Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Vypuštěný Gin z láhve se těžko chytá zpět

Details

Created: Tuesday, 01 July 2014 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2752

a často pak usedne - poté, co důkladně zaškodil mnoha nevinným - na toho, kdo ho vypustil.

Sotva by se mi mohl přihodit typičtější příběh pro současnou justici - i celou společnost - než právě ten, který dnes - alespoň prozatím - úspěšně skončil před soudem pro Prahu 3.

"Za vším hledej ženu", říkají Francouzi - a "za mnohým závist", doplňujeme my.

Nestává se mi tak často, aby se na mne obracely matky s prosbou o pomoc v opatrovnictví, i když - pár jsem jich už před soudem rozhodně zastupoval, a rozhodně úspěšně, což také odpovídá na představy, či dokonce výtky, že jsme ryze "otcovská" nebo "mužská" organizace.

Nejsme - a nikdy jsme nebyli. Od začátku jsme věděli, že nespravedlnost, páchaná podle § 213, dolehne časem na mnohé ženy, i když třeba neplatí výživné samy - ale mají bratry, syny, manžele - a ti to platit musí a ony si s nimi pak často prožívají naplno všechna zvěrstva, páchaná na nich ve jménu dětí z předchozího manželství, stejně jako si užívají naplno šikan a naschválů, zejména pokud se šťastně vdaly, (a předchozí manželka to nemíní skousnout, ač rozvod předchozího manželství často zavinila ona sama) od předchozích "bejvalek".

Obvykle nic nemůže vydráždit ženskou víc, než když zjistí - často i po letech, kdy byl relativní klid - že se její bývalý znovu oženil (či zpartneřil) a že je s tou druhou rozhodně šťastnější nežli byl s ní. Natož aby se jim tak ještě začalo celkově dařit!

Kapitola domácího násilí je kapitolou samou pro sebe, ti, co se snaží poctivě sledovat její vývoj, dobře ví, že většina těchto oznámení je ve skutečnosti fingovaná a nezakládají se na pravdě, ač mají pro adresáta zcela zdrcující účinky.

V konečném důsledku se tyto účinky stejně vždycky obrátí proti původci (původkyni), jenže to často dost dlouho trvá a není to na první pohled v okamžiku oznámení či bezprostředně po něm vidět.

A právě v tomhle ohledu je tento případ výjimečný - neboť zde došlo nejen ke křivému obvinění z domácího násilí, ale také k rychlému potrestání - a to dosti krutému - té, která oznámila něco, co se nestalo.

Bylo  jedno manželství se dvěma dcerami - a to se rozpadlo. Nebudeme už zkoumat, z čí viny, z dnešního pohledu se jeví, že asi z viny obou, spíše však manželky, která k tomu dala bezprostřední podnět. Šlo jí zjevně hlavně o peníze z výživného, s tím, že bude souhlasit i se střídavou péčí, bude-li výživné hrazeno.

Otec souhlasil. Výživné (nemalé) platil, za to k němu dcery pravidelně docházely.

Jenže se jim tam začínalo líbit víc než doma (tedy u matky), zejména, když si otec přivedl novou družku, se kterou si rozuměly. Možná někdy víc než s matkou.

A že by tam jako zůstávaly déle a častěji - a že by se střídavá péče, do té doby nerovnoměrná, tedy ve prospěch času u matky, rozšířila, aby byly stejně u obou rodičů.

Matka však toto nadšení svých dcer vůbec nesdílela - a především zavětřila, že by mohla přijít o tučné výživné, neboť proč by ho měl otec nadále platit, když dcery budou po stejný čas u obou rodičů...?!

A tak se jako zkamarádila s novou otcovou družkou - a nenápadně jí začala podsouvat svou dobře promyšlenou a připravenou strategii.

Podle té byl a je její bývalý manžel nejen strašný sukničkář a děvkař, ale také domácí násilník, který bil ji i děti.

Ne nadarmo už v ráji spojoval Bůh ženu s hadem, i tahle ukápla při každé návštěvě trochu jedu - kochajíc se tím, jak účinně působí.

Neboť není nad ženskou solidaritu, i tu z jedné strany účelově fingovanou.

Postupně nová partnerka nabývala dojmu, že si chce vzít hulváta a násilníka, který jí navíc zahýbá za každým rohem, což ji - vhodně prezentováno -  notně uráželo a pokořovalo.

A tak se postupně nechávala přesvědčit k ďábelskému plánu, ve kterém měla sehrát hlavní roli. Pozdní návraty partnera z práce, kde měl na starosti rozjezd firmy, takže tam trávil většinu času, a to často i večer, tomu jen neobyčejně nahrávaly.

Až jednoho květnového dne před rokem, kdy matka dětí dospěla k závěru, že čas nazrál a obě dcery jsou dostatečně zpracovány k presentaci výmyslů, jež jim vštěpovala do hlavy, přesvědčila "tu druhou", aby akci spustila - a ta nahlásila na policii i na soud, že byla svým partnerem napadena a že jí ubližoval.

