Z úřední povinnosti...

Details: Created: Friday, 02 October 2026 13:01; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 76

Rády provokují konflikty, o kterých si naivně myslí, že se jich nikdy nedotknou, případně že je mají automaticky vyhrané.

Situace : Žaloba na stát. O odškodné.

Jak jsem si stačil všimnout, již sám tento akt irituje mnohé soudce až k nepříčetnosti. Správně tuší, že žaloba na stát - je obvykle žalobou na soudce.

Cože ??? Toho grázla jsme museli - chtíc nechtíc - pustit - a on si ještě bude cosi nárokovat ??

Ano, přesně takhle vypadá "objektivní a nestranný" soudce, na kterého máte ze zákona nárok. Jenom se to - alespoň zkraje - snaží - tu více, tu méně - zakrývat.

Protože i ten největší blb tuší, že tenhle postoj je s objektivním projednáním věci neslučitelný.

Pokud je to osoba (ať už právnická, natož pak fyzická), co žaluje stát opakovaně - tak to je pochopitelně drzost až nepředstavitelná.

Podle toho se také se žalobcem zachází.

Jako v tomto případě.

Ale i tady platí : STejná práce se dá dělat různě. A když dva dělají totéž, nemusí to vůbec být totéž.

Jako se různě dá provádět osobní prohlídka (od symbocikého prohmatání kapes - u osob, u kterých dotyčný ví, že jsou vcelkuk bezproblémové, nezákeřné a žádné nebezpečí od nich nehrozí - až po šikanozní svlečení do naha a lezení do konečníkuk, případně jiných otvorů těla - u týchž osob, ovšem za situace, kdy jim chceme, jak se říká, "ukázat". Kdo je tady pánem... - a to všechno je zcela "v mezích zákona" - obojí postup si dotyční vykonavatelé snadno zdůvodní. Ten přísnější vždy snáz.), tak se dá různě projednávat i žaloba na stát.

Zcela výjimečně narazíte na soudce, který by ji chtěl vskutku objektivně projednat, ale mohou být i tací. Neboť každá výjimka potvrzuje jinak smutné pravidlo - a tím je, že čím víc s Vámi dotyčný - jak se říká - vyjebe - tím rychlejší a zářnější postup bude v současné justici mít.

Když na ničem jiném, tak nejlépe poznáte postoj soudce (či celého senátu) na přiznávání "nákladů". Žalovaný stát samozřejmě žádné neměl a nemá - protože všechny jsou automaticky kryty a předem zaplaceny příslušnou rozpočtovou kapitolou příslušného ministerstva.

Ale proč nesešikanovat (drzého) žalobce, co si odmítnul nechat si všechno mlčky líbit - když prostě můžeme. A nic se nám za to nestane, naopak : Ještě můžeme být odměněni nebo povýšeni... Anebo si alespoň můžeme beztrestně vylít své žlučovité kameny a mindráky.

A tak i tady : Trcohu slušnější senáty státu žádné náklady nepřiznávají, dobře vědí, že žádnou škodu stejně neutrpěl. A o to více to bije do očí, když jinak - třeba z povinnosti - zamítli jinak důvodnou žalobu o odškodnění.

Zamítnout dlůvodnou žalobu o odšdkonění - a ještě si vymyslet povinnost uhradit - zjevně neexistující - náklady - už je docela drzosst.

A drzost na druhou to pak je v situaci, kdy tyto náklady nikdo ani nepožadoval, ani nedokladoval - ale soudkyně samy, velice iniciativně, i bez návrhu - tedy už čistě jako advokátky státu - mu ty náklady prostě určily.

A to je i tento případ.

Když po potvrzení zamítnutí žaloby o odškodné ještě soudkyně zrevidovala a zvýšila náklady státu, ač tam zástupce státu vůbec nebyl, tudíž ani nic nenavrhoval, natož aby nějaké náklady utrpěl - zeptal jsem se, jak k tomu soudkyně došla, už proto, že revize rozsudku v neprospěch žalobce se koná jenom tehdy, pokud se žalovaný odvolal. Ale zde se ani neodvolal.

