Mimorádně zajímavé a doslova pikantní souvislosti v kolínské části politického tažení proti předsedovi sdružení K213 Ing. Jiřímu Fialovi objevil jeden z našich kolegů:
Nemůže být náhodou, že kauzu pana Fialy dostane jediný soudce - člen předlistopadové KSČ - u kolínského soudu, žaluje jediný zbylý komunista tamního státního zastupitelství, případ přidělí advokátovi - kdysi pravděpodobně členovi Stb, s vazbami na ruskojazyčné mafie. A veškerá odvolání a stížnosti obžalovaného na krajském soudu vyřizují výhradně tam zbylé postkomunistické senáty.
Text podani:
| Jednací číslo: | 1 T 24/2010, 9 To 616/2010 |
| Komu: | NS v Brně, prostřednictvím KS v Praze |
| Od: | Ing. Jiří Fiala nar. 11.8.1963 bytem: 289 35 Košík č. 91 |
| Datum: | 16. března 2011 |
| Věc: | Námitky podjatosti, stížnost na průběh řízení a návrh na obnovu řízení |
“Existence řádného, tj. ústavně souladného procesu je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu
(nález Ústavního soudu publikovaný ve sv. 2, roč. 94, č. 57 Sb. n.a u.)”
Dle § 30 (2) zákona č. 141/1961 Sb (trestní řád) ve znění:
“(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestní věci.”
Dle oficiálního seznamu soudců kteří byli členy KSČ, zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti (*1) byl soudce který rozhodoval v prvním stupni, tj. u Okresního soudu v Kolíně Mgr. Jiří Kruml členem KSČ. Dle téhož seznamu byly soudkyně Krajského soudu v Praze, Mgr. Božena Maříková a JUDr. Marcela Macková z trestního senátu 9To, které rozhodovaly mou kauzu v odvolacím řízení, členky KSČ.
Jak je uvedeno v Zákoně o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.), v plném znění viz příloha č. 1, v bodě dva:
(2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.
Tímto dávám námitku podjatosti na výše jmenované soudce, pro zákonem stanovenou skutečnost, a to že byli členy zločinné a zavrženíhodné organizace.
Dále k výše uvedenému uvádím, že se dlouhodobě stavím proti působení bývalých komunistů nejen v naší justici, viz např. mé nedávné články Petice za odchod komunistů z justice (*2), Po 21 letech se to komunisty všude jen hemží (*3), Nechceme soudit od komunistů (*4), Když komunisté soudí svou minulost (*5) a další, které se posledních několik let objevovaly na webu k213.cz a které jasně vyjadřují můj nesmiřitelný postoj k tomuto tématu, čímž se opět v očích výše uvedených soudců stávám “třídním nepřítelem” např. už jen proto, že chci aby odešli ze svých postů a přišli tak o své velmi nadprůměrné platy za často velmi podprůměrné výkony, dávám tedy opět námitku podjatosti na výše uvedené soudce právě z tohoto důvodu.
V rozsudku Krajského soudu ze dne 2.2.2011 na straně 3, odst. 4 se uvádí:
“I když obžalovaný v podstatě ignoroval jak celé přípravné řízení, v němž se omezil pouze na to, že využil svého zákonného práva a odmítl vypovídat,...”
Tady je vidět oprávněnost mé námitky podjatosti, obžalovaný má samozřejmě právo se obhajovat, ale není to jeho povinnost, je na OČTŘ aby zjistili “materiální pravdu” tj. to jestli je někdo viníkem trestného činu či není, trestní řízení v demokratickém státě není řízením inkvizičním ve kterém musí obžalovaný dokazovat svou nevinu, je to jen další důkaz toho, že soudružky (toto označení nemá hanlivý nádech, pouze užívám stejné oslovení, které členové a členky KSČ sami užívali) soudkyně které se učili “třídní chápání” práva, podle kterého se nesoudilo dle skutečného práva a hodnocení skutečných událostí ale toho, kdo na lavici obžalovaných seděl, zda “kulak” či “dělník”.
Ve stejném rozsudku na straně 4 se uvádí:
“O konání hlavního líčení sice skutečně nebyl pořizován zvukový záznam, jde ovšem o postup, který trestní řád nevylučuje (srov. § 55b odst. 1 tr.ř) a není důvodu k domněnce, že by snad obsah protokolů o hlavním líčení neodpovídal skutečnosti, a to i když bylo dodatečně vydáno opravné usnesení týkající se drobné opravy protokolu ze dne 26.10.2010, podepřené písemnými vyjádřeními přitomných osob.”
