Denemarková, soudní agresivní psychopatka

Denemarková, soudní agresivní psychopatka - a její doprovod

Details: Created: Friday, 28 August 2026 14:00; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 252

Soudkyně, co chodí převlečená za popelnici, výstižně ztělesňuje celý tamní soud...

A to nejen zevnějškem.

A my si je platíme a máme si to údajně nechávat líbit...

ODVOLÁNÍ proti pondělnímu (24.8.) rozsudku, o vině, bez trestu, za údajné vyhrožování psychopatce Denemarkové, výmluvně mj. popisuje, dokresluje a ilulstruje stav současné justice... Městského soudu a Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho osazenstva. Včetně toho, kdo tam má zapotřebí provokovat konflikty s veřejností - a s představiteli skutečně nezávislých spolků pak zvláště ...

__________________

_______________

Nelze přijmout ani názor odvolacího senátu, že nemá vliv na projednání věci zmatečnost přípravného řízení, které zjevně proběhlo k jinému případu, kde údajně nebyl nikdo poškozeným – zatímco před soudem najednou byla poškozenou soudkyně Denemarková. Pokud by tohle bylo v pořádku, pak to znamená, že přípravné řízení je zhola zbytečné a nemusí nadále vůbec probíhat. Pokud tomu tak je, zruší se policie, propustí všichni vyšetřovatelé – a případy se budou rovnou posuzovat až před soudem. Což v mých případech je beztak dávno standardem, jako i zde.

Trvám, na tom, že za zmatečnost přípravného řízení je osobně zodpovědná státní zástupkyně Chovancová, měla být za to také potrestána, protože zavinila škodu, a soudkyně byla povinna za této situace případ vrátit k novému přípravnému řízení. Anebo trestní řízení zastavit. ¨

To by ovšem na jejím místě musela být celá osobnost, a ne ustrašená servilní chudinka, která na soud chodí v převleku za bezdomovkyni.

Pokud nebyla Denemarková psychiatricky vyšetřena a je přesto nadále pokládána za psychicky zdravou, pak to znamená jediné : Lhala jako když tiskne a žádný strach nepociťovala, a to ani při přečtení dopisu, ani 8 měsíců potom a nepociťuje ho prokazatelně ani dnes, o čemž výmluvně svědčí skutečnost, popsaná u soudu, na kterou – jako obvykle při tomto zcela neschopném obsazení – soud nijak nereagoval. A sice že obžalovaný potkal Denemarkovou tentýž týden, co bylo hlavní líčení (6.2.) u oběda v menze ve Spálence, byla tam sama u stolu, jen se svou kolegyní, nikde nikdo kolem, kdyby byl obžalovaný chtěl, mohl ji snadno napadnout jakýmkoliv způsobem, a to bez ochrany justiční stráže a bez kamer – a Denemarková klidně dál pokračovala v obědě, jakoby se nic nestalo. To rozhodně není reakce člověka, který měl nebo má strach o život, přičemž je zcela vyloučeno, že by obžalovaného ve své těsné blízkosti neviděla.

Pak to také znamená, že – stejně jako v případě Janáka a kauzy v Příbrami (3 T 122/2024), odvolacímu senátu známé, byl zde obžalovaný odsouzen na základě křivé svědecké výpovědi, a to soudkyně, což je samozřejmě stav ještě závažnější než u advokáta.

Poslední závažnou vadou předmětného usnesení krajského soudu (12 To 111/2026-466 z 30.6.) pak je, že při tomto stavu, který mu byl znám a který sám věrohodně popsal, soudkyni Reifovou z dalšího řízení nevyloučil, když bylo na první pohled zřejmé, že ta není samostatné rozhodovací činnosti absolutně schopná. Podle toho pak vypadalo druhé projednání věci, které lze označit za zcela bezcenné. Soudkyně se v podsteatě ani netajila tím, že nic projednávat nehodlá – a měla připraveno rozhodnutí už při otevření dveří jednací síně. Jediné, co udělala, bylo, že si vyžádala dalších 9 dopisů obžalovaného z městského soudu a zjišťovala, jestli v nich někde není hrozba vyhození oknem.

