Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Profil opatrovnické soudkyně: Nepřijatelný!

Details

Created: Thursday, 21 August 2014 00:00

Written by redakce K 213

Hits: 684

Pokud máte večer vzácně volnou chvíli, vřele doporučuji podívat se na rakouský film, dosud dostupný na videoodkazech ČT 2 (než ho stáhnou), a sice:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10297763048-zkouska-odvahy/21238147127/

Příběh ukazuje opatrovnickou soudkyni, soudící ve Vídni, která jede na sraz se svou třídou ve městečku, kde předtím žila a chodila na střední školu - což je už 16 let.

V příběhu se ukáže jako podezřelý ze zmizení místní dívky školní inspektor zatížený na děti, který školačky celá desetiletí fotil a osahával - což ale není to hlavní. Hlavní je, že hlavní poškozenou byla před lety právě tahle soudkyně (což ale nikdo neví), která si tam v podstatě jede vyřídit účty a spálit svou minulost, se kterou nemůže žít a která ji těžce poznamenala (nemá rodinu, bojí se vlastně mužů, protože když na ni někdo sáhne, okamžitě se jí vybaví zneužívání školním inspektorem, jinak v městečku váženým občanem, kterého místní mafie léta kryje, neboť jí slíbil tučné dědictví). 

Kouzlo příběhu spočívá zjevně v kouzle nechtěného: Smyslem, který tvůrci sledovali - v souladu s feministickými trendy - bylo ukázat zrůdnost a trvalé následky zneužívání malých dívek - ve skutečnosti ale mimoděk ukázali, kdo v Rakousku může soudit a ač na první pohled jistě hezká a sympatická, ve skutečnosti těžce zatížená a pro toto povolání zcela diskvalifikovaná osoba.

Nakonec přímo asistuje u smrti inspektora, který dostane srdeční záchvat a jeho manželka a jeho služka mu zničí léky, takže ho vlastně odsoudí k smrti.

Možná by mohla dělat dobrou vyšetřovatelku, ale rozhodně ne soudkyni, nota bene v opatrovnických kauzách.

Příběh poodhaluje i jiná zákoutí její duše - na stopu inspektora uvede anonymním vzkazem ona sama, na hřbitov se jde rozloučit s matkou (o otci či širší rodině ani zmínky, z čehož se dá dovodit, že vyrůstala pouze s matkou, a tedy bez vlivu mužského prvku, který poznala jen jako úchylného inspektora, a proto muže nenávidí nebo se jich bojí...)

Tato úvaha nemá být jejím jednoznačným odsouzením, je jistě lidsky pochopitelné většina z toho, co dělá, ale má to být odsouzením systému, který dopustí, aby si tyto komplexy léčila - jako soudkyně - na mužích, kteří se na její minulosti nijak nepodíleli.

Napadá mě, že čeští filmaři tápou, hledající vhodné náměty pro svou tvorbu - tady se jim nabízí jeden přímo bombastický:

Rodinné zázemí a psychologický profil běžné, řekněme typické, české opatrovnické soudkyně...

Myslím, že - jako obvykle -  bychom ještě mohli Rakušanům v mnohém závidět... A to nejen pokud jde o pohlednost hlavní hrdinky...

________________

________________