Profesní sebevražda na KS v přímém přenosu

Details

Created: Monday, 22 September 2025 16:59

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 326

Aneb : A za kolik se necháte koupit Vy ?? 

Nebo též :  O alkoholickém praseti, co chcípne - a když to veřejně prohlásíte, tak je  za to půl roku podmínky. 

Vynést vědomě křivý rozsudek je patrně největším selháním soudce, jakého se může za své kariéry dopustit. Alespoň ve funkční, standardní justici. Řekl bych, i největším selháním lidským, nejen profesním. 

Jsem přesvědčen o tom, že ani nacističtní soudci příliš mnoho vědomě  křivých rozsudků nevynášeli. Naopak. O tom, co vyhlásili, byli vnitřně přesvědčeni, že je to tak správně, podle tehdy platných zákonů a ke škodě těch, co je měli - podle nich právem - stíhat. 

Nemyslím si, že by bylo příliš rozsudků, o kterých by tihle soudci věděli, že jsou křivé, zjevně nespravedlivé, že ti, co je odsuzují, se ničeho nedopustili - a přesto je odsoudili. 

Senát 12 To KS v Praze tyhle hranice ovšem výrazně posunul - a všem předvedl přímo v přímém přenosu, že to snadno lze - když zamítnul odvolání jak obžalovaného, tak i státní zástupkyně - a rozsudek z Příbrami potvrdil. 

Ten mluvil o půlroční podmínce za 4 maily (ve skutečnosti jak poškozený, tak obžalovaný mluvili shodně o mailech třech), všechny asi v duchu : "Prase, chcípneš". 

Jinými (slušnějšími) slovy : Adresáte, zemřeš. 

Hluboce pravdivé konstatování, kterému nelze vůbec nic vytknout. 

Znáte někoho, kdo by nezemřel ? 

Znáte prase, které by nechcíplo ?? Dřív, nebo později - každé. 

Údajně nelze za pravdivá vyjádření nikoho trestat. 

Senát 12 To krajského soudu v Praze tuto hranici zase o něco posunul - odvolávajíc se přitom, v naprosté shodě s výjimečně tupou soudkyní 1. stupně z Příbrami - na údajné pocity postiženého. 

"Postižený" - advokát Janák -  přitom před soudem vypověděl - že maily vůbec nečetl. To byla jeho první - a nutno říci že asi jediná pravdivá a upřímná - varianta. Teprve když mu - jako právníkovi - došlo, že to asi není to, čeho by chtěl dosáhnout, on i soud, tak se opravil - tak, že pociťoval strach. Údajně 3 měsíce, pak ho - záhadně a sám od sebe - přešel. 

Soud nijak nezjišťoval, jestli skutečně nějaký strach pociťoval, či ne - tedy např. jestli se s tím někomu svěřil, nebo navštívil psychiatra, apod. Prostě mu "věřil". 

Věřil advokátovi, který přímo před soudem lhal jako když tiskne, když tvrdil, že mu prý obžalovaný vyhrožoval u soudů už dříve - aby se následně, po podání trestního oznámení pro křivou svědeckou výpověď a křivé obvinění - prokázalo, že se s obžalovaným NIKDY U ŽÁDNÉHO SOUDU NEPOTKAL, tudíž mu obžalovaný ani nemohl nikdy dříve vyhrožovat - a svědek  tudíž lhal asi jako když president Pavel tvrdil, že kdy bojoval za demokracii... 

Na věci je pikantních ještě dalších pár věcí - jež také budou použity do dovolání. 

Především : Obžalovaný se k autorství tří (nikoliv čtyř) mailů sice přiznal, resp. je nikdy nepopíral - ale současně od začátiku tvrdil, že šlo pouze a výhradně o ověření funkčnosti mailové adresy. Tedy jestli maily tam odeslané skutečně doputují k advokátu Janákovi. 

Přitom : Maily byly odeslány na adresu jeho advokátní kanceláře, ale současně se prokázalo,  že k této mailové adrese má přístup dalších asi 15 lidí. Nikde na žádném mailu Janákovo jméno přitom nebylo. Jen "Prase, chcípneš". 

