VideoarchivDopis Baxa III
- Details
- Created: Monday, 15 September 2025 21:00
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 27
Nevím, jestli si uvědomujete jak svou odpovědnost, tak i to, že hlavně na Vás záleží, jak se téhle právní éře bude jednou říkat...
I když někdy nemáte přímé pravomoci, můžete - ze své funkce - dělat hodně. Neděláte nic.
Dopis předsedovi Ústavního soudu ohledně posledních - přelomových - zkušeností stran nelegálního přesunu obrovských majetků bandami justicí pověřených zločinců, plně srovnatelného se znárodněním nebo konfiskacemi po Bílé hoře.
Konfiskátoři jsou stále titíž : Hamižní bezskrupulozní chamtivci, zneužívající dané situace a nulové kontroly své činnosti. Za stav práva a právního vědomí především státních úřadů ovšem neodvolatelně zodpovídá předseda Ústavního soudu jakožto nejvyšší představitel práva v zemi. Nezdá se, že by si to - vzdor své nesporné sociální inteligenci - uvědomoval...
____________
Vážený pan Josef Baxa
Ústavní soud ČR – předseda soudu
Joštova 8, 660 83 BRNO
Vážený pane předsedo soudu,
V současnosti probíhá u soudu ve FM řízení č.j. 12 C 13/2025, o kterém vcelku nepochybuji, že dříve či později beztak skončí na Vašem soudě, potažmo na ESLP – a jehož podstata je velmi prostá. Oč prostší, o to zásadnější : Je platná dražba nemovitosti, pokud o ní nebyl vyrozuměn vlastník ?
A v návaznosti na to další, zcela zásadní otázky :
Probíhá zákonně insolvenční řízení, pokud jeho zásadní dokumenty nejsou zveřejňovány v INSolvenčním rejstříku ? A pokud takové řízení platí, pak k čemu takový rejstřík vlastně je ? O jaké „transparentnosti“ je zde řeč, když zásadní úkony probíhají čistě zákulisně a bez vědomí kohokoliv jiného vyjma organizátorů ?
Co to je dobrá správa a co lze očekávat od státních orgánů, které se mají zásady dobré správy řídit ? Co jsou zásady řádného hospodáře a kdy jsou porušovány ?
Mám za to, že se jedná o zcela zásadní otázky, jejichž vyřešení má přímý vztah k přesunům majetku velkého rozsahu a tedy i k tomu, zda je v této zemi legální a legitimní krást cizí majetky v řádech desítek a stovek milionů korun ze strany pověřených zaměstnanců státních orgánů – anebo zda je to zločin, jako všude jinde na světě, za který se budou sami zodpovídat před soudem. Dodejme, před soudem objektivním, který bude chtít skutečně posuzovat jejich vinu.
Při projednávání tohoto případu, ale i jinde, narážím na generaci nejmladších právníků či soudců (potažmo státních zástupců), jejichž právní úroveň mě prostě děsí.
Pár příkladů : Soudkyně neví nic o tom, že by zákony měly vytvářet nějaký jednotný právní celek, že nemohou být ve vzájemném rozporu, že zákon má nejen text, ale také smysl – a tím smyslem musí vždy být obhajoba spravedlnosti, ostatně stejně jako smyslem konání soudce.
Soudkyně se mě ptá, když zmíním, že jsem přijel za INS správkyní se domluvit na prodeji nemovitosti, který zákon upravuje to, že by dlužník spolupracoval na prodeji nemovitosti – jak kdyby to byl nějaký zločin, jak kdyby nikdo nepředvídal, že pokud dlužník sám navrhoval INS řízení, tak by taky sám mohl navrhnout nebo i zorganizovat prodej navrhované nemovitosti (což je jinde ve světě běžné a samozřejmé), jak kdyby bylo potřeba samostatný zákon na to, že dlužník spolupracuje nebo vůbec slušně a samostatně jedná – což je asi neodpustitelný hřích a zločin, protože to zákon nepředvídá (a soudkyni to nikdo neřekl).
Vypadá to, že kdyby soudkyně neměla zákon na to, jak a kdy se chodí na záchod, tak tam nikdy nepůjde a raději praskne.
Že by soudce měl být schopen smysl zákona pochopit a zákon následně také interpretovat, o tom nemůže být ani řeči. Že zákon nemůže myslet na všechny varianty, jež v životě nastanou – a pak je především na tom, kdo zákon vykládá, aby se uměl správně a samostatně rozhodnout – o tom také nemá ani potuchy.
