VideoarchivNový právní institut : TO na ochranu osobnosti
- Details
- Created: Saturday, 31 January 2015 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala+redakce
- Hits: 3143
O zajímavých poměrech na žďárském soudě svědčí mimo jiné i následující usnesení, které vydala TRESTNÍ soudkyně Blanka Jeňková.
Cítí se býti dotčena dosud nezveřejněnou stížností na její chování při hlavním líčení dne 3.12. loňského roku, kterou jsem na ni podal předsedovi žďárského soudu.
To chování - když pominu obsah řízení samotného, které mělo být ještě před svým zahájením správně zastaveno (otec byl stíhán za maření úředního rozhodnutí, když nepředal matce dítě podle rozsudku, který mu to sice ukládal - jenže matka mezitím neměla kde bydlet a dítě nebylo ani kam předat. Týden před hlavním líčením navíc obžalovanému svěřil jiný - civilní - soud dítě do péče...)
Za těchto okolností, kdy byly splněny všechny podmínky pro zastavení trestního stíhání (společenská nebezpečnost - nula, otec neopak jednal v nejlepším zájmu dítěte, jak následně implicitně potvrdil - vzdor verbálnímu distancování se - i civilní soud) a hlavně - kdy tzv. "poškozená" - tedy matka dítěte - k soudu vůbec nepřijela a vzkázala, že na stíhání otce netrvá, žádný nárok neuplatňuje a poškozenou se necítí BÝT! - (všimněte si: Poškozeným nikdo nebyl, společenská nebezpečnost prokazatelně nula - ale mašinérie, rozjetá feministkami - samozřejmě klidně jede - za peníze daňových poplatníků - dál, jakoby se nechumelilo - neboť přeci "co peklo schvátí, to už jen tan nenavrátí...") - tedy za těchto okolností soudkyně Blanka Jeňková stíhala dál, až se hory zelenaly - a chovala se přitom způsobem, který vzbudil masový odpor i přítomné veřejnosti (včetně její ženské části), jež byla na soudě poprvé - často předtím v roli svědků, a pod.
Chování soudkyně v průběhu hlavního líčení bylo něco, co se ani u našich soudů hned tak nevidí - a jestli něco naplňuje pojem "nevhodné chování soudkyně", a jestli tohle ne, tak nevím, co jiného už by to pak mělo být.
I proto jsem na ni napsal stížnost předsedovi soudu (viz níže).
Ta byla - jak jinak - "zjevně nedůvodná", neboť ve Žďáře je přípustné prakticky všechno, včetně vyhazování z jednací síně pověřence odborů i poté, co k tomu vydal závazné stanovisko pro podřízené soudy Nejvyšší soud (loni, 23. dubna).
Další - odročené - hlavní líčení už se přesto nekonalo (mělo se konat 14. ledna) - a namísto toho soudkyně onemocněla.
Jak se říká - fialovou ebolou.
A než úplně vyzdravěla, tak sepsala následující pamflet, který jistě zaujme širokou veřejnost, a to nejen pro inovativní pojetí trestního práva, včetně zbrusu nového právního termínu "trestní oznámení na ochranu osobnosti".
Pro laiky možná malý právní exkurs - a sice:
Trestní oznámení se podává pro důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin. Kdo jiný by to měl vědět lépe nežli soudkyně TRESTNÍHO soudu.
Vedle toho existuje CIVILNÍ institut - a tím je žaloba na ochranu osobnosti.
Rozdíl mezi nimi je vcelku zásadní:
Zatímco trestní oznámení vyšetřují policajti a OSZ (a ti jsou k trestní soudkyni předem nemálo servilní, až předposraní), tak při podání civilní žaloby na ochranu osobnosti by soudkyně byla ve stejné pozici jako žalovaný. Věc by se projednávala veřejně - ne v tichostí veřejně nepřístupných kanceláří soudu a OSZ - , mohla by být veřejností široce rozebírána a diskutována.
A hlavně: Za podání TO se u nás neplatí nic, nejhorší, co se mu z hlediska oznamovatele může stát, je to, že ho policajti jako nedůvodný odloží.
Za civilní žalobu na ochranu osobnosti se naopak PLATÍ, a výsledek je vždycky v nedohlednu. Pokud strana prohraje, platí náklady všech, a to může být až několik set tisíc.
V tomto případě navíc netřeba složitě kalkulovat o tom, kdo by byl faktickým vítězem, i kdyby čirým omylem dal jiný soudce své trestní kolegyni formálně zapravdu.
A proto - ode dneška se můžeme těšit na fungl nový právní institut, kombinaci výhod trestního i civilního práva - a sice trestní oznámení na ochranu osobnosti...
Jistě bude hojně využíváno, zejména pak zhrzenými soudci, co by si pro korunu nechali koleno vrtat, ale současně jejich ješitnost je tak bezbřehá, že nesnese sebemenší újmy...
Pozn. pro zájemce o využití:
Právně vymahatelné ovšem pouze na území města Žďár a přilehlého okolí...
ZDE původní stížnost na chování soudkyně Blanky Jeňkové v průběhu hlavního líčení dne 3.12. 2014:
--
Vážený pan
JUDr. Roman Švaňhal, Ph.D.
předseda soudu ve Žďáru
STÍŽNOST NA CHOVÁNÍ SOUDKYNĚ
Vážený pane předsedo soudu,
zúčastnil jsem se dne 3. prosince t. r. jednání (hlavního líčení) ve věci č. j. 3 T 148/2014, jež vedla soudkyně Mgr. Blanka Jeňková a chci Vám v této souvislosti podat stížnost na chování soudkyně, neboť bylo natolik zvláštní, že jsem ho – přes četné zkušenosti ze všech soudů – ještě neviděl a jsem toho názoru, že je to přesně to, co má na mysli termín „nevhodné chování soudkyně“, pominu-li ostatní okolnosti, jež má řešit odvolací soud.