Jinými slovy : Janák sám si tyto maily přisvojil, usoudil, že z těch patnácti možných adresátů, kteří mají k adrese přístup, jedině on je to správné prase, co chcípne - a k adresátovi mailů se tak de facto sám iniciativně přihlásil, aniž by mu byly přímo adresovány. 

To je ale iniciativní přístup, že ?? 

Obžalovaný navrhoval pro doplnění důkazního řízení před odvolacím soudem provést jediný - leč zásadní - důkaz : Ověřit v evidenci zbraní a zbrojních průkazů, odkdy má Janák zbraň a zbrojní průkaz. Je to - pro soud - důkaz velmi jednoduchý, ba banální, protože do této evidence má trestní soud přístup, kdykoliv se mu zlíbí. Mohl by to udělat klidně i v průběhu veřejného zasedání, přímo při jednání. 

Bylo mým nemalým podivením, že takto jednoduchý - a přitom zásadní - důkaz soud odmítnul provést, a to přesto, že o něm věděl měsíc předem. 

Od té chvíle mi bylo jasno, že nestojím před nestranným a spravedlivým soudem, protože ten by to bez okolků udělal. 

S vysokou mírou pravděpodobnosti, hraničící s jistotou, by přitom zjistil, že Janák si rozhodně neopatřil zbraň a zbrojní průkaz až po předmětných mailech, ale dávno - možná desetieltí .- předtím, ergo že se bojí všeho a všech - a dobře ví, proč.

Protože lidí, které podvedl, okradl nebo jinak cíleně a záměrně poškodil, jsou přinejmenším desítky - a stejně tak i počet těch, kteří by s ním mohli chtít "srovnat účty". 

Soud neměl zájem na tom, aby tato - zásadní a jednoduchá - skutečnost vyšla při odvolání najevo, protože by celou šaškárnu postavila do pravého světla - tedy jako zločinný komplot zorganizovaný krajským soudem a příbramskou mafií (odkud je také INS správkyně), a to za účelem pronásledování konkrétní osoby za každou cenu. 

Přitom platí přímá úměrnost : Čím křivější rozsudek, tím úpornější snaha utajit ty, kdož ho vynesli.

Bylo tomu tak i v tomto případě : Předsedkyně (výlučně babského) senátu, soudkyně Hykešová, se mohla zbláznit vzteky, když jednání veřejnost nahrávala, a to včetně - ba zejména - vynesení rozsudku, o kterém všichni dobře víme, že je veřejný VŽDY  a nesmí být nijak omezováno jeho zveřejnění, včetně zveřejnění v médiích. Ostatně - od toho justice je - aby šířila positivní právní povědomí do společnosti a zvyšovala tak celkově její právní úroveň.

O tom, že by tento rozsudek právní úroveň nikoho a ničeho nezvýšil, zjevně předsedkyně senátu nepochybovala - proto ten, až hysterický, vztek. Který mi zprvu připadal zcela nepřiměřený situaci. 

Pánovi z veřejnosti dokonce hrozila, když se odmítal představit, že prý mají účinný systém na rozpoznávání obličejů a že si ho zjistí...

Nevíte někdo, co tím chtěl básník říci ?? Že až si ho zjistí - i kdyby se jim to povedlo - tak - jako co ?? 

Ho zastřelí - za natáčení rozsudku ??? 

 Alkoholik JUDr. Janák coby opora a pilíř příbramského soudu

___________

___________

NO, a teď už se můžem podívat na řeč dokumentů a skutečností : 

 ____________________

 ________________

_________________________

_________________________

 A - DOVOLÁNÍ : 

Proti takovémuto rozsudku je zajisté radostí se dovolávat. O argumenty není nouze - zato vůli je slyšet, tradičně, už ano... 

 To jednak vyvrací tvrzení rozsudku (že obžalovaný zaslal Janákovi nějaké maily) a činí jej nepravdivým, jednak zcela vylučuje spáchání JAKÉHOKOLIV  trestného činu, protože k tomu je zapotřebí naplnění subjektivní i objektivní stránky, již každý trestný čin musí mít, jinak není trestným činem. Subjektivní stránkou je úmysl spáchat trestný čin, objektivní stránkou je pak společenská nebezpečnost a způsobená škoda.

