Vzdělání opatrovnické soudkyně: Neví, co je rodina

Aneb: Svěřte se státem placeným "odborníkům"! Zejména pak těm na rodinné právo.

"Vysoce profesionální" OSPOD v Plzni si plete Vánoce s letními školními prázdninami, v Tanvaldu a Semilech zase tápou  v tom , co to vůbec je rodina a kdo do ní patří, pletouce si kdejakého opilce či ošousta s "přítelem", případně druhem, byť bývalým.

Asi jako kdyby zedník na stavbě nerozeznal cihlu od panelu a když ho vybídnou, aby "přidal do míchačky", tak jde pro další rundu do nejbližší hospody.

Anebo to pochopil správně?

Opilci_-_znaka

 

A pak: Kurzy češtiny pro cizince! Vždyť se nedomluvíme ani sami mezi sebou! Zvláště pokud jde o komunikaci občanů se soudy... Smile

 

__________________

Rodina_1_M

__________________

 

__________________

Rodina_2_M

__________________

OS v Semilech

Mgr. Slavomil Strnad, This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

předseda soudu

 

STÍŽNOST NA VZDĚLÁNÍ SOUDKYNĚ + DOTAZ NA JEJÍ KVALIFIKACI

 

Vážený pane předsedo soudu,

podávám Vám tímto stížnost na vzdělání a z toho plynoucí vyjadřování soudkyně Mgr. Jitky Janečkové, použité ve zdůvodnění usnesení ze dne31.7. 2014 ve věci č.j. 0 Nc 244/2014.

Je mi samozřejmě známo, že přezkoumávat vydaná rozhodnutí přísluší odvolacímu soudu, nikoliv Vám, přesto, mám za to, že vzdělání a odborná úroveň soudců vašeho soudu je Vaší neoddiskutovatelnou odpovědností, což je ještě umocněno za situace, kdy sám – jak jsem viděl – opatrovnické kauzy soudíte.

Z předloženého zdůvodnění usnesení totiž jednoznačně plyne, že nejen OSPOD, ale ani soud nemá vůbec jasno v základních termínech rodinného práva, natož obecně respektovaných a ustálených jazykových zvyklostech jako takových a že si plete významy slov a jejich nezaměnitelný obsah s hantýrkou, nemající s úředním jazykem nic společného, čehož výsledkem je i naprostá nesrozumitelnost obsahu.

Nad to nelze ani pominout, že soud vůbec nesplnil svou vyšetřovací povinnost ( o OSPODu v Tanvaldu ani nemluvě), když neověřil naprosto základní okolnosti toho, proč by mělo ke změně výchovy dojít a které byly v návrhu uváděny jako podstatná změna.

Předně: Soud si zřejmě plete termíny „druh“ a „přítel“, případně je zaměňuje s jinými, zcela jasně definovanými pojmy, jako je „náhodný spolunocležník“, „nahodilá známost“, případně „ošoust“, které jasně popisují daný vztah a zejména k osobám v kontextu vystupujícím by nezaměnitelně definovaly dané poměry mezi jednotlivými účastníky.

Připomeňme, že podnětem pro šetření byla skutečnost, že bývalý druh matky ( v usnesení zřejmě označovaný za „přítele“) matku vyhodil z penzionu v Harrachově, neboť mu prý lhala (vzhledem k tomu, že to je její běžný a každodenní projev, nutno považovat toto sdělení za vysoce pravdivé), takže se s ní rozešel.

To jsou jeho vlastní slova ze SMS, kterými – zejména v nočních a brzkých ranních hodinách – obšťastňuje otce a léčí si tak svoje opilecké komplexy a mindráky.

Protože matka má v péči dítě, o které zde jde (nebo má jít) především, usoudil otec, že matka nemá kde bydlet, zvláště pak po opilcových zprávách, že teď je nucena bydlet na ubytovně, kde je to opravdu strašné, ba nechutné – a že tam s ní bude bydlet i její malý syn (jak se již v minulosti stalo).

O těchto skutečnostech, které byly iniciátory celého otcova rozhodnutí převzít – minimálně dočasně – péči o nezletilého, neboť matka nemá vytvořeny podmínky ani sama pro sebe, natož pro malé dítě, není zřejmě ve zprávě OSPOD ani slovo – ač nic jiného ověřovat neměla – a následně pak toto „slovo“ chybí i ve zdůvodnění soudu, resp. jeho usnesení ze dne 31.7.

