Videoarchiv
1) K zatčení nesmělo nikdy dojít pomocí úplatku.
2) Soudci se museli chovat humánně a přívětivě.
3) Jakékoliv fysické násilí bylo během procesu naprosto vyloučeno. Ani zločinec odsouzený k smrti nesměl být bičován, urážen, či jinak trápen.
4) Po západu slunce se musel soudní proces přerušit.Tehdy neexistovalo dobré osvětelní a v temnotě by mohlo docházet k nekalým úmluvám. Jednání se také mohlo protáhnout a soudcové by se tak večer mohli dostat do stresové situace, kdy by mohli něco opomenout. Proto bylo nutno jednání přerušit a dokončit ho v klidu až druhý den.
Mimochodem: Západ slunce se oficiálně vyhlašoval, když na obloze byly vidět tři hvězdy. To je nádherná ukázka židovského myšlení. Zákon totiž říká hvězdy – plurál. Tedy jedna hvězda se nepočítá a dvě nestačí, protože ta první se nepočítá. O hvězdách lze tedy mluvit, až když jsou jsou na obloze tři.
5) Proces směl ráno pokračovat až po ranní oběti v chrámě. Někdo se třeba chtěl této oběti zúčastnit a musel mít příležitost být i na veřejném přelíčení.
6) Nebyla dovolena žádná tajná jednání – všechno se muselo konat veřejně.
7) Jednání Vysoké Rady se směla konat pouze v soudní hale na pozemku chrámu. Jednání byla veřejná a jako divák měl přístup každý. Každému tedy muselo být známo, kde se jednání koná.
8) Nejdříve přišla na řadu obhajoba, teprve potom obžaloba. Tedy přesně obráceně, než je zvykem dnes. Nejprve se musely uvést všechny důvody, proč to obžalovaný nemohl spáchat.
9) Vinu museli dokázat dva nebo tři svědci a jejich výpovědi musely souhlasit ve všech podrobnostech.
10) Obžalovaný nesměl zatížit sám sebe.
11) Nikdo nesměl být odsouzen na základě své vlastní výpovědi. Šlo o to, zamezit, aby někdo nechránil pravého vinníka tím, že obviní sám sebe.
12) Soudci nesměli k obžalobě nic přidat. Směli pouze zkoumat předložená obvinění.
13) V případech, že měl být vynesen trest smrti, muselo mezi ukončením jednání a rozhodnutím o vině uplynout nejméně 24 hodin. Na světlo totiž ještě mohly vyjít informace, které by mluvily pro nevinu obžalovaného.
14) Rozsudek smrti směl být vynesen teprve tři dny potom, co obžalovaný byl shledán vinným.
Tedy mezi závěrem jednání a vyslovením viny musel uplynout alespon jeden den. Další tři dny pak mezi vyslovením viny a vynesením rozsudku.
15) Pro zproštění viny směli hlasovat všichni, ale při odsouzení museli někteří být proti.
16) Pokud hlasování dopadlo jednohlasně, byl obviněný propuštěn.
Vysoká Rada měla 71 členů. Soudního jednání se nemuseli zúčastnit všichni, ale muselo jich být alespon 23. Protože Židé jsou zvyklí o všem důkladně diskutovat, a skoro nikdy nejsou jednotni, bylo jim jasné, že 23 mužů nemůže nikdy dojít k jednomyslnému závěru. Jednomyslnost byla důkazem, že věc je předem domluvena, proto musel být obžalovaný zproštěn viny.
Pokud jich bylo přítomno 23, stačilo, aby se jich pro osvobození vyslovilo 11. Pro odsouzení ale bylo nutno alespon 13 hlasů.
17) Hlasování o rozsudku smrti se muselo konat individuálně. Hlasovat začínali nejmladší členové Vysoké rady a teprve potom ti starší. Mělo se tím zamezit, aby mladší nebyli ovlivněni postojem váženějších kolegů
Samozřejmě těch zásad bylo mnohem víc. Tyto jsem si poznamenal z knihy Arnolda Fruchtenbauma: „Das Leben des Messias“. Fruchtenbaum je Žid, původem z Polska, ale narozený za 2. světové války v internačním táboře na Sibiři. Po válce se dostal do Spojených Států, konvertoval ke křestanství a vydal několik knih, ve kterých křestanům osvětluje různé židovské zvyklosti. Bible je totiž v podstatě židovská kniha a když jí chceme rozumět, musíme vědět i něco o židovském myšlení.
Uvedené zásady jsem čerpal z oddílu, kde se Fruchtenbaum zabývá Ježíšovým soudním procesem. Každý může sám vzít do ruky Bibli a zkoumat, kde všude židovská Rada jednala nelegálně. Je to velmi zajímavé.
_________________________________________________________________