Zjišťovat pravost mailové adresy a jejího konečného příjemce nevykazuje žádnou společenskou nebezpečnost, a proto taková činnost nikdy nemůže být trestným činem. Posuzovat by bylo lze jedině vhodnost a přiměřenost zvoleného postupu, to ale rozhodně nepřísluší trestní justici.  Žádná škoda nebyla nikomu způsobena, ba ani tvrzena.

Za krajně urážlivé považuje obžalovaný už samu skutečnost, že jeho tvrzení jsou zpochybňována jako nevěrohodná, a to osobami, jež samy představují krajně nevěrohodné jedince, uvyklé celoživotní manipulaci jak s fakty, tak se zpracovávanými spisy, čehož právě tento případ je nejlepším důkazem.

Soudy obou stupňů – v typicky ženském pojetí práva, stejně jako obsazení obou senátů – neprováděly žádné důkazy a rozsudek si postavily na svých dojmech a pojmech, namísto na dokazování.

Odvolací soud dokonce, zcela v rozporu se zásadou materiální pravdy a povinnosti jejího zjištění, odmítnul provést i tak jednoduchý důkaz jako je ověření, odkdy má Janák zbraň a zbrojní průkaz (což má zjištěno obratem, prostým nahlédnutím do evidence, jemu přístupné), kteréžto zjištění by jednoznačně vyvrátilo jeho tvrzení o tom, že „měl strach o život“, protože zbraň má již dlouhou dobu (zjevně na ochranu proti případné odplatě jím poškozených jedinců) a jsa ozbrojen, žádný strach z nějakých mailů rozhodně nemohl pociťovat.

Soudy obou stupňů neověřily ani tak banální tvrzení, jako že vůbec strach měl a čím to může doložit – tedy jestli např. navštívil psychologa nebo psychiatra, kteří by o tom mohli vydat znalecké posouzení nebo předvolat a vyslechnout jeho spolupracovníky a zaměstnance kanceláře, kteří by mohli vypovídat o tom, jestli Janák přijal nějaká opatření na ochranu před strachem, jaká a kdy a jak je v praxi dodržoval.

Soudy obou stupňů se ani nijak nevypořádaly s tvrzením obžalovaného, že Janák měl prokazatelně strach z veřejnosti už v r. 2000, tedy před ¼ stoletím,  kdy ho obžalovaný poznal a s ním komunikoval – a kdy se Janák před veřejností ukrýval a schovával, pokud nebyla ověřena. K čemuž měl jak záznamní zařízení před svou kanceláří, tak i instruovaný personál.

OBĚ ODSUZUJÍCÍ ROZHODNUTÍ  (tedy jak soudu 1., tak i 2. stupně) jsou postaveny VÝHRADNĚ NA NIJAK NEOVĚŘENÉM TVRZENÍ ZJEVNÉHO ALKOHOLIKA, který nejen že je znám svými podvody při vyřizování svěřených konkurzních kauz, ale který dokonce přímo před soudem a v postavení svědka prokazatelně lhal, což soudy obou stupňů klidně pominuly a nechaly nevyšetřeno, stejně jako státní zástupci obou stupňů, pro něž to byla prvořadá povinnost. Typický projev ženské justice : Splést pojmy s dojmy a na závěr bez ověření něco plácnout, co se zrovna zdá být (autorkám) příhodné.

U soudkyně Hykešové je to navíc o to závažnější, že ani neváhala popřít své vlastní, rok staré rozhodnutí v obdobné kauze z OS v Nymburce (č.j. 11 To 316/2024 ze dne 13.11. 2024), které jasně konstatovalo, že „nestačí pouze jakýsi pocit, že by o takové jednání jít mohlo, ale že musí i následovat konkrétní popis jednání, jež by k ublížení na zdraví mohlo vést. “

Jaké jednání jakého popisu tady k ublížení na zdraví mohlo vést ?? Snad to, že od posledního mailu už obžalovaný o Janáka neprojevil sebemenší zájem ?

Až po 8-mi měsících justice zcela účelově vyvolala s obžalovaným konflikt, kde – protože neměla nic jiného – se snažila tvářit, že něco vyšetřuje (nevyšetřovala nic, jak ukazuje toto důkazní řízení) a že se dokonce snaží něčemu zabránit, ve skutečnosti jen vyvolala a rozdmýchala dávno neexistující konflikt – zjevně jenom proto, aby si dokazovala vlastní důležitost a aby se obžalovanému, kterého zjevně nenávidí, mstila.

