Zpravodajství Jana Šinágla

Zpravodajství Jana Šinágla

sinaglPan Šinágl nás požádal o převzetí jeho zpravodajství s tím, že má aktuální potíže se svými stránkami. Protože v nouzi poznáš přítele, rádi jsme vyhověli.

 

 

Kdy začne být zdravý rozum trvalým členem vlády této země…?!

 

"Nikdy nepochybujte, že malá skupinka myslících lidí dokáže změnit svět. Nic jiného nikdy svět nezměnilo." Margaret Thatcherová

 

Zatím je jen občasným hostem. Právě se projevil na MsP, které se omluvilo Ing. Jiřímu Fialovi za nezákonné trestní stíhání a nezákonný „pobyt“ v cele předběžného zadržení – a dokonce za tyto tři dny ihned nabídlo finanční odškodnění. Zbývá ještě omluva MsP za 67 dní vyšetřovací vazby a patřičné odškodnění za toto nezákonné omezování osobní svobody! Obávám se, že by této spravedlnosti Ing. Jiří Fiala nedosáhl, nebýt jeho roky trvajícího neústupného boje za právo a spravedlnost, upozorňování na svůj případ, na další oběti české justice a vyhrané žaloby na ČR u ESLP! Kolik stovek, možná i tisíců podobných obětí soudců, státních zástupců, policie a exekutorské mafie zůstává nadále neznámými oběťmi těchto zločinných spolčení, Kdy se oni dočkají práva a spravedlnosti – omluvy a náhrady zástupci státu napáchaných škod, za které nenesou žádnou osobní odpovědnost?! Kdy budou oni volání k odpovědnosti a spravedlivě potrestáni, resp. odsouzeni?! Mnozí z nich patří dávno do vězení a měli by být zbaveni veškerého svého majetku! Bude MsP odvahu a sílu být hodno svého názvu…?! Na omluvu, navrácení majetku či náhradu způsobené škody stále čekají rodiny Aleše Vébra, Milana Macháčka, Ing. Ferdinanda Němce, Jana Antonína Bati, Milana Bajcára, Evy Růžičkové, Vladimíra Hučína, manželů Peškových, Martina Barkóziho, Jiřího Kájínka a mnoho dalších, které jsem za stovky hodin strávených v soudních síních osobně poznal…?!

 

Další positivní zpráva, kdy soudce ještě včas zastavil neskutečný justiční zločin: „K nařízení miliónové exekuce na nevinného podnikatele stačil falešný doklad.“ „To tady říká každý, že je nevinný,“ uslyšel u plzeňského soudu místní podnikatel, když tam začátkem letošního roku požádal o nahlédnutí do rozsudku, kterým byla proti němu nařízena exekuce pro údajný patnáctimiliónový dluh. Rozhodnutí vyšší soudní úřednice o tom, že jeho majetek může být zabaven, poslal třiašedesátiletého muže do kolen.

 

Trapné, když premiér Nečas odmítá sdělit ministru zahraničí Schwarzenbergovi podrobnosti o svém rozhovoru s Klausem, týkajících se politiky MZV…?!

 

Jobovy zprávy se množí každým dnem: hrozí masová emigrace českých lékařů na Západ – za lepším vzděláním a více penězi. Je to jejich právo a následek nezodpovědnosti neschopných vlád. Aktuálně hrozí návrat starých časů – zbude zde menšina vynikajících, zkušených lékařů pro ty co mají styky, peníze a moc…?!

 

ČRo, 30.10.2010: Veletrh nabízející místa v cizině přilákal tisíce českých lékařů: Veletrh práce Lékařství a zdraví 2010, na kterém od pátku nabízí práci 32 klinik z Německa a jedna z Rakouska, přilákal do pražského Slovanského domu několik tisíc českých lékařek a lékařů. ČTK to řekl obchodní ředitel pořádající Agentury RTK International Randolf Kunert. Zájem o práci v cizině je podle něj obrovský. Přicházejí lékařky a lékaři všech oborů, proudí oběma sály, kde mají kliniky své informační stánky. Berou si prospekty a vyptávají se na pracovní podmínky i očekávaný plat, možnosti bydlení pro sebe a případně i pro svoji rodinu. Některé kliniky jim nabízejí dvouměsíční jazykový kurz. O práci se chtějí ucházet hlavně lékaři mladí a středního věku, stejným podílem ženy i muži, upřesnil Kunert. Zájem výrazně převyšuje možnosti, na jednu kliniku připadají čtyři volná místa. Kliniky nabízejí měsíční plat 3700 až 4500 eur (92.000 až 110.000 korun). Mladí lékaři v ČR mají nástupní plat (bez služeb) 17.000 korun, po atestaci 34.000 korun. Průměrný plat lékaře v ČR je kolem 50.000 korun, zhruba polovinu ale činí služby a přesčasy.

