Děsivý stav policie před soudem pro Prahu-východ

Druhým dnem pokračovalo dnes hlavní líčení ve věci obžalovaného Romana Sněhoty, "domácího násilníka", který si dovolil opravdu hodně - přespat v bedně na zahradě vlastního domu.

Hlavní líčení dnes pokračovalo výslechem posledního na místě zasahujícího policisty, Lukáše Hladíka,  dopravního policisty ze Zdib, který byl na místo vyslán coby "posila" - a potom údajných "poškozených" - Moniky Žiškové a jejího "platonického milence" Petra Albrechta.

Při pohledu na to dnešní představení člověk nevěděl, má-li se smát, nebo plakat a hlavně žasnul nad tím, co je u nás vůbec možné a především - do jakého stavu marasmu se dostaly naše státní orgány, především policie, ale i státní zastupitelství.

Na úvod stručný děj, který proběhnul.

Romana Sněhotu propustili 12. července letošího roku z vazby. Letos již druhé. Tato vazba již byla soudem vyšší instance označena za nezákonnou a ve věci ve které byla uvalena byl obžalovaný zproštěn obžaloby v plném rozsahu. To ale policii vůbec nevadilo v tom, aby :

- na zavolání psychicky a hlavně morálně narušené partnerky Romana Sněhoty, která se léčí na psychiatrii, dostavila se na místo, kde zjistila, že se nic neděje a po chvíli pátrání našla spícího Romana Sněhotu v bedně na zahradě vlastního domu

- spícího Romana Sněhotu, který byl tou dobou 7 hodin na svobodě, probudila, napadla, spoutala a odvlekla na služebnu, kde ho dodatečně obvinila z napadení veřejného činitele, což měli být zasahující policisté.

Nad zvrhlostí a zvráceností policejního postupu v tomto případě prostě zůstává rozum stát a svědčí o tom, že nejen že policie běžně nemá ani základní právní povědomí, ale především že vůbec netuší, co jsou dobré mravy, natož pak zákon a že kdyby u policie pracovali běžní lidé posbíraní na ulici bez jakékoliv průpravy, byla by policie na podstatně vyšší úrovni, nežli je tomu dneska, kdy pokřivenost jejich právního bezvědomí doslova mlátí dveřmi.

Neopomeňme zdůraznit, že velitelkami obou "zasahujících" hlídek byly ženské, což výmluvně ilustruje naše tvrzení o tom, že ženám v naprosté většině chybí elementární schopnosti vyšších smyslů a abstraktního cítění,  tedy především smyslu pro spravedlnost, a na taková povolání jako je policistka či soudkyně se v 90% případů absolutně nehodí. Aneb jak říká Radim Uzel, citující svého dědečka, bývalého předsedu Krajského soudu v Brně : "Baby sódit neumijó".

Abychom se vrátili k popisu toho, co se stalo :

Roman Sněhota se vrátil ze zjevně nezákonné vazby, iniciované jeho bývalou ženou, a kam jinam měl jít, než - domů. Doma však již mezitím žila jeho manželka Monika Žišková se svou "platonickou láskou" Petrem Albrechtem, se kterým se - podle vlastní dcery, která s nimi spí v jednom pokoji a která se stala tváří letoší péefky našeho sdružení - platonicky miluje tak, že v noci budí malou ze spaní tím, že "mamka děsně heká".

Petr Albrecht, který zadarmo žije v cizím domě a ještě  se u soudu nesmírně diví, proč by měl přispívat na jeho provoz, když je tam "na návštěvě" 365 dnů v roce, usoudil, že je nutno se "toho blba, co ho zase pustili" zbavit, a proto Monika zavolala na spícího majitele ideální poloviny domu a zahrady policii.

Pro zajímavost si popišme, jak správně měl policejní zásah vypadal - a potom, jak vypadal ve skutečnosti :

Po ohlášení, že se na zahradě domu pohybuje podezřelá osoba, měla policie přijet, pokud osobu našla, ověřit její totožnost, a pokud by zjistila, že se jedná o majitele či spolumajitele domu a pozemku, zasalutovat a zase odjet. Popřípadě, pokud by o to byla požádána, umožnit spolumajiteli domu svobodný přístup do domu.

Tak takhle vypadá jediný zákonný postup.

Ve skutečnosti se stalo tohle :

Policie našla a vzbudila spícího Romana Sněhotu a protože neměla sebemenší důvod k zásahu proti němu, tak si ho vymyslela. Údajně ji napadal (někteří policisté připustili, že jen verbálně - aby taky ne, když vás někdo vzbudí o půlnoci na vlastní zahradě) a poté se prý vytrhnul a rozběhnul se proti (svým) balkonovým dveřím.

