VideoarchivJediným korektivem je občanský odpor
- Details
- Created: Thursday, 09 October 2014 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala+redakce
- Hits: 1216
Aneb: V co může přerůst zdánlivě bagatelní spor...
Zastupoval jsem žalobkyni ve zdánlivě bagatelním sporu, alespoň tak byl oficiálně označen. A to díky žalované částce - nějakých sedm stovek.
Jistě., mohl by to být bagatelní spor, pokud ovšem by tato částka nebyla vybírána pravidelně - a pokud by nebyla vybírána od tisíců občanů nejen města, kde se spor odehrál.
A zejména - pokud by nebyla vybírána doslova za nic, což ŽALOVANÝ JEŠTĚ DRZE POTVRZOVAL.
Ale po pořádku.
Na počátku byla bezesporu bezbřehá arogance, pro naše úřady a úředníky typická. Ta spor nejen odstartovala, ale především vygradovala.
Jak k tomu došlo?
Žalobkyně si zakoupila nemovitost - rekreační chatu na kraji chatové kolonie, dosti daleko za městem, a byla nemile překvapena, když jí - krom daně z nemovitosti, kterou považovala za běžnou a samozřejmou - začaly - se zpožděním - chodit složenky za "poplatek za odpadové hospodářství", které však nejen že nevyužívala, ale hlavně - využívat nemohla, ani kdyby chtěla.
Nejbližší popelnice či kontejner byla totiž - což žalovaný - Městský úřad - ani nerozporoval - kilometr daleko.
Chodí někdo z vás s kyblíkem s odpadky kilometr daleko? V zimě, dešti, ve sněhu, po neprohrnutých cestách?
Daná služba tedy byla a je v dané lokalitě prostě nedostupná.
Žalobkyně odmítala platit za něco, co ve skutečnosti neexistuje, načež město začalo vyhrožovat exekucí.
Žalobkyně se tedy obrátila na soud, neboť platit peníze - nota bene takové - každý rok za něco, co neexistuje, zvláště pak zohlednila-li svůj velmi sporadický výskyt v dané oblasti (cca 3 - 4x ročně), jí připadalo jako holé vydírání.
Žalobkyni jsem zastupoval u soudu - a nestačil se divit, s čím tam město vyrukovalo a co soud nakonec - jako naprostou samozřejmost - odklepnul:
Prý pokud je žalobkyně - nebo kdokoliv jiný - podle vyhlášky povinen platit, tak prostě platit bude, ať službu využívá nebo ne - ale hlavně: Ať ta služba existuje, či nikoliv!!
To mi tedy připadalo i na naše poměry trochu příliš - a tak vznikla tato reportáž, kterou bychom nazvali
BLANENSKÁ ANTOINETTA
neboť arogance, s jakou právnička města (a Blansko to je, oč tu běží...) tvrdila u soudu, že si mohou stanovovat poplatky, jaké chtějí - a nic za ně neposkytovat - se k ničemu jinému než povýšené rakouské princezně na francouzském trůnu přirovnat nedá 
.
Připomeňme, že ta - těsně předtím, než ji vichřice francouzské revoluce smetla pod gilotinu - "radila" poddaným, kteří si přišli stěžovat, že nemají co do úst, a tedy už ani chleba, aby raději jedli koláče... 
______________
Zápis ze soudního jednání, s onou památnou větou, že si město bude vybírat, co bude chtít, a nic za to nenabízet nebo plnit, o kteréžto větě pak před kamerou pí magistra prohlašovala, že to nikdy neřekla, nebo že došlo k vytržení z kontextu...
Posuďte sami, nakolik je tento výrok vytržen z kontextu.
_______________
I když u soudu pí magistra spor vyhrála - tedy v 1. stupni - šli jsme se na její názory a na výběr poplatků v městě Blansku zeptat vedení města, tedy nejprve starosty, Ivo Poláka - ten však ani druhý den úsilí nebyl k zastižení - a vyslal za sebe tajemníka, Josefa Kupčíka.
Pokud by se někdo divil, že si při rozhovoru tykáme, tak je to proto, že se známe z dětství. A ani mně není příjemmné rozmlouvat na toto téma právě s ním.
Nicméně i on vcelku jasně - a možná i vzácně pravdivě - potvrzuje: JEDINÝM KOREKTIVEM NAŠICH VYHLÁŠEK JE OBČANSKÝ ODPOR.
Tedy dokud nám lidé nekopou do dveří a nehrozí, že by nás vyházeli okny, stanovujeme si poplatky - i jejich výběr - jak se nám zlíbí, tedy tak, že co projde bez odporu veřejností, to považujeme za schválené (a přiměřené situaci).
Vzácně se tak shoduje s poznatky, které z různých bojů na radnicích ve všech pražských obvodech kdysi úplně stejně zformuloval a dotvrdil Karel Berka, předseda sdružení Občané za svá práva (bojující v Praze o vodné, ceny bytů při jejich prodeji v privatizaci, apod.) - který postiženým nájemníkům, důchodcům, Pražanům obecně radil jediné: Dokud se s nimi neporvete (rozuměj - s radními) - tak ničeho nedosáhnete.
A pak obvykle šly - předtím nesplatitelné - nájmy nebo ceny bytů - rychle dolů. Tak, aby už dostupné byly - a to nejen spekulantům, ale i těm, co v těch bytech skutečně bydleli.
V Blansku jsme natáčeli ve středu, 8. října - tedy 2 dny před volbami na místní radnici a do zastupitelstva - v pravý čas takové rozhovory vést:
______________________
Paní soudkyně OS v Blansku JUDr. Alena Šparlinková.
Judikovala, že město může libovolně vydírat své občany nebo ty občany, kteří mají na území města jakoukoliv nemovitost. A že to může dělat legálně, v jakékoliv míře a bez omezení. A ještě se divila, co na tom koho udivuje.
"Bagatelní" rozsudek 
, který může mít celostátní význam. A jen potvrzuje, kam se panstvo - předtím, než dozraje pro gilotinu - až dostalo 
.
____________________
______________________