 

Už nyní platíme za pobyt v nemocnici více než vězni v českých věznicích…?!

 

Ad: Žháři z Vítkova – Rasové problémy nemáme – v příloze skvělá argumentace Oldřicha Víchy, místostarosty Vítkovy a předsedy venkovského mikroregionu Moravice – viz příloha !!! Taková masová mediální masáž a kampaň a některé podstatné informace jsou všemi médii ignorovány či zamlčovány jako za totality !!! V této souvislosti připomínám milost udělenou Pavlu Kudrikovi z Vítkova, na jehož dům zaútočili zápalnými lahvemi extremisté. Těžko se otce malé Natálky zeptal, kolikrát byl a za co zavřený? Jak dlouho a kde ve svém životě pracoval a zda platí na své dítě z dřívějšího vztahu…?! Recidivista tak místo zaslouženého vězení tak dostal prezidentskou milost. Nebude mít důvod pracovat i nadále, kdy rodina zřejmě dostane miliony odstupného za malou Natálku. Doufejme, že to nebude z peněz daňových poplatníků – přispět by mohl sám prezident Klaus, ale ten nepřispěl ani korunou staropražským hudebníkům na Hradčanském náměstí, pravidelně vyhrávajícím pro potěšení návštěvníků jeho sídla, Pražského hradu…?! Samozřejmě ani Jan Kraus nenašel ve svém pořadu na TV PRIMA odvahu se tohoto ožehavého téma dotknout. Patrik Vondrák s Michaelou Dupovou, kteří jsou již skoro rok nezákonně zavřeni, na prezidentskou milost čekají marně a těžko kdy se jí dočkají…?! Bohužel nebudu moci informovat o jejich dalším, zítřejším soudu, od 8:30 hodin u OS Praha, Ovocný trh - jsem na PK MÚ Hořovice…

 

Jana Nagyová za ministrování Petra Nečase působila jako ředitelka jeho kanceláře a nyní ji oficiální stránky sněmovny uvádějí jako Nečasovu asistentku. Zdá se, že premiér Petr Nečas také „káže vodu a pije víno“…?!

 

Zimní pneumatiky už opět nutí řidiče a občany ke kroucení hlavou – jediné správné řešení je povinnost zimních pneumatik v určeném časovém období pro všechny automobily!

 

Zdravý rozum vládne V Rakousku: Pilotní projekt zásobování lyžařského vleku fotovoltaikou slaví velký úspěch a je dáván příkladem všem. Sluneční panely pokryjí spotřebu elektřiny až do výše 75% a navíc nehyzdí krajinu. U nás hrozí dříve či později strmý pád tohoto nového odvětví – nesmyslné a neperspektivní podmínky, ničící často vzhled české krajiny, místo aby se podporovala výlučně výstavba jen pro malé spotřebitele bez hyzdění zvhledu krajiny a pokud už, tak jen na místech zdevastovaných průmyslem.

 

Páteční debata na ČRo „Ozvěny dne“ na téma registru sexuálních deviantů, ta účasti podnikatele a iniciátora Jiřího Jedličky a sexuologa Ondřeje Trojana stojí za poslech. Pan sexuolog navrhuje raději místo registru sexuálních zločinců, registr řidičů, kteří řídili pod vlivem alkoholu !!! Pokud není pan Trojan schopen elementárně rozlišit tuto problematiku, jak asi mohou vypadat jeho soudní znalecké posudky? Ano, každý řidič ohrožuje potenciálně druhé, ale nechce, pokud je normální, nikdy někoho vědomě zabít či někomu ublížit. Sexuální deviant má vždy úmysl vědomě zabít či ublížit – proto by mělo být zveřejněné rozsudků a jmen pachatelů sexuálního a fyzického násilí na dětech naprosto samozřejmě. Práva pachatelů zločinů nemohou být upřednostňována na úkor bezbranných dětí a která, pokud přežijí, si nesou následky po celý život – i s patřičným dopadem (materiálním a duchovním) na celou společnost.

