Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

v pátek 29. května uplynulo 25 let do okamžiku, kdy jsem byla jmenována státní zástupkyní. Dnes dopoledne jsem na ministerstvu spravedlnosti podala oznámení adresované ministru spravedlnosti o vzdání se funkce státního zástupce.

Neodcházím proto, že bych už neměla ráda práci státního zástupce. Naopak. Pořád si myslím, že tato pozice v trestním řízení je nejlepší, nejzajímavější a nejdůležitější. Stále mám moc ráda trestní právo a kauzy. Jen už si nemyslím, že má smysl pracovat v prostředí, které se časem po odchodu Ivoše Ištvana a Pavla Komára postupně proměnilo v místo, kde téměř úplně zmizela odborná podpora vedení i elementární profesní a lidská důvěra v něj.

Když jsem na VSZ nastupovala, byla jsem přesvědčena, že je to prostor, kde mohu profesně růst vedle lidí, kteří něco umí, mají přirozenou autoritu a jsou schopni a ochotni nést odpovědnost. Tato doba je pryč. Dnes mám často pocit, že role vedení VSZ se postupně zúžila spíše na formální aprobaci, u některých dokonce až na minimální reálnou přítomnost na úřadě a nulový zájem o konkrétní problémy úřadu. Současně cítím ze strany vedení absenci garance vysoké odbornosti chodu úřadu, absence podpory jak odborné, tak lidské.

Za jeden z nejvíce demotivujících aspektů současného fungování úřadu považuji skutečnost, že značná část energie vedení se postupně přesouvá k vytváření atmosféry nedůvěry, interní opatrnosti a osobních animozit. Ve chvíli, kdy jsem obdržela výtku, která byla nejen věcně problematická, ale zároveň i odborně a formálně zpracovaná způsobem, jenž ve mně spíše vyvolal profesní rozpaky, definitivně jsem si uvědomila, že moje rozhodnutí odejít ze soustavy je správné.

Dlouhodobě jsem, i přes počáteční snahu, přestala umět morálně i profesně přijmout směr, kterým se po změnách ve vedení začala ubírat nejen situace na VSZ v Olomouci, ale postupně i fungování celé soustavy státního zastupitelství. Čím dál častěji mám pocit, že se z prostředí, které bylo dříve postavené na odbornosti, přirozené autoritě a otevřené odborné diskusi, stává systém založený spíše na až patologické opatrnosti, alibismu, bezdůvodném formalismu a prvoplánové loajalitě vůči aktuálnímu mocenskému nastavení. Odborné argumenty často ustupují snaze „nedělat si problémy“, samostatný názor přestává být vnímán jako přínos a místo skutečného vedení a podpory lidí převládá atmosféra, ve které je bezpečnější přizpůsobit se, než otevřeně říkat věci, které nejsou pohodlné. A právě s takovým fungováním se už nedokážu profesně ani lidsky ztotožnit.

Po 28 letech v soustavě státního zastupitelství je čas odejít.

Na závěr chci dodat, že doba na VSZ v Olomouci pro mě byla zároveň obdobím obrovského profesního i osobního růstu, za který budu vždycky vděčná. Především Pavlovi Komárovi a Ivošovi Ištvanovi, kteří dokázali stát v čele fungujícího úřadu a být mi odbornou oporou, ale i Petrovi Šeredovi, se kterým jsme občas velmi těžko hledali společnou řeč, ale nakonec jsme ji téměř vždy našli. Děkuji i dalším kolegům, hlavně Michalovi Galátovi a Alešovi Sosíkovi, kteří mě na začátku nasměrovali správným směrem a ukázali mi, jak má kvalitní výkon státního zástupce na špičkové úrovni vypadat. A později, když už jsem se považovala za „dosti moudrou a zkušenou“, tak děkuji všem za rady v situacích, kdy moje „moudrost a zkušenost“ nestačila.

Stejně tak děkuji všem, se kterými jsem měla možnost zažít několik let opravdu milé, přátelské a normální atmosféry na úřadě, kdy ještě převažoval pocit, že člověk pracuje mezi lidmi, kteří si vzájemně věří, respektují se a základně táhnou za jeden provaz. O to víc mě mrzí, kam se celé prostředí postupně posunulo po změně vedení. O to jistější si ale jsem, že rozhodnutí odejít je správné.

Soustava státního zastupitelství se pro mě proměnila v prostor, který mi nemá už co nabídnout, kde jsem dlouhodobě nespokojená, na kterém vidím vady a chyby, které nikdo neřeší, který vedou lidé, kterých si nevážím a kteří by v jeho čele stát, dle mého názoru, neměli.

V současnosti proti mně probíhá kárné řízení o naprosto absurdní výtce, včetně skutkově i právně ještě absurdnější námitky nejvyšší státní zástupkyně proti mně. Z důvodů mé rezignace by sice mohlo dojít k zastavení tohoto řízení, ale již jsem sdělila Vrchnímu soudu v Praze, že na proběhnutí kárného řízení trvám. Trvám na tom už ne kvůli mojí vlastní osobě, ale principiálně kvůli budoucnosti státního zastupitelství

Mějte se krásně a snažte se nezavírat oči před tím, co je potřeba vidět, pojmenovávat to, co je potřeba pojmenovat a bojovat s tím, s čím je bojovat potřeba.

V Brně 1. 6. 2026

___________________

___________________

 

 

 

 

 

 

 

______________________

______________________