VideoarchivPozůstatky svatojánské noci
- Details
- Created: Wednesday, 25 June 2014 00:00
- Written by Jiří Fiala+redakce
- Hits: 1516
Aneb: Někomu 30 milionů za zpackaný porod a postižené dítě, jinému zbavení svéprávnosti, ochrannou ústavní léčbu a diagnozu paranoia s bludy (aby od něj byl pokoj, úřady mu nemusely platit odškodné a už se ani zabývat jeho podáními).
Helence sto tisíc za pravdivé konstatování, že pospávala se soudruhy a rozsáhlou omluvu, matce, bojující za spravedlnost pro své postižené dítě, ani halíř a "ani slovo nazmar".
Soudkyně a předsedkyně senátu JUDr. Ludmila Říhová vstupuje do jednací síně č. 7.
Tak vypadá spravedlnost podle senátu komunistky Říhové z VS v Praze.Tak vypadal i její včerejší rozsudek ve věci omluvy a náhrady nemajetkové újmy za vyvrácené znalecké posudky psychiatrů Štorka a Horčičky, kteří na objednávku Policie ČR potvrzovali, že dotyčná trpí bludy a duševním onemocněním.
Psychiatr MUDr. Jan Horčičko z Havlíčkova Brodu, jeden ze žalovaných psychiatrů.
I v tomto případu byl na počátku zpackaný porod, byť ne u nás, nýbrž v nemocnici v San Franciscu.
Jak se tam žalující a poškozená pí Mancini dostala, ponechme stranou, podle mého názoru se na tom nemálo podílela její rozbitá původní rodina a nefungující rodinné zázemí a z toho pramenící neukořeněnost a lehkomyslnost, spolu s následně sníženou možností se rizikům a nástrahám bránit.
Skutečností je, že se ocitla v 7. měsíci těhotenství v San Franciscu, na návrat do Evropy bylo pozdě, musela rodit tam - bez prostředků a rodinného zázemí.
Protože bez prostředků - a 12.000 dolarů za porod v soukromé nemocnici za ni neměl kdo zaplatit - máte nárok na ošetření jen ve státní nemocnici, musela tam - a tam, jak později zjistila, se jednak medici učí, jednak pacient má nárok jen na základní ošetření - a císařský řez, kterým by se problémům předešlo, se prý poskytuje jen při ohrožení života.
K tomu pak také skutečně došlo, jenže už bylo pozdě.
Porod byl komplikovaný, přežili sice oba - dítě i matka - ale jen o vlas, dítě se narodilo postižené, především pokud jde o funkce mozku (ne tedy tak na první pohled zjevně jako v případě vinohradské porodnice). Řečí lékařů: Těžká centrální afázie - dítě nerozumí řeči.
Matka se po porodu - konečně - vrátila do Čech (kde jí zatím zemřela její matka, takže místo uvítání ji čekala urna, ani pohřeb nestihla) a podle svého vyjádření postížení dítěte značně vlastní soustavnou péčí, samostatným studiem problému, u nás málo známého, značně zredukovala - tak, že v osmi letech dítě vypadalo navenek v pořádku.
Jen ta afázie mu znemožňovala plnohodnotný život vrstevníků.
Matka se časem dopídila, kde problém vzniknul - že to bylo u porodu - a sehnala i zdravotní dokumentaci k němu - vrátila se do San Francisca - a nemocnici hrozilo, že za zanedbání péče při porodu, resp. její pozdní poskytnutí bude platit sumy, v Americe běžné a rozhodně ne zanedbatelné.
Jako nejpravděpodobnější pokračování příběhu se mi jeví, že v této fázi se nemocnice spojila s některým z českých lékařů, kteří - jak se později ukázalo - tam přímo byli na stáži - a možná právě ti, s kontakty a zvyklostmi své země, došli k závěru - že proč platit odškodné v řádech desítek milionů, když přece velké problémy se u nás (často spolehlivě) řeší tak, že se zlikviduje stěžovatel.