To je logika žáčka první třídy, a ne dokazování hodné trestního soudu. Z toho asi chtěla dovodit, že údajná hrozba vyhozením z okna byla excesem, jak to měl na mysli odvolací soud.

Ani toto dokazování nebyla schopna provést a jazyk dopisů zohlednit. Byl totiž stejný nebo podobný jako ten z inkriminovanmého dopisu a pokud snad hledala v deseti dopisech výhrůžky vyhozením z okna, nebo přirovnání k nim, pak je to hloupost do očí bijící.

Současně nikdy nebyla schopna vysvětlit, proč by i případné vyhození z okna mělo skončit těžkým ublížením na zdraví nebo smrtí, když nic takového nelze z praxe doložit (doložit naopak lze pravý opak, a to jak příklady historickými, tak i současnými), navíc zrovna místnost, ve které jednání probíhalo (přízemní, sotva 2 metry nad zemí) skýtala příhodný příklad, jak při vyhození oknem by vůbec k žádnému zranění nemuselo dojít.

II.

Soudkyně se nijak nedokázala vypořádat s uloženým úkolem odvolacího soudu, ať prokáže, že byla pohrůžka míněna vážně.

Namísto toho tam omílala svoje ničím nepodložené, zcela vyfabulované konstrukce, že prý obžalovaný jednal s rozmyslem (porotože to napsal doma), a tedy i vážně.

Pak by se ale měla soudkyně spojit se soudkyní z Příbrami, Protivovou, a s tou si to vyjasnit, protože ta totiž tvrdila pravý opak – a chtěla dokonce obžalovanému nařizovat psychologické konzultace, prý ke zvládání vzteku, který zjevně dostane po přečtení úředních dopisů ze soudu (což v některých případech, jako je tento, nelze popřít).

Takže – jak to je ?? Píše žalobce dopisy doma v klidu a s rozmyslem, anebo naopak pravidelně dostane nekontrolovaný záchvat vzteku, když si přečte úřední bludy pologramotů ze soudu – a odreaguje si jej právě psaním zpětných dopisů ??

Stála snad Reifová obžalovanému za zády, když ten dopis psal – aby věděla, že ho psal v klidu a s rozmyslem – anebo si bohapustě vymýšlí pohádky, aby podepřela svůj jinak neúnosný rozsudek ?

Mimochodem, jaká asi tak bude očekávatelná reakce, když si někdo přečte, že má platit 30 tisíc pokuty za nic, za vyprovokovaný konflikt někým jiným ?? Psala by snad Reifová v dané situaci v klidu a s rozmyslem ??

Další, zcela neřešenou a nevypořádanou skutečností je, že Reifová se vůbec nepokusila objasnit příčiny trestné činnosti, o které tvrdí, že o ní byla přesvědčena, ač jí to bylo mnohačetně navrhováno – a to především výslechy Galetkové a Takácsové, obě ze zdejšího soudu, a tudíž obzvláště snadné důkazy provést. Zjistilo by se totiž, že celý konflikt vyprovokovaly tyhle dvě – a sice nepřiznáním osvobození od platby SOP, ač na ni měl obžalovaný nárok – a Denemarková jej ještě svévolně a drze vystupňovala, když začala obžalovanému posílat pokuty za věci, po kterých jí vůbec nic nebylo a které se jí vůbec netýkaly a nebyla ani oprávněna je řešit. Ve své sebelibé drzosti automaticky předpokládala, že je oprávněna řešit zjevně všechno, co se jí zalíbí nebo hodí do krámu.

Za konflikt, který vyprovokovaly soudní osoby, nese soud plnou odpovědnost, včetně všech jeho následků a důsledků, tedy – a především – i za jednání zde obžalovaného.