Tedy - shrnuto : Žalovaný (MSp) se neodvolal, na jednání nepřišel, náklady žádné neutrpěl, tedy ani nenárokoval - a přesto mu byly doslova vnuceny.

Už jste viděli, že by někdy nějaký soud sám od sebe takhle hájil Vaše práva, navíc za situace, kdy tam ani nejste - a okatě dáváte najevo, jak je Vám jednání totálně ukradené ?? Aby taky ne, když předem víte, že ho tak jako tak máte v kapse...

TAkže rozsudek zněl, že za naprosto hrubé porušení lidské důstojnosti - nedostanete nic, a ještě máte státu zaplatit - za to, že se tam ani neobtěžoval přijít.

To už je naschvál na druhou.

A protože mluví obličeje i beze slov, snadno jsem uhodnul. proč : Šrédlové, jako předsedkyni senátu , vůbec nešlo pod fousy nazývat fízly fízly, jak jsem to činil - v žalobě, i v ústním podání - já, ač na tom nic ani nespisovného, ani vulgárního není. Snad leda neuctivého - ale nikde není předepsáno, že bych se měl k organizovaným zločincům chovat uctivě. Nebo že by to mělo mít vliv na projednání a průběh žaloby.

Koho uráží výraz fízl, ať jím prostě není. Jednoduchá rada.

No, takže když jsem se zarazil nad zcela bezdůvodnou revizí beztak neexistujících "nákladů" protistrany, když se ani neodvolala a nic po soudu v tomto směru nepožadovala - a zeptal se na titul této revize, tak bylo nejprve vidět, jak se Šrédlová zarazila rovněž - takovou otázku zjevně nečekala - a pak se vzmohla na to, že tak učinila "z úřední povinnosti".

Je bezesporu zajímavé, že jiné senáty takovou povinnost nemají a neznají.

Šlo sice jen o pár stovek, ale to je jedno. I kdyby šlo o dvě koruny. Platit za šikanu někomu, kdo se ani neobtěžuje přijít na soud, prostě nebudu.

TAkže jsem to nezaplatil - načež to dostaly do rukou stejné kvašky jako je Šrédlová a spol. : Tedy - apriorně podjaté na každého už proto, že si dovolil zažalovat stát (a tedy soudce) - na právo tupé a sledující jen jejich "procesní" stránku věci - což je něco, o čem melou od rána do večera a co je často se skutečnou spravedlností v přímém rozporu.

Rád se jich vždycky zeptám, když by někdo přišel s pravomocným rozsudkem na trest smrti, jestli by dotyčného taky popravili. Vždyť mají přece v ruce procesně správný, vykonatelný a platný rozsudek... A že ho vydal magor ?? No - a ?? Takových v justici přece je...

No, takže vymáhat neexistující "náklady řízení" po někom, kdo byl prokazatelně státem poškozen, zažaloval ho - a žaloba byla bezdůvodně zamítnuta - nikomu z nich nepřipadalo ani nenormální, ani nemorální - a tak je vymáhali. Viz ÚZSVM a následně dement Erbert, alias EXE Holátko.

Z několika stovek, jak čtenáři vědí, je rázem deset tisíc, z pokut - udělených za nic - je dalších 50.000. To už je vcelku rozsáhlý konflikt. Na jeho počátku stály tyhle tři můry, které si chtěly jenom zchladit žáhu...

Tak jsem jim sdělil, co bych viděl zase já jako svou "úřední povinnost".

A to jsem ještě zapomněl na odejmutí dětí z takto defektních rodin, ať už to jsou vnoučata či jakékoliv jiné děti v příbuzenském vztahu k těmto kreaturám.

Jistě si před víkendem početly. Počtěte si i vy...

________________________

_____________________

________________________

___________________________

__________________

_________________