméni v Náhorním Karabachu začali dožadovat připojení k Arménii, což vyvolalo nenávistnou reakci v Ázerbájdžánu, kde žila početná arménská menšina. Už v únoru 1988 proběhl první pogrom v Sumgaitu, který nastartoval ještě v sovětském období útěk Arménů z Ázerbájdžánu do Arménie, a v menší míře i do Ruska a zahraničí. Mnoho Arménů, prchajících z Ázerbájdžánu, se usadilo právě v Karabachu.

 

Začátkem roku 1990 proběhl další velký pogrom v Baku, na který sovětská moc zareagovala nasazením vojsk. V té době ale už bylo na řešení pozdě a konflikt v Karabachu přerostl v partyzánskou, a později regulérní válku mezi oběma státy, která skončila nikoliv mírem, ale pouze příměřím v roce 1994. Sovětský svaz mezi tím zanikl a konflikt mezi jeho dvěma bývalými republikami trvá dodnes. Země nemají diplomatické styky a hranice jsou uzavřené.

 

Ázerbájdžán je dnes navenek prezidentskou republikou, ale ve skutečnosti spíše feudální monarchií, kde se post hlavy státu dědí z otce na syna. Současný prezident Ilcham Alijev vládne od smrti svého otce Hejdara Alijeva, který byl hlavou ještě sovětského Ázerbájdžánu. Za viceprezidentku má svou manželku, které nestačilo být první dámou. Oproti tomu jsou Arménie i Karabach demokratické státy, kde existuje volná soutěž politických stran a funguje parlamentní opozice.

 

Na rozdíl od dřívějších občasných přestřelek se tentokrát zdá, že konflikt se rozhořel opravdu silně. Ázerbájdžán zaútočil na civilní cíle, jak je vidět z fotek. Arméni si takovou agresi nenechají líbit a otázkou zůstává, jak se do věci vloží Rusko. To je vojenským spojencem Arménie, nicméně pouze té mezinárodně uznávané, Karabach je pouze pod ochranou samotné Arménie.

 

Tomáš Jadlovský

 

Foto z útoku:

https://www.panarmenian.net/rus/news/285571/?fbclid=IwAR1yHpac-KZFfmELBNN7rMQIDJimzBcnaHd5KNAx3bPC7wg8kUnaOPuWwsM

 

Fotky historického kláštera  :

 

Křesťanský klášter Dadivank ze 4. století : 

 

 

 

__________

 

Nápis u vchodu do chrámu : 

 

 

__________

 

 Pohled dovnitř kostela : 

 

 

__________

 

Ještě jednou vnitřek kostela : 

 

 

 

 

__________

 

Tyhle památky raného křesťanství jsou bezesporu nezcizitelným kulturním dědictvím celého lidstva, křesťanského pak obzvláště. Jsou nenahraditelné, jinde na světě je nenajdete. 

 

Neměli bychom rozhodně mlčet k tomu, že na ně dnes padají muslimské bomby. Chtějí zlikvidovat doklady staletého křesťanského osídlení této oblasti. 

 

Ta válka se nás týká víc, než si dokážeme představit. Nebo aspoň většina z nás. 

 

__________

 

 

Mapy:

https://caucasus.liveuamap.com/

https://www.google.cz/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Farmenian-assembly.org%2Fnagorno-karabakh-cfv-map%2F&psig=AOvVaw2ohEmNk-r3_mGMiUA7woG6&ust=1601313869226000&source=images&cd=vfe&ved=0CAIQjRxqFwoTCNDo-pPtiewCFQAAAAAdAAAAABAI

 

_______________

_______________

 Dovolím si ještě doplnit vlastní dovětek - že totiž zatímco za Arménií stojí Rusko, ovšem nikoliv ve válce o Karabach, tak za Ázerbajdžánem stojí Turecko a vůbec se tím netají. Dnes jeho ministr zahraničí prohlásil, že Ázerbajdžánu pomohou VŠEMI  prostředky. Což je jasná deklarace, že i vojenskými. 

Lokální konflikt dvou postsovětských republik je ve skutečnosti jen jinou frontou války mezi islámem a křesťanstvím.

Stejnou, jako je dělicí čára třeba ve Francii nebo Německu mezi muslimskými přistěhovalci a původním (a původně křesťanským) obyvatelstvem. Francouzy, Němci - či Dány v Dánsku nebo Švédy ve Švédsku. 

Je poněkud zvláštní, že k této válce, za níž bezesporu stojí Turecko, které dodalo Ázerbajdžánu - kromě mezinárodní politické podpory -  především scházející sebevědomí, dochází v době relativního uvolnění napětí mezi Ruskem a Tureckem. 

A nebezpečí této války z mezinárodního pohledu pochopitelně spočívá především v tom, že by tato válka mohla dosti snadno přerůst v otevřený konflikt těch, co zatím stojí v pozadí a tahají za nitky - tedy lokální mocnosti - Turecka - a světové mocnosti - Ruska

To by už bez vlivu na celosvětovou mezinárodní situaci rozhodně nezůstalo. A nezapomínejme, že Turecko je členskou zemí NATO, k níž jsou i všichni ostatní členové vázáni spojeneckými závazky. Tedy i my. 

Ovšem - jen v případě jeho napadení. 

_________________

_________________

 

 

 https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/napeti-mezi-armenii-a-azerbajdzanem-se-stupnuje-vyhlasena-mobilizace-a-stanne-pravo-40337578#seq_no=5&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart&dop_req_id=U1SbjoZKZ39-202009272010&source=article-detail

 

 

____________________

____________________