VideoarchivNová tvář MSp
- Details
- Created: Sunday, 27 April 2014 00:00
- Written by Jiří Fiala+redakce
- Hits: 2285
O tom, nakolik se tvář ministerstva změnila s novým vedením, jsme se mohli přesvědčit mj. i na pátečním soudě o odškodné za 5 měsíců bezdůvodmného věznění v Novém Sedle v létě a na podzim 2011.
Paní ministryně Válková na žádost o zaujetí stanoviska k soudcům trestního úseku na KS v Praze, případně soudů jim podřízených, nereagovala dodnes vůbec.
Stejně tak dopadl i mail její náměstkyni pí Dr. Marvanové, ohledně které mne někteří z vás žádali, abych jí to přeposlal a obrátil se na ni.
Připomeňme i předchozí - zcela standardní reakci p. náměstka Jägera - (to je toho, co přišel při mítinku dne 3.3. před ministerstvo) - "problémy s komunistickými soudci nevidíme, když nám je ukážete, tak je nechceme a nepotřebujeme vidět".
A "nový přístup" se bezesporu projevil i v zaujetí postoje k níže projednávanému odškodnému, kam zástupce MSp - jehož si za to platíte z daní - zásadně nechodí. Proč by se také obtěžoval chodit - a vysvětlovat nevysvětlitelné, že?
Je pravdou, že ohledně justice Babišovo hnutí nic neslibovalo a taky pro ni žádný program nemělo - což do puntíku plní. Až tak důsledně, že z toho jde mráz po zádech.
Na rozdíl od předchozích formálních a nic neřešících odpovědí o ničem a neudržitelných stanovisek u soudů o odškodné, nové vedení MSp zavedlo novou tvář - nebudeme dělat NIC, nebudeme na nic odpovídat, k soudům nebudeme vůbec chodit - však ono to nějak dopadne.
Takové stanovisko - estébácké.
UTAJENÝ SOUD?
Páteční soud o odškodné na Praze 2 začal v některých ohledech připomínat proslulé a proslule utajené trestní jednání ohledně Uváčikové z února 2011, na kterém nás na Míčánkách po skončení začala napadat justiční stráž.
Minimálně v tom ohledu, že šlo skoro do poslední chvíle o utajené jednání, které nebylo zveřejněno na internetu v rámci justičního serveru infosoud - takže mi večer před tím ještě někteří z vás volali či psali maily, zda se jednání vůbec koná, neboť ho nemohli nikde dohledat.
Tatáž situace se opakovala ještě i těsně před jednáním, kdy někteří návštěvníci soudu, kteří chtěli jednání vidět, scházeli ze schodů dolů do vestibulu s tím, že ho nemohou najít, neboť nikde - ani u jednací síně, kde se mělo konat - nebylo označeno na jednacím pořádku.
Teprve až když jsme se - všichni - k jednací síni vypravili, bylo tam už dopsáno propiskou, muselo se tak stát maximálně 10 minut před zahájením jednání.
PŘEKVAPIVÁ NOVINKA, jinak vše při starém
Překvapivou novinkou byl zájem mladých studentů FAMU, kteří se rozhodli jednání navštívit a nejen o něm, ale i o sdružení K 213 a jeho činnosti natočit průřezový dokument.
Chtěli natáčet i na jednání, videozáznam ovšem povolen nebyl, jen zvuk - ostatně moc by toho stejně natáčet nebylo co.
Důkazy se - dle očekávání - prakticky neprováděly, vyjma jediného - a sice účastnického výslechu samotného žalobce, jehož obsahem byl popis skutečností, co se vlastně stalo, v čem spatřuje svou nehmotnou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím a jak tato souvisí s vězněním a čím byla konkrétně způsobena.
Bylo znát, že spontánní výpověď žalobce - a to i bez provádění navržených důkazů - na přítomnou veřejnost hluboce zapůsobila, včetně pochpitelně mladých filmařů, kteří beze slova nevěřícně sledovali, co je tady vůbec možné - a svůj údiv nezakrávali ještě ani po jednání.
