ÚS : Rozpolcená judikatura, vysvětlení podává policista

Details: Created: Friday, 14 October 2022 18:46; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 885

Zbabělost soudců Ústavního soudu, včetně jeho předsedy, přenesla veškerou odpovědnost za rozpolcené rozhodování na službu konajícího policistu. Ten vysvětloval nevysvětlitelné.

Natáčeli jsme dnes v Brně.

_________________________

Špatná adresa : Joštova 8.

Chudák markrabě Jošt za to ale nemůže...

Už to číslo - tak nějak symbolicky... Přibité - nepřibité, cedule drží - nedrží - zčásti uražená, jak po boji...

Je vidět, že soud je v dobrých rukou...

Zemanových poskoků.

Personál Ústavního soudu dobře věděl, kdo je očekáván, o domluvené schůzce byli zjevně všichni přítomní předem informováni. Soudci také. Proto utekli. Soudce Fenyka jsme viděli odjíždět přímo před námi, vyběhl ze soudu i se psem. O předsedovi soudu Rychetském nám policista sdělil, že zde není. A že on je pověřen nám předat dopisy, které již Ústavní soud zaslal předtím mailem.

Tisková mluvčí k ničemu, prý se nedostaví. Zač je placena, Bůh ví. Ostatně, asi za totéž, za co ostatní personál soudu.

Mít takový Ústavní soud, názorově nepevný, rozpolcený a má-li si obhájit vyřčené, i zbabělý - je národní tragedie.

Aneb : Zpátky na stromy. Z těch by se rozhodovalo líp, spravedlivěji a objektivněji.

___________________

Máme DVĚ ÚSTAVNÍ STÍŽNOSTI :

Stížnost A. - II ÚS 237/22 z 22.2. 2022

Stížnost B. II. ÚS 1626/22 z 5. září 2022

Je tedy mezi nimi rok a půl časový rozdíl.

___________________

II. ÚS 237/22 #1 (zakonyprolidi.cz)

II. ÚS 1626/22 #1 Rozhodování o úpravě péče o nezletilé věkem blížící se dospělosti (zakonyprolidi.cz)

___________________

Snadno zjistíte, že v OBOU případech je autorem soudce David Uhlíř.

Lidé, kteří během půl roku vydávají - bez zjevné vnější příčiny - zcela protichůdné názory, navíc rozsudkem, nepatří na Ústavní soud, ale na psychiatrii.

___________________

ZNAKY společné : Už na první pohled můžeme vidět, že je vyřizoval - obě dvě - II. senát ÚS. O to je to podivnější. Nutně musí trpět schizofrenií, jak z dalšího vyplyne.

Obě stížnosti řeší nechuť 14-ti letého chlapce být s matkou, resp. jeho odpor k ní.

Oba nezletilí, jichž se stížnosti týkají, neměli zásadní výchovné problémy a s rodičem, ke kterému je soudy násilím nenutily, žili v klidu, spořádaně a v pohodě.

Obě stížnosti se týkají rodin či prostředí, v němž alespoň jeden z rodičů je členem našeho sdružení - a tím pádem máme v obou případech informace přímo od pramene, z první ruky. (To asi ÚS opravdu netušil).

Tím společné znaky obou případů končí.

ZNAKY rozdílné :

V prvním případě matka již předtím mnohačetně selhala a dítě jí muselo být - před 8-mi roky - odebráno z péče a svěřeno otci. Současný odpor dítěte k ní byl vysvětlován křivým znaleckým posudkem jako "syndrom zavrženého rodiče", vypěstovaný otcem, ačkoliv pro tento syndrom nebyly splněny ani základní předpoklady (dítě matku dobře a z mnohačetných zkušeností znalo - a mělo k ní proto důvodný odpor, založený na osobních zkušenostech, nikoliv na povídačkách, jež by si nemohlo ověřit). Vzhledem ovšem k naprosté negramotnosti soudců všech stupňů v této oblasti byla tato argumentace přijata za svatou, i když byla praxí mnohačetně vyvrácena.

Jakákoliv snaha dítěte vysvětlit svá stanoviska soudu byla brána za důkaz manipulace a poštvání dítěte otcem, případně ještě - mezi řádky, ale o to vážněji míněno - jeho zástupcem, tedy předsedou K 213, kterážto osoba byla soudcům natolik podezřelou, že jí automaticky přisoudili ty nejhorší úmysly, ačkoliv pro to neexistovala ani jediná indície, natož přímý důkaz.

Ve druhém případě byla v podstatě tatáž vyjádření dítěte brána za "svobodný projev dítěte", případně "ne už dítěte, ale mladého dozrávajícího člověka", jež jsou soudy povinny respektovat.

V tomto případě vyrůstalo dítě u matky, ale mělo k tamnímu prostředí takový odpor, že přešlo k otci a už se odmítalo k matce vrátit.

V tomto směru vyvinulo - samostatně - značnou iniciativu, kdy se spojilo s právničkou, udělilo jí plnou moc a ta za něj podávala návrhy předběžného opatření tak, aby mohlo zůstat u otce, i další podání, včetně ústavní stížnosti. Tato podání byla doplněna přepisy nahrávek pořízených dítětem doma, v prostředí matky, kde jej matka, či její druh, navádí, až bude u otce, aby např. dal pěstí svým mladším polorodým, v té době 4-letým sestřičkám - a přesvědčil se, že budou brečet... což, mimochodem, ÚS hodnotil jako "rovnocenné výchovné schopnosti obou rodičů..."

Ústavní stížnost zde - B - směřovala pouze proti předběžnému opatření (v případě A proti rozsudku ve věci samé, jenž nařizoval střídavou péči, najednou - záhadně - skoro povinnou, pokud ovšem o ni zažádá matka...).

Stížnost A byla usnesením odmítnuta (vysvětlení jsme zažili právě dnes na vlastní kůži - kdy vlastně celý ústavní soud před námi prchnul), stížnosti B bylo - o půl roku později - vyhověno...

Za platnosti těchže zákonů, během jediného půlroku...

Nevysvětlitelné - také proto se nikdo ze zodpovědných o vysvětlení ani nepokoušel.

My se o ně přesto pokusíme. A můžeme mít za to, že po první ústavní stížnosti - té odmítnuté - soudci přeci jen zaznamenali ostrou a hlavně důvodnou kritiku, jež se na ně snesla především z těchto stránek - ale i písemnými stanovisky strany otce - a jež - snad - otevřela cestu ke druhému, úspěšnějšímu případu, kdy vlna ostudy soudce donutila si stížnost alespoň přečíst a vážně se jí zabývat...

______________________

A teď ta dnešní reportáž...

https://www.facebook.com/100083015850497/videos/2259358750893830

https://www.facebook.com/100083015850497/videos/476759184416174

https://www.facebook.com/100083015850497/videos/840102923687611

_______________

Názor 14-ti letého dítěte - a exces Ústavního soudu... (k213.cz)

_______________