Připadají mi – tihle mladí právníci – jako obsluhy strojů, které sice někdo naučil číst a psát, ale dál už nic, natož aby je naučil samostatně myslet a uvažovat nad tím, co dělají a jaký to má smysl, jak kdyby někdo jim dal do ruky návod ke stroji, takže jej umí obsluhovat, aniž by věděli, k čemu ten stroj vůbec je, co vyrábí a zda je to správné a rozumné, ten jeho chod, natož pak ten správný, co veřejnost očekává, že to mít má.
Není to přitom žádná výjimka, je to naprosto pevné pravidlo : Polovzdělaní jedinci, které někdo naučil, jaká páčka se kdy zapne a vypne, ale kteří jsou naprosto prosti samostatného myšlení, natož aby se snažili sami hledat – a prosazovat - spravedlnost. Ta jim je často přímo k smíchu.
Že jejich vzdělání není od toho, aby – jak děti ve školce – monotónně opakovali básničku, které ani nerozumí a pokud dojdou na její konec, skončí, aniž by tušili, co jim ta básnička vlastně měla říct. A zda měla nějaký vzkaz.
Je s obzvláštním podivem, že generaci soudců, vyrostlou již po revoluci, nikdo nenaučil těm nejzákladnějším právním institutům, samostatnému myšlení a úctě k soukromému majetku pak především. Naopak – vypadají, jak vyrostlí za toho nejtužšího komunismu, který je naučil nejen pohrdat cizími právy k vlastnictví, ale také k základním občanským právům a svobodám.
Chci tím říci, že se opakovaně přesvědčuji, že zcela selhává systém vzdělání a výběru soudců, že justice není schopna na tom sama cokoliv změnit a kvalitní výběr zodpovědných soudců z dostatečně kulturního prostředí zajistit – a že je proto nejvyšší čas tento systém změnit.
A dále, že mám za to, že za stav práva, právního vědomí, obsazení soudů a výkon spravedlnosti obecně nesete právě Vy, jakožto předseda ústavního soudu, neoddiskutovatelnou, byť nikoliv výlučnou odpovědnost.
Je jenom na Vás, jak se o Vás a Vaší éře na Ústavním soudě bude jednou mluvit. Zda jako o éře práva, nebo éře strmějícího a vzrůstajícího bezpráví a zvůle.
V tomto řízení, a bude se to jistě jím prolínat celým, napáchal a ještě napáchá nesmírné škody nález Vašeho ústavního soudu (č. I.ÚS 173/25), o kterém jsem Vám již psal v dubnu.
Pochopitelně, že jím protistrana argumentuje, aniž by dokázala rozeznat, že tento nález vůbec neřeší podstatu stížnosti, kterou řešit měl, protože pověření INS správkyně a přechod dispozičního práva na ni nikdo nepopíral, ani nezpochybňoval, ba ani nenamítal a vůbec tedy nebylo toto pověření předmětem stížnosti, přesto – nález o ničem jiném nemluví, aniž by se podstaty stížnosti vůbec byl dotknul. Je to ubohost, za kterou bych se styděl i jako právní koncipient, natož jako soudce Ústavního soudu.
A opět – ke kvalitě mladého právníka, co zastupuje exekutora Kocince: Nedokáže to sám rozlišit a pochopit. Nikdo ho nenaučil samostatně myslet. Nebo to aspoň tak před soudem, rovněž krajně nesamostatným, presentuje. To není chyba jedince, to je systémová vada. Systémová vada vzdělání a také výběru právních adeptů. Tedy i soudců.
Myslím si, že pokud jde o řešení převodů majetku, zvláště pak převodů nedobrovolných, jsme ve zlomovém bodu. A to proto, že dosud se INSolvenční pověřenci zjevně potkávali především s lidmi, které považovali za spodinu společnosti a kteří se nedovedli samostatně bránit. Přičemž pokud je měli zastupovat právníci, platí, co jsem napsal už výše – a pro INSolvenční mafii to nebyl žádný problém. Proto si navykla krást – bez odporu okradených – ve velkém.
A dále si myslím, že tento bod zlomu se Vás osobně týká a že podle Vašeho přístupu za něj ponesete osobní odpovědnost. Nebo ne.
I když v mnoha ohledech nemáte žádné přímé pravomoci, máte jistě možnosti neformální, jak se zajímat, ptát, dotazovat, účastnit se. Ostatně, jako kterýkoliv jiný občan. Tak se zajímejte, ptejte, účastněte se, ať je Vás taky trochu vidět. A ať je vidět, že za tím právem taky někdo stojí a někdo ho prosazuje a hlídá. Protože to je přesně ten pocit, co tahle generace mladých právníků nutně a nezbytně potřebuje.
