Ne vždy jsou vyznamenáni ti nejstatečnější

Nedávno, ve věku 98 let umřela žena jménem Irena Sendlerová.  Během druhé světové války Irena získala povolení k práci ve Varšavském ghetu jako instalatérka/svářečka. Měla k tomu svůj důvod. Irena věděla o plánech nacistů se Židy.

Na dně tašky s nářadím vynášela děti z ghetta, v  zadní části svého náklaďáku měla místo pro starší děti. Tam také vozila  psa,  kterého vycvičila štěkat, když auto projíždělo branou. Vojáci to nechtěli řešit a také štěkot mohl zamaskovat zvuky, které děti mohly případně vydávat.

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/sendler1.jpg

 

Během své činnosti Irena dokázala takto zachránit až 2500 děti. Chytili ji, nacistié ji přelámali nohy, ruce a brutálně ji ztloukli. Irena si vedla poznámky o všech dětech, které se jí podařilo osvobodit. Uschovala je ve sklenici, zahrabané pod stromem na její zahrádce.

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/sendler2.jpg

Po válce se pokusila najít rodiče a znovu spojit rodiny. Ale většina  rodičů skončila v plynových komorách. Děti se dostaly do dětských domovů a byly adoptované.

V roce 2007 byla Irena Sendlerová nominována na Nobelovu cenu míru. Ale  zvolená nebyla.

Cenu dostal Al Gore za projekt o globálním oteplování...

_________________________________________

 

K příběhu není co dodat. Snad jen to, že nejsou důležité metály na prsou, ale odvedená práce, kterou se jedinec může vykázat před historií, před lidstvem, a především - před svým vlastním svědomím.

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.