Dále : Pokud by mělo být důkazem, že údajná výhrůžka vyhozením z okna byla excesem, pak bezesporu stejným excesem bylo tvrzení ministra spravedlnosti, že – cituji : „Třetina soudů je na odstřel“, tedy že hodlá postřílet třetinu soudců. Nikdy dříve takový výrok neřekl, jedná se tedy o zjevný exces - a přesto ani státní zástupkyně, ani soudkyně nedokázaly vysvětlit, proč ho tedy nestíhají stejně. Jestliže to nedokázaly vysvětlit, jsou podezřelé z nadržování, což znamená, že obžalovaný byl před nikoliv nestranným, ale naopak vysoce angažovaným soudem, který stíhá jen smyšlenou trestnou činnost zájmových osob, zatímco stejnou činnost jiných osob nestíhá vůbec, což žádným zákonným způsobem nelze vysvětlit.

Je příznačné a symbolické, že naprosto ve stejné době, kdy proběhlo první hlavní líčení, se projevil i ministr spravedlnosti – Jeroným Tejc – a to ještě mnohem drastičtěji než jen nějakým přirovnáním o vyhození z okna. Novinky o tom napsaly článek – pod názvem – Soudy na odstřel – a když obžalovaný podal trestní oznámení pro stejný trestný čin, pro který sám byl souzen, tak kupodivu nejen že OSZ P 2 nic nedělalo, ale ještě se halasně písemně divilo, jak může někdo něco takového požadovat, že je přece jasné, že se jedná o autorskou nadsázku.

Takže – iDnes a Tejc mají právo na autorskou nadsázku – a obžalovaný, který mimochodem píše daleko častěji a sledovatelněji než Tejc – ji nemá ?? Nebo nemá mít ???

Viz : Soudy na odstřel :

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/soudy-justice-pravo-jeronym-tejc-ministerstvo.A260208_185123_domaci_mejt?zdroj=sph_hp

Skončit má až čtvrtina okresních soudů. Které mají zmizet - iDNES.cz

http://www.k213.cz/JOOMLA/4442-rozsahly-teroristicky-utok

III.

Odvolací soud tedy mj. uložil soudu 1. stupně, aby doložil, že 1) dané tvrzení bylo míněno vážně (soud to nijak – vyjma vlastních nepodložených fabulací – nedoložil) a že 2) bylo určeno předmětné soudkyni (Denemarkové). A proč by pak obžalovaný psal dopis místopředsedkyni soudu, když by chtěl vyhrožovat Denemarkové.

Ad 1) Jsme si již vyložili – soud to nijak nedoložil, ani nemůže. Naopak, předcházející rozsudek příbramského soudu konstatoval pravý opak – tedy ne že píše obžalovaný dopisy doma v klidu a s rozmyslem, ale právě naopak – že si na nich odreagovává svůj vztek, když nějaký vnější podnět dostane (a že by měl proto navštěvovat psychologa, který by mu pomohl jeho vztek odreagovat). Tak to také převážně je, alespoň pokud jde o ten podnět. To znamená, že dopis byl napsán v afektu nebo minimálně ve značném pohnutí mysli, kdy pisatel byl vytočen nesmyslnými likvidačními pokutami, když je dostával pro nic za nic od nijak nepříslušné Denemarkové, tedy neoprávněné osoby, jež si tyto případy svévolně přivlastnila, aby mu mohla škodit, a navíc proti nim nebylo odvolání, zcela v rozporu s Ústavou zaručenou dvoustupňovostí soudní soustavy (Vrchní soud podané odvolání bez vyřízení vrátil).

Ad 2) Soudkyně jen zopakovala předchozí ničím nepodložené vybájené nesmysly, převzaté navíc od státní zástupkyně, podle kterých musel obžalovaný vědět o tom, že se dopis postupuje předmětné soudkyni – a že prý je to v zákoně o soudech a soudcích.

Nevím, z čeho soudkyně dovodila, že je obžalovaný povinen znát zákon o soudech a soudcích, když sám soudce není (naopak, soudci vůči němu, jako vůči laikovi, mají poučovací povinnost) a z čeho dovodila, že je mu tato praxe dostatečně známa. K tomu obžalovaný podotýká, že není a nikdy nebyl předsedou soudu, takže opravdu neví, proč by mu měla být tato praxe známa a z čeho tak soudkyně usuzuje (tedy vyjma zoufalé servility podepřít svůj jinak neudržitelný rozsudek, a to i proti pokynům odvolacího soudu).

