VideoarchivPropusťte vězně držené podle § 213!
- Details
- Category: Reportáže
- Published: Thursday, 27 August 2015 05:35
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 712
Otevřený dopis předsedy K 213 poslancům a senátorům ohledně nejen urychleného, ale i kvalifikovaného řešení problematiky vězeňství a současných přeplněných věznic:
Vážení zákonodárci, poslanci a senátoři,
s úsměvem musíme sledovat snahy některých Vašich kolegů – zákonodárců, především tedy poslanců Parlamentu ČR, o legislativní návrhy, které by měly vyprázdnit přeplněné věznice.
Stav, který dnes ve věznicích nastal a který denně sledujeme, naše sdružení přesně předpovědělo již s nástupem ministra Pospíšila do funkce v r. 2006 (před kterým také důrazně varovalo – což málokdo byl ochoten tehdy slyšet). Od té doby jsme nuceni pasivně sledovat, jak se postupně naplňují i ty naše nejpesimističtější předpovědi.
Dovolím si zde připomenout, že rovněž naše sdružení bylo jediným právním subjektem, který slyšitelně a důrazně protestoval – a to právě před Senátem – proti přijetí nového trestního zákoníku, jehož drastický dopad jsme již tehdy - opět naprosto správně - předvídali. Bohužel – jako jediní. A bohužel nás opět málokdo poslouchal, alespoň smutnou skutečností je, že vzdor našim protestům a vzdor námi vedené informační kampani o tom, co bude nový trestní zákoník v praxi znamenat, byl tento nejprve Poslaneckou sněmovnou a posléze i druhou parlamentní komorou, tedy Senátem, přijat.
A to i se svým naprosto nesmyslným a v civilizovaných zemích zcela unikátním § 196 (dříve pod č. 213), stavícím nezaplacení výživného (často zaviněné zcela objektivními skutečnostmi, jako je nezaměstnanost povinného, apod.) na roveň loupežnému přepadení či těžkému ublížení na zdraví.
Na první pohled je vidět, že současný trestní zákoník byl konstruován pod vedením osoby, která sama rodinu nemá a nikdy mít nebude, takže vychází z toho, že se jí tyhle problémy osobně nikdy nedotknou.
V našem sdružení bohužel vidíme věc ze zcela jiného – a diametrálně odlišného – úhlu. Vidíme stovky zmařených profesních životů velmi šikovných, vzdělaných a pracovitých lidí, kterým § 213 (196) zcela zničil další profesní kariéru, protože se díky němu stali postupně nezaměstnanými a později i nezaměstnatelnými osobami. Můžeme snadno spočítat, o kolik tito lidé přišli na výdělcích – a stát na daních – jestliže namísto, aby dál vydělávali na vyšší střední úrovni, se postupně stali závislými na sociální síti státu. Takto vzniklé škody jdou zcela jistě do miliard korun.
Do dalších miliard korun jdou škody vzniklé uvězněním osob, které se dostaly do spárů justice právě pro konflikt s § 213 (196), často vůbec bez vlastního zavinění.
Tito lidé dnes naplňují věznice zhruba z jedné třetiny (!!) a jejich propuštěním by tedy ze dne na den byla třetina kapacit věznic volná, a to bez toho, že by došlo k ohrožení společnosti zloději, lupiči a násilníky, kteří ve věznicích sedí naprosto po právu a z jejichž předčasného či masového propuštění má společnost právem obavy.
Jakožto předseda sdružení, které si vypuštění § 213 (196) dalo přímo do svého názvu a stanovilo za svůj hlavní, či vlastně jediný cíl existence, jsem pevně přesvědčen, že cesta k ulehčení tlaku na státní rozpočet a vyřešení situace ve vězeňství vede jedině tudy – tedy přes vypuštění § 213 (196) ze současného trestního zákoníku, přičemž už teď je jisté, že přínos takového kroku by byl těžko vyčíslitelný jen penězi, i když finanční přínos takového řešení by šel rovněž lehce spočítat a pohyboval by se zcela jistě v řádech desítek miliard korun.
