v Košíku, 01.03.08
3. března 2004 bylo ministerstvem vnitra oficiálně zaregistrováno sdružení K 213 . Mezera v nabídce občanské statečnosti tak byla vyplněna.
4-leté dítě je malé dítě. Teprve se učí koukat po světě. K 213 za 4 roky své existence dokázalo již mnohem více. Nejen kouká kolem sebe, ale také špatný svět kolem sebe aktivně mění. Samozřejmě k lepšímu.
Když jsme před 4 roky vyrukovali nahlas s myšlenkou, že zavírat otce do vězení za to, že nemají na výživné anebo ho z různých velmi kvalifikovaných důvodů odmítají platit, je jednak komunistický přežitek, jednak amorální zvrácenost, mohla se oficiální místa a média udusit nenávistí.
Dnes už naše sdružení poznává i jiné stránky politiků než slepou nenávist - a sice opatrný a zdrženlivě vyjadřovaný zájem motivovaný strachem, aby jim něco neujelo, aby tzv. byli i nadále "in".
Zejména pak od nedávné blokády se dá říci, že se prolomila jak oficiální mediální bariéra, tak i hraný úřední nezájem oficiálních míst.
Nebudu se sáhodlouze rozepisovat na téma, co všechno jsme za 4 roky dosáhli a jak daleko jsme pokročili - ti, co to vědět chtějí, to cítí zajisté sami, těm ostatním je to zbytečné vysvětlovat.
Ale vy všichni, kteří se dnes už na K 213 se samozřejmostí obracíte, když pocítíte na vlastní kůži "spravedlnost" opatrovnických soudů, si uvědomte : Ještě před 4 roky se nebylo na koho obrátit !! Ještě před 4 roky nebylo obrany proti justiční zvůli a otcové si masově nechávali líbit i ta nejhorší příkoří, protože si naivně mysleli, že to jinak nejde, že je to tak dokonce snad správně a že holt měli tu smůlu, že se narodili jako druhořadí občané.
Dnes už si to myslí jen málokdo.