Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

V pátek se soudí disidenti...

Details

Created: Saturday, 11 May 2024 19:51

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 583

Podle toho bezpečně poznáte je. Ideální je pátek uprostřed prázdnin nebo před delším víkendem, kdy školy už mají prázdniny, a kdy lze čekat, že veřejnost je na chatách, horách či u moře.. 

Vyklidí se soud - aby náhodná veřejnost či účastníci nepřišli do styku s kontaminovanými sděleními, natož myšlenkami - a započne : 

A´čkový spor o urážky městského úředníka. Buřiče. Jinak - paka k pohledání. 

Prý ho nesmíme urážet. Nemáme o něm pochybovat a není nám nic po jeho kvalifikaci ani dušením stavu, dozvěděli jsme se u soudu. 

Nic jiného na programu není - na celý den. Nejzazší místnost v nejzapadlejší části soudu, až pod střechou... Tam hledejte zločinné disidenty... Co se odvážili zpochybnit státní dobro a jeho dobré úmysly. 

Krajského soudu v Praze. Šuránkův senát. U tohoto senátu 15 let práce celého sdružení na alejích - není nic, všechno se maže tím, že jsme jednoho dementa z úřadu, co nás napadl, označili za dementa. Přitom nikdo se neobtěžoval prokazovat, jestli skutečně dement je, nebo ne. To je prý ponižující. 

Kripl prý patří do 19. století, jsme se rovněž dozvěděli. Pak je jistě na místě vysvětlit, proč jich všude kolem tolik je - když patří do 19. století. 

Vlastně nejhorší, co můžete udělat - podle tohoto senátu - je nadávat úředníkům. Nic horšího nemůžete udělat. 

Škoda, že tento senát nesoudil třeba po válce válečné zločiny. Protože pokud by se neprokázalo, že popravčí čety gestapa nenadávaly svým obětem, odešly by od tohoto soudu osvobozeny. Skutky samotné senát nezajímají, jenom výrazy. 

A nadávat prý úředníkovi můžete jenom tehdy, jestliže on nadával předtím Vám. 

Pokud prohlašoval, že kradete, ačkoliv jste jen zajišťovali bezpečnost silniční dopravy, tak si to máte nechat mlčky líbit. Protože křivé či bezdůvodné sdělení obvinění útokem není - a vy jste povinni si to nechat líbit - od nejrůznějších primitivů - donekonečna. 

Zajímavé, že tyhle "nálezy" vydávají lidi, kteří si sami nic líbit nenechají, dokonce ani zmrazení platů ne. Natož nějaké bezdůvodné trestní stíhání. Natož aby jich bylo deset. A pořád dokola. Žádným křivým obviněním nikdy neprošli, natož bezdůvodným vězněním. 

Zjevně vycházejí z toho, že my jsme nějaké pokusné myši, které slouží k tomu, aby se zjistilo, co kdo vydrží - předtím, než dá strůjcům zvůle osobně po hubě. 

Občané tady jsou - podle tohoto senátu - k tomu, aby se na nich mohli úředníci beztrestně vyřádit a hlavně si vytvářet umělou práci a pak dokazovat, jak jsou nepostradatelní a co mají práce... 

 A tohle jsme tam natočili... 

 https://www.facebook.com/100083015850497/videos/935310211412779

____________________

____________________

 KASAČNÍ STÍŽNOST 

bude vypadat asi takhle : 

___________

NSS v Brně

prostřednictvím KS v Praze

                                                                                                                                     K č.j.  54 A 91/2023

                                                           KASAČNÍ STÍŽNOST

                                   proti rozsudku KS v Praze ze dne 10.5. 2024

Stěžovatel napadá rozhodnutí a rozsudek soudu 1. stupně v plném rozsahu a kasační stížností se domáhá jeho zrušení.

o   Žalobce v žádném případě nemůže souhlasit s citovaným názorem soudu, že občan není oprávněn revidovat trestní (sankční) řízení a je povinen si nechat všechno líbit, i za situace, kdy je zřejmé, že trestní řízení je bezdůvodné a bude v budoucnu zastaveno.

