Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Rudinská: Feministicko-komunistická manipulátorka

Details

Created: Saturday, 25 October 2014 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1391

Zvěsti o tom, že Pavel Wonka byl údajně vědomým spolupracovníkem StB, může šířit nejen osoba velmi mdlého úsudku, ale také osoba, která chce vědomě a programově shazovat hrdinství, zejména protikomunistických hrdinů - už proto, že sama takových kvalit nikdy nemůže dosáhnout.

Úskočnost a zákeřnost často rozeznáte už podle fyziognomie.

Ostatně, to, jakým byl asi Wonka estébáckým agentem, "výmluvně dokumentuje", jak by ho za to soudruzi skvěle odměnili - totiž nejtvrdší vazbou v Hradci, vzdor jeho zdravotnímu stavu, neposkytnutím nutné lékařské péče a jeho faktickým umučením a utrýzněním.

Když jsem podobné nesmysly o vědomé spolupráci Pavla Wonky s StB poprvé zaslechl, myslel jsem si hned, že je může šířit jedině nějaký komunistický úchyl. To jsem ještě netušil, že za nimi stojí slečna Rudinská. A protože ji dobře znám, jistě neuškodí, když se - a to právě při této příležitosti - se čtenáři podělím o zkušenosti, jaké jsem s ní i s jejím "objektivním natáčením" osobně učinil. A do této zkušenosti pak přesně zapadnou i skazky a bajky, která tato v podstatě chudinka cíleně a vědomě šíří, včetně těch o Pavlu Wonkovi.

Našla si mne sama a také mne sama oslovila, já o její existenci neměl nejmenší tušení. Tuším někdy v r. 2008, těsně po blokádě Městského soudu v Praze (který nehodlal respektovat pro něj závazný nález Evropského soudu pro lidská práva). A také po obsáhlé reportáži, která o tom vyšla - tuším - v Respektu.

Představila se jako začínající filmařka, která studovala v USA, a která chce natočit reportáž o boji za práva otců, o K 213 a také o prosazování mezinárodního rozsudku v české právní praxi.

Tvářila se, že je rozhodně na naší straně - z čehož plyne i další, pro ni typická vlastnost: A sice zákeřnost.

Typická to vlastnost všech méněcenných jedinců.

Pak na natáčení i za mnou přijela.

Původně avizovala, že se budeme bavit hlavně o tom štrasburském rozsudku, když ale spustila kamera, pálila na mne jednu zákeřnější otázku než druhou - většinou hlavně ohledně toho, proč neplatím výživné a jak si to tak představuji, nechat chudinku matku svých dětí bez peněz (asi totéž, co jsem předtím slýchal buďto od soudkyň, nebo od feministických redaktorek upadlých femočasopisů - Ona Dnes, apod - o štrasburském rozsudku nepadlo ani slovo - v podstatě suplovala klasickou agentku Profemu - nebo jí už tehdy byla).

No, a protože jsem podobným zákeřnostem uvyklý, i zde na každou otázku dostala odpověď, a to jasnou a přesvědčivou (a pochopitelně zcela bez přípravy - ta měla ostatně směřovat k úplně něčemu jinému),  což ji poněkud vyvedlo z konceptu a když zjistila, že mne ani při sebevětší snaze nezaskočí (naopak, že je zaskočena sama, ač se na tuto situaci dobře a zjevně dlouho dopředu připravovala),  jen suše - a nevěřícně -  konstatovala: "Vidím, že Vy taky na všechno máte hned odpověď..."

Část 2 se měla odehrávat přímo na soudě - a taky odehrávala. To byl onen proslavený skok z okna se spisem na Ovocňáku (kdy jsme soudce Janka zbavili funkce soudce a zabavili mu opatrovnický spis), který se napřed měl šetřit pouze jako "přestupek" - a teprvé poté, co Rudinská odvysílala tu svou zmanipulovanou reportáž (s dramatickou hudbou, jak "grázlové" napadají "spravedlivou justici" - o tom, že důvodem bylo prosazení mezinárodního rozsudku, už ani slovo) - a zejména poté, co na ni  - na tu reportáž, ne na Rudinskou - začaly - nám - chodit četné ohlasy, nepodlehnuvší ani dramatické hudbě, ani jejím blábolům, ohlasy typu - "tak se to má dělat,  tak na ně" - a podobně - byly z přestupku naráz dva trestné činy (pohrdání soudem a útok na veřejného činitele) - které posléze skončily u estébáka Krumla v Kolíně - a za které jsem si odseděl 5 měsíců v Novém Sedle. Rudinská je bezesporu spoluautorkou této justiční zvůle a šikany.

Část 3 se měla odehrávat jako pokojná debata o právním a teoretickém pozadí našeho jednání a vystupování - ta debata také skutečně proběhla, a to v jedné kavárně nedaleko  Ovocňáku - a protože se odpovědi ani mé, ani p. Šinágla Rudinské asi nehodily do krámu, tak se v reportáži neobjevily pro jistotu vůbec.

Jak se dočítám níže (viz dokument o Pavlu Wonkovi), pro komentáře estébáků má Rudinská podstatně větší pochopení, porozumění i prostor - a také výhradně na nich postavila svou reportáž o Pavlu Wonkovi.

V Jihlavě se mnozí divili - já se pouze divím jim.

Protože kdyby se mě na Rudinskou včas zeptali, mohli si ušetřit spoustu času, očekávání, nervů - a hlavně - zklamání.

Protože tahle (ne)obratná manipulátorka a falsifikátorka může příjemně překvapit jedině své chlebodárce - což nejspíše bude vedení KSČM, Profemu nebo podobně "věhlasných" a věhlasně úpadkových organizací či institucí.

Rudinská je evidentní chudinka z povolání.

Pro slušné lidi je ztrátou času se s ní vůbec zdržovat (natož sledovat její propagandistické bláboly, natočené doslova za Jidášský groš).

Jihlava se otřásla pod hnusem Jidášského polibku...

______________________

"Ze sálu pak odcházela po osobní roztržce s protikomunistickým aktivistou Janem Šináglem, který ji před časem k natočení snímku motivoval."
Zdroj: http://jihlava.idnes.cz/kontroverzni-dokument-o-pavlu-wonkovi-sklidil-potlesk-i-kritiku-p92-/jihlava-zpravy.aspx?c=A141025_202637_jihlava-zpravy_fer

______________________