Zato se tam dočteme, že „byt matky se nachází v přízemí“ – zřejmě penzionu – „který obývá s přítelem a se synem“.

Matka má nějaký byt? Nebo i jen nájemní smlouvu k němu? Jak je potom možné, že jakýsi Pinkava ji z něj může kdykoliv vyhodit?

Kde jsou kopie nájemní smlouvy, případně výpis z katastru nemovitostí, jestliže OSPOD – a následně i soud – má to sebevědomí napsat do zprávy, že „matka má byt v přízemí?!“

A Pinkava, majitel penzionu, je potom kdo? Majitel penzionu, druh, přítel, nebo již dříve uvedený ošoust?

Jestliže matka „má byt“, jak uvádí usnesení soudu, jak to, že bydlí na ubytovně, která je – i podle Pinkavy – dosti hrozná, ba nevyhovující?

Ze všeho nejlepší je pak věta z usnesení: „Rodina využívá pro svoje potřeby také další prostory…“

Přiznám se, že ač jsem měl z češtiny vždycky jedničku, teď už vůbec nechápu, která bije a o čem, resp. o kom je řeč.

Jaká rodina využívá další prostory penzionu? Matka žádnou rodinu nemá, Pinkava – dle našich vědomostí - taky ne. Nějaká rodina, co tam zrovna je na dovolené? Nebo rodina vlastníka penzionu Pinkavy? A to je kdo, resp. kdo ji tvoří? A proč je tady vůbec o ní řeč, když se měly vyšetřit poměry matky a zejména, zda má kde mít dítě?

K čemu je popis pokoje a hraček, když vůbec není z kontextu jasné, čí pokoj a čí hračky to vlastně jsou?

Matky? Pinkavy? Ve svých 70-ti letech si hraje s vláčkem (když zrovna nenasává vedle v hospodě, nebo nepíše opilecké SMSky otci?) No, konečně, proč ne – ale nás zajímá, kde bydlí – a zda vůbec – nezletilé dítě, o které se tady jedná, tedy Ondřej Bartoš – ne pan Pinkava, ani rodiny, které tam má ubytovány, ani „přátelé“ matky – což, pokud jimi OSPOD rozumí každého opilce, který se s matkou kdy vyspal, bude zřejmě abecední seznam tamních obyvatel – štamgastů okolních lokálů mužského pohlaví – zda to dítě má kde spát a zda se tam vůbec spát dá, ať už pro hluk penzionu, hospody, ubytovny, nebo opilce Pinkavy jako takového.

Je soudu jasný rozdíl mezi pojmy „druh – manžel – přítel – ošoust?“ Co konkrétně znamenají a kdy se v češtině správně používají?

Protože pokud ne, pak sotva lze od takového soudu očekávat sebemenší ochranu práv dítěte, protože by si ho mohl splést třeba s domácím mazlíčkem, králíkem, štěnětem, nebo posledním modelem tabletu či I-phonu.

 

Protože je vždy nutno definovat pojmy hned na začátku, abychom se vůbec mohli domluvit – a my bychom měli mít možnost úředním listinám rozumět a správně je pochopit – žádám Vás proto o výklad, co vaše soudkyně rozumí pojmem „přítel“, co pojmem „rodina“ a kdo do ní podle ní patří a zejména pak jakého „přítele“ a jakou „rodinu“ měla na mysli v předmětném usnesení, abychom se konečně dobrali toho, co nám paní soudkyně, soudící rodinné právo, vlastně chtěla sdělit.

Zatím jsem nucen konstatovat, že soudkyně vašeho soudu vydala zcela zmatečné a nepřezkoumatelné usnesení, ze kterého neplyne, že by jakkoliv ověřila základní podmínky pro život malého dítěte – tedy Ondřeje – a že by i matka samotná měla vůbec kde bydlet.

Současně Vás tímto žádám o zprávu, jaké vzdělání soudkyně Mgr. Jitka Janečková absolvovala a zda má dle názoru soudu dostatečné předpoklady pro výkon funkce soudkyně na opatrovnickém úseku soudu.