Jindy pomalá, líná a liknavá justice se během pár minut rozjela na plné obrátky. DOMÁCÍ NÁSILÍ! Jo - to nás přece teďka učili v kurzech!

Během několika doslova hodin byl partner vyhozen na ulici (ze svého vlastního bytu), přišel o všechny podklady, dokumentaci, firemní papíry i počítač, soud mu zakázal přiblížit se na několik set metrů - k vlastnímu bytu - a taky, jak by ne - neprodleně zrušil střídavou péči - s tím, že má dokonce zakázáno se přiblížit i k vlastním dcerám. 

Jenže: Nová partnerka, jak byla najednou sama v prázdném bytě - a dřívější manželka současně "po akci" už nejevila takový zájem o vzájemné styky jako předtím - měla více času na přemýšlení i srovnání si všeho v hlavě.

Především příšla brzy na to, že pro mnohá tvrzení zcela chybí důkazy.

Tak například domácí násilí prý bylo hlavním důvodem předchozího rozvodu a rozpadu rodiny - jenže když našla rozvodový rozsudek, nic takového v něm nejen nestálo, ale dokonce tam o domácím násilí nikde nepadlo ani slovo - ba ani ve výpovědi manželky ohledně důvodů, proč se chce rozvést.

A tyto a podobné nesrovnalosti se dále jen množily a vyjasňovaly.

Postupem času přišla nová partnerka na to - že naletěla.

Že cílem té předchozí vůbec nebylo ji "přátelsky varovat" před hrozícím nebezpečím, ale zničít jí partnerství a hlavně - zrušit střídavou péči, děti připravit o otce - ale nikoliv sebe o tučné výživné na ně.

Ďábel se zase jednou smál z plna hrdla.

Jakmile nová partnerka došla k tomuto bolestivému poznání - totiž že sice nebyla obětí domácího násilí, ale vychytralého podvodu a účelové blamáže zcela jistě - začala se s málem již bývalým partnerem (kterého mezitím vyhodili z práce - jak by ne, přece zahraniční firma nesnese na vedoucím postě trestně stíhaného človvěka, natož domácího násilníka, co bije svou ženu) znovu sbližovat.

A do několika málo měsíců byla svatba - a s ní i další dítě na cestě. Čtvrté z pohledu otce.

Vypadá to jako happy end, ale na ten je ještě zatraceně dost času.

Teď teprve se totiž do toho naplno vložil stát - resp. jeho zaměstnanci.

Nezasvěcený by čekal, že vše se vysvětlilo, v dobré obrátilo (byť pořádný flek na otcově pověsti i profesní kariéře už sotva kdo kdy smaže) - a že tedy už jen můžeme jíst svatební koláče.

Omyl.

Sociálbáby "usoudily", že ne že si současná manželka vymyslela domácí násilí, ale že naopak - všechno byla pravda, leč že trpí Stockholmským syndromem, tedy že začala svého násilníka teprve nyní milovat - což se prý někdy stává - a protože trestní stíhání novomanžela bylo zastaveno (neboť manželka již nedala souhlas, aby v něm bylo pokračováno), což je sice hezké - ale také to znamená, že žádné dokazování před soudem neproběhlo, a tudíž že ani žádná obvinění nebyla oficiálně vyvrácena -  a zůstala "tak nějak" viset ve vzduchu. 

A že tudíž novomanželka žije dál v prostředí domácího násilí (což sice nic nepotvrzovalo, ale vymlluvte to programově slepým a hluchým) - a že tím pádem je ohroženým dítětem nejen to první, narozené ještě před svatbou, ale i to druhé, co se teprve narodit má.

A v tomhle stavu - tedy v pokročilém těhotonství, navíc rizikovém - přijela tato novomanželka za mnou (což se opravdu nestává často) - a že má obavy, že jí vezmou i obě děti, které teď se svým manželem má - a dají je do náhradní rodiny.

Nemohl jsem popřít, že toto nebezpečí tady je, zejména když se do případu - na přání první manželky - začaly zaplétat různé smutně proslulé femospolky, žijící z lidského utrpení - anebo rovnou z prodeje dětí. Pokud už měly zakázku, nebezpečí bylo o to reálnější.

A tak se nová rodina dostala do poměrně i u nás absurdní situace, kdy se dva novomanželé, starající se o dvě vlastní děti, třásli hrůzou, aby o ně nepřišli a nebyly jim odejmuty, přičemž sociál báby dávaly najevo, jak už reálně vidí, že jim je seberou - otci jako trest za nepotrestané domácí násilí - a matce jako trest za to, že je v rozhodné chvíli "zradila" a odmítla svědčit proti otci svých dětí.

Je nepopíratelnou skutečností, že obrat ve vývoji případu nastal až od okamžiku, kdy se do něj zapojilo naše odborové sdružení, na které se oba manželé obrátili, jak sami řekli - jako na poslední záchranu, když všechno ostatní selhalo, nikod jim nevěřil a hlavně - nikdo jim nechtěl skutečně pomoci, většinou z nich jen tahali peníze (což platí zejména o právničkách Střídavky, o jejichž "kvalitách" se už otec vyjařoval i na kameru, co pro něj znamenaly...).