 

Je smutné, že jako u jedné z mála demokratických a křesťanských zemí, není v ČR Svátek všech Svatých ze zákona stále volným dnem…?! Budu tak nucen v den tohoto velkého Svátku zúčastnit se dvou jednání PK na MÚ v Hořovicích – nejprve ve věci údajných pomluv zpěvačky H.Vondráčkové, jejího manžela M.Michala a agentury MM. Poté následuje řešení mého „přestupku“, kdy jsem ze žebrácké pošty odstranil volební plakát Petra Nečase, který byl vyvěšen v rozporu se zákonem a který jsem vlastnoručně odstranil až když tak odmítla učinit PČR. Pikantní je, že obě jednání jsou spojena v jedno a nejsou veřejná – to druhé také, protože první bylo prohlášeno také za neveřejné. Z mé strany není co tajit, ze strany manželů Vondráčkových zřejmě ano i když žádné relevantní důvody z jejich strany nezazněly. ZDE si můžete přečíst odpověď starosty města Hořovic Mgr. Luboše Čížka a učiňte si sami názor jak kvalitním je ptáčkem…?

 

V rámci potřebné, všeobecné osvěty připomínám rozsudek soudce JUDr. Cepla ml., podle kterého může kdokoliv – tedy i v hromadných sdělovacích prostředcích - o komkoliv prohlásit, že je někdo darebák, zločinec, gauner a ničema – a to prosím bez ohledu na to, zda autoři těchto tvrzení a jejich adresáti obsah uvedených výrazů naplňují či nikoliv !!! Soudce Cepl si byl tak jist svým rozsudkem, že nepovažoval ani za nutné jako hlavní důkaz žalující strany, tedy mé, promítnout záznam ČT, který shlédly statisíce diváků a kde místopředseda KPV ČR, jeho pokladník, čestný občan města Řevnic a předsedy Klubu dr. Milady Horákové Ing. František Šedivý o mně prohlašuje jaký jsem „darebák“. Určitě to potěšilo jeho nadřízenou, předsedkyni KPV ČR MUDr. Naděždu Kavalírovou, předsedkyni Rady ÚSTR – i prezidenta Václava Klause, který jí udělil Řád TGM I.třídy…?!

 

 

Není nad svobodu slova a názoru vyjádřeného kdekoliv o komukoliv - bez jakékoliv osobní odpovědnosti !!!

 

Pan Šedivý také jako ctihodný občan – vyznamenán řádem, uděleným prezidentem Václavem Klausem – seděl mezi pozvanými na Pražském hradě dne 28.října 2010. I on je jako pokladník KPV ČR přímo odpovědný za rozkrádání „Zdravotního a sociálního fondu“ pana Emingera z Kanady. Byl založen díky jeho velkorysému daru - poctivě vydělaných 1.000.000 dolarů. Jeho jméno bylo nedávno z názvu tohoto fondu na pomoc politickým vězňům odstraněno!!!

 

Samozřejmě, že si pan Šedivý, resp. vedení KPV ČR netroufá podat na mne žalobu pro pomluvu – důkaz nemůže být pomluvou. Jak dlouho bude ještě tato lumpárna nevyšetřována a viníci nepotrestáni…?! Bude tomu tak dlouho, dokud nebudeme skutečně demokratickou zemí – zatím jsme jí jenom na papíře. Nejvyšší čas, aby totalitní zvyklosti a metody ustaly a skutečné právo a spravedlnost začalo vítězit nad zlem a bezcharakterností zaseté totalitním režimem a kterým je celá ČR prosycená jako tím nejhorším morem. Kde je mor, vládne jen zkáza a nepostaví-li se mu nic na odpor, hrozí, že zničí vše, co mu stojí v cestě!

 

Včera jsem sledoval na druhém programu německé televize ZDF pořad „Willkommen bei Carmen“ (Vítejte u Carmen – hvězdy, hudba, překvapení) – nemusíte vůbec umět německy, abyste pochopili, co je to kvalitní pořad. Je tam vše co má být – kultivovanost, člověčina, zahraniční hosté, jedinečná atmosféra, kulisy, skvělé nápady, které „dostanou“ každého slušného člověka – na podivná oblečení mnoha hostů či moderátorů ČT a jejich způsoby, můžete zapomenout. Nepochybuji, že by pořad slavil úspěch i u českých diváků. Nedivím se, že ČT počet diváků stále klesá - byla již předstižena ve sledovanosti i TV PRIMA. Náhodou jsem se díval na pořad Karla Šípa s hostem Václavem Cílkem a po pár minutách jsem to vypnul. Moderátor v roli šaška, pokleslé a ubohé „srandy“ za každou cenu skvělého člověka a odborníka vůbec nevyužil, za každou cenu se snažil o „srandu“ a ztrapňoval sám sebe. To nevylučuje, že mnoho diváků je spokojeno – a jak by nebylo, když nic jiného neznají a nemohou porovnávat s pořady skutečně veřejnoprávní televize.