Ve srovnání s jedním vulgárním dopisem, kterým se justice pořád dokola ohání jako v podstatě jediným doložitelným žalobcovým "zločinem", doložená výpověď o rozsáhlém zločinném spolčení několika soudců soudů 1. a 2. stupně za účelem žalobcova odstranění minimálně dočasně, ideálně však trvale z justiční a společenské scény, působila na přítomné jako studený dotek ze zdánlivě vzdálené planety zvůle a státem organizovaného násilí bez mezí a bez konce, o kterém se naivně domnívali, že skončilo nejpozději s pádem komunistické totality.
Účastnická výpověď žalobce se protáhla natolik, že dalece překročila (páteční) úřední hodiny soudu, a tak soudce musel odročovat.
Jediný důkaz, který ještě v odročeném jednání hodlá provést, je však důkaz opisem ze žalobcova rejstříku trestů k prokázání skutečnosti, že odškodňovaný rozsudek z Kolína přímo vedl k proměně podmíněného trestu na nepodmíněný, který má žalobce v rejstříku trestů dosud.
Jenom samotná historie tohoto jediného trestu totiž rozhodně stojí za zmínku a názornou ukázku toho, co je dnes v justici vůbec možné, i názorný doklad toho, kdo konflikty se žalobcem stále dokola vyvolává a znovu rozpoutává, resp. že nedokáže vedle něj v klidu žít.
Stručná story:
V červenci 2006 napadla justiční stráž žalobce na soudě pro Prahu 9 (podobnost se situací o 5 let později na Míčánkách jistě čistě náhodná), ke zranění nedošlo, žalobce podal trestní oznámení na OSZ pro P-9 pro napadení a výtržnictví. NIC se nedělo, když už to bylo dlouho, šel se zeptat, co s tím je. Státní zástupkyně Postupová mu sdělila, že se o žádný trestný čin nejedná (jak by mohlo, žalobce je přece veřejným nepřítelem č. 1, tou dobou navíc i čerstvým vítězem ze Štrasburku (a tedy nepřítelem státu č. 1) - tudíž napadat ho je společensky žádoucí, a proto to nemůže být trestný čin.
Žalobce státní zástupkyni sdělil, že ona je od toho, aby znala trestní zákon, a tudíž když říká, že napadení jiného na veřejnosti není trestným činem, zřejmě v popisu tohoto skutku něco přehlédl, přičemž závazný výklad poskytuje právě OSZ - a žalobce je jím rovněž vázán. A když to není trstný čin, jistě i státní zástupkyně pochopí, proč je s ní takto nakládáno - a smýknul s ní na dveře, stejně jako předtím justiční stráž s ním.
To už ale trestný čin najednou byl, ba dokonce hned několik, a protože se jednalo o případ hodný pozornosti k tomu přiděleného bijce Blázny, tou dobou ještě neznámého ubožáka, trpěného na soudě právě z důvodu účelového přidělování likvidačních kauz - tedy k likvidaci nepohodlných osob - došlo k prvním seznámení žalobce s tímto justičním individuem.
Skončilo to podmínkou na tři roky, udělenou v červnu 2007 - v den popravy Milady Horákové, tedy 27.6. - neboť, jak známo, psychopaté bývají historicky důslední a mají smysl pro symboliku (viz jeho známá Maříková z KS v Praze, soudící žalobce zásadně ve výroční den jeho zatčení, 9.4.).
Trest vypršel v r. 2010, aniž by byl ve zkušební lhůtě znovu odsouzen. Měl být tedy zahlazen.
Namísto toho jej Blázna vytáhnul o rok později - opět v červenci, 2011, opět ve výroční den - tentorkáte v den 5. výročí žalobcova vítězství ve Štrasburku, tedy 18.7. - a proměnil jej žalobci na trest nepodmíněný, neboť prý se dopustil zločinů, za něž byl odsouzen v Kolíně (skoku se spisem z okna poté, co jím vedené sdružení odejmulo kauzu jeho dětí české justici pro nerespektování mezinárodního rozsudku).
