Videoarchiv
Politický vězeň pan Fiala dokončil své „Pankrácké rysy“ - úspěšný a čtivý seriál příběhů z vazební věznice. Ve srovnání s tím rozsáhlým (a přitom zajímavě a brilantně napsaným) Rysem č.5 z před týdne, je u tohoto konečného dílu vidět již těžký úbytek sil po téměř (v době psaní) čtyřiceti denní hladovce:
Předesílám, že oč byl můj poslední Pankrácký RYS č.5 /o krvavém Ali/ delší, o to bude šestka kratší bude šestka kratší. Vlastně to ani není Rys v pravém slova smyslu, spíše jen kratičká črta , fejeton.
Už i proto, že mi sil /i k psaní/ kvapem ubývá, stále častěji se mi motá hlava a písmenka se mi míhají před očima, takže nedokáži odhadnout, jak dlouho ještě budu moci v psaní Rysů pokračovat. Nicméně tenhle rozhodně za napsání stojí.
Nejprve kratičký teoretický úvod, zejména pro ty, kdo měli dosud to štěstí, že se sami s trestní justicí, ani s kriminálem nikdy nesetkali, takže dosud žijí v blahé nevědomosti o všem, co se kolem toho děje. Kratičký úvod, určený těmto čtenářům, se bude týkat institutu vazby a jejího členění.
Vazba – alespoň podle trestního řádu - má sloužit k zajištění obviněného pro účely trestního stíhání, není tedy ještě trestem samotným, i když tak v praxi vypadá. Ba dokonce jej mnohdy předčí. Vazba tedy říká, že existuje důvodné podezření, že se obviněný dopustil trestného činu, který mu ještě nebyl prokázán, leč existuje důvodná obava, že pokud by byl ponechán na svobodě, tak by buďto uprchl, nebo ovlivňoval svědky a mařil vyšetřování, anebo v trestné činnosti i nadále pokračoval.
Podle toho se také vazba dělí na 3 druhy, odpovídající jednotlivým písmenům paragrafu 68 trestního řádu, tedy
a/ - vazba útěková /obava, že by podezřelý uprchl/
b/ - vazba koluzní /obava, že by ovlivňoval svědky a mařil vyšetřování/
c/ - vazba předstižná /obava, že by podezřelý ve své trestné činnosti pokračoval, anebo ji dokonal/.
Tolik šedá teorie.
Košatý je ovšem strom života, a tak různí právní géniové, sedící na našich soudech, tuto – podle nich nedostatečnou – právní úpravu rozšířili a rozvinuli podle vlastních představ a potřeb. Za všechny dva příklady.
Tak například soudce Koudelka, sedící dnes na Krajském soudě v Praze, mi před rokem s vážnou tváří tvrdil, že mě bere do vazby proto, že se chovám pohrdavě a výsměšně ke kolínskému soudci Krumlovi – vůbec mu nevadilo, že to jednak vůbec nesouvisí s předmětem řízení, které měl projednávat on, ale ani to, že vazební důvod „přezíravé chování k soudci“ náš trestní řád prostě nezná.
Další právní myslitelka, soudkyně Hynková na Praze 10, letos zjara vymyslela ještě lepší vazební důvod, a sice, že jsem byl prý pravomocně odsouzen v jiném, naprosto nesouvisejícím řízení /kde mi navíc nebyl doručen ani rozsudek, ani výzva k nástupu trestu/ - takže soudkyně se jaksi ujala iniciativy sama a pro jistotu mě zavřela hned. – podle vazebního důvodu, který si právě vymyslela a který náš trestní řád nemá. Protože - co kdybych se náhodou chtěl vyhýbat nástupu trestu, že?! Tak jaksi takové chování je třeba předvídat, a proto postupovat iniciativně a na zákony se příliš neohlížet.
No – a teď se konečně dostaneme, jak se říká, k jádru věci – tedy k příběhu samotnému, který dva předchozí zcela zastiňuje. Tady si sice soud nevytvořil nový vazební důvod, použil pouze jeden z těch, trestním řádem daných, ale takovým – prazvláštním způsobem.
Je na Pankráci jeden vězeň, a ten je nepohyblivý. Nemá totiž nohy. Nevím sice, kde a jak o ně přišel, nicméně skutečností je, že ho musí vozit na vozíku pro invalidy. Sám si nedojde ani na záchod. Nevím sice, co má za smysl takového člověka věznit, resp. čím by byl na svobodě společnosti nebezpečný, ovšem to nic ještě není oproti tomu, s jakým důvodem nastoupil do vazby.
Věřte nebo ne – s útěkovou vazbou! Tedy že by jako mohl uprchnout a skrývat se před trestním stíháním. To vážně není vtip, to nějaká soudkyně /protože nevěřím, že by podobnou blbost mohl vydat soudce, byť i ten nejhloupější/ myslela smrtelně vážně.
Jako kluci jsme si vykládali jeden vtip. Viděl´s už ten skvělý film? Po stopách beznohého?
Zatím neznámá soudkyně dovedla tento vtip k naprosté dokonalosti, neboť pro naši justici není nic nemožné. Ba ani útěk beznohého.
Věřím, že při stále rostoucím počtu spolupracovníků z řad obyvatel Pankráce se brzy dopátrám i totožnosti prozatím neznámé justiční hvězdy a pak ji samozřejmě rád zveřejním.
Ovšem vzhledem k tomu, že dotyčný „útěkář“ sedí na Pankráci, je téměř nepochybné, že hvězda, co ho sem poslala, sedí na Míčánkách.
Pátrání po totožnosti této justiční vědkyně bude mít krycí název: Po stopách bezhlavé.
Všechny naše čtenáře zdravím z pankráckých kasemat.
Jirka Fiala
Na závěr ještě malá poznámka redakčního kolegy:
Následující překotný vývoj událostí směřující urychlenému přemístění pana Fialy jenom dokládá mrzkou snahu ponížené justice, jak ho např. odstavit i od inspirativního zdroje k psaní, mařit mu přemístěním na poslední chvíli již schválené návštěvy a prostě mu ublížit jakýmkoliv dalším způsobem.
Ani bezcharakterní nevzdělanec Lázna si však netroufl provést ve středu neveřejné zasedání a tak umožnil aspoň asi 25-ti lidem, kteří se vešli do záměrně vybrané malé jednací síně, zkušenost s porušování zákona samotným soudcem.
Počet svědků svého trapného výkonu aspoň na chvíli snížil arogantním nepovolením obrazového záznamu, výběrem malé jednací síně a nesmyslným vyhozením nezávislého publicisty Jana Šinágla. (Chtěl dokonce vykázat i pana senátora Čunka, ale nakonec si to přeci jen raději rozmyslel).
Nemusí se však obávat, jeho špatná pověst právního hlupáka je potvrzena a bude dále šířena. Obsah textu pana Fialy jenom dokládá, že z osazenstva Míčánek nebude Lázna jediný a čtenáři nechť si udělají sami názor, kdo aspiruje na titul největšího soudního osla.