A tak matka, která si rozhodně již zakusila svoje, byla obviněna, že dcera se již prý narodila hluchá a ona jí jen podsouvá svoje bludy o tom, že má mozkovou afázii.
A aby se o tom orgány "přesvědčily" - a zejména "přesvědčily" zainteresovanou veřejnost, tak došlo k nejkontroverznějšímu bodu celého případu - údajnému "přezkoušení" sluchu, po němž dcera skutečně ohluchla, a to ve věku 9-ti let.
Protože to už je zločin (pokud byl spáchán úmyslně), který by stál nejen místa zodpovědných lékařů, ale také dost možná i pár let v kriminálu (namísto třeba stáže v San Franciscu), pokud by se ovšem prokázal, zahájila policie kampaň totální likvidace matky, která prý ohrozila dceřino zdraví už nejen bludy, ale i tím, že je nebezpečná obecně, potažmo celé veřejnosti.
V červnu 2008 tedy bylo vydáno předběžné opatření na umístění postižené dcery do Klokánku (ta zásahem policie a násilnou deportací do Klokánku v Brně utrpěla šok, ze kterého se vzpamatovala jen s největšími obtížemi) a na umístění matky na "ochrannou léčbu".
A právě tohle posvětili svými posudky žalovaní psychiatři Alexander Štorek a Jan Horčičko, zjevně na objednávku policie, která potřebovala "podklady" pro legalizaci svého postupu.
Matka, když zjistila, co se stalo s dcerou a co zjevně chystají i pro ni, uprchla i s dcerou do Lichtenštejnska, kde chtěly požádat o azyl.
Strávily tam nakonec několik měsíců, ČR žádala o jejich vydání s tím, že jim "zaručuje v ČR spravedlivý proces" (ty známe moc dobře) - ale, co je podstatné, po celou dobu je tam po psychiatrické stránce sledoval tamní psychiatr, který také o jejich stavu napsal podrobnou zprávu a znalecký posudek, jehož závěr byl jednoznačný:
Obě pozorované jsou po psychické stránce zdrávy, netrpí ani bludy, ani halucinacemi, jsou však patrné stopy posttraumatické stresové poruchy, způsobené předchozími prožitky v ČR.
Tento posudek byl předložen knížecímu soudu v Lichtenštejnsku a je i součástí spisu. Nebyl ničím zpochybněn, ani vyvrácen - naopak, ukázalo se, že zatímco psychiatři Štorek a Horčičko pracovali jen podle spisů, předložených policií ČR, dr. Nägele v Lichtenštejnsku obě pozoroval denně, a to po dobu několika - asi osmi - měsíců.
Tak který posudek měl asi lékařsky hodnotnější podklady - a následně i zjištěné údaje?
A stanovisko českých soudů na ochranu osobnosti? Podotkněme, že za nevratné a neodčinitelné škody na pověsti, ale i psychice obou žalujících, tedy matky i dcery.
V 1. stupni soudce Cepl konstatoval, že prý znalci "mají právo na názor, ba i omyl" - asi poučen závěry Šimíčkova kárného senátu, že i největší svinstvo lze kdykoliv prohlásit za "omyl" - a od senátu soudkyně Říhové, pověstného bezskrupulní ochranou všech komunistických chráněnců - což dodneška jsou především všechny orgány státní moci a s nimi spolupracující individua - rozsudek soudu 1. stupně potvrdil, neboť prý "nedošlo k excesu", tedy např. že znalci napsali svoje posudky slušně a obě žalující neuráželi.
Zapadá to do scénáře, který jsem pochopil už před rokem - že totiž z pohledu justice je nejhorším zločinem, kterého se můžete dopustit (byť o tom v trestním zákoníku není ani slovo), sprostě nadávat soudcům nebo je urážet - ale pokud se k nim chováte slušně a zdvořile, můžete krást, podvádět, lhát, ba i vraždit - protože to všechno jsou maximálně "přípustné omyly", které se samozřejmě mohou kdykoliv státním orgánům a jejich zaměstnancům přihodit.