Především paní soudkyně je zjevně agresivní osoba (což je na pováženou samo o sobě). Její agrese se sice (zatím) pohybuje ve verbální úrovni, ale řekl bych, že je otázkou času, kdy tuto úroveň přeroste.
Paní soudkyně má patrně vztek na všechny kolem dokola, takže napadá lidi už na chodbě před vstupem do jednací síně, o chování v ní ani nemluvě.
Poprvé v životě jsem viděl, že soudkyně v průběhu hlavního líčení – při čtení obžaloby, tedy sotva 5 minut po zahájení hlavního líčení – pije z láhve (věřím, že vodu, ale jist bych si tím úplně nebyl), hlavu celou dobu podepřenou rukou – což je její nejběžnější posez, a to i v době, kdy sama hovoří, klade otázky či dokonce čte listinné důkazy.
Těm pak následně není vůbec rozumět (tedy ani těm otázkám, ani těm listinným důkazům), takže vyvstává otázka platnosti takto konaného hlavního líčení.
Předčítaným listinným důkazům nerozuměl prokazatelně nikdo z přítomných, především sám obžalovaný ne – a protože ho nijak nepoučila (tedy že se k nim může později vyjadřovat – a tedy jim i musí rozumět) – tak nemohl nejen uplatnit svoje procesní práva, ale ani sledovat průběh hlavního líčení (jenž byl ostatně nesledovatelný i pro všechny ostatní, včetně přítomné veřejnosti – ta si naivně myslela, že to tak má být, neboť soudkyně diktuje něco důvěrného do protokolu, co nemá být slyšet).
O tom, že tahle paní není schopna samostatně vést hlavní líčení, mimo jiné svědčí, že „v rámci ekonomiky řízení“ poučí tři svědky současně – čímž ušetří asi jednu minutu času jednání soudu – když předtím nepřipustila jakoukoliv poradu obžalovaného s jeho právním zástupcem ve věci civilní, která ovšem s touto věcí trestní přímo a úzce souvisí, resp. ta z ní vychází - a ač je jí známo, že obžalovaný je v civilní věci zastoupen (a není právně vzdělán a není mu úřední soudní pošta ani doručována), stráví nejméně 5 minut dolováním odpovědí stran spisu a platnosti jeho listin, na něž obžalovaný nezná a ani nemůže znát odpovědi (což byl také hlavní důvod, proč jsem jí na začátku nabízel, aby umožnila jeho konzultace se mnou, jakožto podpůrcem, právě z výše uvedených důvodů – že obsah spisu – na rozdíl od obžalovaného - znám, stejně jako jeho procesní práva (a tudíž bych mu asi poradil, že je oprávněn všemu, co se před soudem dokazuje, rozumět, především pak čtení listinných důkazů).
Otřesný dojem zanechala paní soudkyně i na obou občanských svědcích, kteří byli ve věci slyšeni (pí Švestkovou v to nepočítám, považujíc ji za osobu úřední, ale myslím si, že pokud by byla upřímná, potvrdila by totéž) a na které působila dojmem, že ji objektivní zjištění skutečnosti ani nezajímá, neboť má svou vlastní – zcela mylnou – představu a do ní se snaží napasovat vše, co u soudu probíhá. Po skončení výpovědí se netajili zděšením jak z průběhu vedení dokazování, tak především z chování soudkyně jako takové a pro ty, kteří neměli s justicí dosud zkušenost, to byla dosti otřesná forma poznání, jak ta v současnosti vypadá.
Jestli naplňuje něco pojem „dělat soudcovskému stavu veřejnou ostudu“, pak mám za to, že to paní soudkyně Jeňková v průběhu tohoto hlavního líčení naplnila měrou vrchovatou.
Dovolím si připomenout názor dlouhodobě prosazovaný jak mnou osobně, tak i naším sdružením, totiž že soudce má být osoba bezúhonná, patřičně vzdělaná – a především: Psychicky vyrovnaná – tedy sama se sebou a svým životem spokojená – s dostatečným nadhledem a velkorysostí, což jsou přesně vlastnosti, které téhle paní soudkyni naprosto chybí.
Velmi na pováženou je pak její agresivita, šířená (bez příčiny) do všech stran, o níž se domnívám, že sama o sobě by měla stačit na podnět k přezkoumání psychické vhodnosti této osoby pro pozici soudce a osobně jsem přesvědčen, že tahle paní soudkyně je typem, který by nikdy soudit neměl.
Věřím, že na moje podněty řádně a včas odpovíte a že budou také řádně řešeny.
O smyslu samotného řízení, které má zdržovat a znepokojovat otce od výchovy jeho syna poté, co se matka ukázala jako osoba pro výchovu nevhodná, se raději ani nebudu šířit, protože v každém právním státě by takovéto řízení ani nemohlo být zahájeno, natož aby v něm bylo za daných okolností – nota bene takovouto osobou – pokračováno.
S pozdravem
Ing. Jiří Fiala
zastupující otce - obžalovaného v související věci civilní
V Košíku, dne 5. prosince 2014
A ZDE klasická odpověď klasického strukturáče: Nic se nestalo, všechno je v pořádku - a stížnost je samozřejmě nedůvodná. 