S pozdravem

Ing. Jiří Fiala

pověřenec sdružení SPRAVEDLNOST a právní zástupce otce

Smile

__________________

Z podaného odvolání - alespoň kousek:

Jako nesrozumitelné nesmysly vyznívá zdůvodnění zprávy v tom bodě, že „rodina bydlí v objektu Eden, což je starší penzion“.

Především není jasno, jakou rodinu zde má autor zprávy – a následně tedy i soud – na mysli.

Rodinu druha matky? Kdo to je a kolik osob tuto rodinu tvoří? Matka dítěte tam pracuje jako služka, jako uklízečka, jako dodavatelka jiných, blíže nespecifikovaných služeb, nebo je tam zcela jako páté kolo u vozu?

Nebo snad rodinu matky? Ta ale žádnou nemá, sama vyrostla ve zcela nestandardních poměrech, nepřipomínajících rodinu ani na dálku, novou rodinu, kterou kdysi utvořila s otcem nezletilého, si svévolně a bezdůvodně zničila, žádnou jinou schopna již vytvořit není – tak o čem to tady mluví jak opatrovník, tak především soud sám?

A zejména: Jaký je poměr matky k penzionu Eden jako takovému? Je snad jeho majitelkou? Má tam snad trvalé bydliště? Má snad platnou nájemní smlouvu s majitelem penzionu? Odkdy je platná a za jakých podmínek? Jaká je její výpovědní lhůta? 24 hodiny? Doložil ji OSPOD ke zprávě o místním šetření? Pokud ne, tak co tam vlastně dělal a za co bere peníze daňových poplatníků?

Za to, aby popisoval hračky v cizí místnosti, která nemá ani s matkou, ani s dítětem vůbec nic společného?

Na základě výše uvedeného je zcela jednoznačně patrno, že soud učinil naprosto nepodložené rozhodnutí, aniž si ověřil základní tvrzené skutečnosti, na jejichž podkladě mělo být předběžné opatření vydáno.

Takové rozhodnutí, nemající oporu v reálných skutečnostech, navíc prokazující zcela zásadní neznalosti soudu samotného ohledně rodinného práva, řádných postupů opatrovnického šetření a toho, co to vůbec rodina je a kdo ji může tvořit, je zmatečné z podstaty věci, tím i samozřejmě nepřezkoumatelné – a jako takové zrušitelné odvolacím soudem už na základě platného procesního postupu a OZ, bez nutnosti se zabývat jeho věcnou správností, když je na první pohled zřejmé, že v něm není správně vůbec nic: Ani ověření poměrů dítěte, ani vznesených námitek, ale ani pojem rodiny jako takový a co rodina vlastně znamená a ta že rozhodně není totožná s hodinovým hotelem, jak se soud, OSPOD i matka naprosto zcestně domnívají.

Ohledně kvalifikace příslušných pracovníků, kteří zjevně neznají základní pojmy ze svého oboru, bude vznesena stížnost a dotaz ohledně jejich kvalifikace předsedovi soudu, případně tajemníkovi příslušného městského úřadu, protože zjevně nekvalifikované osoby prostě nemohou nadále takovouto zásadní práci vykonávat.

Odvolacímu soudu tímto navrhuji, aby napadené usnesení beze zbytku zrušil jako zmatečné, zcestné a nezákonné a přednostně se zabýval kvalifikací opatrovnických soudkyň na jemu podřízených soudech jako problémem číslo 1, který v současnosti má.

Surprised

__________________

MÚ Tanvald – vedoucí sociálního odboru                                            Na vědomí: Richard Seidl, tajemník

Mgr. Vladimíra Tomšová This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 

 

Vážená paní vedoucí sociálního odboru,

Jsem velmi udiven zprávou, která byla podána vaším odborem Okresnímu soudu v Semilech ve věci životních podmínek nezletilého Ondřeje Bartoše, který – u matky – údajně pobýval v penzionu Eden p. Pinkavy na adrese Harrachov 32.

Podle zpráv samotného p. Pinkavy, které zasílal otci, se s matkou dítěte rozešel, resp, ji z penzionu vyhodil, takže ta nemá (nebo neměla) kde bydlet. Minimálně několik dní.

Jak jste ověřili, jestli tenhle údaj je pravdivý nebo ne, když ve vaší zprávě stojí, že u něj matka bydlí posledního půl roku?