 

Mimochodem doporučuji i zprávy ARD vždy od 20:00 hodin. Za 15 minut se dozvíte vše podstatné o dění ve světě a v Německu – v ČT se to nedozvíte ani po 30 minutách – zato vše, kdo kde kradl, vraždil, boural, kde kdo koho pomlouval, komunistické agitky, jaké špatnosti se dějí v USA, kupodivu už ne tolik v Rusku (o kvalitě a otevřenosti US médií na rozdíl od ruských se samozřejmě mlčí!), lumpárny a podvody všeho druhu, ale takřka žádné zprávy o chycení, usvědčení a potrestání pachatelů trestné činnosti atd. Z těch nejvyšších pater, kde mizí miliardy není odsouzen ani jeden, zato „tisícoví“ zlodějíčkové se starají o přeplněnost našich věznic, které je pro mnohé z nich často spíše než trestem odměnou, vzhledem k podmínkám, které jsou pro mnohé z nich komfortem – na účet daňových poplatníků.

 

Příští pořad „Willkommen bei Carmen“ bude na ZDF vysílán z Magdeburgu 20.listopadu od 20:15 hodin – vřele doporučuji – nebudete litovat. Tento typ kultivovaných pořadů, oslovujících takřka celé spektrum televizních diváků, zatím ČT nenabízí, resp. ani nemůže být schopna v současném obsazení vedení a stavu, ve kterém se nachází. Nabízí převážně pro vzdělaného a kultivovaného diváka nesledovatelný, jednoduchý a nenáročný bulvár typu „slunce, seno, jahody“. Co ovšem můžete jiného očekávat, když její současný gen. ředitel je bývalý nomenklaturní kádr, člen KSČ a šéfredaktor komunistického plátku „Palcát“ v Táboře, tedy sídle bývalého Západního vojenského okruhu, kde museli být lidé na těchto pozicích sakra prověřeni. Soudruh Janeček tak ve slouhování úspěšně pokračuje. Mravní a morální kvality jsou mu cizí, hlavně když to „sype“ a novodobí „soudruzi“ jsou s jeho louhováním plně spokojeni. Řečnická otázka na závěr: Komu skutečně patří a slouží veřejnoprávní televize, placená z daní občanů…?!

 

Připomínám, že 1.listopadu 2010, od 18:30 hodin, bude oceněn Pavel Wonka v pražském kině „Světozor“, v souvislosti s dokumentem „Příběhy bezpráví“. Cenu převezme Jiří Wonka, bratr komunistickým režimem zavražděného Pavla Wonky – v dubnu 1988 !!!

 

Ve stejném kině bude stejného dne od 20:30 hodin promítnut i dokument „Počátek a Lev“, kde mají být zdokumentována i část mých „proradarových“ a antikomunistických aktivit.

 

Mé příští zpravodajství mj. i o výsledcích jednání PK Hořovice ve věci Martin Michal & Helena Vondráčková & Petr Nečas, bude jistě zajímavé.

 

Film „Dopis z Polska“ se v Polsku šíří jako lavina – doufejme, že bude brzy otitulkován i v češtině?

 

Vše nasvědčuje tomu, že sociální neklid a nespokojenost občanů bude stále více narůstat. Předčasné volby nejsou v příštím roce zdaleka nereálné. Neschopnou a zkorumpovanou politickou „elitu“ je třeba celou vyměnit a nahradit ji skutečně schopnými a odpovědnými občany, než všehoschopní stihnou zničit celou naší zemi. Osobně jsem pro jejich konání – s podmínkou změny volebního zákona ve smyslu přímých voleb kandidátů. Svět se nachází v krizi vůdců, tak proč bychom nemohli být světu opět příkladem a také jednou věci konečně dotáhnout do konce!

 

 

Jan Šinágl, 31.10.2010

- - - - - -

 

Čeští pravicoví politici se hlásí k Rašínovi a Švehlovi. Levicoví k Masarykovi. I komunisté

 

Z diskuse:

 

Kdykoli přísahali: „Na mojí čest“ chystali nebetyčnou podlost.

Cokoli našim jménem hájili, bylo proti nám.

