VideoarchivVýročí zářijové mobilizace - je na co vzpomínat!
- Details
- Created: Sunday, 21 September 2014 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala+redakce
- Hits: 1289
Velikost okamžiků se projevuje teprve s odstupem času.
S odstupem času - i s nabýváním dalších a dalších zkušeností - lze říci, že zářijová mobilizace z r. 1938 byla skutečným morálním zvratem ve vývoji národa, zejména pak s ohledem na následující potupnou mnichovskou kapitulaci.
Naši vojáci nastupují... Spořádaně, ukázněně, odhodlaně.
Neměli jste nám vyrážet zbraně z rukou, nemuseli byste pak sami umírat na frontách!
_________
Jestliže dnes vzhlížíme k občanům západních států - tehdejších našich spojenců - Francie a Británie - s obdivem k jejich samozřejmému uvědomělému demokratickému občanství, k tomu, že by zdaleka nemlčeli a nenechali si všechno líbit, jako ty naše "ovce" v současnosti - pak v r. 1938 to bylo přesně naopak: To oni mohli - a měli - s obdivem vzhlížet k našim předkům, s jakou odhodlaností jsou připraveni čelit agresorovi - a také, s jakou technickou i organizační vyspělostí dokázali vybudovat svou armádu a zejména pak systém pohraničních pevností, který - ač dosud ve výstavbě - nahnal Němcům takovou hrůzu, že o jeho zteči v té době ani neuvažovali a na naši mobilizaci reagovali tak, že se stáhli do kasáren a vůbec nepočítali s tím, že by měli na moderní a opevněnou, byť mnohem slabší, armádu zaútočit. Slabší ostatně jenom počty vojáků, nikoliv bojovým umem a vlasteneckým odhodláním.
Potupná a zbabělá zrada ze strany našich spojenců, jakkoliv pochopitelná (nikoliv omluvitelná) vzhledem k jejich vojenské situaci a předchozím válečným zkušenostem, byla tak zákeřnou a podlou ranou, že národní duch se z ní dodnes nevzpamatoval.
Ba naopak - počátek veškerého úpadku, zbabělosti, poťouchlosti, vychytralosti a chytráctví obecně - a následného morálního rozkladu národa lze hledat - a bohužel i úspěšně najít - právě v září, resp. prvních dnech října r. 1938 (a ne tedy o deset let později, jak by se mnozí mohli naivně domnívat).
Národ, který se tehdy svou pracovitou poctivostí, vytrvalostí, umem a pílí vypracoval na jedno z předních míst v Evropě prakticky po všech stránkách (technické, průmyslové, ekonomické, monetární, umělecké, vojenské a taky - ač to zní neuvěřitelně - i právní) měl právo očekávat, že svým spojencům bude stát za to, aby za něj pozvedli nejen hlas, ale i zbraň.
Toto právo zůstalo nenaplněno - a odrazilo se těžkým národním stigmatem, dlouho neléčitelnou depresí, byť - jako zrada našich spojenců - logickou.
Lidé se nutně museli sami sebe ptát: Co všechno bychom ještě museli umět, dokázat, vytrpět a předvést, abychom ostatní Evropě stáli vůbec za zmínku? Natož pak za prolévání krve - byť i za jejich (a nejen naši) svobodu a samostatnost.
Stigma září - a října - 1938 v sobě jako národ ještě poneseme hodně dlouho.
Vlastně do tehdy, dokud se nebudeme sami, vnitřně, oprávněně, odůvodněně a samozřejmě cítit rovnými partnery tradičních a historických demokracií - a to především oněch dvou, tehdy tak tragicky selhavších. A to po všech stránkách.
Tedy dokud nebudeme mít stejnou úroveň nejen techniky, průmyslu, ekonomiky - ale také občanského uvědomění, právního vědomí (se samozřejmou úctou k soukromému vlastnictví i občanským svobodám a právům) a národní hrdosti - jako mají oni.
A každý nechť si sám posoudí, nakolik jsme jim v těchto ohledech vzdáleni a nakolik - a jak dlouho - ještě máme co dohánět.
_____________
Při 70. výročí zářijové mobilizace vzniknul na našich stránkách tento článek:
http://k213.cz/start.php?act=read&art=1026
Převzala ho mnohá média a - ač stručný - stal se výstižným a nejbarvitějším popisem situace v době, kdy vyšel.
_____________
Snad jen poznámku na okraj: Když i po tolika letech člověk slyší - a dozvídá se - že třeba Anglie se - byť i po úspěšné evakuaci svého expedičního sboru z Danquerku - neměla prakticky čím bránit, neboť všechny těžké zbraně, včetně náklaďáků, zůstaly v okupované Francii - a když si stejně akutně uvědomí, co za množství moderní výzbroje i výstroje schlamstnul Hitler v našich pevnostech a kasárnách - je mu z toho - i s takovým časovým odstupem - velmi smutno...
Za blbost se vždycky platilo a platí. Je ale zvláště smutné, když za cizí blbost platili životy naši předkové, resp. ti nejstatečnější, co tento národ mohl světu kdy nabídnout.
_____________
"I ze lžičky lze nabrousit si dýku!
Odplata šeptá v něm..."
Fr. Halas
_____________