Dle § 55b zákona č. 141/1961 Sb (trestní řád) ve znění:
“O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam.”
Soudružky soudkyně si opět vykládají zákon, jak se jim to hodí. Z jednání se pořizuje záznam, zcela logicky už jen proto, kdyby byli někdy v budoucnu pochybnosti např. o protokolaci, jako v tomto případě, aby bylo možné prokázat, co se vlastně u líčení před soudem řeklo. Z důležitých důvodů se záznam pořizovat nemusí, tj. myšleno např. že v celém městě vypadl po pustošivém hurikánu elektrický proud a bez něho nahrávat nelze, nicméně tu důležité a závažné důvody musí skutečně být a předseda senátu je do protokolu o svévolném usnesení o nepořizování zvukového záznamu musí uvést! Jak bylo i často judikováno, usnesení (jakákoli) musí být přezkumatelná! Tj. musí být uvedeny konkrétní důvody proč se co udělalo, což v tomto případě není.
Z výše uvedeného, např. dodatečného “upravování” protokolu se opravdu dá předpokládat, že žádné líčení neproběhlo, a bylo stejně jako v případě mladoboleslavského soudce (mága) Pavla Nagye vymyšleno. Toto si myslím, že je velmi pádný důvod pro obnovu řízení.
Na stejné straně rozsudku se dále uvádí:
“K pátrání po identitě dalších osob přítomných v jednací síni ostatně nebyl důvod, neboť počínání obžalovaného bylo dostatečně zadokumentováno výše uvedenými obrazovými záznamy a výpovědmi svědků, kteří se vzájemně doplňovaly a s těmito záznamy nebyly v rozporu”
Ale samozřejmě že si domněle “poškození” tj. členové justuční stráže nebudou rozporovat vzájemně výpovědi. Toto samozřejmě nemá se spravedlivým procesem, kde jsou slyšeny obě strany, co dělat. Opět klasický případ “třídního chápání práva”.
Na stejné straně rozsudku se uvádí:
“Písemné projevy obžalovaného založené ve spise jsou přitom zřetelně takového charakteru, že nikoli nedůvodně vedly prvý soud již poté, co mu byl spis přikázán k projednání, k přibrání znalce ke zkoumání duševního stavu obžalovaného, neboť mohou vzbudit pochybnosti o duševním stavu obžalovaného, zejména uváží-li se, že má jít o vysokoškolsky vzdělaného jedince. … I když však prvý soud nevyužil všech zákonných instrumentů, které za tím účelem měl k dispozici, a postupem doby, zjevně i vzhledem k cíleným a vcelku promyšleným projevům obžalovaného zadokumentovaným ve spise, dospěl k závěru o nadbytečnosti takového důkazu, jeho neprovedení nelze považovat za nedostatek.”
Další důkaz podjatosti soudce Krumla, který se po vzoru jeho soudruhů z dob totality a metod Stb snaží z “nepohodlného” obžalovaného udělat blázna. K tomu že “má jít o vysokoškolsky vzdělaného jedince” si dovoluji soudružky soudkyně upozornit, že člověk s titulem Ing. je zcela bezpochyby vysokoškolsky vzdělaný.
V usnesení Krajského soudu č.j. 9 To 616/2010-581 ze dne 2.2.2011 se uvádí:
“Posuzování odborné způsobilosti předsedkyně senátu 9 To a jeho členek obžalovanému nepřísluší, jak se mylně domnívá a pokud jde o morální způsobilost soudců, obžalovanému je dobře známo, a to i předcházejících rozhodnutí, že po roce 1989 byli všichni soudci prověřováni zejména z hlediska morální způsobilosti, a jen ti, kteří touto prověrkou prošli byli parlamentem znovu zvoleni, přičemž bylo mimo vší pochybnost zvažováno nejen případné členství v KSČ, ale zejména chování konkrétních soudců jak ve veřejném, tak i v soukromém životě, a to včetně rozhodování konkrétních věcí. Ani ve spise obsažené a stále stupňující se urážky obžalovaného vůči jednotlivým orgánům činným v trestním řízení, a to včetně senátu 9 To a jmenovitě jeho předsedkyni, nemohou být důvodem pro vznik vztahu, který má na mysli ust. § 30 odst. 1 tr. ř.. “
Opět, jestli právní vědomí soudkyň či kohokoli jiného, je tak nízké, jak se stále a opakovaně ukazuje v tomto řízení, že to pozná i právní laik jako já (to že mne justiční mašinérie vláčí po soudech posledních deset let nemůže samozřejmě být k mé tíži), tak se prostě musím ozvat a to nejen kvůli mne, ale i kvůli dalším nevinným chudákům, kteří se pod ruce takovýchto soudkyň dostanou. Opakuji, jak jsem již uvedl, že členství v zločinné organizaci jako byla KSČ je vážnou překážkou pro spravedlivé souzení, a je zcela jedno jestli někdo vstoupil do KSČ z přesvědčení či kvůli prospěchu.
