Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Soudilo se po plzeňsku

Details

Created: Friday, 13 April 2012 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 914

Aneb: zase jsme navštívili naše věhlasné univerzitní město, jehož sláva hvězd se dotýká, kde Harvard s Oxfordem se stávají školkou pro nezralá nedochůdčata a jejich sláva bledne jako loňská tráva či rok staré noviny a kde tamní renomované vysoké právní učení dávno zastínilo příchuť chmele a zlatavý mok zdaleka ne takového věhlasu, abychom se opět přesvědčili o tom, že tamní Pospíšilova fakulta, známější spíše jako Vyšší mafiánská škola Al Caponeho,  nemohla v tomto městě vzniknout náhodou, resp. že stačí navštívit téměř kterýkoliv z tamních soudů, a dosud soudný člověk se odpotácí v šoku nad tím, co se vůbec za souzení a justici ještě může vážně vydávat.

Návrh na změnu výchovy u syna pana Sedláka, hrdiny západní fronty, byl zamítnut po sice skoro pětihodinovém jednání, v němž však nebyl proveden jediný relevantní důkaz, především pak ne naše videa a nahrávky. Prý to jsou pseudodůkazy a byly uměle vyrobeny - to tvrdila protistrana - a soud jimi tedy důkazy neprováděl, neboť prý jsou na stránkách K 213.

Když jsem se zeptal, jak tomu máme rozumět, že se nebudou provádět, protože jsou na stránkách K 213 - tak prý tak, že jsou tudíž všeobecně (a tedy i soudu) známy.

Pokud jsou tedy soudu známy, tak by se s nimi také měl vypořádat - pokud možno jinak než jejich přehlížením a ignorováním.

Soudkyně Žižková se vyznamenávala i jinak - když jsem požádal o slovo nebo se chtěl k něčemu vyjádřit (což protistrana - dr. Rösch - dělala stále a bez dovolení a naprosto běžně), tak prý ji napadám, když matka neuměla odpovědět na otázky, a tudíž prohlásila, že na ně odpovídat nebude, neboť ji prý hrubě urážím a pomlouvám na stránkách, tak to je podle soudkyně naprosto v pořádku - nemusí odpovídat, a když jsem trval na tom, že mám právo alespoň položit otázky, i když nebudou zodpovězeny, tak prý nemám a otázky se pokládat nebudou.

Větší šaškárnu jsem ještě neviděl.

Bylo to rozhodně poprvé, co jsem zažil, že jedné ze stran nebylo vůbec umožněno pokládat otázky a provést tak výslech účastníka řízení před soudem, zatímco práva druhé strany byla přísně respektována a dopodrobna plněna. Hlavní otázka, která ovšem zůstala nezodpovězena, pak byla, proč se takové jednání vlastně koná a proč nám soudkyně rovnou neposlala předem hotový rozsudek poštou, abychom se mohli odvolat, a neobírala účastníky řízení zbytečně o čas.

Za zmínku ještě rozhodně stojí závěrečný projev pana Dr. Rösche, který o dítěti pro jistotu nehovořil vůbec - protože se v tom taky nevyzná, proč to nepřiznat, že? - a kdo ho poslouchal, rychle zjistil, v čem jedině se pan doktor vyzná, resp. se o to alespoň snaží - tedy že 2/3 jeho projevu (po nadávkách na otce a zejména jeho zvrhlého obecného zmocněnce, který kupodivu stále ještě není ve vazbě, kde je správně jeho místo) se skládaly z kalkulací, kolik úkonů prý učinil a kolik za to chce - samozřejmě po otci - zaplatit, a to, prosím, u opatrovnického řízení, kde se zásadně náklady žádné ze stran nepřiznávají, neboť se jedná o věc dítěte a mělo by být v jeho zájmu, aby byla řádně a nestranně posouzena (což je u našich soudů pochopitelně naprostou fikcí, ale takový byl asi záměr tvůrce zákona).

Nemluvě o skutečnosti, že požadované úkony páně Röschovy by bylo správně nutno dělit dvěma, neboť půlku řízení o dítě pan doktor prospal. Co by ne, když je vítězství předem v kapse?! To se to pak chodí k soudům - spát za peníze klientů! To si to tak někdo umí zařídit! Stačí si ze soudkyn udělat poslušné otrokyně - kdo neví, jak, nechť se s důvěrou na firmu Rösch obrátí, ta v tom má letitou praxi. 

