VideoarchivProměna
- Details
- Created: Tuesday, 14 May 2013 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala+OSZ P-2,9
- Hits: 1319
Proměny, která nastala poté, co předsedkyně NS Brožová zahájila kárné řízení proti psychopatovi Bláznovi, a zejména pak poté, co tuhle záležitost dostatečně rozvířila velká média, by si nevšiml jedině slepý.
Nestačím se divit.
Najednou už mě nikdo nepotřebnuje nikam předvádět, vyslýchat, podávat vysvětlení, sepisovat protokoly, sdělovat další vykonstruovaná obvinění, natož pak vydávat zatykače nebo vyhlašovat pátrání. Najednou mohu jít na poštu nebo nakoupit i bez toho, aby mne okamžitě sledovala standardizovaná škodovka v základním provedení a běžných barvách (obvykle modré, červené, bílé), o jejímž osazenstvu není nejmenších pochyb, před poštou na mě nikdo nečíhá, ať už v autě nebo za rohem a od všech probíhajících trestních řízení najednou přestaly chodit předvolánky.
Pravda, zatím aniž by tato byla zastavena.
Exekutor najednou už nepotřebuje prodávat můj dům, ani vystavovat na něj posudky - a člověk, který nezažil permanentní desetileté pronásledování prakticky ve dne v noci, nedokáže si představit, jaká je to neskutečná úleva žít zase normálním, běžným, životem.
Už jsem ho měl zasunut jen v nejzazším koutě paměti a nyní se na něj pracně rozvzpomínám.
Jaké to je, když víte, že se z každé procházky či projížďky zase normálně vrátíte podle toho, jak jste si naplánovali, a ne za půl roku, jak vám naplánoval někdo jiný. Že i za týden budete klidně vstávat a doma chodit spát, a ne že vás někde ve špinavé cele bude budit siréna a že nebudete vědět, kdy to skončí.
Dnes mi kupříkladu - jistě jen náhodou společně - přišla současně dvě oznámení ze dvou státních zastupitelství, na nichž je zvláštní jenom to, že tam ležela dva měsíce bez povšimnutí - a najednou se začala vyšetřovat. Byť alespoň formálně.
Já vám řeknu - žít v právním státě, kde slušný člověk má jistotu, že když nikomu nic neudělal, tak taky může klidně chodit spát a beze strachu vstávat a kde právo platí pro všechny stejně, je neskutečná pohodička. Pohodička, kterou naplno může ocenit jedině ten, kdo zažil opak - tedy bezuzdné, bezbřehé, nikdy nekončící a hlavně zjevně bezdůvodné pronásledování.
Tak trochu mi to připomíná, když v listopadu 1989 Husák pod tlakem vzbouřených mas během hodiny nechal propustit všechny "protistátní zločince", které předtím justice stíhala a zavírala jako o závod - a najednou to šlo, a všichni věděli, že dotyční nic neudělali, a to od samého počátku, a že byli věznění pro nic a za nic.
Přiznám se, že právě to, jak snadno a rychle to šlo, bylo - aspoň pro mě tehdy - nejlepším důkazem toho, nakolik vykonstruovaná byla jejich předchozí "vina".
Stát se z jistého druhu nikdy nechráněné lovné zvěře, na které si kdejaký justiční psychopat může vybíjet své zamindrákované komplexy, zase plnoprávným občanem, je úžasná a nesdělitelná proměna.
Asi jako proměna ze života v džungli, kde vládne silnější, v život v právním státě, kde se měří všem stejně a dokud zákon platí, dotud chrání i toho posledního.
Řeknu vám - je to nádhera. Taková nádhera, že stojí za to pro ni něco vytrpět. Taková nádhera, že stojí za to, aby tu už byla natrvalo a ne jen do doby, než všichni ti nyní zalezlí posluhovači a lokajíčkové přežijí a stráví vítr, který se přežene přes Bláznu (což je také jediné, co je drží na uzdě, ač v duchu vržou zuby).
Současně i člověk vidí, jak by bylo neskutečně snadné se tady alespoň pokusit zavést pořádek. Tak, jako se to už osvědčeně a mnohokrát udělalo.
Pár největších grázlů se zavře (Blázna a spol), pár menších grázlů se vyhodí (typu Mazance) - a ti ostatní si už dají zatraceně pozor, když ví, že i jim se to může kdykoliv stát. A každý hned ví, kde jsou jeho meze a co se smí, a co ne.
Tak si říkám, jestli tahle proměna nemá trochu zpoždění (trochu hodně), jestli neměla náhodou nastat už před sedmi lety, kdy vyšel v můj prospěch mezinárodní rozsudek. Už tehdy bylo přece jasné, že mi státní orgány programově škodí, že nehájí moje práva a bezdůvodně mě pronásledují. Bylo to sdělení mezinárodního soudu a bylo pro ně závazné. Jenže:
Ano, mezinárodní rozsudky mají svoje "jenže" - a to je to, že mezinárodní soud nemá žádné národní pravomoci - a hlavně - podle zásady "Bůh je vysoko, císař daleko" - dotyčným lumpům bohužel nic nehrozilo a nehrozí. Aspoň ne ze strany mezinárodních justičních orgánů.
Blázna si totéž myslel i o Nejvyšším soudu a pí Brožové. Ostatně mi to i bez obalu sděloval - že jediné, co ho zajímá, je odvolací městský soud, a ten mu všechno schválí.
Pí Brožová a kárný senát NSS ho právě v této době přesvědčují o jeho zásadním a hlubokém omylu.
Pí Brožová tak v praxi předvedla svou hlavní výhodu ve srovnání s ESLP: Na Bláznu - a kohokoliv jiného - si může kdykoliv došlápnout. Což ti "ostatní" bezesporu - a rychle - pochopili.
To, co to tady bylo dosud, tedy stav, kdy přes soudce (a státní zástupce a většinou i policajty) nejel vlak a mohli si volně dělat, co se jim zlíbilo, včetně mnohačetných trestných činů, včetně bezuzdného pronásledování jim nepohodlných osob - to nebylo možné nikdy nikde - ani za heydrichiády, ani za stalinismu ne.
V tom dosáhla polistopadová mafie skutečně celosvětového unikátu a smutného prvenství.
Věřme, že právě skončilo.
___________________________
Trestní oznámení na redaktora Práva Josefa Koukala bylo podáno 29.3. Dosud zjevně leželo v šuplíku, ač trestní řád stanoví něco zcela odlišného. Po šesti týdnech se najednou úřad probral - a oznámení, tradičně určené do koše, začal šetřit. Co to, co to?!!
___________________________
I jiné, dva měsíce staré trestní oznámení najednou našlo své adresáty...
___________________________