Kdyby to byla pravda, rád bych viděl to sklo, které by to vydrželo. U Sněhotů musí mít minimálně neprůstřelné.

Když prý praštil zasahujícího policistu do obličeje (podotkněme, že se Sněhota nacházel na svém pozemku, u svého domu a policie připustila, že k páchání žádného trestného činu při jejím příjezdu nedocházelo, takže by na to praštění i měl nárok), byla mu nasazena pouta a to rukama dozadu, což se běžně nedělá a byl - prý přes údajný odpor - namačkán čtyřmi policajty do auta a odvezen na služebnu a následně znovu vzat do vazby.

Dochází vám to dobře ?

Představte si to na sobě !!

Spíte na zahradě - jedno z jakého důvodu - na své vlastní zahradě.

Přijede policie, vzbudí vás, spoutá vás, naloží do auta a odveze na služebnu - a následně do vazby.

Tohle se dělo naposledy za heydrichiády a ani tehdy úplně bezdůvodně - muselo existovat alespoň podezření, že "schvalujete atentát".

Dnes už toto podezření policie nepotřebuje, stačí, že si to přeje psychopatka, léčící se na psychiatrii.

Co si myslet o policii, která se stala prodlouženou rukou evidentní psychicky narušené osoby a která nezná základní předpisy pro svou činnost ?

Abychom byli konkrétní : Na místě "zasahovaly" dvě policejní hlídky, obě pod ženským velením, jak už zmíněno výše , a sice hlídka z Odolené Vody ve složení Eva Podlasová (velitelka) a Tomáš Materna a dále později přivolaná hlídka dopravní policie ze Zdib ve složení Petra Filáková (velitelka) a Lukáš Hladík.

No, a pak přišel "zlatý hřeb programu", a sice výpovědi "poškozených" Moniky Žiškové a Petra Albrechta. Nutno podotknout, že už jenom jejich vizáž nenechávala nikoho na pochyybách, koho máme před sebou a kam dotyční patří a že to asi nebude "horních deset tisíc".

Zvláště o Petru Albrechtovi pak platilo, že svou vizáží připomínal úlovek bezdomovce z čerstvě prohráblé popelnice - špinavé roztrhané džíny, ve kterých by normální člověk asi nešel ani ke králíkům, natož svědčit na soud, stejně roztrhanou jeansbundu s vepsaným vrcholem jeho životní moudrosti - nutno přiznat, že velmi přiléhavě padnoucí, a sice :" Něky je nejvíc neumět nic".

Nutno připustit, že téhle své víry se Petr Albrecht pevně a neochvějně po celý svůj zbytečný život drží jako přisáté klíště, neboť vycucávání druhých je pro tohoto nikdy nepracujícího a nic neumějícího pobudu skutečně jedinou životní náplní.

Před soudem lhal tak, že to nemohl přehlédnout už ani soudce Robert Pacovský, který poznamenal, že všichni ostatní svědkové vypověděli něco úplně jiného, a to včetně "platonické hekající lásky", psychopatky Moniky Žiškové, se kterou se asi orvanec špatně domluvil na detailech, anebo nebyl schopen je udržet dostatečně dlouho ve své duté a prázdné hlavě.

Chybu soudu jsem v závěru jednání napravil až já, a hned poté se přidala i další početná veřejnost, a sice s trestním oznámením pro křivou svědeckou výpověď na Petra Albrechta a Moniku Žiškovou. Státní zástupkyně, vzteky bez sebe, nakonec - až na chodbě - připustila, že trestní oznámení přijme a jala se ho sepisovat.

Rozšířili jsme jej ještě o trestní oznámení na všechny čtyři "zasahující" policisty, a sice pro trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování práva k užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru, kterého se všichni čtyři prokazatelně dopoustili tím, že napadli nic netušícího a klidně spícího Romana Sněhotu na jeho pozemku, zbili ho a spoutali, přičemž je tam zjevně i podezření na trestné činy útisku a vydírání.

Vzteklá státní zástupkyně si odnášela podepsané trestní oznámení s sebou na státní zastupitelství a může v klidu přemýšlet o tom, za jakých okolností podala obžalobu a na koho a co asi tak může být jejím výsledkem. A hlavně - jestli by nebylo vhodné blížící se další ostudu zastavit ještě včasným stažením obžaloby za "spaní v bedně na vlastní zahradě", za které si už pan Sněhota odseděl půl roku ve vazbě na Ruzyni.

