Podle dostupných zpráv byla dnes aktivistka Michaela Dupová propuštěna ze zadržení.
Stalo se tak akorát v době, kdy sdružení K 213 mělo na stole rozepsaný ostrý protest proti jejímu zadržování, který by si státní zástupkyně Galková rozhodně nedala za rámeček.
Předešla tak jeho doručení.
No nic - necháme si ho napříště, kdyby jí zase přeskočilo a hodlala si osobní komplexy léčit na nevinných.
Míšu vítáme zpátky mezi námi a budeme dělat vše pro to, aby se podobná zvůle nemohla nejen v jejím případě už nikdy opakovat.
Naším neměnným stanoviskem k pronásledování těchto aktivistů - za "těžké zločiny" jako je vylepování nálepek či nošení tetování - je asi toto:
Nemusíme vždy souhlasit s tím, co druzí dělají, čemu věří a o co usilují, ale pokud o to usilují nenásilnými prostředky a zákonnou cestou, mají na to samozřejmě plné právo.
Mladí lidé - jako je i Míša - mají navíc nezadatelné právo hledat svou vlastní cestu jak v životě, tak i ve společnosti.
Mladí lidé odjakživa měli - a i dnes mají - tendenci bourat to, co vystavěla generace jejich rodičů. Je to normální a ve slušné společnosti by mělo vždy jít o to, kam a jak jejich negativní energii nasměrovat a umožnit si ji odreagovat.
Trestat je za toto životní hledání - jistě i plné omylů - je zrůdné a nelidské.
Jestli v této souvislosti lze mluvit o fašismu a ohrožení společnosti, tak jedině ze strany státní zástupkyně Galkové, nikoliv ze strany mladé holky, která si - ať už z jakýchkoliv pohnutek - nechala cosi vytetovat na krk.
Za komunistů vyjadřovali mladí svůj protest proti stávajícím pořádkům dlouhými vlasy - mnohým se to nelíbilo, ale ani komunisté je jenom za toto nezavírali.
S mladými lidmi je třeba diskutovat, ukazovat na příkladech, společně hledat, vysvětlovat. K tomu je zapotřebí navození atmosféry důvěry.
Zavírat je mezi otrlé kriminálníky je samo o sobě těžkým zločinem a lidé, kteří takto jednají jménem státu, nemají v jeho službách co pohledávat.
To platí samozřejmě obecně, a ne jen pro Galkovou.