Pokud se dovolávali logiky, byla jejich tvrzení šílená.

Pokud méně šílená, pak vždy s úskočným úmyslem.

Pokud náhle hovoří o obraně našich práv a svobod, tak jen proto, aby nás zotročili.


A tak den za dnem, kousek po kousku, milimetr za milimetrem, podsouvali do našich myslí lživou grotesku svých vybájených fašizoidních představ, v nichž se má čistě zrcadlit jen naše neutuchající povadlost mysli a ducha. Jediné, co jim věřím do posledního puntíku, je vše, co ještě neřekli. Takoví jsou politici ČR.

 

Svoloč.

- - - - - -

 

Rusko v tomto šetření není věrohodné!“ – rozhovor s režisérem filmu „Dopis z Polska“ Mariuszem Pilisem.

 

Pohleď­me na naši zemi z perspektivy, kterou divákovi nabízím, čili určité definice třenic zájmů imperií v prostoru Eurasie, a kterou v mém filmu uvádí profesor Andrzej Nowak. Jestliže si usmyslíme, že v posledních letech se skončila tulipánová revoluce v Kirgizstánu, vzešel nelítostný útok na revoluci růží v Gruzii, skončila se „oranžová revoluce“ (na Ukrajině – pozn. Překl.), dokon­čuje se výstavba Nord Streamu, se kterým Polsko po řadu let bojovalo a uznávalo jej za jeden z nejhorších evropských projektů, který eliminuje Střední Evropu ze zacházení s ní jako se subjektem, máme tak obraz velice pesimistický. A zde, třebaže tato otázka ve filmu nepadla, napadá tu samo – co bude dál? Situace, která v současné době v našem regionu vyvstává, a jejímž jedním z elementů je smrt Lecha Kaczyńského, nenaladí pozitivně. Pozorujeme-li určité věci, jaké se rozehrávají kolem Polska, a zvlášť pak u našich východních sousedů, je jasné to, že můžeme být plni obav.

 

NASZ DZIENNIK

 

Sobota-pondělí, 30. X. – 1. XI. 2010, Nr 255 (3881)

 

Rusko v tomto šetření není věrohodné

 

S Mariuszem Pilisem, režisérem filmu "Dopis z Polska" věnovaného smolenské katastrofě, hovoří Łukasz Sianożęcki

 

Odkud jste vzal nápad natočit film věnovaný katastrofě u Smolenska, posazený do kontextu mezinárodní politiky?

- Rád bych začal věcí pořádající, čili připomínkou, že to není můj první dokumentární film. Fil­my vyrábím od roku 1995. Dříve jsem se zabýval především pozorováním Ruska, Kavkazu, čili především Čečenskem, Střední Asií, Blízkým Východem. Je to další dokument mezi tématy, do kterých se rád pouštím. Čili do takových, která ukazují problémy v makroměřítku, třebaže se ně­jakou cestou začínají konkrétními událostmi. Důvod k vytvoření "Dopisu z Polska" napsal život. Tragedie z 10.dubna otřásla všemi Poláky do hloubi, bez ohledu na politickou politické zamě­ření nebo světonázor. Naopak na tuto tragedii osobně pohlížím jako na svého druhu element - třeba i úplně náhodný – velmi široké politické hry, která se v současné době odehrává. A pak jestliže katastrofa byla jen výsledkem podmínek špatného počasí či dalších věcí, které by vylu­čovaly činnost třetích osob, tak i vzdor tomu všemu má obrovské důsledky pro Polsko jak uvnitř země tak i vně. A to už je i dnes vidět, kde ztrácíme pole, jak je na nás pohlíženo, a zvlášť těmi, kteří na nás stavěli. Mám tu na mysli východní zeď Evropy. Pozorování tohoto regionu a politika Ruska mě vždy zajímaly. "Dopis z Polska" je také velkou měrou i pokus o pozorování Ruska. To­liko že ve vztahu k Polsku, a ne do regionů, ve kterých jsem do této doby jeho počínání pozo­roval. Tak také vznik tohoto filmu pro mne byl čímsi přirozeným, třebaže velmi emocionálním. Týká se přece strašné polské tragédie. O Polsku a našich věcech je to můj první film.

 

Proč se odvysílal v Holandsku? Což polské media o produkci tohoto typu neměla zájem?