Velmi “zvláštní” je také skutečnost, že soudce Mgr. Jiří Kruml je jediným soudcem na okresním soudu v Kolíně, který figuruje v seznamech soudců členů KSČ (*1). Mám závažné podezření a celý dosavadní průběh to jen potvrzuje, že to nebyla jen náhoda...
Dne 30.4.2010 mi byl soudcem Mgr. Jiřím Krumlem pod č.j. 1 T 24/2010-383 ustanoven dle § 39/1 tr. ř. ustanoven obhájce a to JUDr. Jiří Sehnal, advokát se sídlem Kolín IV, Politických vězňů 27.
Dle serveru cibulka.com je osoba jménem Jiří Sehnal nar. 19.6.1956 evidována jako agent Stb, pod krycím jménem Svárovský, svazek č. 41026, 4102601. Podobnou informaci lze najít i na serveru svazky.cz. Dle veřejně dostupných údajů nelze zjistit datum narození advokáta JUDr. Sehnala, nicméně se domnívám, že se velmi pravděpodobně jedná o stejnou osobu.
Z veřejně dostupných zdrojů je možné dohledat o JUDr. Jiřím Sehnalovi následující:
“Na příkladě údajů o společnosti UKRAJINA-EXPORT se každý může přesvědčit, že už sama zveřejněná data jsou důkazem zkorumpovanosti české cizinecké a pasové policie a podivné činnosti některých advokátních kanceláří. Dodnes nevyšetřované a nestíhané.
UKRAJINA-EXPORT s.r.o. se sídlem v Praze 5, Holečkova 959. Společnost se v obchodním rejstříku nikdy neobjevila. Vznikla v kolínské Advokátní kanceláři JUDr. Jiřího Sehnala (osobní přítel bývalého ministra Tomáše Sokola a šéfa jeho inspekce Borise Štefla), kde pro Ukrajince Jurije Jurijeviče Postolnikova a Vladimíra Grigorjeviče Kuzmenka v roce 1994 sepsali tzv. společenskou smlouvu. S její pomocí podle registrů pražské Sekce cizinecké a pasové policie pak oba získali průkaz o povolení k pobytu pro cizince „za účelem podnikání“. Postolnikov se později objevil jako majitel českých firem DIONEX, JARS, CORNIX a jednatel firmy PROCAL bez ohledu na to, že platnost jeho pobytu vypršela a byl dokonce z České republiky úředně vyhoštěn. Dokument o vyhoštění osobně podepsala pracovnice ministerstva vnitra Beata Berníková (bývalá slovenská novinářka).”(*6)
Dále
“Vede-li členy Židovské náboženské obce osobnost pana Schreiera k domněnce o činnosti agentury SD na našem území, vraždící i Václava Dvořáka z dosud nejasných důvodů, pak domněnku o údajném útvaru č. 97 se naopak zdá potvrzovat žádost "důvěrného" přítele Václava Dvořáka a jeho manželky Jindřišky JUDr. Jiřího Sehnala z Kolína a osobní ochranu krátce po zbavení funkce ředitele Inspekce MV ČR JUDr. Borise Štefla, přítele JUDr. Sehnala a JUDr. Tomáše Sokola od dob studií, který se před listopadem 1989 zabýval činností kolínského policejního gangu bez zjevných výsledků. V Kolíně "zasvěcenci" hovoří o třech mušketýrech - Sehnal, Štefl, Sokol, Veverka - a jejich společných tajemstvích, jež neodhalil ani časopis Signál v článku Tajemný hrad v Karpatech, obsahující jinak záviděníhodné detaily, které bychom hledali spíše v přísně tajných vyšetřovacích spisech. Zájem "tří mušketýrů" o spolupracovníka StB Václava Dvořáka (akce Video a další) a majitele firmy Aviko je dosud neobjasněn zhlediska motivů tohoto zájmu. Přitom jde o zájem mimořádný a překvapivý vzhledem k vysokým funkcím a odbornosti našich mušketýrů. Skutečnost dokládá fakt, že JUDr. Sehnal, kolínský advokát, byl krátce po vraždě Václava Dvořáka na místě činu, aniž byl paní Dvořákovou uvědomen (telefonovala jen pro sanitku, policii uvědomila zdravotní sestra), zde sebral neznámý počet dokumentů a předal je svému příteli a řediteli Inspekce MV ČR v jedné osobě JUDr. Šteflovi, od něhož dokumenty putovaly na "vyšetřovačku". Byly předány všechny dokumenty? Proč a na čí popud takto JUDr. Sehnal jednal? Proč odmítá říci plnou pravdu se zdůvodněním, že by si v tomto případě sám "přivodil trestní stíhání?" Čeho se bojí? Koho? Pro koho je nyní připravena smrt kromě autora "Tichých společníků" a jeho dcery? Bude jí podle záhrobního svědectví Václava Dvořáka taky mladá paní M.? Nebo některá jiná z velkého počtu jeho přítelkyň?”(*7)
Dle dalších zdrojů (*8) byl JUDr. Sehnal konkurzním správcem spol. KTP Quantum a.s., což při znalosti toho jak některé konkurzní řízení u nás probíhala, a stížností na správce konkurzní podstaty JUDr. Sehnala (*8) je dalším z důvodů pochybnosti o jeho “kvalitách”.
