Božena im perverso

  • Vytisknout

Aneb : Další paskvil současné české kinematografie. Po Palachovi, vojácích od Tobruku a výsadkářích ze Silver A zostudili zdegenerovaní "umělci" tentokrát Boženu Němcovou... 

 

Řekněmež, že to, jak má vypadat současně natočený film o minulosti, natož minulosti významné kulturně i historicky, názorně - a bohužel také naposledy - předvedl seriál o F.L. Věkovi. Dodnes právem označovaný za poklad české televizní tvorby. 

Přiřadil bych k němu ještě snad Sňatky z rozumu - a - dost. 

Možná není náhodou, že oba tyto seriály vznikly těsně kolem r. 1968, F.L. Věk pak už na začátku normalizace - a že zde proto platí dvojnásob : Literární tvůrci jsou jako olivy - čím více je drtíš, tím lepší z nich kape olej... 

Platí to zjevně i obráceně, alespoň podle výše zmíněných seriálů či filmů z posledních 20-ti let : Namísto aby jim svoboda slova i svoboda tvůrčí umožnily pravý tvůrčí rozlet, umožnily jim jen perverznost a hrubost, zrcadlící především autory těchto děl samé, nikoliv postavy, o kterých ty filmy původně měly být. 

Připomeňme Operaci Silver A, kde z vlasteneckých výsadkářů udělali tvůrci filmu děvkaře a proutníky, což byl - podle nich - asi hlavní smysl jejich vysazení v Protektorátu - a to přesto, že o něčem podobném neexistuje jediný doklad, jediné svědectví - a nezbývá než konstatovat, že tvůrci tak postupovali podle zásady "podle sebe soudím i tebe".

Teprve, když měli na krku žalobu Svazu bojovníků proti fašismu, tak jim teprve asi došlo, co za paskvil stvořili - a od té doby ho Česká televize raději nevysílá, aby znovu nemusela k soudu - vysvětlovat, odkud tyhle prasárny vzala. 

Podobně na tom byl i film Tobruk, který přes proklamovanou úctu k našim vojákům, kteří tam na straně Spojenců bojovali a odvedli kus práce, na kterou můžeme být dnes stejně hrdi jako na výsadek Silver A a další, předvedl jen snůšku českých i anglických nadávek bez ladu a skladu - a hlavně : Bez děje. Co je obsahem toho filmu tak dodnes dokáže jen málokdo vlastně říct. 

O mnoho lépe na tom není ani film Palach, kde nevěrohodnost děje byla ještě umocněna nevěrohodností rekvizit, včetně nejtrapnější rekvizity - synodního seniora ČCE Daniela Ženatého v roli bratrského kněze, kterému se Palach svěřoval. 

No, a teď se pozornost těchže nýmandů zaměřila na nešťastnou Boženu Němcovou.

Nevím, co jim udělala - ale z tohoto pohledu je vidět, že pokud jde o literáta, je lépe zůstávat v pozadí a příliš nevyčnívat. Aby si Vás nepovšimnul nějaký podobný zasloužilý nýmand a něco podobného o Vás také nenatočil. 

Už sama postava - tedy představitelka - hlavní role, Boženy Němcové, vzbuzuje nemalé pochybnosti a těžko věřit, že mladá Němcová takhle vypadala a takhle se chovala. 

Pokud ano, byla by naprosto nepřijatelnou pro své okolí a sotva by na ně později tak ráda vzpomínala - jako na přístav vlídnosti a klidu. 

Hrubý hlas, chování vzpurné coury - to vše rozhodně nesvědčí pro  jemnost citu a lásku k literatuře, jež jistě představuje určitou nadstavbu, cit a citlivost nad běžné potřeby - a u takto přisprostlých lidí se skoro nikdy nevyskytuje. 

Ostatně, takováto Božena Němcová by sotva byla onou žádoucí dívkou, za kterou poletovali nejen místní kluci, ale i princátka ze zámku. 

O co větší pozornost věnovali tvůrci filmu dobovým rekvizitám (oblečení, vybavení domku a kdekterého hrnku), o to menší pozornost věnovali dobovým reáliím, především jazyku a chování lidí. 

To jednoduše převzali bez sebemenší opravy či úpravy ze současnosti, a to ještě z vrstev, kde nejspíše sami vyrostli - čímž naprosto zdeklasovali všechno ostatní. 

To už to klidně mohli natočit v panelákové bytovce, které styl chování a vyjadřování herců přesně odpovídá. 

Nevím, nakolik si prostudovali život Boženy Němcové - ale sotva v něm mohli najít něco o tom, že se jí v Ratibořicích nelíbí a chce, aby ji někdo vytáhnul do Vídně, což vyjádří způsobem jako typická nafrněná flundra současnosti, která malost nespatřuje v sobě, ale ve vesnici, ve které vyrostla. 

To charakteru budoucí české spisovatelky neodpovídá vůbec, jinak by také s takovou láskou na své rodiště nikdy nevzpomínala. 

Pokud neexistuje přímý záznam o tom, že se jí Němec při zásnubách ptal na to, jestli četla Máj, dost bych pochyboval o tom, že to mohlo takto a v této době proběhnout. 