Pokud jde o výběr soudců, mám za to, že ten můžete ovlivnit zcela zásadním způsobem už nyní – a o tom, že ten současný je zcela nevyhovující, věřím, nepochybujete ani Vy. Navrhuji Vám prosazení občanského prvku do výběrových komisí, především z řad občanů, kteří prokazatelně mají s justicí dlouhodobé zkušenosti – a nejsou právníci, nýbrž její uživatelé.
A mohu Vám dát i jeden velmi konkrétní podnět, jak se zviditelnit a zapojit.
V Příbrami probíhal soud (proti mně, byl jsem tam jako obžalovaný), pro údajně nebezpečné vyhrožování. Podstata spočívala v mailu „Prase, chcípneš“, zaslaného na adresu jedné tamní právní kanceláře, advokáta Janáka, mimochodem, také v souvislosti s insolvencí, tamtéž řešenou.
Pominu, že se prokázalo, že danou mailovou adresu obsluhuje asi 15 lidí, takže pokud tam nebylo uvedeno jméno adresáta, pak jednoznačně vyplývá, že se Janák sám iniciativně přihlásil k tomu, že jenom on z těch patnácti je prase a že nikomu jinému ten mail (z těch 15-ti obsluhujících) nemohl být určen, pominu i to, že je to jinak naprosto pravdivé sdělení, za které nemůže být nikdo trestán (každé prase totiž jednou chcípne, to je prostý biologický zákon - a pokud se za ně považuje Janák sám, pak jistě i on), pominu i to, že to „vyřizovala“ další mladá, hloupoučká soudkyně, plně srovnatelná s tou z FM – co ale nepominu, je skutečnost, že Janák se přímo v jednací síni, po poučení a jako právník, navíc v roli svědka, dopustil nepravdivé svědecké výpovědi a křivého obvinění, když tvrdil, že jsem mu vyhrožoval u soudů již dříve.
Prokázalo se totiž, že u žádných soudů dříve se mnou nikdy nebyl, a tudíž jsem mu ani nemohl nikdy vyhrožovat – prostě, křivé obvinění jako vyšité. Přímo u soudu, před státním zástupcem, i soudkyní.
Víte, co je zajímavé ? Že ač jsem do protokolu podal neprodleně trestní oznámení (pro výše popsané trestné činy – křivé výpovědi a křivého obvinění) – tak NEBYLO NIJAK VYŠETŘENO, ač spis prošel rukama ještě celého odvolacího soudu, tedy tří dalších soudkyň, a to dokonce krajského soudu.
Skutečnost, že trestný čin, spáchaný při jednání u soudu, nebyl nijak vyšetřen, natož potrestán, mi připadá alarmující. Lepší důkaz o jednostrannosti justice a účelové desinterpretaci zákonů ve prospěch jenom někoho, a rozhodně ne spravedlnosti, bych sotva kde hledal.
Proto Vám navrhuji : Zeptejte se na to. Jak soudkyně v Příbrami, tak soudkyň odvolacího soudu a samozřejmě – a především – státního zastupitelství, tamtéž. Ti všichni prokazatelně nedělali, co dělat měli – u státních zástupců je navíc na místě zvažovat i trestný čin nadržování.
Konečně, Vy jste trest soudil, začínal jste na něm, tak byste o něm měl něco vědět – tak se na to přeptejte.
Anebo – jako občan, který se o trestném činu právě dozvěděl (ode mě), splňte si svou občanskou povinnost – a podejte trestní oznámení znovu. To první stejně nikdo nevyšetřil. Resp. vyšetřil – natolik, že o spáchání trestného činu nebylo žádných pochyb – ale dál nestíhal. Protože se jednalo o privilegovaného člena mafie. Co na tom, že stárnoucího alkoholika - to budou beztak jednou všichni, kdo se na zlu jakkoliv podíleli.
Pro přesnost : Skutek se stal pod č.j. 3 T 122/2024.
Uvidíme všichni, co to s tím soudem – i s tamním OSZ – udělá. A řekl bych, že to pro Vás není nic nemožného, spíše naopak – žádoucího. A přitom hojivé důsledky takové kůry by si dlouho pamatovala nejen příbramská justiční mafie (kam mimochodem spadá i ta insolvenční, zmíněná na začátku).
Budu rád, když pro spravedlnost v této zemi něco konkrétního a konkrétně hmatatelného uděláte. A můžete toho udělat celou řadu, proto jste předsedou Ústavního soudu.
Aby bylo jednou na co vzpomínat.
S pozdravem
Ing. Jiří Fiala
Předseda K 213
(to je to sdružení, co před 22 lety chtělo odstranit § 213 z našeho trestního zákoníku – a justici trvalo celých 22 let než dospěla na alespoň srovnatelnou úroveň právního vědomí)
Insolvenční mafie : Nejde o úhradu pohledávek,
Baxa požádán o specifikaci hrubých výrazů
_________________________
_________________________