Obžalovaný již na to dostatečně odpověděl ve svém prvním odvolání - cituji :

____________

Po citaci předmětné věty z dopisu ze dne 22.3. 2023 je uvedeno : Takto jednal s vědomím, že dopis, adresovaný nadřízené soudní funkcionářce bude poškozené předán…

„Když se při hlavním líčení odvolatel dotazoval, jak na to soudkyně přišla, že „jednal s vědomím“, jestli se k tomu někde přiznal, nebo ho z toho někdo usvědčil, nebo prostě jaké má k tomu zdůvodnění – tak prostě žádné neměla. K tomu odvolatel uvádí, že pokud soud do tak závažného dokumentu, jakým trestní příkaz jistě je (nebo jakýkoliv jiný, odsuzující soudní dokument) uvádí svoje smyšlenky, které nedokáže nijak podložit, pak dotyčná nezná základy trestního práva, které vždy vychází z presumpce neviny obviněného a ze zásady bez důkazu žádné provinění – a žádné tvrzení nelze přičítat k tíži obviněného. Jinými slovy – co není prokázáno, neexistuje – a už sama skutečnost, že si soudkyně vůbec dovolí napsat do trestního příkazu svoje smyšlenky – navíc na konci kariéry a na pokraji důchodového věku – znamená, že celý soudní život neměla a neznala zásady trestního práva“

________________

Nyní tento nesmysl klidně zopakovala, což znamená, že nemá žádný smysl před ní hlavní líčení vést, protože není schopna pochopit obsah dokazování (ale ani pokynů odvolacího soudu) a zohlednit je v řízení - a svoje evidentní nepodložené nesmysly, které si neměla dovolit psát už ani na první pokus, není schopna korigovat ani tehdy, když je z jejich nesmyslnosti prokazatelně usvědčena.

Nezbývá než konstatovat, že dopis nebyl adresován soudkyni Denemarkové, pisatel ani nevěděl, ani nemohl vědět, že jej Denemarková dostane a bude číst (a dostane záchvat panického strachu 8 měsíců po jeho přečtení) a pokud se zde soudkyně odkazuje na zákon o soudech a soudcích, tak jednak pisatel není povinen jej znát, nikdo jej o něm nepoučil – ale hlavně : Ani v tomto zákoně nic takového nestojí, takže soudkyně ho sama nezná, anebo vědomě lže.

V § 172 zákona č. 6/2002Sb. (O soudech a soudcích) je jen uvedeno : "Orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci"

Takže tady není explicitně uvedeno, že musí vždy seznámit s obsahem stížnosti osobu, proti které stížnost směřuje, a tudíž jsem ani nemohl vědět, zda tak předsedkyně soudu učiní, nebo ne, zvláště, když k objasnění věci nepotřebovala NIKDY STĚŽOVATELE VYSLECHNOUT, ač je tam jinak uveden na prvním místě.

Jinými slovy : Ze dvou zásadních pokynů odvolacího soudu neprovedla soudkyně ani jeden – a „nahradila“ je nepodloženými nebo již dříve vyvrácenými vlastními nebo převzatými smyšlenkami, což ji jako soudkyni naprosto spolehlivě diskvalifikuje, zvláště pak při znalosti, že již dříve byla upozorněna, že trestní soudce si nesmí dovolit nahrazovat chybějící důkazy vlastními smyšlenkami, báchorkami a historkami.

Při vědomí těchto skutečností má obžalovaný za to, že nemá žádný smysl tento rozsudek rušit za účelem jeho vrácení k novému projednání, protože tato soudkyně, jak nade vší pochybnost prokázala, není žádného věcného projednání schopna. Buďto bude z řízení vyloučena, a nahrazena soudcem alespoň průměrných schopností, nebo tu práci za ni musí udělat odvolací senát.

