Chcete mluvit s předsedkyní soudu ? Podejte si žalobu

Details: Created: Thursday, 30 November 2023 16:22; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 1111

Anebo pište žádosti pořád dokola. Tohle nám ocitoval mluvčí Městského soudu v Praze. Nestačil jsem žasnout, kam až arogance novodobé, nikým nevolené šlechty může dojít.

Původním cílem a podnětem bylo natočit reportáž o žalobách na stát a o tom, jak se "projednávají" na Městském soudě v Praze. Ostatně, jinde to není o mnoho lepší.

O objektivním projednání věci totiž nemůže být řeči, tyto žaloby (na soudce) jsou pro ně akorát výjimečnou příležitostí, aby si na Vás namastili svoje ego a ukázali Vám, kdo je tady pořád pánem.

Vy jste si dovolili zažalovat stát, resp. jeho soudce ?

No, tak - objektivně projednáno : Žaloba se zamítá, zaplatíte ministerstvu náklady řízení... Aha, Vám se to nezdá ?? No, tak ještě pokuta za drzost. Jednou deset, jindy i padesát tisíc...

A - věc je vyřízena.

Žaloba - "projednána".

Ministerstvu přiznány "náklady", které má samozřejmě dávno zaplacené z rozpočtu, tedy z daní nás všech - a to i tehdy, když o ně vůbec nežádalo.

Nestoudnost a drzost soudců už jde tak daleko, že klidně veřejně fungují jako advokáti ministerstva, a tomu přiznávají neexistující "náklady", i když o ně ani nepožádalo.

Že to je v hrubém rozporu s definicí a posláním soudce, natož soudu jako ochránce práva a spravedlnosti, o tom vůbec nemůže být řeči, je to ale i v rozporu s Ústavou (která právo na náhradu škody při prokazatelném poškození výslovně zaručuje) a mezinárodními závazky státu.

Jenže - stěžujte si na vrchnost !! Od toho je to přece vrchnost...

Konečně, i Josefu II. trvalo pár let, než se znechucená šlechta uvolila respektovat jeho patenty, především pak ten o zrušení poddanství.

To Josef II. ještě nemohl tušit, jakou skvělou šlechtu - většinou z bývalých komunistů - si vybuduje tzv. "nezávislá justice" v "demokratickém" státě, tedy v republice - a že její drzost bude ve srovnání s drzostí šlechty přirozené ještě o level kdesi jinde.

Neboť i ke knížeti se poddaný občas - po delší snaze - mohl dostat.

K předsedkyni soudu, která je právě za tohle vysoce nadstandardně placena - nikoliv.

____________

Předsedkyní Městského soudu v Praze je dnes Jaroslava Pokorná. Přišla z Prahy 10, už tam jsem poznal, jak velmi nerada se schází se stěžovateli, a když už nemůže být jiného zbytí (tam ho nebylo až tehdy, když jsem jí napsal, že je živoucím důkazem o tom, že ženský se do vedoucích pozic naprosto nehodí, protože nezvládají konfliktní situace a nejsou schopny je řešit), tak za sebe někoho nastrčí.

Tady, na Městském soudě, nebyla schopná už ani toho, natož aby se úkolu, jenž má přímo v popisu práce (a za který je královsky placena), ujala sama.

Napsali jsme jí celkem 2 dopisy - se žádostí o termín schůzky - na první nereagovala vůbec, na druhý poměrně rychle - ovšem její zástupkyně - a to jenom proto, že tam bylo, že si termín určíme tedy sami, pokud nebude odpovídat.

Odpovědi jsme se následně dočkali, termínu nikoliv. Vše - viz níže. Stručně řečeno :

Místopředsedkyně soudu trvala - jako vždy v těchto věcech - na tom, že vedení soudu nemůže zasahovat do rozhodovací pravomoci soudců, já jsem jí zase sděloval, že pokud soudce rozhoduje v rozporu se zákonem, není to žádný jeho "právní názor", ale buďto neznalost, nebo hrubá svévole - a ani v jednom z těchto případů nemá na soudě v roli soudce co pohledávat.

A taky mě zajímalo, zda mají nějakou oficiální směrnici k tomu, aby cíleně potírali žaloby na stát, protože to jednoznačně, mnohačetně a zjevně v rozporu se zákonem dělají.

Odpověď - nula.

Natočili jsme si tedy reportáž bez nich - a protože kolega Hlásenský trval na tom, že chce mluvit s předsedkyní soudu, zašli jsme ještě za tiskovým mluvčím.

Samozřejmě to k ničemu nevedlo, leda k pohybu justiční stráže, která přišla pohlídat, aby nás pan mluvčí nenapadl, a k tomu, že jsme se doslechli ještě pár zajímavých perliček : K těm nejlepším patřilo sdělení, že pokud chceme mluvit s předsedkyní soudu, a ta nereagovala na naši žádost, máme tyto žádosti podávat pořád dokola, dokud neodpoví - anebo si máme podat žalobu, která by předsedkyni soudu nařídila, že se musí sejít.

Můj styl to rozhodně není, když se někdo nechce sejít, tak se s ním nescházím, ostatně, k čemu by asi byla vynucená schůzka, když dotyčná stejně nechce nic řešit - a nic ji k tomu v současnosti nenutí - ale jako ilustrace arogance justiční šlechty to byla konstatování vcelku zajímavá - a cenná.

Víte, co mi to nakonec připomnělo ??

Marii Antoinettu.

Ta taky - vyhladovělému, vzteklému davu poradila, že když nemají chleba, tak ať jedí koláče.

Přečtěte si v dějinách, jak tato dáma skončila.

________________________

Původní žádost o termín schůzky : Aneb : K čemu vede - jednat s nimi slušně...

Tato žádost - zcela bez reakce.

Druhý dopis na toto téma :

___________________

Tentokrát odpověď obratem přišla. Dokazujíc, mj. že když chtějí, tak nepotřebují ani 30, natož 60 dnů - ale dokáží odpovědět i do druhého dne. Zejména když jde o nějakou pro ně nepříjemnou situaci, které by se rádi vyhnuli.

__________

__________________

Reakce sdělením, že zde uváděné důvody nepovažujeme za relevantní. A že vedení soudu zodpovídá za personální obsazení soudu, k čemuž má i rozsáhlé kárné pravomoci (mimochodem, pan tiskový mluvčí toto neví...)

_________

________________________

A ještě : natočená reportáž (ze středy, 29. listopadu 2023) :

https://www.facebook.com/100083015850497/videos/325839193704725

_____________________________