VideoarchivSystém selhal. Ojediněle?!
- Details
- Created: Wednesday, 15 October 2014 00:00
- Written by Jiří Fiala +redakce K 213
- Hits: 701
Za vraždou 16-ti letého studenta na střední škole ve Žďáru nad Sázavou, zranění studentek a braní rukojmí na téže škole psychicky nemocnou ženou prý stojí "selhání systému".
Systému, který ji - za podobný, byť ne tak drasticky končící - čin (skupinové napadení dětí) držel jen rok a půl na povinné ústavní léčbě (pro srovnání - zhruba táž doba, kterou já jsem odseděl ve zrušených trestech, o nichž bylo dodatečně konstatováno, že neměly být nikdy vydány...).
Odpovědní činitelé - včetně předsedy vlády - spěchají s ujištěním, že je to selhání "ojedinělé".
Protože jsem u soudů denně - a stejně tak každý, kdo má stejnou praxi - mohu konstatovat, že to není vůbec selhání ojedinělé, ale standardně typické, prostě běžný justiční průměr.
Ojedinělé je na něm pouze jeho tragické vyústění. Které je tentokráte zatraceně bolestivě vidět.
Tisíce dětí, kterým stejné "selhání systému" připravilo tragické a ukradené dětství, tolik vidět nejsou. Nebo to na nich není na první pohled vidět. Ano, dostávají svačiny (jediné to kritérium hodnocení kvality rodičovské výchovy třeba na Praze 9 ještě před pár lety).
Nejsou na první pohled vidět ani desetitisíce otců, kteří v sobě po léta marně dusí žalost i vztek nad ztracenými dětmi, domovy, kariérami. Resp. zapadají mezi ostatní, nelze to na nich na první pohled poznat - a jen potichu přispívají ke všeobecné "blbé náladě", opanovavší českou kotlinu.
Nejsou na první pohled vidět ani tisíce dalších obětí "selhání systému" - křivě odsouzení vězňově (ti zmizí ve věznicích na dlouhé roky, někdy také navždy), křivě prohrané spory o majetky, o restituce, o směnky, o pozemky, o dluhy - na první pohled to na lidech nepoznáte.
Jen na druhý, když s nimi mluvíte - ztratili vesměs víru ve spravedlnost, z neznámých důvodů typickou pro tzv. "prvničky" - tedy pro ty, co na půdu justice vstupují poprvé. Naivně se domnívajíce, že když nemalými daněmi podporují stát a platí si justici - tak že se za to také dočkají spravedlnosti, až ji budou - často jedenkráte za život - potřebovat.
A nestačí se pak obvykle divit.
Justiční systém neselhává ojediněle, ale standardně. Spravedlivý a poctivý rozsudek je souhrou tak vzácných náhod, že v praxi, bez zvláštních zásluh, na něj prakticky nemůžete narazit - nebo je to pravděpodobnost jedna ku milionu.
To jen další shodou ještě vzácnějších náhod (degenerace národa i osobností, pocity zmaru a marnosti, lenost a odevzdanost, zbabělost všeho druhu, u nás tak masová) není ten obrovský ledovec zvůle a "selhání" (což je jen velmi mírně řečeno) na první pohled vidět.
Žďárský případ také názorně ukázal, co u našich politiků jedině probouzí potlačený (a dlouhodobě promíjený a pomíjený) pocit odpovědnosti - totiž že to jsou jedině mrtví.
Zbytečně mrtví a mladí mrtví. A to ještě ne vždy a ne za všech okolností.
A dokud ti mrtví nejsou hmatatelně vidět, je jim všechno jedno.
Otec zbytečně zabitého 16-ti letého Petra měl jedinou správnou otázku: Proč se probudili až nyní? To musel Petr umřít?!
Můžeme se při této vzácně tragické příležitosti ptát ministryně spravedlnosti - kam se poděla její "skupina pro obnovu spravedlnosti", co dělá a čím se zabývá v současnosti - a hlavně - co udělala až doteď, tedy za skoro rok údajné činnosti?!!
Petrovi spravedlnost už sotva obnoví.
A na nás ostatních je, jestli se na to chceme i nadále všichni mlčky dívat.
Až dojde i na vaše dítě.
___________________
__________________