Obžalovaný se o pokročilého alkoholika  Janáka nezajímal předtím, nezajímal se o něj ani potom, a jakmile zjistil, že mailová adresa funguje  a maily skutečně chodí až k adresátovi, pustil věc z hlavy a přestal se o ni zajímat zcela.

Svědčí výhradně o psychopatii rozsudek vynášejících osob, že obžalovanému podsouvaly svoje vlastní pocity a vzorce chování a nedovedly si zjevně představit, že Janák obžalovaného nijak dál nezajímá (zatímco ony si představovaly ustavičné pronásledování, ač pro to neměly jediný důkaz, ba ani předpoklad).  Nedovedly nijak reagovat ani na skutečnost, že od odeslání mailů uběhla již doba, kterou samy určovaly ke „zkoušce“, zda se obžalovaný nedopustí takového jednání, čili obžalovaný by vlastně měl zkušební dobu absolvovat 2x, přičemž není zřejmo, na co by měla ona druhá zkušební doba, jež právě počíná běžet, vlastně navazovat či co  by měla zkoušet, jestliže to už prokázáno bylo a k žádnému jinému skutku nedošlo.

Není ani zřejmo – viz referát předsedkyně odvolacího senátu – kdo a proč vlastně rozhodnul, že popsané jednání nebude kvalifikováno jako přestupek.

Neboť zjevně jako přestupek zprvu posuzováno bylo – tak proč najednou přestalo být a čím bylo změněno na trestný čin, kterým se soudy dvou stupňů – za vynaložení neuvěřitelných nákladů – zabývají již 2 roky… Dokládajíc tak, že pokud tato země nějaký skutečně akutní problém zjevně má, pak je to problém se stáními orgány, jejich obsazením, jejich mravní a morální úrovní a jejich efektivní činností, s justicí a policií pak především.

Soudy obou stupňů se dále nijak nevypořádaly se zjevným rozporem v počtu obžalovaným odeslaných mailů, kdy i údajně poškozený  tvrdil, ve vzácné shodě s obžalovaným, že maily byly 3 – zatímco obžalovaný byl odsouzen za maily čtyři – když ani soudkyně odvolacího senátu se nestyděla zopakovat naprosto nepodloženou konstrukci o tom, že maily do sebe logicky zapadají a že tudíž ani o autorovi 4. mailu není pochyb. Jinými slovy, že obžalovaný měl motiv i 4. mail napsat a odeslat.

Jak může soudkyně odvolacího soudu zaměňovat motiv s důkazem, nad tím zůstává rozum stát – a navíc je zřejmé, že obžalovaný neměl tento motiv jako jediný, jak zcela zcestně tvrdil soud.

Dalším, kdo tento motiv bezesporu měl, byl sám Janák a dále kdokoliv, kdo by měl zájem vykonstruovat další trestní stíhání této konkrétní osobě – a takových lidí je, i krom Janáka, celá řada, včetně kompletní policie jak v Nymburce, tak v Příbrami a samozřejmě dalších osob  lidí jakkoliv spojených s justicí či policií.

A právě další případ, údajně výhrůžných mailů téže osoby v Nymburce, kde bylo prokázáno, že autorem  mailů je někdo úplně jiný, jasně ozřejmuje, kdo má zájem na psaní výhrůžných mailů jménem tohoto obžalovaného – a že to technicky snadno lze, pro toho, kdo to umí.  

Je proto nutno zůstat u zjištění, že 4. mail nebyl ohledně autorství nikdy ověřen, natož  prokázán a že minimálně pokud jde o tento mail, jeho autorství bylo obžalovanému přisouzeno zcela bez důkazu, což svědčí hlavně o podjatosti a neprofesionalitě soudů obou stupňů. Obžalovaný byl tedy – v tomto bodě – bez ohledu na právní náhled a posouzení – odsouzen za něco co vůbec neudělal a co mu nebylo nijak prokázáno (vyjma zbožného přání členek senátu).