A tak jsme dnes mohli vidět docela nevšední justiční zážitek, jako vystřižený z Perry Masona : "Nejen obhájen nevinný, ale rovnou odhalen opravdový zločin a jeho pachatelé!"

Alespoň pro každého, kdo měl oči a uši.

Co dodat závěrem ?

Snad jen tolik, že to, co jsme dneska viděli a slyšeli, by v právním státě muselo stačit k uzavření policejní stanice v Odolené Vodě, okamžitému zbavení funkce všech čtyř zasahujících policistů, možná i k abdikaci ministra vnitra.

Až se to stane realitou, budeme žít v právním státě. Přesně tak jednoduché to je.

Hlavní líčení poté bylo odročeno za účelem předvolání dalších svědků na 25. února od 9 hodin od rána, opět na soudě pro Prahu - východ, kousek od Bílé labutě.

____________________________________

sneh1

Státní zástupkyně z Prahy-východ nemá ráda publicitu. Proti fotografování důrazně protestovala. Na koleně před soudní síní sepisuje trestní oznámení předsedy a členů K 213 na křivé svědky Žiškovou a Albrechta a dále na čtyři policajty, kteří zneužili pravomoci k porušování domovní svobody pana Sněhoty. Vůbec, ale vůbec se jí do toho nechtělo. ....

sneh2

.... přesto to nakonec sepsala ...

sneh3

Feminismus na Praze-východ výrazně pokročil. Nejen že je tam vezebně stíhaným trestným činem přenocování na vlastní zahradě, pokud si to bývalá manželka nepřeje, ale už i mužské soudce nazývá soud "předsedkyněmi senátu".

________________________________________

Fonozáznam z jednání naleznete zde :

http://ley.cz/k213/03012011.wma

________________________________________

Z toho plyne ponaučení , že bez svědku a bez kamery domů nechoď. J.

________________________________________

Psal jsem to po půlnoci, zavíraly se mi oči ... Proto tolik překlepů .... Měl jsem strach, zda to vůbec bude srozumitelné a čtivé ... J.

________________________________________

Koncentraci na obsah a text jsi udržel.
Také jsem si početl. I tvoje delší a popisné články jsou čtivé, protože na rozdíl od Jemelíka uvádíš samé zajímavé okolnosti, neopakuješ se, udržuješ spád a delší článek je přesto celý zajímavý.
Jemelík v každém druhém článku na šalamounovi zmíni usnesení Potoczka, buď už ty texty umí jako básničku, nebo je kopíruje
Nikdy nelituji času delšího čtení informací na K 213. Jirka Štefek také dobře píše.

AM

_______________________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.

Gdzie kończy się marketing, a zaczyna realne bezpieczeństwo gracza?

Rynek hazardu online w Polsce rozwija się dynamicznie, ale wraz z nim rośnie liczba sprzecznych informacji, uproszczeń i półprawd. Dla przeciętnego gracza różnica między serwisem solidnym a ryzykownym często nie jest widoczna na pierwszy rzut oka. Estetyczna strona, atrakcyjne bonusy i polska wersja językowa nie są dziś żadnym wyróżnikiem. Prawdziwa jakość zaczyna się tam, gdzie kończy się marketing, a pojawiają się procedury, odpowiedzialność i przewidywalność. Właśnie w tym kontekście warto analizować, co faktycznie oznacza pojęcie legalne kasyna online, zamiast traktować je jako chwytliwe hasło.

Kasyna na Czarnej Liście

Obecność kasyna na czarnej liście to zazwyczaj efekt długotrwałych problemów, a nie jednorazowego błędu. Najczęściej powtarzające się powody to brak terminowych wypłat, zmiana warunków bonusowych w trakcie gry, niejasne anulowanie wygranych czy nagłe blokady kont bez logicznego uzasadnienia. Co istotne, wiele takich platform przez długi czas funkcjonuje bez zarzutu – problemy pojawiają się dopiero w momencie, gdy gracz próbuje wypłacić większą kwotę.

Charakterystycznym sygnałem ostrzegawczym jest też niestabilność domeny. Kasyna działające na granicy regulacji często zmieniają adresy stron, tworzą kopie serwisu z drobnymi różnicami w nazwie lub przenoszą użytkowników między subdomenami. Z zewnątrz wygląda to jak normalne funkcjonowanie, jednak w praktyce utrudnia dochodzenie roszczeń i kontakt z operatorem. Jeżeli do tego dochodzi brak jednoznacznych danych o właścicielu serwisu lub lakoniczny regulamin, ryzyko rośnie znacząco.

