Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Nymburský soud potvrdil svou pověst zkažené konzervy s prošlou záruční lhůtou

Details

Created: Tuesday, 19 September 2006 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 3339

Připomeňme, že p. Fiala byl tímto soudem nejprve v r. 2002, poté v r. 2003 odsouzen pro údajné zanedbání vyživovací povinnosti, když jako nezaměstnaný nemohl platit výživné vyměřené z padesátitisícového platu a když se samotná platba výživného dostala – vzhledem ke štvaní dětí matkou proti otci - do rozporu s dobrými mravy, na což sice pamatuje zákon o rodině, nikoliv však svévolná praxe českých soudců.

V červenci vydaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva pak takovouto svévoli označil za porušení Mezinárodní úmluvy o lidských právech ve třech článcích a bylo samozřejmě na nymburském soudě, aby tento názor nadřízené mezinárodní instance  zohlednil ve své rozhodovací praxi.

Věc projednávající soudce – JUDr. Václav Krejčík – mimochodem tentýž soudce, který v roce 2003 p. Fialu odsoudil k podmíněnému trestu – od samého začátku nenechal nikoho na pochybách, jak hodlá s tímto názorem naložit.

Nejprve se p. Fialy dotázal, v čem spatřuje nové skutečnosti vedoucí k obnově řízení. P. Fiala odpověděl, že samozřejmě ve vydání rozsudku mezinárodního soudu, který zrušil prakticky celé opatrovnické řízení, a tedy i rozsudek o výživném a jeho výši, přičemž je nepopiratelnou skutečností, že vynesený trestní rozsudek se o toto opatrovnické řízení a jeho závěry plně opíral. Současně vyslovil námitku podjatosti soudci Krejčíkovi, neboť ten už jednou případ posuzoval a dal jasně najevo svůj náhled na věc, takže je absurdní, aby nyní rozhodoval o jeho revizi.

Soudce Krejčík se odmítnul z případu vyloučit a snažil se argumentovat tím, že důkazní řízení v trestní věci probíhalo samostatně, bez ohledu na řízení opatrovnické, když byl vyslýchán tehdejší zaměstnavatel p. Fialy, majitel španělské firmy. Pan Fiala odvětil, že právě tento úkon  - ač, jak soudce správně poukázal, zabral celé dva listy zdůvodnění rozsudku,   neměl s důkazním řízením v dané věci nic společného, neboť pro španělskou firmu pracoval p. Fiala před posuzovaným obdobím  a za toto období také výživné řádně a v plné výši zaplatil. Byl to naopak soudce Krejčík, kdo pracným prováděním naprosto nesmyslných důkazů, s posuzovaným obdobím nesouvisejících buďto vůbec, anebo jen okrajově, uváděl v omyl všechny zúčastněné, naposledy prokazatelně soudce Mgr. Hájka z Prahy 7, který rovněž z tohoto rozsudku pojal dojem, že období práce pro španělskou firmu bylo i posuzovaným obdobím v trestním řízení, a nakonec tak soudce Krejčík uvedl v omyl i sám sebe. 

Soudce dále prohlásil, že jeho rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem a že obžalovanému bylo zamítnuto i dovolání ze strany Nejvyššího soudu, načež navrhovatel p. Fiala upozornil soudce, že asi právě proto byla věc u soudu mezinárodního, který jasně zkonstatoval, že v tomto případě pochybily národní soudy všech stupňů a že jejich rozhodování nemělo s ochranou práv navrhovatele nic společného, stejně jako s ochranou základních lidských práv.

Odpovědí soudce Krejčíka bylo sdělení, že i kdyby se prokázalo, že opatrovnické soudy pochybily a že děti měl mít v péči od samého počátku jejich otec – zde navrhovatel,  nelze nic změnit na skutečnosti, že v předmětném období měla děti ve výchově matka a jí proto náleželo výživné. 

Pan Fiala mu odvětil, že právě v tom spočívá poselství evropské rodinné morálky, že porušuje-li matka dobré mravy (např. štvaním dětí proti otci nebo znemožňováním podílu na výchově dětí druhému z rodičů), a státní orgány tomu nejsou schopny zabránit nařízením změny výchovy, ztrácí prostě na výživné nárok a děti nechť si živí ty soudkyně opatrovnických odborů soudů, které nebyly schopny druhému z rodičů řádný podíl na výchově zajistit.

Načež soudce Krejčík vyzval k závěrečným návrhům.

Přítomná státní zástupkyně navrhla návrh na obnovu řízení zamítnout, neboť prý nevidí žádné podstatné okolnosti, které by takovou obnovu umožňovaly.

Toto prohlášení vyvolalo neskrývané úsměvy u veřejnosti, přítomné v jednací síni.

Navrhovatel jí také ihned odvětil, že nevidí-li dostatečné důvody k obnově řízení za situace, kdy ve věci rozhodnul – a to zcela protikladně – mezinárodní soud a kdy všichni ve věci dosud rozhodující soudci byli z případu pro podjatost vyloučeni, asi se spletla povoláním a možná by měla raději přijmout angažmá u varieté, protože pobavit veřejnost rozhodně dovede. Nymburskou justici pak p. Fiala označil za totalitní konzervu, na jejíž rozhodování brzy doplatíme všichni, ať už zúžením dotací z evropských fondů či i možným vyloučením z Rady Evropy pro nerespektování vůle jejího soudního orgánu.

Soudce Krejčík pak návrh na obnovu řízení svým usnesením – dle očekávání – zamítnul, proti čemuž se navrhovatel na místě odvolal.

Jednání byli přítomni i někteří novináři (nezávislí, z místního deníku či z ČTK), kteří poté požádali p. Fialu o rozhovor. Ten jim ho – na rozdíl od kvapně mizející státní zástupkyně – rád poskytnul.

Věřme, že jej ve svých článcích použijí v nezkrácené a nezměněné podobě.

Na adresu provinční justice, která pohrdá nejen lidskými právy a mezinárodními úmluvami, ale už i autoritou prezidenta republiky či renomované mezinárodní soudní instance, lze skutečně říci pouze tolik, že opravdu připomíná zkaženou totalitní konzervu s prošlou lhůtou i životností. Nikdo za ni  v současnosti  neručí a konzerva hrozí pod tlakem bobtnajících hnilobných plynů   nebezpečně explodovat a když už ne zranit ostatní, pak je alespoň postříkat odpornou páchnoucí břečkou.

        Ing. Jiří Krám
               pověřený tiskový mluvčí

V Košíku a Hradci Králové, dne 19. září 2006