VideoarchivJustiční žumpa v Plzni
- Details
- Created: Tuesday, 20 March 2012 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1321
Kdo chce vidět pravé justiční dno, nechť se vypraví do Plzně. Pochopitelně s tím, že se dno neustále posouvá směrem dolů, a tak definitivního konce dna nebude zřejmě dosaženo nikdy, neboť fantazie těhto děsivých ubožáků skutečně nezná hranic.
Před týdnem jsem byl v Plzni rovněž - a chtěl jsem si stěžovat na soudě pro Plzeň - město na skutečnost, že nijak věcně nebyla vyřízena moje stížnost na neoprávněnou manipulaci s opatrovnickým spisem. Tedy že byl předložen policii a ta si s ním čtvrt roku dělala, co chtěla, bez toho, že by někdo rozhodl o tom, že do spisu vůbec nahlížet může.
Od stížností na soudech sice tradičně moc nečekám, ale tahle mi tedy vcelku vyrazila dech - po asi měsíci jsem dostal odpověď od místopředsedy soudu JUDr. Karla Svobody, že ve spise žádný záznam o neoprávněné manipulaci nenašel - takže nebyla. A basta.
Vzhledem k tomu, že si dobře pamatuji, že když mě vyslýchali policajti, měli ten spis před sebou, tak jsem chtěl podat vlastní svědectví a zaznamenat ho.
JUDr. Karel Svoboda mi sdělil dvě protichůdné informace - že když si chci stěžovat na jeho postup, tak musím za předsedou soudu - kam by mě klidně poslal, kdybych mu ale nenamítl, že tam jsme už byli a nikdo tam není. "Ano, pan předseda má dovolenou", oznámil mi s klidem. Minutu předtím by mě ale za ním sám poslal. A když jsem se zeptal, jestli ho někdo zastupuje - tak on. Ale teď nic řešit nemůže, protože má jinou práci.
Když jsem mu řekl, že mi to stačí sepsat se sekretářkou, tak to nejde, u toho musí být on. A nikdo jiný na soudě není. Takže soud prostě stížnosti nepřijímá. Leda bychom se objednali.
Tak jsem se objednal, protože jsem stejně jel do Plzně za týden. Tedy dnes.
Než jsme šli za panem místopředsedou, zastavili jsme se dole na záchodě. Dva pisoáry, jeden neodtíkal, druhý nesplachoval. Vypadalo to tam jako v chlívě.
Tak jsme mu to na začátek řekli, že na soudě nefungují záchody, a že to chceme zapsat do stížnosti jako první (podotýkám, do stížnosti, na kterou jsme týden čekali a měli předem domluvenu).
Víte, jaké jsme se dočkali reakce?
Že jestli budeme mluvit o nefuknčím záchodě, tak nás pan místopředseda nechá vyvést!
Byli jsme z toho oba tak v šoku, žë jsme nevěřili vlastním uším. My přijdem oznámit vedení soudu nefunkčnost technického zařízení budovy, za které je ono zodpovědné - a ono místo aby poděkovalo, tak nám začne vyhrožovat vyvedením?
Zapnuli jsme tedy nahrávání a pokračovali se záznamem - s tím, že ten jistě bude velmi zajímavý.
Stížnost jsme nakonec sepsali, včetně toho, že neodtíkají a nesplachují záchody.
Mimochodem, podstatu věci - tedy doklad o tom, že neoprávněné osoba nahlížela bez povolení do spisu, jsem měl do tří minut od otevření spisu. Tak pan místopředseda buďto ten spis vůbec neviděl - anebo je - mezi námi - úplně blbej.
A když jsme po schůzce oba návštěvníci ještě nevěřícně kroutili hlavami, jak je tohle možné - od manažera soudu, co to má za jednání a vůbec za vychování - tak nám jen sdělil, že "každý den někdo někoho zklame", což je jistě nad jiné geniální závěr a vysvětlení. Zvláště od vedoucího pracovníka soudu. Koečně, není nad upřímnost. O pravdivosti tohoto sdělení jistě neradno pochybovat...
Své následně předváděla i soudkyně Jarošová v navazujícím jednání, která - aby nemusela Rösche nechat zaslouženě prohrát v pro něj předem ztracené žalobě - vyzkoušela ty nejneuvěřitelnější divy: Ač byl žalobce zastoupen (mnou), snažila se mluvit přímo s ním, aby ho přinutila žalobu stáhnout, popírala, co sama kdysi řekla, popírala i to, co před ní stálo černé na bílém, prostě - kroutila se jako had - aby nakonec řekla, že sice žaloba je oprávněná, ale stejně ji zamítá (prý pro zájem dítěte - přitom šlo o vstup do bytu, takže asi nejkurioznější zdůvodnění, jaké jsem u žaloby tohoto druhu kdy slyšel). Paní soudkyně zjevně nerozlišovala mezi opatrovnickým řízením a žalobou o zpřístupnění společného bytu, přičemž opatrovnický spis měla zase - před sebou. Ani přitom nevím, že by jej někdo navrhoval jako důkaz.
Prostě - Plzeň se nezapře. Tam se skutečně pohrdání právem a zmanipulování soudů dostalo na tak děsivou úroveň, že je jednoduše potřebí si práva zajišťovat výhradně svépomocí - jako jsme to předvedli my, když jsme sebrali simulující matce dítě - a to strávilo šťastnou zimní dovolenou následně u táty.
Žasnu jenom nad leností a pohodlností plzeňských studentů, kteří skutečně stojí o to mít z tohoto právnicky děsivého města, jehož samotné jméno je symptomem korupce a zprofanovanosti, ještě děsivější diplomy. A to ještě matka jednoho z nich se mnou vášnivě polemizovala, co si to dovolujeme zesměšňovat jejich svatou školu, co oni se v ní nadřou, a podobně.
Já tam mít syna, tak mu vzkážu jediné: Jestli se chceš živit na divadle jako komik, tak jsi možná na správném místě a ve správném městě. Ale jestli chceš někdy jenom zavadit o právní vědu a dělat něco seriozního, váženého a užitečného, tak se tomuto městu, a zvláště pak této škole vyhni na sto honů.
Nic děsivějšího v tomto oboru po celé zemi nenajdeš.
__________________________
__________________________