Z ústního zdůvodnění rozsudku jasně plynulo, že pokud třeba exekutor zabije babičku tím, že jí zabaví její rodinné památky, které 70 let schraňovala coby nejcennější poklady svého mládí či své rodiny, nebo tím, že ji vyžene z domu, kde strávila celý život, je to v pořádku, protože jí přitom nenadával a ani ji nijak neurážel 
.
Celý tenhle skvělý senát, podle kterého zničení života dvou žen nestojí ani za řeč, zatímco otření se o jakoukoliv komunisty protěžovanou celebritu je zločin hodný trestu smrti (škoda, že už byl zrušen - ale stále nám přece zbývají ty psychiatrické léčebny...) tak nutně připomínal právě skončivší svatojánskou noc s tím, že hlavní voje už sice odtáhly, ale svá rezidua zde přece zanechaly.
____________
K případu pí Mancini a její dcery Adriany je nutno dodat, že všechny okolnosti a množství nepřímých, ale i přímých důkazů jednoznačně svědčí pro verzi žalobkyně - na rozdíl od stále platné verze českých úřadů (které přece nikdy nechybují, ač v nich dělají skoro výhradně ti, kteří se nikam jinam nemohli pro neschopnost dostat).
Předně považuji za zcela jasné, že Adriana se nenarodila hluchá.
To lze poznat snadno i laicky podle artikulace i podle projevů, kterých člověk od narození hluchý není schopen.
Jestliže se nenarodila hluchá - a sama potvrzovala, že hluchota u ní nastala až po "vyšetření" v rámci prokazování bludů matky - tak kdo za to nese odpovědnost?! Stalo se to přeci u nás, na Praze 8!
Ohluchnout již postižené, pracně vypiplané dítě, je skutečně zločin, nemající běžného srovnání a zasluhující nejpřísnější potrestání.
Za zcela jasné považuji i to, že matka, tedy žalobkyně Jitka Mancini není blázen. Netrpí žádnými bludy, ani žádnou jinou psychiatrickou diagnozou, je schopna logicky myslet (často lépe než ti, kteří ji mají posuzovat), byť má nevýhodu, že se nevyznala v právu (a často překotně a nesrozumitelně se zejména písemně vyjadřuje) - a jí předělovaní advokáti ex offo jí v tomto nijak nepomohli, spíše naopak - zjevně spolupracovali se stáními orgány, namísto aby hájili zájmy klientky.
Zarazilo mě třeba, co všechno jsem jí musel vysvětlovat stran sepsání odvolání, ale už i místní příslušnosti soudu - od svých předchozích advokátů nevěděla vůbec nic, neřekli jí ani to, že odvolání musí obsahovat jasný a srozumitelný návrh, co po odvolacím soudu vlastně chceme. A samozřejmě že nedokázala sama dostatečně hájit své zájmy před soudem (což ale není její vina, spíše ČR, která jí slíbila "spravedlivý proces" - pokud ji Lichtenštejnsko vydá a neposkytne jí azyl).
No, a pokud vezmeme v úvahu dva předchozí, zdůrazněné postuláty + skutečnost, že její oznámení nejsou (a nikdy nebyly) programově vyšetřovány, je zde více než důvodné podezření, že události se staly tak, jak tvrdí ona - a že se jedná o zločinné spolčení státních orgánů a na ně navázaných lidí ke společenské likvidaci nepohodlné osoby.
Taková spolčení ostatně známe mnohačetně ze své vlastní praxe, či z případů sledovaných naším sdružením...
_________________
Senát JUDr. Říhové vynáší rozsudek o tom, že celoživotní poškození pověsti i zdraví, plynoucí z nepravdivých znaleckých posudků psychiatrů, je banalitou, nestojící ani za omluvu...
Rozsudek 49.45
__________________
Adriana je na první pohled inteligentní a chytrá dívka. Mohla mít před sebou skvělou budoucnost - nebýt zavinění při porodu (což byla "jen" nedbalost) - a následně hrůzostrašné snahy zlikvidovat a společensky znemožnit stěžovatelku.
__________________