Si vis pacem...

Details: Created: Monday, 01 September 2014 00:00; Written by Ing. Jiří Fiala+redakce; Hits: 732

aneb: Již staří latiníci...

holubice__sntka

Mnoho komentářů jistě takhle začínalo a ještě začínat bude. Přesto: Příhodnější úsloví by sotva koho mohlo napadnout - vidí-li valící se ruské tanky přes ukrajinskou hranici, a současně ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova coby "věrohodného posla míru", kterému chybí už jen ona příslovečná vavřínová ratolest v rukou...

V záludnostech a podlostech všeho druhu ostatně ruské - později sovětské - a ještě později zase ruské - propagandě dokázal konkurovat akorát jistý Josef Goebbels, jinak všem ostatním by nestačily ani fantazie, ani stoudnost. Natož pak soudnost.

Ruští vojáci si prý berou dovolenou na válku na Ukrajině - takže je nelze považovat za agresory, ale za soukromé osoby (rozuměj: soukromé žoldáky).

Zbývá dosvětlit takovou drobnost, jako např.: - A ty tanky, bévépéčka, raketové systémy Grad, protiletadlové i protitankové střely, tuny granátů i bomb, bojové vrtulníky - ty si berou jako služební vozidla, případně výstroj, jíž mají řádně registrovánu, za účelem táboření a lovení ryb ? Případně na svérázný druh "cross-country"?

Je až neuvěřitelné, co všechno lze na tomto světě tzv. "myslet vážně"

Ano, již staří latiníci dobře znali jak válečnou taktiku - tak i válečnou lest. A její nedílnou součástí právě byla i ona výše zmíněná zásada, která v originále zní:

Si vis pacem, para bellum.

Chceš-li mír, připravuj válku.

Platí to samozřejmě i obráceně - a tuto obrácenou stránku právě rusko-sovětská propaganda dovedla takřka k naprosté dokonalosti.

Stačí jen když vzpomenu na své mládí - a to bylo počátkem 80. let - pamětníci jistě vzpomenou na raketové závody ve zbrojení, kde se Rusům poměrně úspěšně dařilo z vyvolání eskalace obviňovat Američany - a zejména Reagana osobně - z toho, že do Evropy chce navézt rakety nové řady, tehdy proslulé Pershingy - zatímco oni sami taktně pomlčeli o tom, že dávno před Pershingy zaplavili své posádky umístěné ve svých satelitech - tedy zejména v NDR a u nás - novými raketami nové řady SS-20, na něž právě Pershingy měly být ochrannou a nezbytnou odpovědí.

Po celou tu dobu měla všechna východoevropská - a zejména pak rusko-sovětská - média plnou hubu míru a boje za něj od rána do večera.

Jak se tehdy výstižně říkalo: Budeme bojovat za mír, dokud bude kámen na kameni.

A - světe, div se - i západoevropské veřejné mínění jim to do značné míry sežralo - a západní Evropa byla plná "užitečných idiotů", kteří si lehali před americké valníky a vagony, aby jim zabránili v přepravě rozmontovaných částí těchto raket, které nakonec ve své době spolehlivě udržely mír, neboť jejich hrozba byla natolik reálná, že Rusy od útoku na západ Evropy přeci jen odstrašila, resp. dobře věděli, že ve zdraví by si vítězství rozhodně neužili.

Ale vztekali se kvůli tomu tehdy pěkně...

Konečně, tahle jednoduchá logika platí obecně všude, kde platí zákon džungle. A ten platí všude, kde je právo jen popelkou.

Opatrovnické spory jsou toho názorným příkladem.

Nováčci se mě obvykle ptají: A kdy už to skončí, a kdy už bude klid? A když odkývu ještě tohle a tohle - bude už pak klid?!

Samozřejmě, že nebude. Už jste někdy viděli agresora, který se zastaví na půli cesty, když vyhrává?! Navíc - nota bene - bez boje ?

Na to je jediná odpověď: Klid bude, až protistrana pochopí, že vyhrát není co, že každá akce přinese důraznou protiakci a že při ní může snadno ztratit i to, co dosud "vybojovala". Jinými slovy: Že už to nebude vítězná procházka růžovým sadem, jak byla protistrana až doposud zvyklá, ale tvrdý boj o každou píď, který se záhy může zvrtnout v panický ústup, anebo alespoň v pověstné Pyrrhovo vítězství, kdy sice oficiálně jsem vítězem, ale ztráty jsou takové, že nemá kdo to vítězství slavit.

Chcete-li mít za takové situace klid, jeho jediným zabezpečením je vědomí agresora (potenciálního, či již skutečného), že každou píď dobyté půdy bude muset tak draze zaplatit - že to nakonec vyvolá v jeho vlastních řadách takový odpor, že mu to prostě nestojí za to.

Asi jako kdyby každý zloděj předem dobře věděl, že za ukradnutou čokoládu v hodnotě 10,- Kč si odsedí jisto jistě 10 let, a to do posledního dne.

Bude pak někdo krást? Leda při pomatení smyslů....

Chci-li mít mír, musím opravdu usilovně připravovat válku, budovat a vyzbrojovat armádu - aby každý potenciální agresor nejen tušil, ale napevno věděl, že pokud se o něco pokusí, dostane tak do držky, že by to jeho systém nemusel ustát.

Není nic horšího, nežli vědomí agresora, že případná válka vlastně ani válkou nebude, že to bude jen vítězná projížďka cizí zemí, kde provětrám uniformy, seberu si, co se mi zalíbí - a nic se mi za to nestane.

Znáte pak někoho, kdo má hlad a bídu, aby takové lákavé vidině odolal...?

Chceš-li mír, připravuj válku.

Rusové to dosud předváděli hlavně opačně: Máš-li plnou hubu slov o míru a porozumění, můžeš tím klidněji hromadit armády na hranicích, zbrojit od rána do večera - neboť není nad obelstěného nepřítele, který uvěřil naší vlastní neškodnosti a upřímnosti .

Neboť: Důvěra odzbrojuje.

Ten, kdo ani nepomyslel na napadení, nepomýšlí ani na obranu. A kdo nepomýšlí na obranu, toho přemoci je školním cvičením nezralých a metálůchtivých kadetů...

Ano, chceme mír, říká Lavrov - a aby mu bylo dobře rozuměno - ale až poté, co vyhrajeme válku.

A užiteční idioti, které jsme si léta pěstovali a hýčkali, kteří našemu míru uvěřili a věří a kteří nám ještě pomohou o tom přesvědčit i ostatní, nám budou v tuto chvíli dvojnásob užiteční...

____________________

Připravené mírové holubice na ruské straně hranic. Jen přeletět! I se svým - jistě ryze mírovým - poselstvím !