Vzhledem k výše uvedeným údajům, které jsou dostupné z veřejných zdrojů je oprávněné pochybovat o kvalitách ustanoveného obhájce a opět je tu velmi závažné podezření o spiknutí komunistické kliky v justici a OČTŘ.
Dále je možné dohledat na oficiálním webu advokátní komory, konkrétně v aplikaci vyhledávání advokátů u JUDr. Jiřího Sehnala v kolonce jazyk “ruský”, což opět vzhledem k naší nedávné velmi temné historii může znamenat např. napojení na “východ”, možné studium na některé z Moskevských škol (džeržinského aj.)... a opět napojení na tu “komunistickou” kliku, která se táhne celým mým řízením...
Dne 30.9.2010 rozhodl Krajský soud usnesením pod č.j. 11 To 375/2010-443 o zamítnutí mé stížnosti. Dávám tímto námitku podjatosti na soudkyni která toto usnesení rozhodla, JUDr. Helenu Urválkovou dle seznamů Ministerstva spravedlnosti (*1) bývalou členku KSČ, namítám stejné důvody jako u soudruhů Krumla a soudružek Maříkové a Mackové. Soudružka Urválková navíc ve zmíněném usnesení rozhoduje o mé námitce podjatosti soudce Krumla právě pro jeho členství v KSČ! To je opravdu stejné jako kdyby nacistický soudce rozhodoval o námitce podjatosti jeho kolegy, že byl členem SS..
Dále mi bylo několikrát znemožněno prostudovat trestní spis, např. dne 21.10.2010 u Okresního soudu v Kladně, jak je uvedeno na listě č. 476.
Usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 23.11.2010 čj. 1 T 24/2010-534 na čísle listu 543 ve znění:
“... se doplňuje do protokolu o hlavním líčení formulace”
“pokračováno v odročeném hlavním líčení, sdělen podstatný obsah dosavadního jednání””
což dle mého názoru jednoznačně dokazuje, že se žádné předchozí hlavní líčení nekonalo, kdyby se konalo, asi by to bylo v protokole označeno rovnou a ne až po výtce, že to v protokou chybí..
Dle oficiálního seznamu státních zástupců zveřejněných Ministerstvem spravedlnosti (*9) byl státní zástupce JUDr. Milan Hrubý člen KSČ. Dávám tímto námitku podjatosti státního zástupce JUDr. Milana Hrubého, pro členství ve zločinné organizaci.
Dále tímto dávám podnět OČTŘ k prošetření celé kauzy, neboť není a nemůže být náhodou že mou kauzu dostane jediný bývalý člen KSČ u státního zastupitelství v Kolíně a jediný soudce u Okresního soudu v Kolíně. Dále nemůže být náhodou velmi vysoká účast komunistů v mé kauze u soudů odvolacích, zcela disproporční k zastoupení ex-komunistů u soudů vůbec.
Dle záznamu o nahlédnutí do spisu ze dne 15.2.2011 ve spise na neoznačeném listu, mezi listy 588 a 590 nebylo umožněno aby osoba mnou zmocněná spis nafotila. Vzhledem k několika stům listů založených ve spise jaksi není v lidských možnostech celý spis ve spisovně nastudovat. Bylo mi odmítnuto pořídit kopie CD/DVD jež jsou součásti spisu a jež jsou jednak důležitým bodem obžaloby i rozsudku. Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že mi tímto bylo upřeno právo na spravedlivý proces.