- Již po léta spolupracuji s televizemi britskými, holandskými, a také z amerického kontinentu. A pak to pro mne není první situace tohoto typu. A tam jako tvůrce jsem více znám než v Polsku – i přesto, že většinu filmů jsem směroval vždy k polskému divákovi. Upozornit holandské televiz­ní producenty na tento problém nebylo zvlášť těžké. Ti se již od určité doby na otázku Smo­lenska dívají. Možná snad ne tak intenzivně jako media polská, avšak zabývají se jí, jelikož ji de­finují podobně jako polský Sejm, čili jako největší tragedii naší země od konce druhé světové války. Míní, že je to téma velice důležité. Pokud jde o komerční televize v Polsku, tak ty jsou zaměřeny na produkce úplně jiného druhu. Naproti tomu pokud jde o televizi veřejnou – vezme­me-li v úvahu to, jak byla v posledních letech rozkolísaná, tak rozhovor na téma seriózních projektů s touto stanicí se ukazuje velice těžkým.

 

Polská televize asi může litovat, že se s Vámi na „Dopisu z Polska“ nepodjala spolupráce, o „Dopisu z Polska“ se každým dnem hovoří stále hlasitěji....

- Tím, s čím se můj film setkává na internetu, jsem pozitivně zaskočen. Počet jeho promítání roste neuvěřitelným způsobem, přímo lavinovitě. To naladí člověka velice pozitivně. Je to těžké, dráždivé téma. Popularita filmu na internetu ukazuje, jak velmi mnoho chtějí lidé vědět, a pře­devším se zúčastnit na veřejném vyslovování pravdy. Hlavním cílem tvůrce filmu je vždy to, aby jeho dílo shlédlo co nejvíce osob. Dnes, aby ten film shlédli Poláci, se nemusím bavit s polskou televizí. Do této doby jsem se nad tím, jaké možnosti net má, nezamýšlel, ale tento film mi ukazuje, že je to úplně odlišný, velice široký oběh informací. Nicméně důležitý a často o hodně více pravdivý. A těším se, že Poláci mají k němu neomezený přístup. Vím, že určitou bariéru může stavět jazyk, jestliže část hrdinů vypovídá v angličtině, ruštině nebo ukrajinštině, ale z toho, co vím, s tímto problémem se internauti už vypořádali. I tak, jak hovoříte, neměl to být žádný vavřín, jakých je na internetu plno. Je to obraz mého přemýšlení o tom, jaké me­chanismy tragedie z 10. dubna spustila. Ale nezabýval jsem se tím, co se stalo uvnitř naší země, neboť na toto téma by se patřilo natočit film ne jeden, ale deset. Místo toho jsem vyprávěl o tom, o čem Poláci v podstatě věci vědí nejméně. Čili jaký signál vyšel po té tragedii do světa, a zvláště k našim sousedům. Chtěl jsem ukázat, jak se tato katastrofa zapisuje do určité roviny hry na euroazijském kontinentě. Doufám, že toto bylo pověděno natolik čistě i jasně, že tomu lidé plně porozumí. Do této doby už produkcí, které rozsah této tragedie popisují dobrým způsobem, vzniklo hodně. Mě místo toho zajímají důsledky, které tato květnová událost s sebou nese.

 

Váš dokument vyvolává řadu klíčových otázek, které si Poláci od doby katastrofy kladou. Které z nich byste uznal za nejdůležitější?

- Těžko vybrat, když každá z těchto otázek, na které nemáme odpovědi, je šokující. Šokující je např. otázka výměny žárovek na letišti. Stejně tak ponechání vraku letadla přes půl roku pod ho­lou oblohou, což jej téměř automaticky vylučuje ve věci jako potenciální důkaz. Jsou to věci, kterým zvlášť kompletně nerozumím. Část společnosti tomu snad rozumí, já však ne. Nevím, proč jsme se aktivněji nedomáhali i třeba jen přikrytí letadla. A jestliže mimo to po půl roce polští archeologové na místě katastrofy nacházejí lidské ostatky a tisíce částí letadla, tak se patří za­dat přinejmenším dvě základní otázky: Jakým způsobem si míní Rusko v tomto šetření vystavět svou věrohodnost? Protože vše, co do této doby dělalo, ukazuje, že věrohodné není. Druhá otáz­ka zní o něco smutněji, jestliže jde o komentář k věcem těch, jimž musíme stoprocentně věřit, tedy naším úřadům. Lidé, kteří nás uklidňovali, že všechno je v pořádku, že všechno je posbíráno a je pod nejlepší ochranou. Dodnes Bohužel neslyším reakci polských úřadů týkající se proble­matiky těchto problematických otázek. Téměř celkové přenechání šetření naší vládou ruské straně způsobuje, že jsem oprávněn tyto všechny otázky zadávat. Otázka žárovek či vraku, to nejsou normální věci. Věřte prosím, že ti, kdož v Holandsku tento film shlédli, rovněž takto uva­žují.