Do tohoto přínosu je nutno započíst nejen miliardové přínosy získané zmizením tisíců kriminálních případů ze dne na den ze stolů policejních vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců všech stupňů soudů, ale také miliardy dovybrané na daních z mezd, které by byly vyplaceny těm zaměstnancům, kteří by namísto měsíců a let v kriminálech dál řádně pracovali a vydělávali (a platili a odváděli daně státu).
Nehmotný přínos takového počinu, plynoucí ze zrušení kriminalizace tisíců rodičů, pozitivní dopad na celkovou atmosféru společnosti, je pak stěží vyčíslitelný vůbec, ale již teď je nepochybné, že bude obrovský. Bude znamenat pravou a nefalšovanou revoluci v oblasti rodinného práva a rodinných vztahů, na kterou tato společnost čeká minimálně 60 let, která měla proběhnout již po sametové revoluci a díky ponechání stávajícího státního aparátu beze změn neproběhla dodnes.
Pokusy o celoplošnou amnestii či snížení trestů na polovinu až třetinu považuji za zcela diletantské, nikam nevedoucí pokusy lidí, kteří o problematice justice (a vězeňství) nemají ani potuchy, a přesto by ji chtěli řešit. Krom toho současný stav znamená, že pokud jde o trestní zákoník, byl přijat zákonodárnými orgány naprostý paskvil, pro společnost zcela neupotřebitelný, ba nebezpečný, který k současné dramatické situaci přímo vedl.
Zákonodárci nyní tak sklízí plody své vlastní práce, resp. toho, že se o Pospíšilův návrh důkladně nezajímali tehdy, když ho měli schvalovat. Resp. že ho schválili bez dostatečných znalostí a analýz. A to je samozřejmě velmi smutné zjištění.
Protože zjišťujeme, že o nastíněné problematice toho víme v naší společnosti asi nejvíc – ono také výsledky 10-ti leté každodenní práce nesou své ovoce – jsme ochotni a schopni tyto své poznatky a vědomosti na požádání kdykoliv předestřít komukoliv ze zákonodárců (ať již v Senátu či v Parlamentu), a to jakoukoliv formou – seminářem, školením, osobní návštěvou, písemně, včetně demonstrace na vybraných názorných a typických případech.
Současně je nutné si uvědomit, že problematika přetížených věznic není ani tak problematikou věznic samotných, jako spíše stavu justice a její současné postkomunistické podoby, která je tristní, nefunkční a pro společnost přímo nebezpečná.
I když uvěznění podle § 213 (196) tvoří nepřehlédnutelnou část vězněných osob, není to jediná skupina vězňů, která by okamžité propuštění zasluhovala.
K těm je totiž nutno přičíst i početnou skupinu vězňů, kteří jsou oběťmi tzv. justičních omylů (ve skutečnosti nejde o žádné omyly, ale v lepším případě o neskutečný šlendrián a chlív, který je možný jedině díky tomu, že v justici dávno přestaly fungovat sebemenší kontrolní mechanismy, v horším případě se pak jedná o justiční naschvály či dokonce programovou pomstu vůči nevinným lidem, kteří se stali buď justici jako celku, anebo jednotlivým soudcům, policistům či státním zástupcům z nejrůznějších důvodů nepohodlní).
K identifikaci a propuštění těchto vězňů je ovšem zapotřebí podrobného zkoumání jednotlivých případů, a to nejlépe osobami sice právně vzdělanými a v justiční problematice se orientujícími, ale nikoliv s justicí existenčně spjatými.
Jsme si dnes proto zcela jisti, že právě přes vypuštění § 213 (196) vede nejrychlejší cesta nejen k řešení problémů vězeňství a k miliardovým úsporám, ale také k modernizaci celé společnosti a její nezbytné humanizaci, především pak v oblasti rodiny a rodinného práva.
Myslíme si, že vy jakožto zákonodárci máte právě tuto možnost plně ve svých rukou.
Za K 213
Ing. Jiří Fiala
předseda sdružení
_______________________________________