Jak testujemy legalne kasyna online?

Rzetelne testowanie kasyna nie polega na jednorazowym wejściu na stronę. To proces, który obejmuje kilka etapów, z których każdy ujawnia inne słabości lub zalety platformy. Na początku analizowana jest struktura prawna: kto jest operatorem, gdzie firma jest zarejestrowana, jakie dokumenty regulują jej działalność i czy są one łatwo dostępne dla użytkownika.

Kolejnym krokiem jest test techniczny. Sprawdzana jest stabilność strony, bezpieczeństwo połączenia, sposób przechowywania danych oraz ogólna logika interfejsu. Chaotyczna nawigacja, błędy w formularzach czy brak spójności językowej często świadczą o niskiej jakości zaplecza technicznego.

Najważniejszy etap to jednak test praktyczny. Rejestracja konta, wykonanie wpłaty, uruchomienie kilku gier i próba wypłaty środków pokazują, jak kasyno działa w rzeczywistych warunkach. Istotne jest nie tylko to, czy wypłata dochodzi do skutku, ale również jak przebiega komunikacja z obsługą klienta i czy zasady są stosowane konsekwentnie wobec wszystkich użytkowników.

(komentarz: platformy godne zaufania zachowują się przewidywalnie zarówno wtedy, gdy gracz przegrywa, jak i wtedy, gdy wygrywa.)

Opcje Płatności Dla Polskich Graczy

Metody płatności są jednym z najbardziej praktycznych wskaźników wiarygodności kasyna. Serwisy nastawione na długofalową obecność na rynku oferują przejrzyste warunki finansowe: jasno określone limity, realne czasy realizacji wypłat oraz brak ukrytych opłat. Dla polskich graczy szczególnie ważne jest, aby procesy finansowe były intuicyjne i nie wymagały skomplikowanych obejść.

Równie istotne jest to, jak kasyno reaguje na problemy związane z płatnościami. Czy status transakcji jest widoczny? Czy użytkownik otrzymuje konkretne informacje zamiast ogólnych formułek? Czy weryfikacja tożsamości odbywa się według jasno opisanych zasad? Odpowiedzi na te pytania często mówią więcej niż same deklaracje o bezpieczeństwie.

Najlepsi Producenci Gier Hazardowych

Jakość kasyna w dużej mierze zależy od dostawców oprogramowania. Renomowani producenci gier hazardowych działają w środowisku stałych audytów, certyfikacji i testów matematycznych. Dzięki temu gracz ma pewność, że zasady gry są niezmienne, a wyniki generowane w sposób losowy i zgodny z deklarowanymi parametrami.

W praktyce dobra biblioteka gier to nie tylko liczba tytułów, ale ich różnorodność i stabilność działania. Sloty, gry stołowe, poker czy kasyno na żywo powinny działać płynnie zarówno na komputerach, jak i urządzeniach mobilnych. Platformy współpracujące z uznanymi studiami rzadziej borykają się z awariami i znacznie szybciej reagują na zgłoszenia techniczne.

Podsumowanie

Wybór kasyna online nie powinien być decyzją impulsywną. Czarne listy, problemy z wypłatami i nieuczciwe praktyki to zazwyczaj efekt ignorowania sygnałów ostrzegawczych, które były widoczne od początku. Dokładne testy, przejrzyste płatności oraz współpraca z renomowanymi producentami gier tworzą realne podstawy zaufania. Jeśli te elementy są spójne, gracz może skupić się na rozrywce zamiast na rozwiązywaniu problemów. Jeśli chcesz — w kolejnym kroku mogę przygotować następny tekst w tym samym stylu pod kolejne hasło.

戦略の一部としてのコード

ボーナスコードはしばしば無秩序に使用されますが、その真価は戦略の一部となったときに発揮されます。Casino Secret では、コードはプレイヤーに新しいルールへの適応を強制するものではなく、選択したゲームモデルを補完するものです。

コードは、短いセッションや新しいプロバイダーのテストに使用できます。重要なのは、有効化の条件を考慮し、設定された賭け金の制限を超えないことです。コードの使用を効果的にするのは、まさにこの規律です。

実用面では、カジノボーナス カジノシークレットは、ゲームの構造を変えない追加リソースとして機能します。結果を約束するものではありませんが、特定の瞬間に可能性を広げることを可能にします。

このアプローチにより、衝動的な決定のリスクが軽減され、カジノとのやり取りがより意識的なものになります。