Celý život žila ve smyšlenkách, jež jí nahrazovaly důkazy, které si sama nedokázala opatřit a její soudní život je tak jedním velkým justičním omylem a – jak již dříve uvedeno – zaviněnou škodou státu.Což je také vizitkou justice jako takové, že tak neschopnou ženskou nechala beze změny celý život soudit, přičemž její asi protěžovanou vlastností a hlavní předností je – poslušnost. S postavením nezávislého soudce jinak zcela neslučitelná.

Ostatně, u soudkyně, která se dobrovolně při cestě na soud převléká za popelnici (viz stížnost předsedkyni soudu), je otázkou, zda je zcela při smyslech a psychicky schopná i jen prostého úředního jednání.

Obžalovaný proto ZÁVĚREM shrnuje, že nebylo prokázáno, že by předmětná údajná výhrůžka byla míněna vážně (na což navazuje a dotvrzuje i další jednání obžalovaného, které nakonec i soudkyně Reifová sama konstatovala – tedy že v naplnění údajné výhrůžky nijak nepokračoval a dál se soudkyni Denemarkové nijak nevěnoval) a už vůbec ne, že by byla určena soudkyni Denemarkové. Ani podle adresáta dopisu, natož pak podle Zákona o soudech soudcích (jehož údajné znění si dokonce soudkyně sama vymyslela) neměla Denemarková dopis do rukou vůbec dostat.

Soud se dále vůbec nezabýval okolnostmi případu, ač mu to trestní řád přímo ukládá, a z těch plyne, že celý konflikt vyprovokovaly Galetková s Takácsovou, tedy soudní osoby z Prahy 2 – tím, že nepřiznaly žalobci osvobození od SOP, ač na to měl právo a SOP neměl z čeho zaplatit, čímž mu upřely právo přístupu k soudu a tím i právo na spravedlivý proces – a dále konflikt vystupňovala vystupňovala evidentní psychopatka Denemarková, která začala obžalovaného cíleně napadat a škodit mu, a to zcela mimo rámec svých služebních povinností a pravomocí.

IV.

Jediným správným rozhodnutím v této věci je tedy zproštění obžaloby a zastavení trestního stíhání vůči obžalovanému, s tím, že posouzovaný skutek není a nikdy nebyl trestným činem, kdy vracet jej k novému projednání nemá žádný smysl, pokud je soudní senát obsazen asociálními osobami, přičemž ale ve hře stále zůstává celá řada nedořešených a neobjasněných trestných činů především ze strany soudních osob – tedy Galetkové, Takácsové a Denemarkové, ale i státní zástupkyně Chovancové a nakonec i soudkyně Reifové samotné.

Nelze rozhodně pominout ani hrubě porušenou, ba zesměšněnou zásadu přiměřenosti trestního stíhání, kdy kvůli dopisu, který sám o sobě žádnou škodu nikomu nezpůsobil, probíhalo 3 roky zhola nesmyslné trestní stíhání, v němž způsobené škody stonásobně překročily údajnou nebezpečnost dopisu samotného, když obžalovaný byl zjevně bezdůvodně v zaměstnání zatčen, odvezen k výslechu nebo mu doručovány dopisy fízly do práce s cílem ho o toto zaměstnání příipravit. Zatímco Denemarková nedokázala škodu určit žádnou, ani společenskou, ani osobní, obžalovaný může tyto škody vyčíslit v řádech stovek tisíc korun. Takové stíhání může zahájit a vést jedině osoba buďto trestního zákoníku zcela neznalá, anebo zcela lhostejná ke všemu, vyjma vlastního prospěchu, s vědomím, že škody nikdy nebude muset nahrazovat. Tyto škody jsou také asi hlavním důvodem, proč se nyní Reifová zoufale snaží ponechat v platnosti alespoň výrok o vině, vědoma si nebetyčných důsledků při náhradě způsobených škod, a to navíc jejím vlastním soudem a státním zastupitelstvím

________________

______________________

Na soudkyni, která chodí na soud převlečená za popelnici, byla podána následující STÍŽNOST (stejně jako na předsedkyni soudu, která to trpí) :

_____________

Mimochodem : Co už by bylo "nevhodné chování soudce", když ne toto ?? Snad už jen že by se vyčůrala přede všemi na soudní chodbě...