 

Přejděme k symbolické vrstvě filmu. Nebál jste se použít tak čitelné spojitosti s národní zra­dou, jakou byl třeba jen Matejkův obraz „Rejtan“ ve sestavě se snímky polských politiků ve společnosti ruských vládců?

- Především třeba vzít v úvahu, že v mém filmu mne perspektiva Rejtana, čili to, jak shlížet na celou scénu jeho očima, zajímá v stupni nevelkém. Více zajímavou je perspektiva balkonu. To je místo, ze kterého je vidět všechno. Na tom balkoně sedí ruský velvyslanec. A ta perspektiva z pohledu toho, co jsem si přál povědět, je nejdůležitější. Neboť ta vlastně je ve stavu odhalit a plně ukázat spor, který se v Polsku odehrává. A může představit nejen to, na čem spočívá, ale to, čím může působit. Ten balkon, ta perspektiva je také potřebná nám Polákům, abychom po­rozuměli, v jakých časech to žijeme, v jakých reáliích, a co má vliv na pozici, ve které se Polsko nachází. Na mysli tu mám naši prestiž, stabilitu, bezpečnost, či i to, kdo s námi počítá. Pohleď­me na naši zemi z perspektivy, kterou divákovi nabízím, čili určité definice třenic zájmů imperií v prostoru Eurasie, a kterou v mém filmu uvádí profesor Andrzej Nowak. Jestliže si usmyslíme, že v posledních letech se skončila tulipánová revoluce v Kirgizstánu, vzešel nelítostný útok na revoluci růží v Gruzii, skončila se „oranžová revoluce“ (na Ukrajině – pozn. Překl.), dokon­čuje se výstavba Nord Streamu, se kterým Polsko po řadu let bojovalo a uznávalo jej za jeden z nejhorších evropských projektů, který eliminuje Střední Evropu ze zacházení s ní jako se subjektem, máme tak obraz velice pesimistický. A zde, třebaže tato otázka ve filmu nepadla, napadá tu samo – co bude dál? Situace, která v současné době v našem regionu vyvstává, a jejímž jedním z elementů je smrt Lecha Kaczyńského, nenaladí pozitivně. Pozorujeme-li určité věci, jaké se rozehrávají kolem Polska, a zvlášť pak u našich východních sousedů, je jasné to, že můžeme být plni obav.

 

Film ukazuje, že katyńská lež byla základem komunistické moci v Polsku v letech 1945-1989. Základem jakého jevu se může stát smolenská lež?

- Hovoříme-li o smolenské tragédii samotné, to jsem doufal, že jestliže vůbec v takové zvláštní i tragické situaci lze hovořit takovým způsobem, že se stane základem Poláky sjednocujícím. Jako Polák mám ohromnou potřebu, abychom porozuměli, před jakou tragedií stojíme, a abychom se nedělili. Dnes už Bohužel to vypadá na to, že tomu tak nebude. Tato věc nás bude dělit po léta, ne-li po desítky let. A to bohužel účinkuje navenek. To nás jako zemi oslabuje. To je závěr, který je pro dnes čitelný nejvíce. Rodí se další otázky. Budeme umět zareagovat, jestliže se pravda o této tragedii ukáže těžší, než se dosud hovoří? Budeme jako národ moci počítat s čitelnými signály shůry? Dosud, dle mého názoru, tyto signály chybí. Signály autentického za­bývání se věcmi Poláků. To je také pro mne věc zcela nepochopitelná. A to jako občan hodnotím velmi zle.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Vysvětlivky k tematice článku:

 

Tadeusz Rejtan (nar. 20.08..1742):

Žil v 18. století, uprostřed jehož druhé poloviny se odehrávalo první dělení Polska, vedoucí ke na postupně ke ztrátě jeho samostatnosti a pozdějšímu vymazání z mapy Evropy následkem třetího dělení 24. října 1795, až do návratu Pol­ska na mapu Evropy zpět 11.listopadu 1918. Byl poslancem rady Země Novgorodské v polském Sejmu(parlamentu) ve Varšavě, byl to Sejm tak zvaný „rozbiorowy“, na jehož třetím zasedání 21. dubna 1773 bylo dokonáno první dělení Polska, tzh. Roydělení části Polského území mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Novgorod je dnes v Rusku, je to histo­rické město na řece Volchov, na trase Moskva – Petrohrad, jižně od Ilmeňského jezera, v minulosti totiž byla Země Novohradská v konfederaci s Polskem.