Protože kdyby tomu tak bylo, tak by p. Pinkava zase lhal ve svých SMSkách otci – a v tom případě je to zcela nevěrohodná osoba, což mám osobně za to, že rozhodně je – prokazatelně lhal už několikrát, což sám později připustil (např. sdělení, že matku zastupuje před soudem).

Zakládají se Vaše zprávy na ústním sdělení zcela nevěrohodných osob? Většinově, nebo jenom v tomto konkrétním případě?

A i kdybychom připustili, že matka posledního půl roku skutečně bydlela v penzionu p. Pinkavy, tak se ptám, jakým způsobem se vaše pracovnice zajímají o právní podklad takovéhoto „bydlení“?! Má snad matka nezletilého nájemní smlouvu?! Pokud ano, proč nebyla u zprávy přiložena? A jaká je v ní výpovědní lhůta? 2 hodiny? 24 hodiny?

Protože pak je ta smlouva zjevně neplatná.

Nebo žádná smlouva neexistuje – jak se – zřejmě správně – domníváme – z čehož plyne, že veškeré bydlení matky (a tedy i dítěte) spočívá na libovůli p. Pinkavy, tedy prolhaného člověka s potížemi s alkoholem – a že pokud se špatně vyspí, případně ho nějaká servírka „obslouží“ lépe než matka dítěte, tak je matka znovu i s dítětem během hodiny na dlažbě?

Tomu říkáte zajištěné bydlení?

Vy sama snad tak bydlíte?

A rodina je podle vašeho odboru co?

Každé nahodilé spolustolování nebo spolubydlení osob opačného pohlaví s dětmi? Které skončí – stejně jako bydlení – během příštích dvou hodin?

To chcete vydávat za zprávy státního, resp. městského – a státem pověřeného – úřadu, na jejichž podkladě má objektivně rozhodovat soud?

Kolik takových zpráv ročně vydáte?

A kolik dětí je pak na ulici dřív, než ta zpráva vůbec dorazí k soudu?

Budu se těšit na Vaše odpovědi na výše uvedené otázky, a zejména pak na zdůvodnění okolností, za kterých byla zpráva pro soud v tomto konkrétním případě zpracována a soudu zaslána.

S pozdravem

Ing. Jiří Fiala

pověřenec sdružení SPRAVEDLNOST a právní zástupce otce

__________________

Rodinn_hdka

Prostředí k výchově dítěte?

__________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.

Gdzie kończy się marketing, a zaczyna realne bezpieczeństwo gracza?

Rynek hazardu online w Polsce rozwija się dynamicznie, ale wraz z nim rośnie liczba sprzecznych informacji, uproszczeń i półprawd. Dla przeciętnego gracza różnica między serwisem solidnym a ryzykownym często nie jest widoczna na pierwszy rzut oka. Estetyczna strona, atrakcyjne bonusy i polska wersja językowa nie są dziś żadnym wyróżnikiem. Prawdziwa jakość zaczyna się tam, gdzie kończy się marketing, a pojawiają się procedury, odpowiedzialność i przewidywalność. Właśnie w tym kontekście warto analizować, co faktycznie oznacza pojęcie legalne kasyna online, zamiast traktować je jako chwytliwe hasło.

Kasyna na Czarnej Liście

Obecność kasyna na czarnej liście to zazwyczaj efekt długotrwałych problemów, a nie jednorazowego błędu. Najczęściej powtarzające się powody to brak terminowych wypłat, zmiana warunków bonusowych w trakcie gry, niejasne anulowanie wygranych czy nagłe blokady kont bez logicznego uzasadnienia. Co istotne, wiele takich platform przez długi czas funkcjonuje bez zarzutu – problemy pojawiają się dopiero w momencie, gdy gracz próbuje wypłacić większą kwotę.

Charakterystycznym sygnałem ostrzegawczym jest też niestabilność domeny. Kasyna działające na granicy regulacji często zmieniają adresy stron, tworzą kopie serwisu z drobnymi różnicami w nazwie lub przenoszą użytkowników między subdomenami. Z zewnątrz wygląda to jak normalne funkcjonowanie, jednak w praktyce utrudnia dochodzenie roszczeń i kontakt z operatorem. Jeżeli do tego dochodzi brak jednoznacznych danych o właścicielu serwisu lub lakoniczny regulamin, ryzyko rośnie znacząco.

Jak testujemy legalne kasyna online?

