Mobilky

Debilky. 

Jel jsem tuhle vlakem a přistoupil do kupé, kde seděly dvě slečny. Tak asi pubertálního věku, možná něco přes. Ne úplně škaredé, taky na miss by to zrovna nebylo, oblečené tak nějak - jako rokerky, nebo tak něco. 

A - koukaly do mobilů. Celou cestu. Tedy asi 3/4 hodiny. Nic jiného je nezajímalo, okolní svět byl zcela mimo ně. 

Při pohledu na ně jsem si uvědomil, že vlastně ještě za mého mládí - by to byla obrovská rarita ... Dvě holky v jednom kupé - aby nepromluvily hodinu ani slovo... To se prostě za mých časů nedělo. 

Ženský, pokud vím, mají přímo genetickou potřebu mezi sebou štěbetat - a soustředěné spolu, dlouho mlčky vedle sebe nevydrží. 

Tyhle uměly - a asi i potřebovaly - jen čumět do mobilu a něco si na něm ťukat. 

V duchu mě tak napadlo : Jak by se dokázaly postavit k jakémukoliv praktickému úkolu ? Něco úředního vyřídit, uvařit oběd, přebalit dítě, už jen navázat s někým kontakt, natož s opačným pohlavím... ? 

Myslím, že budou mít docela drsné procitnutí ze světa mobilu, až jim dojdou baterky. 

Aby technika takhle potlačila i přirozené a vrozené pudy - to je bezesporu na Nobelovu cenu. Pro toho, kdo tu techniku vymyslel. 

Obávám se, že je čeká v životě jen jedno zklamání za druhým. Život se totiž nedá jen tak vyťukat - a až se s ním srazí, bude to hodně bolestná, a pro ně i dost beznadějná srážka... 

Pravděpodobně budou mít problémy v zaměstnání, pokud nějaké budou mít, pravděpodobně budou dlouho, nebo věčně "single", pravděpodobně nebudou mít šťastnou domácnost, natož pak rodinný život... Dost pravděpodobně nebudou mít děti, nebo z nich nic kloudného nebude. 

Takhle dobrovolně zahodit život - mladý život - a vzdát se všech krás, co nabízí - a to krás skutečných, a prožitků taky skutečných, nikoliv virtuálních, někde v nedosažitelné realitě... 

Mobilky - debilky. 

Možná jste je už taky někdy potkali... 

_____________________

_____________________

 

 

 

__________________________

__________________________