Onen osudový dubnový den dějin Polska je snad také i nejznámějším momentem ze života Tadeusze Rejtana. Pověsti o něm hovoří, že před konáním tohoto zasedání ukryl v lese maršálkovskou hůl (maršálek Sejmu je tradiční funkce do­dnes, je analogií funkci předsedy českého parlamentu), neboť bez ní se zasedání Sejmu nemohlo začít. Přesto však se konalo, a poté, co poslanci tiše opustili sál, což tehdy znamenalo tichý souhlas s rozhodnutím, které znamenalo zradu vlastního národa, se Tadeusz Rejtan vrhl na práh, aby jim v odchodu zabránil, a tím souhlasu s dělením Polska, neboť při volbě za poslance Novgorodské (polsky Nowogródzké) země přijal příkaz "bránit celistvost Polska s nasazením svého života i jmění".

Po tomto zasedání odjel Rejtan do Litvy a dle tradice tam zešílel, v důsledku čeho 8. srpna 1780 spáchal sebevraždu.

Protest Tadeusze Rejtana, tedy moment, kdy se vrhá k prahu, zvěčnil na jednom ze svých nejznámějších obrazů v r.1866 slavný polský malíř Jana Matejko, je to plátno velké 282 x 487 cm, a jmenuje „Upadek Polski“.Obdivovat jej dnes mohou návštěvníci Královského Zámku ve Varšavě.

Kult Rejtana jako národního hrdiny se v Polsku rozšířil už krátce po jeho smrti.

 

Dění v Polsku po smolenském atentátu na polské prezidentské letadlo 10. dubna 2010 zvlášť, a s ním spojené činy vládnoucího tandemu Komorowski – Tusk, a rozhodnutí usnesená dík převaze levice a liberálně-levicové platformy v polském Sejmu, jsou nejednou polskými pozorovateli polské politické scény přirovnávány k vlastizrádným rozhodnu­tím z doby dělení Polska, jehož 80% území tehdy anektovalo na 200 let Rusko, jehož vládci na rozdíl od vládců rakous­ké monarchie používali na polských jimi ovládaných územích bezuzdný teror proti polskému obyvatelstvu. Ona veta sv. paměti prezidenta Lecha Kaczynského v něčem pak historické počínání Tadeusze Rejtana skutečně mohou připomínat.

 

Občanu Česka, a ještě více takovému, který dokonce osobně zažil období “normalizace“ po sovětské okupaci Česko­slovenska 21.08.1968, pak chování a rétorika dnešního vedení polského státu, a ve vztahu k Rusku vůbec, mohou snadno připomínat právě toto ponuré období ve vlastní zemi – nehledě na jiné momenty v dění Polska dnes, mezi který­mi lze najít některé analogie také i z dějin přípravy komunistického puče v Československu v letech 1945-1948. Rozděleno dnes Polsko sice není teritoriálně, ale lidsky: Lidé, kteří touží po pravdě a vždy ji brání, a těch je Bohu díky v Polsku nemálo, svým odporem zabraňují nejhoršímu. Dnes už i svými oběti na životech. A proti nim fronta lidí, zpracovaných jen různou zvláště mediálními prostředky praktikovanou sociotechnikou. Anebo jiným slovy: Polsko, které je schopnější utvořit si svůj vlastní názor versus to horší Polsko, které se dalo zmanipulovat – podobně jako němci v roce 1933 nebo Češi 1945-1948. Extrémní důsledky kroků dnešních vládců Polska ovšem i řadě těch „zpracovaných občanů dávají Bohužel pomalu, ale Bohudík s jistotou – z někdejšího opojení ve prospěch Občanské Platformy, jejíž název se stává pomalu karikaturou, vystřízlivět.

 

 

 

Přílohy ke zpravodajství:

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/10/zatceni-jiriho-fialy-190410.jpg

Jedno z mnoha nezákonných přepadení Ing. Jiřího Fialy policií.

Tohle je před Městským soudem v Praze v říjnu 2009.

Foto K 213 - Ing. Jiří Štefek

 

A další přílohy:

http://k213.files.wordpress.com/2010/10/vicha-oldrich-clanek_mf_dnes.gif

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/10/vyrozumeni-mu-horovice-29-10-2010.pdf

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.