Dle protokolu o hlavním líčení ze dne 2.9.2010 u Okresního soudu v Kolíně, ve spisu na č. Listu 434, 435, 436 bylo svědkům Romanu Žilkovi přiznáno jízdné Praha-Kolín a zpět v ceně 114 Kč, Martinu Škuthanovi jízdné Chomutov-Kolín a zpět v ceně 358 Kč, Janu Skopcovi jízdné Praha-Kolín a zpět v ceně 255 Kč, Ladislavu Kolářovi jízdné Jindřichův Hradec – Kolín a zpět v ceně 544 Kč.
Součástí spisu ovšem nejsou účtenky za údajně přiznané jízdné, a to se podařilo spis okopírovat celý, ofotit všechny jeho dvojstrany včetně stran prázdných, a nikde v celém spisu toto nebylo nalezeno. Domnívám se proto, že je to jen další důkaz toho, že celé hlavní líčení ze dne 2.9.2010 bylo opravdu “vymyšleno” aniž by se opravdu konalo.
Vzledem ke všemu výše uvedenému tímto dávám návrh na obnovu řízení.
Na případnou námitku nedodržení lhůt atd. dodávám, že jsem na něco již několikrát upozorňoval, bohužel bez reakce, což vzhledem k obsazení soudů v tomto řízení mně ani nepřekvapuje. O ostatních věcech jsem se po prostudování spisu členy sdružení K213 dozvěděl až dnes. Dále se domnívám, že okolnosti které namítám měli být řešeny z úřední povinnosti a že se na ně ani žádné lhůty vztahovat nemohou.
Kopii podání zasílám také Ministerstvu spravedlnosti ČR, které provádí dozor nad fungováním soudů. Dále zasílám kopii Parlamentu ČR, který zcela jistě bude zajímat vzhledem k plánovanému návrhu na rozpuštění Komunistické strany, jak “fungují” v současnosti v demokratické společnosti soudci a státní zástupci, kteří byli členy této zločinecké organizace v minulosti.
V Praze dne............................... ….........................................
Ing. Jiří Fiala
zdroje:
(*1) http://portal.justice.cz/justice2/soubor.aspx?id=86881
(*6) http://blog.jota.cz/content/files/pdf/D%2064.doc
(*7) http://www.cibulka.com/nnoviny/nn1992/nn2992/obsah/15.htm
(*8) http://www.gfo.cz/files/042511_KTP1.JPG
(*9) http://portal.justice.cz/justice2/soubor.aspx?id=86916
(*10) http://www.ct24.cz/vysilani/2010/09/07/1096898594-210411000370907-22:00-udalosti-komentare/1/
Příloha č.1
Zákon č. 198/1993 Sb.
ze dne 9. července 1993
o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Vědom si povinnosti svobodně zvoleného parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament
konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody, a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.
§ 1
(1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,
b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,
c) porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,
d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
- popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
- zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
- znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
- zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
- povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,
e) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,
f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
(2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.
§ 2
(1) Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.
(2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.
§ 3
Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
§ 4
Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a morální zadostiučinění.
§ 5
Do promlčecí lhůty trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
§ 6
Soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky. Pro účely tohoto řízení a následného odškodnění se přiměřeně použijí ustanovení § 4 a násl. zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.
§ 7
Státní rehabilitační dluhopisy, vydané občanům, kteří mají nárok na odškodnění podle § 23 odst. 5 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou splatné do konce roku 1995.
§ 8
Vláda je zmocněna, aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
Navazující a příbuzné zákony:
l Zákon č. 480/1991 Sb. ze dne 13. listopadu 1991 o době nesvobody
l Nález č. 14/1994 Sb. Ústavního soudu České republiky
l Zákon č. 140/1996 Sb. ze dne 26. dubna 1996 o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti
l Zákon č. 451/1991 Sb. ze dne 4. října 1991, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky
l Zákon č. 279/1992 Sb. České národní rady ze dne 28. dubna 1992 o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby
l Nařízení vlády č. 165/1997 Sb. ze dne 25. června 1997 o vyplacení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem
dokumenty:
http://ley.cz/k213/16032011/1.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/2.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/3.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/4.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/5.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/6.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/7.JPG
http://ley.cz/k213/16032011/8.JPG
Tematickýd okument o muži zákona, který se stal lovnou zvěří ZDE.