K tomu stěžovatel podotýká, že každá situace a každý předpis či výrok vychází z nějakých obecných okolností a předpokladů.

Zde těmito předpoklady je, že státní orgány jsou patřičně fundovány a na odborné výši, rozhodně vyšší než je běžný občan a že vědí, co dělají a že nezahajují trestní řízení pro nic za nic, natož pak někomu naschvál.

Jenže tahle situace není v tomto konkrétním případě naplněna ani v nejmenším. Není běžné, ani očekávatelné, aby se běžný občan mohl vykázat 10-ti zprošťujícími rozsudky (a dalšími zastavenými trestními stíháními jako nedůvodnými) a jedním rozsudkem mezinárodním, kde mu bylo zcela dáno zapravdu.

Takový občan MÁ právo revize zjevně nesmyslných trestních stíhání a NENÍ  povinen si to nechat líbit donekonečna – na rozdíl od názoru soudu – kdy tyhle „názory“ vydávají ti, kteří si sami obvykle nic líbit nenechají (a to zdaleka nemluvíme až o trestním stíhání,  postačí již prosté nezvýšení platů) a kteří – zejména – ničím podobným nikdy neprošli, takže to nemohou hodnotit, natož vnucovat ostatním.

·        Nadto je třeba uvést jednu zásadní skutečnost, která u soudu zazněla jen zprostředkovaně – a sice, zda úředník žalobci rovněž sprostě nadával či se o něm vyjadřoval urážlivě – když žalobce použil výrazů jako „dement“ či „defektní“, což prý mělo narušit úředníkovu vážnost a důstojnost (a za což dostal zde projednávanou pokutu).

Žalobce uvedl, že např. slovo „dement“ není samo o sobě sprostým slovem, v chorobopisech či lékařských diagnozách se běžně vyskytuje (stejně jako demence), aniž by za to někdo někoho žaloval, natož pokutoval, či to považoval za sprosté (totéž, mimochodem, platí pro výraz idiot, ač ten tady užit nebyl), urážlivé může být až v určitém spojení, kdy je užito vůči člověku zdravém a nezávadnému.

Když žalobce pomine, že nezávadnost intelektu a duševního zdraví úředníka Buřiče nebyla nijak prokázána, a ani se tím soud neobtěžoval, neboť prý by to bylo urážlivé (urážlivé to může být jedině pro toho, u koho by ta samá pravda vyšla najevo, takže se zveřejnění skutečného stavu právem bojí),  žalobce má za to, že právě k témuž došlo ze strany úředníka, kdy vůči žalobci použil slova jako krádež či zcizení.

To samo o sobě rovněž nejsou sprostá slova, pokud jsou však užita vůči člověku poctivému, urážlivá bezesporu jsou, a to ne málo. Natož v úředním dokumentu.  Pokud jsou  užita u věcí opuštěných, zanedbaných a  vůči člověku, který se nejméně 15 let zdarma stará o veřejnou zeleň (o kterou se prokazatelně nestarají ti, co jsou za to placeni), pak je to sprostá urážka nejhoršího kalibru – a žalobce si dobře pamatuje, jak ho právě tyto výrazy nesmírně urazily a dopálily – o čemž ostatně výmluvně svědčí posloupnost mailů či zpráv zasílaných na adresu MÚ. Nelze přitom přehlédnout ani to, že to byla reakce okamžitá a bezprostřední, kterou lze u každého křivě obviněného člověka s určitostí předpokládat a na kterou má nárok (zatímco zaslaná pokuta rozhodně bezprostřední reakcí nebyla, tu by bylo lze označit za cílenou a promyšlenou pomstu a persekuci).

Žalobce tedy tímto prokazuje, že úředník jej napadl sprostými a hrubě urážlivými  výrazy jako první – a to přesně v duchu citovaného ústavního nálezu (patrně měl soud na mysli ÚS č.j. I. ÚS 1486 /2015, vydaného právě ve věci téhož žalobce) - a žalobce na to jen přiměřeně reagoval.