Odvolací soud se ani nijak nevypořádal se skutečností, co vlastně považuje za maily vyhrožující smrtí, protože mail s obsahem “Prase chcípneš“ znamená ve skutečnosti dvojí :

·        Janák sám sebe za prase považuje, protože z 15-ti lidí, obsluhujících tuto mailovou adresu, si mail přisvojil jenom on sám

·        Každé prase chcípne, to je prostý biologický zákon a není na tom nic nezákonného, natož trestného. Kdo by tuto objektivní skutečnost popíral, sám patří před psychiatra a měl by být důkladně prozkoumán jako osoba popírající objektivní skutečnosti, jež ani není třeba prokazovat. Jedná se tedy o PRAVDIVÉ KONSTATOVÁNÍ, nikoliv vyhrožování, a za pravdivá konstatování nemůže být nikdo postihován, natož trestní justicí. 

Tzv. „výhrůžné maily“ tedy nejsou ničím jiným nežli konstatováním objektivních skutečnosti, které si navíc Janák sám iniciativně na sebe vztáhnul a přisvojil.

                                II.

               Při projednání této věci byl hrubě porušován trestní zákoník a především trestní řád, jakož i základní pravidla trestní justice, zejména pak zásada materiální pravdy a při pochybnostech ve prospěch obžalovaného. Není ani zřejmo, proč vůbec byla věc projednávána jako trestný čin, jestliže byla zahájena jako přestupek, kdo o tom rozhodl a proč. Přičemž odvolací senát, který tvrdil, že sleduje současnou judikaturu, nebyl schopen respektovat ani svoje vlastní dřívější rozhodnutí, natož rozhodnutí někoho jiného – a skutečnosti je, a byla založena do spisu – že i otevřené výhrůžky smrtí (v daném případě bývalému starostovi Řeporyj Novotnému) byly soudem posouzeny jako přestupek a postoupeny k tomuto typu projednání.

               Jedná se tedy zjevně o zneužití postavení soudce k vyvolání umělého trestního stíhání, a to v organizované skupině a jako pomstu konkrétní osobě. Není bez souvislosti, že ve velmi nedávné předchozí době (v červenci t.r.) jiný rozsudek Krajského soudu zrušil kasační senát NSS s tím, že ostře kritizoval schopnosti soudců Krajského soudu vůbec rozeznat závažnost a podstatu jednotlivých tvrzení žalobce (šlo o správní věc) – a že tedy o celkové úrovni soudců krajského soudu vzbudil důvodné pochybnosti – za což právě mohlo být odplatou toto uměle vyrobené trestní stíhání.

               Není ani bez souvislosti, že právě v této době bylo zveřejněno uzákonění vynětí dřívějšího § 213, což bylo více než 20-ti letým úsilím právě tohoto obžalovaného a jím vedeného sdružení – k velké nelibosti především soudců, a opět tedy motiv k pomstě a slaboduchému pronásledování.

               V neposlední řadě obžalovaný namítá porušení principu rovnosti pohlaví, kdy má bezesporu nárok na to, aby jeho věc byla nestranně posouzena za vyrovnané účasti mužského a ženského pohledu na věc, přičemž tuto věc – dokonce v obou stupních (!!) – posuzovaly výhradně ženy, čímž se dopustily zcela nepřípustné diskriminace obžalovaného podle pohlaví. Je totiž obecně známo – a toto řízení o tom rovněž jasně vypovídá – že ženy jsou na verbální vyjádření daleko citlivější než muži, kteří je obvykle jedním uchem pouští tam a druhým ven, aniž by mu přikládali nějaký zvláštní význam.

                                                                                         III.

Vzhledem k porušení několika zásadních principů a pravidel trestního práva, jakož i vzhledem ke zjevné bagatelnosti celého posuzovaného skutku navrhuji, aby dovolací soud napadené usnesení KS, kterým bylo zamítnuto odvolání obžalovaného, zrušil – a současně konstatoval, že posuzovaný skutek nikdy nebyl a není trestným činem, krom toho, u jeho části není ani zřejmo, kdo se jej dopustil, přičemž pravděpodobných pachatelů je hned celá řada a policie je nedokázala vypátrat a justice pojmenovat…

                                                                                                                      Ing. Jiří Fiala

___________________________

___________________________

ZÁZNAMY  z jednání : 

https://youtu.be/4fXP-19reG4

__________________________

__________________________

 Hrdina dne : 

https://mjzlegal.cz/o-nas/judr-antonin-janak/

_________________________

_________________________