Jestliže se Němcová vdávala v r. 1837, přičemž námluvy asi probíhaly i o něco dříve - a Máj vyšel v r. 1836, a to - jak známo - jen v několika málo výtiscích, které autor ještě osobně rozesílal svým známým - je vysoce nepravděpodobné, že by nějaký úředník finanční stráže kdesi na okraji monarchie tuhle perlu české literatury už znal. 

Vyloučeno to sice není - ale vysoce nepravděpodobné, hraničící s absurditou - to jistě. Proto bych si 3x rozmyslel, než bych něco podobného zařadil do filmu. A bez přímého důkazu o něčem takovém bych to nikdy neudělal. 

A jsme u jazyka. To je bezesporu to vůbec nejlepší na celém filmu. Resp. ta pověstná "třešnička na dortu". 

Jak vypadal jazyk obrozenců - a to o asi jen 30 let dříve - to můžeme, myslím vcelku věrohodně, slyšet v seriálu o F.L. Věkovi. 

Panelákový slang současné češtiny je od ní na míle daleko - a naprosto tak deklasuje úsilí, věnované všem historickým rekvizitám. To už jsem říkal. 

Ale - co je tady naprosté novum a naprosté unikum - tak to je dvojjazyčnost filmu, kdy čeští herci v českém filmu - mluví německy. To tady, myslím, nebylo ani za Protektorátu - a je to něco, na co by kdokoliv normální sotva sám přišel. 

Je sice známo, že otec, resp. osoba za něj vydávaná, Boženy Němcové, Johann Pankl, byl vídeňský Němec - ale nevěřím, že v ryze českém prostředí Náchodska, pokud tam žil celá léta, by nepochytil jediný výraz a se všemi mluvil i po letech jedině německy. Je to vysoce nepravděpodobné, daleko pravděpodobnější je, že německy mluvil jen k vrchnosti na zámku, pokud ta mluvila německy - ale ne k sousedům nebo i doma. 

A pokud, tak z čistě lingvistického - a vlastně i psychologického -  hlediska musím prohlásit, že je vysoce nepravděpodobné, aby jakékoliv hovory - kdykoliv a kdekoliv - probíhaly tak, že jedna strana mluví německy a druhá česky, byť by obě strany znaly oba jazyky. Je to totiž především vysoce nepraktické, protože - a to jistě potvrdí každý, kdo nějaký cizí jazyk zná, resp. kdo jich zná vícero - hovorem v jiném jazyce prostě přehazujeme v hlavě výhybku. Každý jazyk má svůj kód - a na ten se přepneme. 

Pokud bychom na každou větu odpovídali v jiném jazyce než byla vyřčena, znamená to přehodit tuhle výhybku, namísto na začátku hovoru, na začátku každé věty - a to je prostě zbytečná a nepohodlná práce navíc. To nikdo normální nedělá. 

Pokud to někdo dělá, tak to už je - jak se na Moravě říkává - "na silu" - tedy tím chce vyjádřit i  něco navíc než jen prostý smysl věty - třeba že se snaží druhou stranu přinutit, aby mluvila ve stejném jazyce jako on - nebo že jí dává najevo pohrdání tím jeho vyjadřováním. 

Každopádně to je znak neběžné, nenormální konverzace - a tu v běžném, bezkonfliktním životě nikdo normální nepoužívá. 

Nevím, co tím tvůrci filmu chtěli dát najevo - ale myslím, že protektorátní cenzoři by z nich měli dodatečně nemalou radost, protože oni sami ani při veškerém úsilí k něčemu podobnému české herce nikdy nedonutili... 

Přiznávám, neviděl jsem tenhle paskvil celý, ale vydržel jsem to jen asi 20 minut. Zhruba do té doby, než nový manžel připravuje svou nevěstu o panenství - a to mi stačilo natolik, že jsem pochopil, že tenhle film není o Boženě Němcové, ale o perverznosti, sexuální zastydlosti, lokajství a malosti především tvůrců samotných, kteří by rozhodně udělali lépe, kdyby se šli vydráždit do nejbližšího bordelu a neprznili významnou českou spisovatelku a nevyhazovali desítky milionů za bezvýznamný, zprzněný film.

Tomu filmu chybí vše, co umění má mít.

Především při vědomí, že umění má člověka povznášet a činit pokud možno lepším - nikoliv ještě mnohem horším - nežli člověk v průměru je. 

Je to jedině výraz toho, v jak hluboké krizi současné české uměni je - a jaká chátra se ho - v závěsu na politiku - ujala. 

Po roce 1968 vznikaly u nás tzv. trezorové filmy - F.L. Věk byl na dlouho jedním z nich. 

V současnosti u nás vznikají tzv. smetištní filmy - tedy ze smetiště a pro smetiště, kde také jedině skončí - a za 5O let - na rozdíl od F.L. Věka - po nich už ani pes neštěkne. 

Cenzor Bach, protektorátní i normalizační cenzoři se musí ještě z pekla smát a popadat za břich : Tohle že je ta slavná česká kultura, kterou jsme se my prý snažili rdousit a dusit? 

Škoda námahy a peněz - na takové "rdoušení". 

Protože ta se nejlíp zardousí sama. Zajde na úbytě jako pes - Na svobodu slova - a malost tvůrců... 

Glückliche Wunsch !! 

 

_____________________

_____________________

 

 

 Božena — Česká televize (ceskatelevize.cz)

 

_______________________

_______________________