Současně žalobce konstatuje, že je hrubou mýlkou soudu, jestliže bezdůvodné zahájení trestního stíhání (natož pak mnohonásobné a mnohonásobně opakované) nepovažuje za útok či urážku, ale za fakt, který si každý musí nechat mlčky líbit.

To je obyčejná zvůle a svévole a tu si nemusí NIKDO  nechat mlčky líbit, zvláště pak za situace, kdy stát – údajně nesoucí za tyto „vysoce kvalifikované“ úředníky odpovědnost - není schopen tuto unést ani v nejmenším, když po prokázání bezdůvodnosti stíhání není schopen oběti nijak odškodnit, natož úředníky, vedoucí zjevně bezdůvodná stíhání, účinně potrestat a vyvodit z jejich činnosti kárnou odpovědnost.

Právě v této souvislosti má žalobce za to, že napadený má právo se hájit jak chce, krom toho, zejména u mnohonásobných a opakovaných křivých obvinění, že má i právo na spravedlivý odpor, po vyčerpání všech prostředků nápravy.

Žalobce zatím vždy volil spravedlivý odpor výhradně formou verbálních výrazů a vyjádření, což považuje VŽDY za přiměřené a přípustné, a zvláště pak za situace, kdy zlovolné úředníky stejně nikdo netrestá, nemusí nahrazovat škodu a nejsou nikomu zodpovědní.

Postoj soudu v napadeném rozsudku je pohrdáním 15-ti letou prací všech členů sdružení ve prospěch okolí a celé společnosti, což je urážka práce jako takové. Je to i přímý útok na občanskou angažovat, což je ale podstatou demokracie – a tedy i na demokracii jako takovou. Jestliže jsou občané za svou positivní občanskou angažovanost persekuováni, pak je to projev ryzí totality a totalitního myšlení. A zvláště pak za situace, kdy prokazatelně nefungují ty orgány, které se danou prací mají samy zabývat, byly jí pověřeny a mají k tomu dokonce nejen všechny prostředky, ale také patřičný rozpočet, přidělený ze státní pokladny.

·        Stěžovatel dále vůbec nepochopil, proč se soud nezabýval předloženými důkazy ohledně předchozího přestupkového řízení, z r. 2021, vedeného týmž úředníkem Buřičem (MUNYM-070/62222/2021/Buř), když právě to, podle názoru stěžovatele, bylo a je podstatou věci. Neboť jestliže se stěžovatel vyjadřoval kriticky na adresu úředníka Buřiče, měl k tomu nějaký důvod – a ten důvod byl soud POVINEN  podrobně prozkoumat, a ne cíleně pominout.

Předchozí přestupkové řízení, vedené Buřičem, z r. 2021, totiž ukázalo, že MÚ v Nymburce, stejně jako policie v Nymburce, stěžovatele prostě stíhat chce, a to za každou cenu a za všechno, a pokud nic nemá, tak si to sama vytvoří.

Předchozí přestupkové řízení se totiž konalo za údajné pomluvy a urážky obsažené v článku Family for Prachy, Prachy for Janda´s Liberty (ze stránek K 213), popisující podvodníka Jandu a jeho jednání, poškozující zastoupené rodiče před soudem. Článek byl jednoznačně publikován ve veřejném zájmu, aby veřejnost včas před tímto podvodníkem varoval. To se následně potvrdilo o dva a půl roku později, začátkem r. 2024, kdy policie začala Jandu za podvody a vydírání vyšetřovat a stíhat, právě tento článek se stal jediným zdrojem informací jak pro ni, tak i pro právníky, kteří poškozené klienty zastupovali – a obojí, jak policie, tak právnička poškozené, žádali stěžovatele o součinnost a o poskytnutí všech informací, které v tomto ohledu má.

