V mene Slovenskej republiky

Neškodí se někdy podívat přes hranici, co judikují ústavní soudy sousedních zemí, zejména pokud jde o opatrovnictví. 

 Viz čerstvý nález slovenského Ústavního soudu I. ÚS 414/2021 - 58 ze dne 2. června 2022. 

Na první pohled bezesporu zaujme, že slovenský ústavní soud, po vzoru ESLP, rozhoduje nejen o porušení práv stěžovatele, ale současně a rovnou - i o přiznání přiměřeného zadostiučinění. 

Ušetří tím státu jednu žalobu navíc, kterou by se jinak úspěšný stěžovatel musel domáhat v dalším, samostatném procesu téhož. Tedy : Další soudci by to museli celé nastudovat, nařizovat jednání, předvolávat účastníky, vyslýchat svědky... 

Není to bezesporu zajímavý podnět i pro náš Ústavní a Nejvyšší soud, jestliže sazby odškodného jsou již opakovaně judikovány, tedy předem známy - a ušetří se tím spousta práce nejen justici, ale také stěžovateli ? 

Není to příklad toho, že by justice také konečně mohla začít myslet i na účastníky řízení, a nejen sama na sebe a na to, jak si uměle přidělávat práci - a pak si všude stěžovat, jak je přetížená a že potřebuje další soudce ??? 

A jistě ještě něco zaujme : V textu odůvodnění nálezu ÚS můžete najít odkaz na hned dvě štrasburské stížnosti českých otců, resp. otců proti České republice (ten druhý totiž není Čech, ale v Čechách trvale žije), na které se rozhodnutí odvolává - a které se již staly trvalou součástí evropského rodinného práva. 

Zkuste najít, kterých. 

_________________________

_________________________

 

 https://www.ustavnysud.sk/ussr-intranet-portlet/docDownload/01cadf5c-f9c7-4988-b6be-118a7127095c/Rozhodnutie%20-%20N%C3%A1lez%20I.%20%C3%9AS%20414_2021.pdf

View in full screen

___________________________

___________________________

 

 

 

 

____________________________

____________________________