Plzeň se nezapřela ani jinak - hned při začátku jednání jsme zjistiili, že soudkyně vůbec neví o námitce podjatosti, která jí byla vznesena zápisem u předsedy soudu již 20. března, tedy před 3 týdny, natož aby na ni reagovala či ji vůbec nějak vyřídila.

Stejně tak záchody, které neodtíkaly a nesplachovaly již před měsícem, spolehlivě neodtíkají a nesplachují ani nyní, tedy po měsíci od nahlášení závady, což asi výmluvně svědčí o tom, v jak dorých rukou tento soud je.

V každé soukromé firmě by takové vedení letělo dávno na hodinu, pravděpodobně bez možností dalšího zaměstnání v oboru, v justici je to běžným standardem, nad kterým se nikdo nepozastaví a kde hříšníci naopak budou odměněni královskou doživotní rentou za nic, po několika letech pospávání na okresním soudě přjdou na krajský, kde se spí už mnohem lépe a za mnohem více a když budou chodit hrát tenis s těmi správnými lidmi, dotáhnou to po dalších několika letech flákání až na ústavní soud - pokud se neobjeví nějaký další ničema, zločinec a celospolečenský škůdce, jakým jistě je třeba K 213 a nezačne rozviřovat , že za celý život vlastně nic neudělali, a tudíž ani nic neumí a že už jsou dosti staří na to, aby se vůbec něco mohli ještě naučit....

Takže autentické záběry malého dítěte, které trpí u matky a nechce se k ní vracet, jsou prý umělými prefabriíkáty, kterými soud nebude ztrácet čas - natož aby si to ověřil či vyšetřil sám, ač je to jeho prvořadou povinností, pro kterou byl vůbec ustaven (a je státem - tedy vámi všemi - placen). 

A tak hlavní "zprávou" dnešního jednání byl asi Röschův podpis na jím vypracovaném stanovisku, který - posuďte sami - vypadá spíše tak na Horáčka z třetí bé, jak trefně poznamenal otec, a pak ještě zpráva OSPOD, paní Edity Šípové, což bylo svinstvo opravdu neskutečného kalibru, kde popisovala, jak hovořila s nezletilým ve školce a ten nechce k otci vůbec jezdit. Tu zprávu si dámy zjevně vycucaly z prstu, neboť když jsem navrhnul jejich výslech ve věci, tak nejen že nebyl proveden, ale madam Šípová se z toho hned snažila vycouvat tvrzením, že prý není ani tak důležité, co dítě říká, ale to, že mluví odlišně u matky a u otce, nad čímž by se tedy rodiče měli opravdu vážně zamyslet... 

Já myslím, že by se měl vážně zamyslet hlavně někdo jiný - třeba MPSV - nad tím, proč v době všeobecných úspor a nedostatku státních prostředků - vlatně tenhle hloupý feministický babinec pod názvem OSPOD z peněz daňových poplatníků stále ještě - pro nic, za nic -  platí.

Mimochodem, pí Šípová, to je osoba známá i z případu Langmaier, která zorganizovala únos jeho syna před 22 lety - a dnes jsou vidět jeho výsledky: Syn se na internetu chlubí, jak otce ojebal a co všechno z něj ještě vytáhne (v den zveřejnění na našich stránkách okamžitě všechny soubory vymazány - jak jinak, naštěstí už byly zkopírovány), což pro plzeňský soud je samozřejmě normální a běžné a žádný rozpor s dobrými mravy v tom plzeňská soudkyně nevidí. Výsledek 20 let práce OSPOD. A výchovy matky, samozřejmě. 

Přeje si snad někdo z vás platit daně na takovéto krávy a takovéto výsledky jejich práce?

No, alespoň jsem mohl soudu sdělit, že je to on, kdo odteď nese veškerou zodpovědnost za další eskalaci napětí, a to především nenávisti dítěte k matce, o kterou by se už nyní mohlo opřít, přičemž matka ji svým chováním každým dalším dnem vydatně přikrmuje - a je jen otázkou času, kdy dítě buď uteče z domova (doufejme, že k otci, a ne do feťácké party), anebo matce něco vážného ze vzteku provede.