_______________

V textu odvolání je několikrát zmíněna GAletková s Takácsovou. Soud se je zoufale snaží krýt, ba ani neukázat veřejnosti - tak jsme se chtěli podívat, proč.

Celý konflikt začaly a vyprovokovaly. V domnění, že na ně nikdo nikdy nedosáhne a že si můžou dělat, co chtějí.

Tak jsme se jim podívali na zoubek. Nejprve Galetková. No - kde myslíte, že "studovala" práva ?? Samozřejmě, že v Plzni. Ale ono je to dnes už vcelku jedno, pražská stalinská fakulta taky stojí za to.

___________

__________

Když se podíváte na její diplomovou práci, uvidíte dvojí - obojí očekávatelné a obojí typické :

Ubohou úroveň češtiny, jak vyjadřování, tak větné stavby, často navíc i bez interpunkce - a servilní bláboly proti polské reformě, kterým zjevně ani sama nerozumí (práce je z r. 2020, kdy ta byla aktuální - a zřejmě se v justici povyšovalo podle toho, kdo ji víc bude kritizovat).

Celkový dojem je jednoznačný : Podprůměrná osoba, usilující o kariéru za každou cenu. A taková Vás má posuzovat. Podle těch jejích rohlíků, které chtěla dokládat, kolik se za ně utratilo, bylo hned jasné, co je zač..

Tady odkaz na celý ten její skvost :

https://naos-be.zcu.cz/server/api/core/bitstreams/980ca36a-ba6f-4fbc-b961-05d9449834a3/content

_____________

Děkuje rodičům... Ti teda mají být na co hrdi.

Jestli ji nenaučili úctě k lidem, jakože zjevně ne, tak je jejich výchova bezcenná. A jestli ji na těch pochybných školách nenaučili úctě k Ústavě (tu právě porušila upřením práva na přístup k soudu neosvobozením od soudního poplatku, když na to byl nárok) , tak je de facto bez vzdělání.

Takoví lidé jsou nejnebezpečnější : Lidé, co málo umí, ale mají se nezaslouženě dobře a chtějí se mít ještě líp. Jsou pak ochotni udělat cokoliv, takže jsou jakoukoliv diktaturou velmi snadno zneužitelní.

Vezmeme-li současný stav za justiční diktaturu (a všechny tyto znaky zjevně vykazuje - nikým nevolená, neodvolatelná, nenapravitelná, jen pro vyvolené), pak Galetková je její typickou představitelkou i vykonavatelkou. Proto ji nechtěli veřejnosti předvést.

__________________________

A Takácsová ?? K její ilustraci postačuje, že ztratila spis, který měla soudit. Namísto, aby se pokorně omluvila, tak mi poslala, když jsem jí vynadal, pokutu 30.000,- Kč.

Všimněte si, na kolik se tahle jinak bezcenná chamraď cení...

Když VY dostanete sprostý dopis - a půjdete na fízly nebo na MÚ, tak to buďto nebudou vyšetřovat vůbec, a pokud náhodou jo, tak to pisateli spraví maximálně tisícovka pokuty.

Chamraď se cení na 30x víc než běžní lidé..

Suma sumárum : Co jsme tím řízením vlastně zjistili ?? To, co jsme věděli předem - jenom k tomu neměli všechny důkazy. Totiž že naprosto podprůměrní lidé se dostali k moci, kdy mohou posuzovat - a dokonce tresttat - ostatní. Včetně těch, na které by v běžném civilním životě jinak nikdy nemohli dosáhnout.

Tak z toho mají šílenou, psychopatickou radost. A to platí pro všechny tyhle psychopatky rovným dílem : Galetkovou počínaje, pokračující přes Takácsovou, Reifovou - a Denemarkovou konče. Ta je z nich vůbec nejlepší.

Pokud se prokáže, že je agresivní blázen, bude mít každý, komu kdy vydala nějaký rozsudek, možnost obnovy řízení a zásadní revize výsledků...

A ostatní veřejnost reálnou představu, kdo vlastně představuje tu "nezávislou, demokratickou justici..."

_______________________