Novomanželka tak, zejména v posledních fázích těhotenství, prožívala vskutku stresující a nezáviděníhodné chvíle - zda přijde o obě vlastní děti, nebo jen o to starší - anebo ne.

Pán Bůh dokáže vskutku trestat tak, jak by na to lidská spravedlnost nikdy nemohla stačit.

Jako první - poté, co zjistila, kdo je novým obhájcem obou rodičů - z případu vycouvala pracovnice OSPOD. Ani se příliš netajila tím, že vidí, že tahle akce už holt nevyjde a že narazila.

Soudkyně vzdorovala o dost déle a předvedla celou plejádu "osvědčených" naschválů, včetně toho, že prakticky opsala usnesení z Plzně o tom, jak naše odbory nejsou odbory - což jí zjevně poradil právník matky, studující naše stránky.

Měla smůlu, paní soudkyně, protože tohle učinila asi týden předtím, než naše stránky zveřejnily závaznou judikaturu NS o zastupování odborovým sdružením - a tedy už při jasné znalosti tohoto názoru, který jsem založil do spisu např. usnesením z Liberce, kde už je toto stanovisko dávno přesně popsáno (a připomeňme, že ač bylo publikováno až v květnu t.r., liberecký soud již v září loňského roku musel všechna jednání, kde nepřipustil zastoupení odborovým sdružením, opakovat za jeho účasti).

Na to, že má smůlu, když jedná proti vůli svého nejvyššího nadřízeného orgánu, jsem upozornil předsedu OS na Praze 3 s tím, ať jí navrhne kárné řízení.

A do toho přišlo nařízené jednání v téhle věci - tedy z moci úřední zahájené úpravy poměrů nezletilých dětí, neboť jsou prý ohroženy prostředím, ve kterém vyrůstají (vlastními rodiči). 

Překvapující jistě bylo už to, že na jednání samé bylo vyhraženo jen 1/4 hodiny - což je čas běžný tak akorát pro vzetí někoho do vazby.

Napadlo mě, že kdyby chtěla soudkyně věc ukončit, mohla to učinit i bez nařízení jednání - a řízení prostě zastavit.

Čím dál podivnější se jevilo i to, že určený čas předvolání uplynul - a nic se nedělo, vyjma toho, že se začala rojit justiční stráž.

Neklamná znamení "ničeho dobrého".

S napětím jsme vstupovali - s půlhodinovým zpožděním - do jednací síně.

S očekáváním jsem předložil soudkyni plné moci od obou rodičů - tytéž plné moci téhož sdružení, které ještě před měsícem odmítala uznat, natož připustit k jednání (zoufalost, se kterou se tomu snažila zabránit, skutečně dávala tušit, že původním plánem bylo obě děti manželům prostě odebrat, zvláště jestli už na ně byla vyplacena záloha...).

Mlčky a bez jediného komentáře je založila do spisu - a začala jednat.

Přečetla se zpráva OSPOD - za to tam přišel už nový OSPOĎák, předchozí jezinka se vyloučila a zmizela do propadliště dějin - o tom, že OSPOĎák navštívil rodinu - a že je tam všechno v pořádku, domácí násilí nebylo zjištěno, manželka svá předchozí oznámení stáhla nebo v nich nepokračovala a netrvala na jejich vyšetření, děti zdrávy. Klidné, harmonické manželství.

Soudkyně se zeptala, zda za tohoto stavu nechce OSPOD svůj předchozí návrh na úpravu poměrů vzít zpět. Chtěl.

Naše stanovisko?

Řízení neprodleně zastavit, nikdy k jeho zahájení neexistoval žádný důvod.

A, světe, div se - stalo se!

Řizení bylo zastaveno, obě strany se na místě vzdaly práva odvolání.

Oba rodiče od soudu odcházeli s pocitem, že tižívá noční můra právě skončila.

Otec si neopomněl povzdechnout: "Kdyby s náma tady byly ty předchozí (právničky) - nevím, nevím, jestli bychom teď takto odcházeli... "

Ani já to nevím.

Zato vím, že tady plán X ani Vodičkové, ani Domu Tří přání (my máme jen jedno - aby jeho činnost byla co nejrychleji ukončena a vyšetřeno, nepodílel-li se na únosech dětí z ČR do zahraničí) nevyšel - a to na poslední chvíli.

Protože přišel zákon.

A v kolika případech se na něj čeká marně?

Skoro ve všech, kde se tomu ponechá "volný vývoj", řízený úplatnými zaměstnanci státních orgánů.

Bůh umí trestat - a jemu se také má správně všechna pomsta přenechat.

Gina zpátky do láhve často ale nevrátí ani on.

____________

Když vypustíte džina z láhve, těžko už ho pak dostanete zpátky. Natož džinku.

____________