MAXÍK ZŮSTÁVÁ U TÁTY

Details: Created: Monday, 26 January 2015 00:00; Written by Ing. Jiří Fiala+redakce; Hits: 5783

Vynesením rozsudku dnešního odpoledne na OS v Písku soudce Háva potvrdil - a upravil stávající stav: Tříletý Maxík zůstává u táty, matka bude platit výživné (pochopitelně směšně nízké - 500,- Kč měsíčně - a pochopitelně ne zpětně - čili otec ho živil bez jakékoliv pomoci - včetně pomoci státu - sám přes rok za situace, kdy mu stát akorát házel klacky pod nohy) a také se bude moci se synem každý druhý víkend stýkat - tak, že si ho odveze do místa svého bydliště.

K předávání má docházet na policejní stanici v Čimelicích.

Jestli je něco na rozsudku zajímavého a pozitivního, tak to, že soudce alespoň - po obrovské blamáži se znaleckým posudkem, návrhem na zbavení znalce Mottla registrace a znalecké doložky a po trestním oznámení pro zločinné spolčení a vystavení vědomě nepravdivého znaleckého posudku - rozhodl o krácení odměny znalce na polovinu, tedy na již vcelku obvyklých 14 tisíc (předtím ten křivý zmetek za naprosto bezcenné a snadno vyvratitelné bláboly účtoval 28 tisíc + další tisíce za účast při jednání).

Zdálo by se - tedy vítězství? Můžeme být spokojeni?

Nemůžeme. Ani zdaleka. A to nejen s výsledkem tohoto řízení, ale především s jeho průběhem.

Stav, kdy jedni věci umí a dělají - a druzí je neumějí, ani se je nehodlají učit, a přesto za ně berou nehorázné peníze, odmítáme nadále považovat za normální a smiřovat se s ním.

Soudce Háva se konec konců ani netajil tím, že původně měl připraven rozsudek zcela jiný, a teprve po naprostém fiasku znalce u soudu - které nemohl nevidět ani slepý, teprve poté, co jsem - jako zmocněnec otce - vyvrátil bod po bodu jeho vývody jeden za druhým, teprve poté, co znalec působil dojmem osoby zjevně na hranici svéprávnosti a zejména poté, co tyto do očí bijící nesmysly odmítl nevidět a nadále přehlížet i orgán OSPOD a přidal se k návrhu na svěření dítěte do péče otci, tak teprve poté, jsme k tomuto výsledku - s ročním zpožděním - došli.

Tedy: Státní orgány k tomu určené neudělaly - s výjimkou - OSPOD - NIC, nebo co udělaly, to bylo blbě a bylo by bývalo lépe, kdyby nedělaly nic.

A nejen to. Jenom ze zhrzené ješitnosti odmítaly uznat - a to se týká především KS v Budějovicích - že samozřejmě že má ten lump od začátku pravdu, protože případ zná a protože si nejen nastudoval teorii, ale má i bohatou praxi, o které se nám nesní - a jak malé, vzteklé a upřeté děti svéhlavě dupaly o zem a křičely: Toho bohdá nebude, aby takový grázl nás poučoval a instruoval (byť by měl pravdu sebevíc)!

Díky této stupiditě a upřetosti Maxík rok nemohl chodit do školky a v konečné fázi ho skoro rok matka nemohla vidět, neboť za stavu, kdy formálně platilo naprosto nesmyslné předběžné opatření o svěření dítěte na většinu času matce, nebylo možné jí ho předávat, zvláště když se otevřeně netajila tím, že jakmile si na ni zvykne, hodlá ho ze školky okamžitě unést.

Tedy závěrem: Orgány k tomu určené a za to placené byly - a to zejména v případě justice - naprosto k ničemu, situaci jenom komplikovaly a zdržovaly, a to nejprve svým naprostým diletanstvím, později výše zmíněnou upřetostí malého dítěte, kterému někdo kopl do bábovičky.

Znalec nejen že zcela selhal, a o rok řízení zcela zbytečně prodloužil, ale předvedl typ výstupu a posudku, který lze označit za znalce naruby, za výsměch všemu, co je úkolem a posláním soudního znalce.

V konečné fázi si museli občané zjednat spravedlnost sami - a ještě si ji na justici vybojovat a prosadit. A ta to jen velmi nerada a jen pod hrozbou ještě daleko větší ostudy spolkla.

Takové státní orgány jsou ovšem zadarmo drahé, to je každému předem jasné.

Bohužel, tento postup opatrovnické justice není ničím výjimečným, naopak, je naprosto stoprocentním pravidlem. Pokud se někde podaří přesto prosadit spravedlnost, tak jenom proto, že na její straně jsou lidé zkušení, nebojácní - a také schopní těm, co za to berou peníze, udělat pořádný průšvih.

Samo od sebe nefunguje nic a pokud by se orgány opatrovnické justice nechaly dělat, jak by samy chtěly, resp. jak jsou zvyklé - bylo by to jedno křivé, diletantské nebo přímo vědomě škodlivé rozhodnutí za druhým. A jedno zmařené a nešťastné dětství vedle druhého.

Současně to ale dává i odpověď všem, kteří si myslí, že boj za jejich děti nemá smysl, že je předem prohraný a všechno předem dáno. Je - i není. Pokud dotyčné orgány ucítí dostatečně silný tlak a pokud je navíc nesporné, že máte pravdu, jsou schopny změnit i předem hotový a připravený rozsudek.

Pokud si to necháte mlčky líbit, a budete tzv. "hodní", pak nebudou měnit samozřejmě nic - a naservírují Vám své zcela zcestné představy naplno a na prostřené míse.

Maxíkovi - i jeho tátovi - gratulujeme a věříme, budoucí vývoj nám dá plně zapravdu - tak, jako nám dával zapravdu až dosud.

Ajoj_M_