Rzetelne testowanie kasyna nie polega na jednorazowym wejściu na stronę. To proces, który obejmuje kilka etapów, z których każdy ujawnia inne słabości lub zalety platformy. Na początku analizowana jest struktura prawna: kto jest operatorem, gdzie firma jest zarejestrowana, jakie dokumenty regulują jej działalność i czy są one łatwo dostępne dla użytkownika.

Kolejnym krokiem jest test techniczny. Sprawdzana jest stabilność strony, bezpieczeństwo połączenia, sposób przechowywania danych oraz ogólna logika interfejsu. Chaotyczna nawigacja, błędy w formularzach czy brak spójności językowej często świadczą o niskiej jakości zaplecza technicznego.

Najważniejszy etap to jednak test praktyczny. Rejestracja konta, wykonanie wpłaty, uruchomienie kilku gier i próba wypłaty środków pokazują, jak kasyno działa w rzeczywistych warunkach. Istotne jest nie tylko to, czy wypłata dochodzi do skutku, ale również jak przebiega komunikacja z obsługą klienta i czy zasady są stosowane konsekwentnie wobec wszystkich użytkowników.

(komentarz: platformy godne zaufania zachowują się przewidywalnie zarówno wtedy, gdy gracz przegrywa, jak i wtedy, gdy wygrywa.)

Opcje Płatności Dla Polskich Graczy

Metody płatności są jednym z najbardziej praktycznych wskaźników wiarygodności kasyna. Serwisy nastawione na długofalową obecność na rynku oferują przejrzyste warunki finansowe: jasno określone limity, realne czasy realizacji wypłat oraz brak ukrytych opłat. Dla polskich graczy szczególnie ważne jest, aby procesy finansowe były intuicyjne i nie wymagały skomplikowanych obejść.

Równie istotne jest to, jak kasyno reaguje na problemy związane z płatnościami. Czy status transakcji jest widoczny? Czy użytkownik otrzymuje konkretne informacje zamiast ogólnych formułek? Czy weryfikacja tożsamości odbywa się według jasno opisanych zasad? Odpowiedzi na te pytania często mówią więcej niż same deklaracje o bezpieczeństwie.

Najlepsi Producenci Gier Hazardowych

Jakość kasyna w dużej mierze zależy od dostawców oprogramowania. Renomowani producenci gier hazardowych działają w środowisku stałych audytów, certyfikacji i testów matematycznych. Dzięki temu gracz ma pewność, że zasady gry są niezmienne, a wyniki generowane w sposób losowy i zgodny z deklarowanymi parametrami.

W praktyce dobra biblioteka gier to nie tylko liczba tytułów, ale ich różnorodność i stabilność działania. Sloty, gry stołowe, poker czy kasyno na żywo powinny działać płynnie zarówno na komputerach, jak i urządzeniach mobilnych. Platformy współpracujące z uznanymi studiami rzadziej borykają się z awariami i znacznie szybciej reagują na zgłoszenia techniczne.

Podsumowanie

Wybór kasyna online nie powinien być decyzją impulsywną. Czarne listy, problemy z wypłatami i nieuczciwe praktyki to zazwyczaj efekt ignorowania sygnałów ostrzegawczych, które były widoczne od początku. Dokładne testy, przejrzyste płatności oraz współpraca z renomowanymi producentami gier tworzą realne podstawy zaufania. Jeśli te elementy są spójne, gracz może skupić się na rozrywce zamiast na rozwiązywaniu problemów. Jeśli chcesz — w kolejnym kroku mogę przygotować następny tekst w tym samym stylu pod kolejne hasło.

戦略の一部としてのコード

ボーナスコードはしばしば無秩序に使用されますが、その真価は戦略の一部となったときに発揮されます。Casino Secret では、コードはプレイヤーに新しいルールへの適応を強制するものではなく、選択したゲームモデルを補完するものです。

コードは、短いセッションや新しいプロバイダーのテストに使用できます。重要なのは、有効化の条件を考慮し、設定された賭け金の制限を超えないことです。コードの使用を効果的にするのは、まさにこの規律です。

実用面では、カジノボーナス カジノシークレットは、ゲームの構造を変えない追加リソースとして機能します。結果を約束するものではありませんが、特定の瞬間に可能性を広げることを可能にします。

このアプローチにより、衝動的な決定のリスクが軽減され、カジノとのやり取りがより意識的なものになります。