Zatímco Městský úřad v Nymburce – údajně zde napadený úředník Buřič – toto stíhání stěžovatele nezastavil ani tehdy, když měl k dispozici svědectví o tom, že vše, co je v článku napsáno, je holá skutečnost a naprostá pravda.  Je tedy nesporné, že veřejný zájem zde hájil stěžovatel, ne Městský úřad v Nymburce, který naopak chránil podvodníka a bránil varování a informování veřejnosti.

Zde, v tomto případě Městský úřad vystupuje jako ochránce těžce zkorumpované organizace, Správy a údržby silnic, která neplní svoje ani nejzákladnější povinnosti ohledně údržby a ochrany veřejné zeleně a ještě pronásleduje ty, kteří to za ni dělají zadarmo a ve svém volném čase.

Jako vždy tak – Městský úřad, zřízený k ochraně práva a pořádku – ochraňuje darebáky a pronásleduje osoby nejen nevinné, ale účinně se snažící o nápravu a tuto nápravu také uskutečňující.

Můžeme to tedy shrnout do konstatování : Městský úřad – vždy na straně zvůle a bezpráví, proti aktivním a zodpovědným občanům.

A za to je placen daněmi městských poplatníků.

·        Žalobce od samého začátku namítal PODJATOST CELÉHO MÚ V NYMBURCE s tím, že nemůže – už z principu – rozhodovat ve věci, ve které je přímo zaangažován, kdy druhou stranou sporu je krajská organizace, řízená a financovaná týmž krajským úřadem, který řídí rovněž MÚ v Nymburce. Jako obvykle, důvodné a podložené námitce stěžovatele nebylo vyhověno, takže následně MÚ, spolu s Kr. Úřadem zabředly do nekončícího a stupňujícího se konfliktu se žalobcem, bez jakéhokoliv společensky prospěšného vyústění. Za tento stupňující se konflikt tak nese MV, jež námitku zamítlo, plnou a neoddiskutovatelnou odpovědnost.

·        Žalovaný sám dal nejlepší vizitku svým sankcím, když původně všude tvrdil, že jsou účelné a povedou k nápravě stěžovatele. Když pomineme skutečnost, že stěžovatele nemají co napravovat osoby na daleko nižší kulturní, právní, mravní, lidské a společenské úrovni, tak výsledek je dnes obecně znám a snadno prokazatelný – jediné, k čemu došlo, je viditelné a již veřejně sledované vystupňování konfliktu. Sankce se tedy zcela minuly účinkem (v jejich úspěšnost ostatně mohl skutečně doufat jen jedinec naprosto neznalý s nulovým odhadem pro situaci a zúčastněné osoby) a jejich použití jen prokázalo diletantství a neschopnost pověřených pracovníků.

·        Žalobce (a stěžovatel) dále rozhodně odmítá tvrzení žalované, že mu nic není po kvalifikaci zaměstnanců MÚ. To je tedy hrubý a zásadní omyl, protože když žalobce vidí ubohou, někdy i přímo děsivou úroveň této kvalifikace a právního myšlení (viz Buřič, Mejzrová následně i tajemník Růžička, kdy tito nejsou schopni odlišit útočníka od napadeného), spolu s tím, že dotyční mají právo rozhodovat o údajném provinění jiných osob, tak mu do toho NĚCO JE, ne že ne, stejně jako každému zodpovědnému občanu, neboť ne každá bezdůvodně napadená osoba se dovede bránit stejně efektivně jako žalobce,   a zvláště když vidí, že orgány tím pověřené a k tomu ustanovené ŽÁDNOU KONTROLU NEPROVÁDÍ  a NÁPRAVY nejsou dlouhodobě schopny.

Ostatně, o tak zvané „vysoké úrovni kvalifikace“ těchto osob si snadno může každý udělat obrázek sám, když konkrétně Mejzrová, tedy sama vedoucí odboru, ta samá osoba, která předmětnou pokutu vystavila, neví, kdy nabývá dokument právní moci a že nelze na žádném dokumentu vyznačit právní moc, pokud bylo podáno odvolání a toto odvolání dosud neproběhlo nebo nebylo ukončeno.