Až doroste, což nebude zase tak dlouho trvat, jistě nebude od věci mu sdělit, kdo za jeho letité utrpení nesl zodpovědnost, aby mohlo jít na příslušný soud patřičně poděkovat.

Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na svou kdysi bezbřehou naivitu před deseti lety člověka nezkušeného se současnou justicí, který - když mi byl zakázán styk s dětmi na základě jejich zmanipulované výpovědi, že ke mně nechtějí, kdy za dveřmi na ně čekala matka se svým otcem a běda, jak by vypověděly něco jiného - se naivně domníval (a toužebně si přál), že kdyby kluici vypověděli nějak jinak, že by mi je třeba svěřili...

Dneska, s odstupem 10 let a z pohledu ostříleného frontového bojovníka musím jenom poznamenat, že jsem vlastně dodatečně rád, že řekli, co řekli, protože si tím ušetřili nekonečné utrpení, kdy při jakékoliv jiné výpovědi než oficiálně objednané by je otci nejen nesvěřili, ale  justice by je za použití celé státní mašinérie lámala tak dlouho, až by se buďto zbláznili anebo  spáchali sebevraždu, za což by samozřejmě nikdo nemohl a bylo by to zcela normální. Případ dětí Masných je výmluvným a nezpochybnitelným důkazem o tom, jak státní mašinérie zachází s dětmi, které si přejí žít s otcem a nehodlají se ho vzdát. 

Každý rodič, který má své děti opravdu rád, se nutně musí snažit je ušetřit těchto hrůz - a současně si uvědomit, s jakou mravní a morální pakáží má tu čest, jaká chátra byla státem pověřena - a je za to dobře placena - aby "se starala o děti".

Odpoledne jsme pak strávili na plzeňské policii u paní komisařky, která dostala na starosti ony kupy papíru, které jí tam matka nanosila. Na mě podala trestní oznámení pro asi tři zločiny - pomluva je jedním z nich, sice ji nedokázala nijak specifikovat, ale zato je nesporné, že ji obzvláště naštval článek Na západní forntě klid, a to zcela nechtěným efektem, neboť když si její žáci (madam je učitelkou češtiny) zadají tento Remarqueův román do vyhledávače, vypadne jim nejen Remarque, ale nově také stránky K 213, kde si rádi a s chutí počtou, jakou mají skvělou učitelku, jaká to je vzorná matka a jak zajímavě se rozvádí...Tak to chápu, že to pak jednoho naštve a jde podat trestní oznámení - nicméně pan Sedlák, tedy otec nezletilého, je na tom ještě lépe, neboť ten ji měl dokonce znásilnit, a to v roce 2008 (proč to hlásí až nyní, nedovedla madam samozřejmě vysvětlit, stejně jako zjevný rozpor, kdy u rozvodu uváděla, že s ní manžel naopak nechtěl spávat...).

Protokoly z dnenšího "podání vysvětlení" jsme slíbili zveřejnit, až bude ve věci nějak rozhodnuto, což dodržíme, aby se nikdo necítil ničím ovlivňován či vázán, ale můžeme informovat už nyní, že zatím nebylo nikomu žádné obvinění sděleno.... 

Inu, návštěva Plzně je vždycky hlubokým zážitkem.

Jak už to u věhlasných univerzitních měst bývá...

_____________________________________________

Ukázka stanoviska protistrany (které - jak už to tak v Plzni bývá - převzal zcela soud za své...)

"Matka nelhala a nelže" - lepší vtip za dnenší jednání nikdo neslyšel - skutečnost je taková, že matka lže tak, že už sama neví, kdy kde lhala a kde se výjimečně podřekla pravdou + pohádky o "prefabrikovaných důkazech" (K 213 je zřejmě podezříváno, že vlastní bohaté filmové ateliéry, ve kterých natáčí s vycvičenými dětskými herci dojemné scény, kde dítě odmítá matku a miluje otce...)

Někdy jsou naše možnosti opravdu závratně přeceňovány...