Rozsudek z Kolína ale zrušil Nejvyšší soud v listopadu téhož roku, logicky z toho plyne, že zmizel i jediný podklad pro proměnu beztak vypršené podmínky.
Kdo by o všem očekával, že logicky bude zrušen i tento rozsudek, ten by se velice mýlil.
Blázna namísto jeho zrušení poslal žalobci výzvu k jeho nástupu - pouhé 3 týdny poté, co byl žalobce propuštěn Nejvyšším soudem z věznice.
Namísto aby Blázna putoval na žalobcovo místo za zneužití pravomoci, svedl vše na vyšší soudní úřednici, která prý nevěděla, co činí - a nepodmíněný trest "amnestoval" v důsledku novoroční prezidentské amnestie znovu na podmíněný, tenokráte ovšem už na 5 let.
Čtete dobře: Jeden podmíněný trest už dávno vykonán byl, nic skutkově nového se nestalo, přesto byl žalobce odsouzen za stejný čin podruhé - a to už na 5 let zkušební doby - aniž to komukoliv ze zodpovědných orgánů připadalo podivné nebo nestandardní.
Troufáme si tvrdit, že se jedná o dosud nikým neoceněný absolutní evropský unikát, neboť všude jinde by soudce, který by odsoudil někoho 2x za stejný skutek - ať už jakkoliv trestně problematický - putoval rovnou do vazby.
U nás se nejen nestalo vůbec nic - a trest dál figuruje v rejstříkku trestů žalobce znemožňujíc mu jakékoliv profesní uplatnění prakticky po dobu 10-ti let (!!) - ale ještě měl soudce Vrba tu drzost použít tento záznam (o němž sám Blázna připouštěl, že na bezúhonnost obžalovaného nemá žádný dopad a že se na obžalovaného pohlíží, jakoby nebyl trestán) pro své odvůdonění nepodmíněného trestu v kauze Míčánky, neboť jinak by strkanice s justiční stráží u netrestaného obžalovaného nemohla vydat ani na pokutu, natož na 7 měsíců nepodmíněně.
Přesně podle hesla: "Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde" - což v praxi znamená, že je úplně jedno, jak se žalobce chová, co píše a jak se vyjadřuje, protože když soudruzi soudci nemají momentálně nic nového, prostě vytáhnou něco staršího, a odsoudí obžalovaného znovu, protože "takový je jejich právní názor".
A nikomu se nic nestane.
Jediná změna, kterou jsme zaznamenali - totiž že MSp se to už ani nepokouší vysvětlovat, stejně jako se goebbelsovská propaganda nepokoušela vysvětlovat plynové komory.
Co bychom se ztrapňovali vysvětlováním nevysvětlitelného - prostě neexistují, a basta.
_____________
Jednání bylo poté odročeno na pátek, 6. června na 10. hodinu dopolední. Do č. 326.
______________
Utajené jednání? Jediný informační zdroj o něm byl server K 213 - na oficiálních stránkách justice do poslední chvíle neexistovalo.
______________
Zvukový záznam z jednání bude neprodleně po jeho zpracování rovněž zveřejněn.
______________
Vaší upřímně míněné snaze o nápravu justice, počínající u odpovědnosti
soudců za svou osobnost, svoje vzdělání a svoje rozhodování, přejeme
zdar a vždy ji rádi podpoříme.
S pozdravem
Ing. Jiří Fiala
předseda o.s. K 213 a redaktor webu K 213
______________
Reakce MSp na poměrně zásadní zprávy o stavu resortu = 0.
Tím se také mění tvář ministerstva do své nové podoby. Pak ještě tím, že na neobhajitelná soudní jednání jednoduše přestalo chodit. Vždyť je k tomu přece nikdo nemůže nutit, že? Je to jejich zákonné právo!
Potřebuje někdo z vás takové ministerstvo?
Pokud ano, k čemu? K zahlazování stop po justiční zvůli?
______________