V současnosti je tak důvodně podezřelá jak ze zneužití pravomoci úřední osoby, tak i z podvodu.

A takoví lidé že by měli právo posuzovat chování ostatních, nebo je dokonce trestat a rozhodovat o jejich pokutách ??? Notabene lidé, kteří sami zadarmo nikdy nic veřejně prospěšného neudělali ??

·        Z konstatování žalované, že ti, co jsou na smlouvě – resp. zápisu z jednání ze srpna 2012 -  uvedeni a podepsáni – již dávno u Správy silnic nepracují – má vyplynout co ?? To, že Krajský úřad nerespektuje uzavřené dohody, pokud se vymění zodpovědní pracovníci ?? Že žalovaná popírá princip právní kontinuity ?? Pak by se s ní měl ale umět právní stát (a zodpovědný soud) snadno vypořádat – a ne že bude pronásledovat toho, kdo naopak právní kontinuitu zachovává, respektuje či dokonce je jejím garantem, jako v tomto případě.

Dle názoru stěžovatele právě tato skutečnost jasně prokazuje, komu na krajině v okolí jedině záleží a že zatímco Krajský úřad si udělal z péče o věci veřejné a z rozpočtu na ně pouze dojnou krávu a výnosný byznys, jediným zodpovědným subjektem, pečujícím o budoucnost krajiny, je právě sdružení K 213, přinejmenším v této konkrétní oblasti.

·        Napadenému rozsudku (a provedenému řízení) je rovněž vytýkáno neprovedení zásadních důkazů, především navrženými výslechy svědků, tedy zejména Buřiče, Mejzrové a městského tajemníka.  V případě Buřiče, kterého se uložená pokuta týká, je to důkaz zcela zásadní, neboť jedině on může dosvědčit, nakolik se ho použité výrazy dotkly, kdy je tak pochopil a co činil k údajné nápravě situace. Stěžovatel má za to, že soud tyto důkazy neprováděl zejména proto, aby se veřejně nedemonstrovala úroveň a znalosti těchto úředníků – a dodatečně se tak nepotvrdilo, že vlastně použité výrazy jsou přiléhavé a podložené.

·        V neposlední řadě – a tím se soud vůbec nezabýval -  lze namítat i zcela nepřiměřenou výši  sankce, tedy uložené pokuty – za běžné vyjádření se k osobě úředníka, navíc zjevně podložené a odůvodněné,  se kterou prokazatelně byly již v minulosti špatné zkušenosti – neboť se prokázalo, že v podobných případech úřady ukládají pokutu do výše 1.000,- Kč, nebo jen napomenutí – zde, kupodivu, byl užit rovnou pětinásobek. Ze strany údajně nepodjatého úřadu (jinak by se musel vyloučit… ). Proč ???

ZÁVĚREM  nelze rozhodně pominout mravní poselství, které soud vzkázal do společnosti a napadeným rozsudkem prosazuje : Že totiž chrání lajdáckou, nezodpovědnou, státní nebo krajskou organizaci, neplnící svoje základní povinnosti při údržbě zeleně – asi jenom proto, že je krajská – proti angažovanému sdružení občanů, kterému není lhostejno, jak okolí a krajina, v nichž žije, vypadají – a sami se chopili díla, aby nemuseli žít v nepořádku a úpadku už na první pohled zřejmému všem, kdo po silnicích projedou a nezavírají oči před stavem svého okolí.

A že městský úřad tuto zkorumpovanou, nefunkční organizaci okatě chrání – proti nápravě a zodpovědnosti před veřejností.

Žalobce má za to, že takové mravní poselství je zcela nepřijatelné, ba odsouzeníhodné a zavrženíhodné – a že takto nemá justice, natož v demokracii, nikdy fungovat.

Proto žalobce a stěžovatel nadepsanému soudu navrhuje, aby postupoval, jak navrženo – a napadený rozsudek beze zbytku zrušil.

                                                                                                                                     Ing. Jiří Fiala

                                                                                                                                        stěžovatel

____________________________________

____________________________________

____________________________

____________________________